Smekám nad Vaším dílem a stále rád vzpomínám na krásné chvíle s vystřihovánkami.

Vážený pane architekte.

Tolikrát jsem se u Vašich vystřihovánek vztekal a zlobil, že to jde vyvážit snad jedině tím, kolik radosti a uspokojení jsem měl po jejich dokončení.

Děkuji Vám za spoustu krásných chvil, kdy jste mě učil trpělivosti, pečlivosti a poctivosti při práci.

Čest Vaší památce.

Tu lokomotivu jsem jako malý kluk slepit, trvalo mi to dost dlouho. Ábíčko jsem samozřejmě odebíral, tenkrát parádní časák.

Zdar Max

Smekám před ním, byl opravdu pojmem.

Jméno Richard Vyškovský je pro několik generací kluků a holek (fakt existovaly) asociací pro vůni papíru, lepidla a spoustou hodin strávených za pracovním stolem při stavění jeho vystřihovánek.

Vlastně si myslím, že jím nakreslené vystřihovánky byly tak krásné, že by se po zarámování daly, aniž by se je kdo pokusil sestavit, považovat za regulérní umělecké dílo.

Richard Vyškovský se možná "nezasloužil o stát", jeho práce ale zaslouží hlubokého uznání.

Budete nám moc chybět, Pane Vyškovský.

Toto píše jeden z té "postižené" generace, který si okusoval zavadlé lepidlo z prstů nad Vašimi vystřihovánkami.

„Richard Vyškovský byl živ 90 let. Byl to krátký anebo dlouhý život ? Krátký život, protože Richard Vyškovský tady moh bejt ještě dvěstěpadesát let, a pořád by měl co říct... Takhle je to..."

Třeba ty jeho vystřihovánky tak dlouho vydrží.

Časem měl člověk promakané pracovní nářadí. Jednu nohu (tu s bodcem) od kružítka, žiletku zasunutou z jedné strany do vlastnoručně vyrobeného papírového pouzdra, velké nůžky, malé nůžky. Pravítko na ohýbání papíru, druhé pravítko s přibývajícími vrypy od žiletky. Špejle jako materiál, špejle na nanášení lepidla...

Dodnes si pamatuji, jak jsem se vztekal, když jsem střihl hluboko a podlepoval. Nebo když z kola vyšel mnohoúhelník.

Ale bylo to super, jen ty abíčka se ke mně moc nedostávaly, byla to podpultovka. Odpočívejte v pokoji a děkuji Vám pane Vyškovský.

Modely pana arch. Richarda Vyškovského mě provází od dětství, cca od 10 let mě uhranuly hlavně jeho historické stavby - lidová architektury,hrady a zámky a impozantní městská památková rezervace... Měl jsem i to štěstí se s kultovním autorem dvakrát setkat, poprvé před deseti lety v Muzeu Karlova mostu, kde byl přítomen jubilejní výstavě svých prací u příležitosti svých 80. narozenin a v loňském roce v prosinci přímo v jeho žižkovském bytě, kde jsem s panem architektem pořizoval rozhovor do našeho časopisu PROPAMÁTKY, a kde jsem měl možnost vidět hotové - slepené, ale dosud nevydané hrady a roubenky. Klukovský sen se tam měnil v realitu a mění se vždy, když usedám k jeho nádherným pracím a modelařím jeho úžasné stavby...

Včera odešel úžasný člověk, nejen pro mne legenda, kus dětství i dospělosti. Tak jak jsem ho poznal, tak na mě pan architekt působil jako obrovská osobnost s přirozeným charismatem, aristokratickým chováním a pokorou.

Vaše modely, Mistře, mně dostávali a dostávají do jiných světů a dimenzí, pomáhali a pomáhají i v těžkých životních obdobích, a jsem Vám za ně velmi vděčný...

Mnoho sil rodině a mnoho hezkých vzpomínek na Vás...

R.I.P.

jak tak koukám, tak jsem měl tak třetinu těch, co tu jsou na fotkách. :))

Mrkněte na tuto galerii: http://www.papirovaarcheologie.cz/profily-autoru/richard-vyskovsky/profil/

To jsou prostě umělecká díla.