A co video 2000.O tom tady není ani zminka

To není jen o souboji VHS vs. Beta vs. Laserdisc

Obecně většinou vyhraje formát, který nezatěžuje spotřebitele vysokou cenou za přehrávač a výrobce přehrávačů velkými autorskými/licenčními poplatky.

VHS mělo strašné rozlišení - pouhých 240x288 pixelů, tedy poloviční PAL. DVD nabídlo PAL plný a Blue-Ray nejdřív nejdřív FullHD (1920x1080) a později dokonce i 4K (3840x2160)

Za úspěchem DVD i Blue-Ray do značné míry stojí i to že se jako jejich přehrávače daly použít i herní konzole (DVD - PS2, XBOX; BD - PS3)

Oprava: VHS mělo většinou 352x288 (poloviční PAL)

LD v Evropě neprorazil hlavně kvůli jazykové rozpolcenosti. Evropa je roztříštěna na velké množství malých jazykově různorodých komunit a lisovat pro každou z nich samostatnou sérii s vlastní zvukovou stopou se prostě nevyplatilo. A Laserdisky na rozdíl od DVD neuměly ani vícetitulkové verze. Takže kromě USA a JP nemělo tohle médium ve světě šanci (Rusko nepřipadalo v úvahu vůbec).

Slepá vývojová větev. Měli to u nás v prodejně s lepší elektronikou a nikdo si to pokud pamatuju nekoupil. Kdo by kupoval média velikosti desky na které se vejde půlka filmu. Navíc na to nemohly být videokamery. Nikdy to nemkhla být masovka a pár požitkářů to neutáhlo.

V dobách před příchodem datových CD se VHS kazety používaly i k zápisu dat - aspoň počítače Amiga to uměly, nazývalo se to "Video Backup System". Kapacita začínala na 40 MB na hodinu záznamu u procesorů řady 68000, u 68020 a vyšších to bylo 85 MB a později se přidala komprese a bylo možné nahrát až 130 MB na hodinu záznamu, v některých pramenech jsem se dočetl až o 9 MB / minutu záznamu. V době, kdy jedinou alternativou byla disketa s kapacitou 360 KB až 1,44 MB nebo pevné disky s kapacitou v řádech pár desítek MB šlo o obrovské a přitom relativně levné úložiště.

Jsem nevěděl že něco takového existovalo. Jinak s VHS jsem si hodné užil, hlavně když se rekordéry tahali ze západu a museli se upravovat aby dokázali nahrávat český zvuk.

Můj otec byl tenkrát progresivní a přitáhl odněkud Betamax i s tou úpravou zvuku na SECAM. Dodneška ho mám schovaný v komoře. Super stroj, dokázal nahrávat různé pořady z různých kanálů s týdenním předprogramováním, záznam videa i zvuku byl téměř dokonalý jako z kabelovky, kam se hrabalo tehdejší rozostřené a zrnité VHS, ale když jsme chtěli s bráchou koukat na Toma a Jerryho, museli jsme na návštěvu ke strejdovi, který měl VHS, protože na Betě to nikdo neměl.

Zjednodušeně se dá říct že laserdisc zabil konzum, aleb narozdíl od audia chybějící cílová skupina vyžadující kvalitu. Protože jinak to byla jistá analogie kompaktní kazety a CD.

Jinak potvrzují že Pioneer laserdisc vyráběl relativně donedávna, ale v podstatě ryze na domácím trhu, nebyl k sehnání ani v USA.

Je fakt, že já jsem se "domácímu videu" dlouho vyhýbal, protože se na to prostě nedalo koukat. Laserdisc bych si klidně koupil, kdyby u nás byly k dostání přehrávače a dostatek filmových titulů.

Místo toho jsem čekal až do přelomu století, kdy bylo možné celý řetězec realizovat digitálně - mel jsem digitální kameru na MiniDV kazety, jednu z prvních DVD vypalovaček a TV kartu v počítači z možností digitálního záznamu.

Pár laserdisců mám, takže si dovolím několik věcných připomínek. LAswedisc royhodně nebyl něco, coby si kupovala střední nebo nižší třída. Velikost byla zmíněna, ale váha ne. Disk váží přes čvrt kila. Těžko si v půjčovně vezmete dva nebo tři disky a strčíte ho do batůžku, pak s ním do autobusu nebo metra a hurá domů. Kdežto VHS nebo Beta kazety jsou nezničitelné a váží o dost méně. Na lasedisc prostě nenahrajete domácí video. A nakonec je tu stejný problém, který zabil i mnoho dobrých počítačů - na laserdisc nebyly filmy, které zajímaly masy, ochotné si koupit drahý přístroj. Pokud vím, to samé zabilo i technicky lepší Betu než VHS. Kazety měly před Laserdiscem dva roky náskok, takže už existovalo veliké portfolio filmů - pro dospělé. A k následovníkům VHS a DVD... Zcela jste vynechal MP4 a další kodeky. Ty ovládly svět po DVD a dominují dodnes. Umožnily dříve nemyslitelné - uložit film na CD, tedy na méně než 650MB. Pak už nebyl problém je ukládat na domácí počítač, laptop, později telefon, ale také flash paměti. Pak přišlo díky kompresním kodekům sdílení přes internet. Až pak přišel Bluray. A ten tedy trh rozhodně neovládl. V porovnání s VHS se krčí v koutě.

Dřív jsme na VHSkách měli doma asi 30 filmů ve špatné kvalitě. Koukal jsem na ně furt dokola. Dnes se můžu dívat asi na 1000 filmů v dobré kvalitě a nevím co si pustit.

Navíc (ten kdo nespoléhá jen čistě na TV vysílání) díky internetu a komunitě překladatelů je možné dnes mít opravdu dobru tvorbu z celého světa. A pokud je film/seriál dobrý, tak se sám prosadí a zviditelní po internetu. A tedy člověk na něj narazí.

A co CDcka?...ty frcela ještě pred DVD..v devadesátých a na přelomu tisíciletí.. kvalitou a možnostmi kopirovani proti VHS úplně někde jinde..

Tak CD natož možnost domácího vypalování, přišlo až o dost později po VHS