Po dlouhém vybírání, zkoumání parametrů a cenových nabídek jsem zakoupil digitální fotoaparát FujiFilm FinePix S602 Zoom. Směle mohu prohlásit, že tuto volbu i dnes považuji za dobrou. Jedná se o přístroj kategorie poloprofi, který sice již dnes nepatří mezi nejnovější modely, ale stále nabízí vše, co člověk od moderního aparátu požaduje, a obvykle ve větší míře než nové modely. Fyzické rozlišení SuperCCD snímače je 3.1MPix, ale přístroj počítá až šestimegové obrázky, má 6x optický zoom a na rozdíl od většiny aparátů nabízí kompletní manuální mód. V přístroji je EVF hledáček, který s jistým přimhouřením očí umožňuje práci jako se skutečnou zrcadlovkou. Unikátní vlastností přístroje je Super Zoom se záběrem od 1cm a v neposlední řadě i možnost záznamu videa v rozlišení 640 x 480 bodů při 30 snímcích za sekundu i se zvukem. To vše jste ale již nejspíše četli v jiných recenzích.
Proč další článek o 602ce?
Většina recenzí, které se objevují na webu, popisují aparáty letem světem. Autor má přístroj zapůjčený maximálně na pár dní, a tak tyto recenze jsou především výčtem funkcí. Tento článeček si odpustí popis funkcí, který je k dispozici například v recenzi na Technetu, nebo například ve článku pana Neffa na Digineffu. Právě kvůli letmému seznámení autorů s přístrojem jsou v těchto recenzích i některé omyly, které se pokusím uvést na pravou míru.
Já jsem s aparátem strávil již pěkných pár dní a tento článek nechť je tedy jakousi kompilací pojmů a dojmů z delšího používání přístroje, byť ani dnes se nepovažuji za člověka, který jej zcela ovládl.
Optické parametry
To, co odlišuje opravdový fotoaparát od kompaktu, je optika. Dnes již není problém vyrobit 6Mpix snímač, ale je problém vyrobit tak světelnou optiku, která s ním bude fungovat. Naopak i dnes se prodávají 2Mpix zrcadlovky s výměnnými objektivy, které dávají lepší snímky než 95 % aparátů se čtyřmi a více megapixely. Právě objektiv je prvním rozdílem, který odlišuje kvalitní přístroje od aparátů s obvyklým trojnásobným zoomem a menší odlišností je prakticky dvojnásobná cena.
Finepix 602Zoom disponuje šestinásobným optickým zoomem (f=7.8 - 46.8 ekvivalent 35-210), který je dostatečný pro většinu fotografických aplikací. Pro portrét je dost dlouhý, pro krajinu je vhodně krátký a šestinásobné zvětšení už dokáže přiblížit i dosti vzdálené objekty. Na obrázcích jsou vidět snímky v krajních polohách transofkátoru.
Objektiv má světelnost 2.8 při nejkratším ohnisku 3.1 při ohniskové vzdálenosti ekvivalentní 210 mm. Není to nejsvětlejší objektiv v kraji, ale hodnoty to nejsou vůbec špatné. Ostřit lze v normálním režimu od 50 až 90cm, v makrorežimu od 20cm do 50cm a v supermakro režimu od 1cm od objektivu.
Hloubka ostrosti
Díky kvalitnímu objektivu je možné na fotografiích velmi dobře ovlivnit hloubku ostrosti, což u většiny digitálů zůstává pouhým snem. Výsledné snímky jsou úžasné.
Fotografování
602ka umí fotit prakticky sama, nebo naopak fotograf může snadno nastavit vhodné parametry pro každou situaci a s každou scénou si vyhrát. Klíčové je zde vybrat správný fotografický program, neboť manuální programy jsou na rozdíl od těch auto dosti náročné na obsluhu.
Aparát nabízí kompletní škálu fotografických režimů, tak jak je dnes nabízejí moderní zrcadlovky. Na hlavním otočném voliči jsou seřazené v pořadí SET, M, A, S, P, AUTO, SP, video. Nic nového, ale je tu vše, co zde být má, a nic nechybí.
Aparát nabízí zcela automatický program AUTO. Stačí mířit a mačkat spoušť, aparát udělá zbytek, prostě ideální pro něžné polovičky. V tomto režimu nejde ovlivnit kromě zoomu prakticky nic. O něco volnější je program SP, který nabízí motivové programy. Je tu "krajinka", "portrét", "sport" i "noční snímek". Pro kreativce nic moc zajímavého, ale režim "BW", který slouží pro snímání černobílých fotografií, může najít své uplatnění. Jen připomínám, že na černobílých fotkách je mnohem více vidět vliv rozlišení fotoaparátu, potažmo snímku, čili ČB fotky je lepší snímat na vysoké rozlišení. Kompresní JPEG algoritmus v aparátu nemá s vypuštěním barev žádný problém, viz obrázek níže.
