Potomci těch, co nikdy neměli otroky, poklekají před těmi, co nikdy nepracovali.

A pak potkate nekoho s bundou obsitou vlajkami Konfederace. To je na prolisk

Kvalitně napsaný článek. Byla radost to číst

Článek pěkný, fundovaný, ale pro ty méně chápavé čtenáře by měl zdůraznit fakt, že prakticky všechny otroky v Africe lovili a zotročovali jiní Afričané, kteří je dále prodávali arabským překupníkům a ti zlí běloši byli až třetím článkem řetězu. A že nebýt afrických otrokářů tak by v Americe nebyl jediný černošský otrok. Běloch, který by se v tehdejší Africe na vlastní pěst pokoušel ulovit nějakého otroka by byl během pár hodin sám uloven.

Nějak mi ovšem chybí zmínka o tom, jak často se otroci proti pánům vzbouřili, a s jakými důsledky to bylo.

Nevím jak často, ale následky byly tvrdé.

Například v roce 1811 na plantáži Destrehan v New Orleans vypukla celkem velká vzpoura otroků, kolem 200-500 lidí.

Vzbouřenci byli poraženi v menší bitvě, kde jich ~40 zemřelo v boji. Vůdce a několik dalších byli zabiti při útěku. Jeho zabili velmi brutálně - nejdříve mu zmrzačili všechny končetiny a pak ho zaživa upálili. Během dalších dvou týdnů bylo dalších 44 otroků popraveno.

Hlavy mrtvých pak nabodali na kopí a rozestavěli podél hlavní cesty, aby zastrašili ostatní otroky. Celkem takhle vystavili hlavy asi 95 obětí.

Zbylí otroci byli vráceni majitelům a není jisté, jak a jestli byli potrestáni. Majitelé dostali za každého zabitého nebo popraveného otroka náhradu $300.

Rychlý a tvrdý konec byl pro taková povstání typický.

Otroctví doprovázelo lidstvo velmi dlouho. Nevím, proč si jedna skupina myslí, že postiženi byli jen a pouze oni.

Moderní politika.

ďakujem za pekný článok - prosím opraviť na konci preklep: "Jiank" na jinak. Ako tu podotkli aj druhí, je skutočne nepochopiteľné načo je niekomu otrok, keď teraz si firma zamestná človeka (motroka=moderného otroka) a keď sa "pokazí" tak ho jednoducho nahradí a netrápi ju čo sa s ním stalo. Bohužiaľ je to realita dnešnej doby a montážnych hál ktoré tu vyrástli ako huby po daždi. Tempo a pracovné podmienky, ktoré tam vládnu sú často vražedné a nikto tam samozrejme príliš dlho nevydrží. Ak áno tak si odnesie následky na celý život. Samozrejme v ich zrkadlových obrazoch v domovine t.j. napr. v Nemecku vládne kľudné pracovné tempo a podmienky sú neporovnateľné - doslova socialistické. A to tam už aj tak nikto nechce robiť, preto sú tam asi vo veľkej väčšine turci. To je zase informácia pre tých, ktorí milujú všetko vyrobené v nemecku. Ešte mimochodom informácia od boku: vozidlá vyrobené na Slovensku sa kvôli minimálnej chybovosti vyvážajú priamo na západ a odtiaľ sa zase vozia sem. Keď si chcel môj známy - manažér z automobilky od nás priamo kúpiť auto tak musel využiť svoje kontakty, inak by sa mu to nepodarilo. Ospravedlňujem sa za dlhý príspevok a trošku od témy.

V článku se uvádí, že pořízení otroka bylo dlouhodobou investicí, která se vyplatila - zřejmě v závislosti na pořizovací ceně a hodnotě práce otroka - zhruba za 15 až 27 let. Bylo by ovšem zajímavé vědět, zda tento odhad zahrnuje i "reprodukční" hodnotu takového otroka. Dovedu si představit, že zejména ti velcí "slaveholders" měli u svých plantáží - poněkud necitlivě řečeno - "množírny otroků". Vzhledem k tehdejší omezené regulaci porodnosti se dá předpokládat, že každý otrocký pár vyprodukoval v průměru podstatně víc, než dvě děti, takže bohatí otrokáři vydělávali nejen na vlastní práci otroků, ale i jejich prodejem.

Otroci jsou obecně část populace, která se množí velmi málo až vůbec. Málokomu se chce přivést dítě do otroctví. A pokud si vzpomínám na seriál Roots, tak myslím, že i svatba dvou otroků byla věc netypická a jejich majiteli ne zrovna podporovaná.

Co se doby, za kterou se otrok vyplatil týká, tak ta závisela především na tom, co dělal. Třeba na Haity (Saint-Dominque) čekala otroka ta nejhorší a nejnebezpečnější práce, zpracování cukrové třtiny, a otroci tam měli průměrnou životnost velmi malou, v řádu jednotek let a očekávanou délkou života 21 let (počítáno od narození, ne zotročení). Obvyklým důvodem byly nemoci, úrazy při práci a tvrdé tresty. O to víc nikdo nekoukal na jejich pohodlí a dřel je až do padnutí. Přesto se jim to finančně vyplatilo tak, že ročně dováželi až 40 tisíc otroků a tvořili tak celou třetinu objemu Atlantického obchodu s otroky. A to se bavíme o 18. století, kdy bylo otrokářství ještě dost běžné všude v koloniích (Haiti si získalo svobodu během jediného úspěšného povstání v historii a celé jeho dějiny jsou strašně fascinující)

Zajímavý článek; a je zvláštní, že nebylo výhodnější prostě lidi zaměstnávat, přičemž by si sami hradili životní náklady. Asi protože tam dobrovolně žádní zaměstnanci nebyli k dispozici.

Ve většině případů otrok prostě nahrazoval chybějící pracovní sílu. Třeba v případě kolonií v Karibiku prostě nebylo dost lidí, aby mohly místní plantáže fungovat bez nich. Je to typické pro situace, kdy je někde víc půdy než lidí a její vlastnictví je silně centralizované. Předpokládám, že v USA to s jejich "southern gentry" asi bylo podobně.