Tohle by si měli komanči pouštět před spaním... Miliony brutálně umučených lidí

Někteří ‚historici‘ a politici, vesměs přihřívajíce si vlastní polívčičku, mají sportovní disciplínu: kdo připíše Stalinovi více mrtvých. Setkal jsem se však s informacemi, že obětí hladomoru muselo být podstatně méně5.

Není od věci uvést letopočty hladových let imperiálního Ruska6. Tento působivý seznam doby vlády posledních tří imperátorů zahrnuje roky 1858-1859, 1861, 1868, 1873, 1876-1877, 1879-1881, 1883-1885, 1888-1891, 1893-1894, 1896, 1900, 1906 (a místně až do roku 1908), 1911 (viz stránky wikipédie7)! Otázkou je skutečný počet obětí. Ruská wikipédie uvádí, že tyto hladomory měly minimum obětí (v řádu statisíců), na druhé straně Jurij Ševcov uvádí (s odkazem na předrevoluční encyklopedii), že v roce 1891 zemřelo hladem 4 milióny lidí, v roce 1901 2,8 miliónu lidí, v letech 1905-1908 4 milióny lidí a v roce 1911 1 milión lidí8. Například v článku Царь-голод9 se výslovně uvádí, že v roce 1911 hlad zasáhl východní a centrální gubernie a gubernie Novoruska – obilnice Ruska. Zatím Rusko dále obilí vyváželo pod cenou! A tak připomeňme si i hlad éry sovětské: roky 1921, 1930-1932 a místně asi i v roce 1947.

S hladomorem v SSSR je to vůbec složité. Ostatně jako s každou demagogií.

Že v důsledku nedostatku potravin zemřel velký počet lidí, je jasné.

Ale příčiny, rozsah a souvislosti se nechávají v mlhách. Nejznámější je hladomor na Ukrajině, ale hlad zasáhl i další kraje SSSR. Zasáhl i severní Kavkaz, jižní Ural, západní Sibiř, Povolží a Kazachstán1. Ale řada zpráv je zcela protichůdných2.

Ke všemu dalšímu spousta autorů naprosto slepě nepíše o ničem jiném, než o nezměrné ‚Stalinově zlobě‘, která prý byla příčinou událostí. Většina z nich bohužel jen papouškuje demagogie, šířené Stalinovými nepřáteli.

Jiní, jako Jakovlev a Radzinskij, zase připomínají svatou inkvizici.

Ostatně hledat rozumné informace o Stalinovi donedávna připomínalo rýžování zlata ve vyčerpaném ložisku: trvá to hromadu času a jen výji

...a jen výjimečně se něco rozumného objeví3

Agresivní postoje kulaků byly také namířeny přímo proti organizované státní moci: bolševickým funkcionářům, úřadům, školám, knihovnám a dalším institucím26. Kulaci prostě zůstali na úrovni dezertérů.

Prudce začal růst počet teroristických činů, většinou namířených proti členům družstev. Situace se podobala začátku občanské války. V tabulce 3 je uveden souhrn všech teroristických akcí, zhruba dvě třetiny z nich proběhly proti kolchozům. Nejvíce z nich představovaly záměrně zakládané požáry, v menším rozsahu přímé vraždy, nebo pokusy o ně (dokonané vraždy tvořily asi desetinu z uvedeného počtu činů). Požáry často na místě trestali sami kolchozníci vidlemi a sekerami. Jsou popsány případy, kdy se družstevníci ozbrojeným útokům kulaků bránili se zbraněmi v ruce a střety nabývaly podoby místních válek. Došlo i na zakládání ozbrojených oddílů.

Bojů se kromě kulaků a rolníků začali zúčastňovat i bývalí bandité, ‚bílí‘ a eseři. Všichni po občanské válce byli ‚zlými‘ bolševiky amnestováni. V tuto chvíli sice mluvíme pouze o událostech na venkově, ale když vezmeme v úvahu tehdejší vývoj uvnitř VKS(b), fakticky tehdy došlo ke konsolidaci a sjednocování veškeré protisovětské opozice. Zároveň toto sjednocování znamená i jejich sbližování na platformě otevřeně nepřátelské sovětskému zřízení.

Kulaci a nepmani měli své aktivity docela dobře zajištěné. Ačkoliv nebyl problém postavit je před soud za spekulaci, nestávalo se tak. Soudci a úředníci u nich byli ‚na plné penzi

Se Sovětským svazem přišla bída na zem - tesat do kamene málo.

Amen