U MiGu 1 a 3 seděl pilot přímo nad chladičem a v kabině bylo trvale nedýchatelno...jako v sauně, což byla hlavní příčina proč jednička létala bez překrytu, u trojky zas nešel v nouzi otevřít. Rusové to řešili přeřazením těchto "přetopených" typů k jednotkám na sever blíže k polárnímu kruhu...kde to bylo za letu snesitelné.

Moc hezký článek, děkuji!

"Přestože byl sám raněn odvetnou palbou, přinutil nepřítele přistát. Sám přistál vedle, Němcům pohrozil pistolí, aby se vzdali, pozorovateli sebral kameru s pořízenými záběry a kořist odvezl veliteli svého IAP plukovníku Antonovovi."

Tomu říkám odhodlání, takové příběhy může napsat jen sám život, dát to scénárista do filmu, bude to působit až přehnaně.

Tak oni se v Rusku už dnes naučili konečně točit holywoodským stylem - hezké, že? https://www.youtube.com/watch?v=Y-bFbNrkm4Q

Vynikající článek! Mám k němu jen menší připomínku - v článku se moc nezmiňuje tristní mechanická spolehlivost MiGů-3 vinou nevalného dílenského zpracování (tradiční to kletby sovětského průmyslu). Docházelo tak k únikům oleje i chladiva, piloti si stěžovali i na nedostatečnou jakost materiálu překryt kabiny omezující výhled. Problémem byly i nekvalitní (rozuměj nepřesné) střelecké zaměřovače a zasekávání zbraní. Střelecká výzbroj byla velmi slabá, o to více, když selhala logistika (např. Miroslav Šnajdr píše o útvaru, kam nedorazilo střelivo ráže 12,7 mm a MiGy-3 tak musely létat jen s kulomety ŠKAS puškové ráže).

Co do výkonů je správně zmíněna převaha MiGu nad Bf 109 ve větších výškách. Tato výhoda ale byla v podmínkách východní fronty málo platná, jelikož vzdušné boje se v drtivé většině vedly v malých a středních výškách. V menších výškách MiG táhnul mrtvou váhu a v kombinaci s problematickým chováním za letu (například tendence bez varování padat do vývrtky) proto za Bf 109 výrazně zaostával. Už tak vysoké ztráty se pak ještě zvýšily poté, co Sověti začali MiGy-3 nasazovat jako stíhací bombardéry.

Řekl bych, že Rusové byli tehdy zvyklí vojenskou techniku hodně dodělávat a modifikovat v bojových podmínkách sami. Z toho potom asi plynou velké rozdíly mezi jednotkami. Kde velitel tlačil na mechaniky a piloty držet ty stroje v dobrém stavu, tam byly dobré výsledky. Kde na to nedbal, ztráty letadel a pilotů byly velké , piloti si třeba usnadňovalí létání vodkou atd a o to to bylo horší.

U těch větších výšek to možná záleželo na tom, jestli piloti poslouchali taktické pokyny velitelů před bojem a podobně nebo ne. Pokud pilot neposlouchal a vyletěl do vyšších výšek, mohl o se to hodnotit jako pokud vyhýbat se střetům, což bylo ehdy vážné obvinění. Ale pilot, když na Němce vpadl s převahou výšky a tím rychlosti, tím dosáhl víc sestřelů při menší pravděpodobosti, že bude sestřelen sám.

Kde piloti otrocky poslouchali instrukce ve stylu: nepřítel letí nebo bude letět v takové výšce, leťte proti němu Piloti tak byli dříve sestřeleni, vybiti a třeba se ani nedozvěděli, že v těch vyšších výškách mají migy výhodu.

Pokud pominu fakt, že se jedná o vojenské stroje, tak MiG-3 spolu s P-51D připomínají spíš "sporťáky", MiG jisto jistě, to je opravdu elegantní ptáček.

Autor článku nepíše o tom že Polikarpov měl včas připravené nástupce za I-16 - typy I-180 (v roce 1939 zralý na sériovou výrobu) a ještě výkonnější I-185 z roku 1940. Zákulisní intriky zabránili jejich výrobě. Taky MiG-1 začínal jako Polikarpov I-200.

Je zajímavé, že v kapitalismu byla soutěž mezi konstruktéry a jejich firmami. Firma, která neuspěla v konkurzu a nedostala zakázku od armády, často živořila nebo i zkrachovala.

Za stalinismu před druhou světovou válkou byla ta soutěž mnohonásobně tvrdší. Byla tam taky určítá konkurence a konstruktéři, kteří neuspěli, zaplatili neúspěch ne finančním krachem, ale rovnou často ztrátou života v gulagu či rovnou je popravili jako nějaké zrádce či vyzvědače.

Překližkové části draku měl i proudový He-162 z přelomu let 1944/45. Pravda, bylo to diktováno nedostatkem lehkých kovů i kapacit pro jejich zpracování ve zničeném Německu, ale fungovalo to.

Akorát to nesmělo zmoknout. Už působením rozdílné vzdušné vlhkosti za dlouhodobých dešťů a mrholení a potom za sucha mohlo docházet k rozměrovým diferencím.

sověti pokud vím, tak poslali v roce 1940 dvě komise aby vybrali letadla, které by SSSR zakoupil .. a taky jim němci dodali Bf 109 emil, Bf110, Ju88 a Do17Z... Takže sověti moc dobře věděli, že každé letadlo má vysílačku, sendvičové nádrže atd. a nebyli odkázáni na zkoumání mezka ze španělské války

Jasně, to ma

Autor se dotkl jedné oblasti a tou je soustředění značné části sil blízko hranic. Tato záhada mi pár let vrtá hlavou a nenašel jsem na ni odpověď: Proč měli Rusové tolik armádní techniky na čáře dotyku? Chystali se k útoku?

samozřejmě ....

MiG 3 15 BK, pro mě jeden z nejlepších letounů ve Warthunderu 

Za mě nejhezčí sovětský vrták.