Foto o velikosti 2832x2128, 1,2 MB
V nabídce nemohou chybět samozřejmě ani programy priorita clony (A) a času (S), kde jsou dostupné časy od 15s do 1/10000s a clony od F2.8 do F11.
To pravé focení však začíná při použití programu P. Při něm aparát vždy změří expozici, ale fotograf může změnit otočným voličem poměr času a clony tak, že expozice zůstane zachována, ale časy a clony se vůči sobě mění. Jediné, co mě poněkud vadilo na tomto modu, byla občasná neochota aparátu dát se voličem přemluvit k jinému poměru času a clony, než zrovna změřil. Pokud by při točení došlo k nevhodnému nastavení vůči změřené scéně, hodnoty jsou zobrazené žlutě. Je-li aktivní blesk, nenechá si aparát do expozice mluvit, s výjimkou nastavení kompenzace expozice (EK). V tomto režimu je možné plně využít jejího dobrodiní. EK dovoluje nastavit přeexpozici, či podexponování snímků dle volby fotografa. EK funguje i v režimech S a A, ale je jasné, že "Péčko" je ten pravý program pro správné chlapy.
I když je P skvělé a pokryje většinu potřeb, někdy je mnohem vhodnější plně manuální režim M. Ten totiž umožňuje nastavit úplně vše, zcela dle libosti fotografa. Časy od 15s do 1/10 000s a clony od F2.8 do F11 a i v ostatních volbách má fotograf naprostou volnost. Zvláště v tomto módu se velice hodí vyvedení důležitých funkcí na tělo přístroje. Téměř vše se dá, po chvíli učení, naučit ovládat stiskem příslušného tlačítka, tlačítka SHIFT a otočného rychlovoliče na těle aparátu. Zkušený uživatel tak do klasického menu téměř nezavítá. Na displeji jsou vždy zobrazeny potřebné informace o aktuálním nastavení, přičemž pomocí tlačítka INFO lze získat ještě další podrobnosti (platí i pro ostatní režimy).
Manuální režim mi přirostl k srdci zejména díky nočnímu focení blesků. Blesky, mršky jedny, dopředu neříkají, kdy přijdou, a tak je potřeba exponovat snímek časem dlouhým několik vteřin, ale zároveň zabránit přeexponování snímku. Když jsem vyřadil autofokus, který je v noci (proti nebi) víceméně k ničemu, a využil manuálního ostření, ulovil jsem jich hned několik. A že se s digitálem blesky fotit dají, dokazuje i následující obrázek.
Foto o velikosti 2048x1536, 125,4 kB
Již při seznamování se s aparátem mne zaujala funkce SuperMacro. Údajně lze fotit od jednoho centimetru. A nejlepší je, že to opravdu funguje, jen je občas problém, jak objekty v zorném poli objektivu vhodně nasvítit. Vestavěný blesk se v tomto módu totiž použít nedá. Věřte tomu, že získané fotografie stojí za tu trochu laborování s osvětlením.
Samozřejmě živé objekty nemají pro focení příliš pochopení a fotograf musí navíc vyřešit problém se zpožděním spouště (cca 1 s). V makro režimech trvá ostření průměrně déle než v normálním módu, takže je vhodné využít „namáčknutí spouště“. Zpoždění tak ze omezit na přijatelnou míru (cca 0,1s).
Foto o velikosti 1280x960, 309,7 kB
Příprava na focení během 6 vteřin je docela solidní, zvláště, když přístroj musí vysunout objektiv do pohotovostní polohy. Někdo to možná neocení, ale zvuky, které aparát při vysouvání objektivu vydává, jsou dosti zajímavé. Rozhodně se nestane, že by zapnutí aparátu a vysunutí objektivu prošlo bez povšimnutí.
Výbava
Tak, jak je aparát zákazníkovi prodán, je bohužel prakticky nepoužitelný. Na 16MB SM kartu se vejde opravdu tak málo snímků (27 v 1Mpix FINE), že je ji možné považovat spíše za špatný vtip. Mezi první investice tedy nutně patří zakoupení větší karty buď SmartMedia (128MB cca 1100,-), ale doporučuji spíše High Speed CF (128MB cca 1200,-). Zvláště pokud by vás lákalo focení na 6Mpix v HIGH kvalitě, pak žádná karta není dost rychlá a velká.
SmartMedia je již poněkud zastaralý formát, ale aparát podporuje i Compact Flash karty. CF karty již dnes rostou do gigabajtů a nabízejí i několikrát vyšší přenosové rychlosti, jejich ceny neustále klesají, takže volba je snadná: CF. Před nákupem však doporučuji každou kartu v přístroji vyzkoušet, neboť výrobce zmiňuje, že ne všechny karty musí v aparátu fungovat. Já se sice nesetkal s žádným problémem ať již s CF, nebo SM kartami a vše fungovalo napoprvé, ale proč to pokoušet.
