No, můj táta tam dělal desítky let šéfa posunu. Já jsem se tam vyučil malířem natěračem a dělal jsem to po vyučení a do toho 2 roky vojenská základní služba, tekže s vyučením od cca 1972 až 1983 do konce ledna. Když se dívám na ty dvě věže tak my jsme je tehdy natírali na zeleno, dnes jsou hnědé. Můj tehdejší mistr pan Karel Mareš, už není mezi námi, to chtěl tehdy oživit a na takové vypouklé polokoule namaloval mapy světa. Jen si to popletl a namaloval špatně poledníky a tak měly obrácený tvar. Vypouklé směrem ven. No ale nic nebránilo tomu aby to vyšlo včetně fota ve Večerní Praze s článkem "Zlatisté dílo našich památkářů". No, byli jsme jen dělníci Ale byla tam úžasná parta se kterou jsem jezdil na skály, na čundry a to dneska už snad ani není. V práci vám kdekdo maže schody a jsem rád že už jsem svým pánem a jen já si rozhoduji kdy ráno vstanu. Hezký den, Jin. PS: příhod z tohoto nádraží mám na knihu. Od smrťáků až po trochu dnes již zábavné. Třeba když ujely vozy bo vypadla taková ta brzda co se dávala na kolej a vozy porazili "kozy" v hale a projely celou halou a ještě se urvalo dvoukolí. Naštěstí nikdo nezemřel. Ale protože to bylo na 1 Máje a bylo podezření na sabotáž a táta si s celou jejich KSČ dělal psinu tak strávil tři dny ve vazbě. Jin.

Podle těch starých obrázků to vypadá, že nádraží mělo ještě severní část v místech, kde později stály budovy Rudého práva a dnes Florentinum, chápu to dobře?

Hodně zajímavý a čtivý článek, díky. Jako obvykle.

A jako obvykle si neodpustím korektorskou výpomoc ohledně překlepů a editačních pozůstatků (alespoň těch, které se mi podaří zpětně dohledat):

...Když už jsme vstoupily do světa financí... (odstavec o výši jízdného)

...po několika málo letech převzal stát provoz dráhy pod svá bedra. (Konec textu nad fotografií a rámečkem o vozidlech.) "Na svá bedra?" "Pod svá křídla?"

...i u hlavní nádražní budovy se dvěma věží, kterou... (pod fotografií 2009)

Ve Fotogalerii se mi zdají být fotografie 5 a 13 identické.

---

Práce posádky lokomotivy musela být docela řehole. V horku/zimě/dešti, větru a dýmu, na otevřené plošině...

Zajímavé je také panoráma pražských věží na historických obrázcích. Zvláště Hradčan a Petřína.

A trochu mimo téma: zmínka o roce 1866 a bourání hradeb nabízí zajímavé srovnání. V Prusko-rakouské válce (jejímž důsledkem bylo i zboření hradeb) byla rakouská armáda (tedy "naši") vyzbrojena ládovačkami a progresivnější Prušáci měli jednoranné zadovky - jehlovky. Zatímco v americké občanské válce o pár let dříve se používaly opakovačky a Gatlingovy kulomety.

(Text "...se dvěma věží..." je i u foto č. 18 v galerii.)

Díky za všechny ty krásné fotografie.

Jestliže si dělník vydělal za celý den na tři piva - předpokládám aspoň točená, Boha jeho - není divu, že dělnictvo propadalo alkoholismu...

Kořalka byla tehdy levnější než pivo.

"nádraží Bruska (dnes Praha-Dejvice)z roku 1930 z původně Lánské koněspřežky."

???

Opraveno. Děkuji. (není zač...)

úžasný článek, děkuji

Inu, že někteří obrozenci nejásali a poukazovali na "připoutání k Vídni" je pravda, ale ti představovali jen nepatrnou hrstku veřejnosti. Nesrovnatelně více bylo těch, kteří tehdy dráhu oslavovali jako pouto mezi Moravou a Čechy a nějaká Vídeň pro ně byla zcela podružná. V každém případě, nikdy předtím a nikdy poté v naší domovině nebyla žádná trať tak velkolepě slavnostně otevírána. Je smutná pravda, že jízdné na dráze tehdy bylo neskutečně drahé a že jezdili jen ti, kteří to nezbytně potřebovali, například jen opravdu vysocí úředníci, nebo bohatí podnikatelé. Tak říkajíc prostý lid tehdy neměl k jízdě vlakem většinou žádný důvod.

Tak to je ale s každou technologií. S elektřinou, počítači, automobily (třeba pro mého pradědečka ještě ve 30. letech bylo největší poctou, když mu majitel statku svěřil "služební automobil"). Nějaká "lidová dostupnost" přišla v našem okruhu až po II. světové válce. Však s tím krásně souvisí rozvoj pop-artu.

Mně Masaryčka vždy přišla děsně nesympatická tou konečnou. Nikdy jsem nepochopila proč je v hlavním městě takové nádraží. Konečná má logiku v Tanvaldu ne v Praze Nádraží mám obecně ráda, ale Masaryčce se raději vždy vyhnu.

Ale nevyhýbáte se jí kvůli tomu, že je stanicí hlavovou, chcete-li konečnou? Takové řešení je právě pro cestující výhodné. Naopak v Tanvaldu by hlavová stanice moc logiky neměla.

Hlavová nádraží (navíc úvraťová) nejsou ve velkých městech neobvyklá, takové je i největší evropské nádraží Gare du Nord v Paříži. V Paříži je hlavových nádraží slušné množství, stejně tak v Londýně.

Pekne jak staveli tehda rychle. Bez moderni techniky, jerabu, elektriny a i lidi bylo tehda podstatne mene. Bylo by zajimave to cele nejak srovnat a porovnat. Jak a za kolik se stavelo tehda a nyni. Proste se mi nechce verit, ze Masarykovo nadrazi postavili za rok..

Běžné provozní rychlosti tehdejších vlaků dosahovaly rychlosti koňského běhu. Rychlosti nad 50 km/h už byly něco extra a lidé při takovýchto rychlostech omdlévali hrůzou a vzrušením. Váhy souprav také dosahovaly zlomků toho, co dnes váží moderní vlaky. Na železniční svršek nebyly tudíž kladeny velké nároky, co se únosnosti a nivelace týče, v podstatě ho stačilo uplácat lopatami a udusat válci, taženými koňmi a na to pak položit koleje na pražcích z opracované dřevěné kulatiny. Dále tehdy neexistovalo zabezpečení tratí, takže nebylo nutné tahat složité kabelovody, drátovody, stavět návěstidla apod., používal se jen drážní telegraf. Proto se tehdy stavělo rychle.

Se stoupajícími nároky na hmotnost a rychlost vlaků už přestalo stačit trať "jen" uplácat lopatami, musely se začít používat specializované stavební a technologické postupy a zavádět sofistikovaná zabezpečovací zařízení pro řízení provozu na tratích, což stavby železnic začalo prodražovat a zpomalovat.