Aparát je v prodejní sadě vybaven jen čtveřicí alkalických nenabíjecích baterií. Při seznamování se s přístrojem, kdy pořízení 200 snímků není žádná míra, se po elektronech v bateriích jen zapráší. Pořízení nejméně dvou čtveřic vysokokapacitních akumulátorů Ni-MH je tedy nutností. A když říkám vysokokapacitních, pak tím myslím o kapacitách od 1800 mAh výše. Samozřejmostí je kvalitní rychlonabíječka. Doporučuji nabíječku značky Sanyo, která je menší než cigaretová krabička a nabije 2000mAh baterie za necelých 5hodin. Při její hmotnosti a rozměrech ji opravdu není problém brát kamkoli s sebou.
Když shrnu ty nutné investice, pak vězte, že je potřeba ještě brašna (cca 500,-), zmíněná rychlo-nabíječka (cca 1500,- včetně 4 akumulátorů) plus druhá sada akumulátorů (cca 500,-). Mnoho lidí pořídí i stativ a blesk, ale bez těch se dá nějakou dobu přežít, zatímco bez těch výše zmíněných ne. Fuji opravdu na výbavě ušetřilo, co se dalo.
Design a pohodlíčko
Aparát je udělaný přesně do mužské ruky, kde perfektně sedí. Ovládací prvky jsou výborně umístěné a snadno dostupné pro prsty. Většina důležitých funkcí je vyvedena na tělo přístroje, a lze tak vše nastavovat rychle, bez nutnosti prolézat menu. Po chvilce tréninku je možné aparát obsluhovat poslepu a jednou rukou. Určitě by ale neškodilo, kdyby výrobce umožnil uložení několika zákaznických profilů nastavení, a to nejlépe tak, aby šly přepínat tlačítkem na těle. Všech možných nastavení je přece jen mnoho a trocha automatizace by zde neškodila.
Dílenské zpracování je zkrátka vynikající, zkrátka made in Japan. V přístroji nic nevrže a nerachtá, což například o Olympusech 7xx řady říci nelze (schválně s nimi zkuste v ruce zaklepat). Objektiv a optika je uložena v obrobku z lehkého kovu, takže jsou ve vypnutém stavu solidně chráněny. Při vysunutém objektivu však je optika značně zranitelná, neboť vnitřní tubus s optickými členy objektivu je plastový a zde by více kovu jistě neškodilo. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že přístroj vydrží i velmi nehezké zaházení, které se občas omylem přihodí.
Autofokus a manuální ostření
Autofokus funguje výborně, jen poněkud pomalu, jak je u většiny digitálů zvykem.
Při slabém osvětlení dochází k mírnému zmatení měření bílé a automatiku je lepší přepnout buď do zákaznického nastavení, nebo do režimu „pod mrakem“. Jinak je vše modravé, až to hezké není. Zákaznickou „bílou“ (lze uložit dvě hodnoty) lze velmi snadno nastavit tak, že v daném osvětlení vyfotíte bílou plochu a aparát pak všechny nové snímky počítá podle této „bílé“.
Aparát má pouze pasivní autofokus, čili si scénu nijak nepřisvětluje a při hodně nízké hladině osvětlení nedokáže zaostřit. Toto lze mnohdy vyřešit zvýšením citlivosti snímače, nebo je možné ostřit manuálně.
Výbornou vlastností FinePix S602 je funkce AREA AF. Na rozdíl od režimu AF, který měří vše vůči středu snímku, v režimu AF AREA je možné zaměřovací oblast přesouvat téměř libovolně po ploše snímače, a to i do rohů obrazu. Kompozice snímku se tak velice usnadňuje, neboť měřící oblast si jednoduše umístíte tam, kde je dominantní objekt scény, namísto obvyklého změření expozice, zablokování spouště, přesunutí aparátu a domáčknutí spouště. Mnozí prodejci tvrdí, že žádnou podobnou funkci aparát nemá, ale není to pravda.
Hledáček a LCD displej
To, co vidí objektiv, je zobrazeno na digitální EVF hledáček, nebo na hlavní displej. Mezi nimi je možné libovolně přepínat a jsou zaměnitelné. Je na fotografovi, zda raději fotí s aparátem u oka, nebo spíše jako s videokamerou.
Digitální hledáček (180 000 pixelů) má vyšší rozlišení než hlavní displej (110 000 pixelů). Nejen pro manuální ostření je jednoznačně vhodnější. Přesto toto rozlišení neumožňuje ostření jako v klasických zrcadlovkách a manuální ostření chce určitý cvik. Naštěstí je zde možné si vypomoci elektronickou lupou, která 2x zvětší střed obrazu a pak již lze ostřit poměrně pohodlně.
Foto o velikosti 2832x2128, 1,1 MB
Barevné podání výsledných fotografií je silně závislé na správně zvolené „bílé“. Je-li bílá správně zvolená, pak barvy jsou přirozené, možná nepatrně živější, než by měly být. Bílá měřená automatikou je ideální pro slunečné dny, složitější scény neměří zrovna ideálně, jak ukazuje i další obrázek.
Foto o velikosti 2832x2128, 248,9 kB
Obrovský vliv na podání výsledného snímku má nastavení ostrosti fotografie. Jde o to, zda budou snímky JPEG algoritmem kódované s ostrými nebo mírně neostrými přechody. Mezi snímky v nastavení SOFT, NORMAL a HARD je obrovský rozdíl. Soft je výborný pro portréty, kde odstraňuje drobné nedokonalosti kůže a chová se jako gelový filtr. Nastavení Hard je ideální pro technické fotografie, kde má vyniknout každý detail.
Toto nastavení také silně ovlivní podání rozhraní na velmi kontrastních snímcích. Jako prakticky každý delší objektiv má i tento maličko problémy s barevnou aberací. Jak moc se na snímku projeví, záleží do značné míry právě i na nastavení ostrosti fotografií. Na dalším obrázku je vidět snímek trosek a vpravo je ještě detail, kde jsou patrné barevné linky kolem kontur hradu. Snímek byl pořízený v nastavení Soft a výsledku to zjevně příliš neprospělo.
Foto o velikosti 2048x1536, 1,1 MB
Signalizace vybití baterie
Co mě zarazilo a nemile překvapilo, je signalizace vybití baterie. Symbol slabé baterie se objevuje až v okamžiku, kdy je baterie téměř prázdná. Než se stihnete rozkoukat a něco s tím udělat, symbol baterie se rozbliká, a než aparát stihnete vypnout, tak ten se často vypne sám. Rezervní akumulátory jsou tedy nutností, a i když je výměna baterií dílem okamžiku, je toto chování velmi nepříjemné. Naštěstí na jedny akumulátory (2000mAh) vydrží aparát velmi dlouho (přes 200 snímků, polovinu s bleskem), takže neruší víc jak řekněme jednou denně a do jisté míry je možné se na úhyn baterií připravit.
Propojení s PC a dalšími přístroji
K aparátu je dodáváno CD s příslušným softwarem. Není nijak zvlášť náročný, ale nějaké místo na disku zabere. Prográmky, které jsou na něm k dispozici, začátečník určitě využije. Ovšem Finepix 602Zoom si opravdoví začátečníci nekupují a zkušený uživatel má na svém počítači mnohdy z dřívější doby výkonnější software, než je na onom CD.
Aparát lze snadno připojit k TV přijímači, má-li tento potřebné vstupy (cinche VIDEO IN a AUDIO IN). Po připojení je na obrazovce TV přijímače vidět to samé, co na displeji aparátu. Když jsem zkoušel 602ku připojit k TV Thomson, vše šlapalo jako víno, až na barvy, které se mi nepodařilo z TV vymámit. Těžko soudit, na čí straně je vina, nejspíše měla obě zařízení poněkud odlišné normy. S jinou TV jsem propojení nezkoušel, takže je možné, že to byl problém jen konkrétního přijímače.
Blesk
Aparát má vestavěný blesk se směrovým číslem 12. Ten je aktivován vyhozením blesku po stisku tlačítka. Pokud není blesk vyklopený, tak jej aparát prostě nezná a nemůže se stát, že by samovolně vyskočil, když to fotograf nechce. Takto fungují všechny fotografické režimy a i při automatice je pánem blesku fotograf, zkrátka geniální.
Aparát má i botičku pro upnutí externího blesku, ovšem zcela bez inteligence. Blesky s měření TTL jsou zde zbytečné. Naopak je možné využít i levné blesky pro plně manuální aparáty. Podle mých zkušeností je vestavěný blesk dostatečný pro většinu klasických situací.
Snímač SuperCCD
Slíbil jsem, že se vyhnu popisu parametrů, ale kvality SuperCCD snímače si pár vět zaslouží. Přístroj má sice fyzicky 3.1 milionů obrazových bodů, ale díky jejich uspořádání a tvaru z nich dokáže vypočítat 6Mpix snímky. Množství detailů oproti 3Mpix sice nepřibude, ale proti jiným 3-megáčům jsou fotky mnohem detailnější. 6Mpix režim lze bez problémů použít pro výrobu velkých fotografií řádově do rozměru A4 (cca 30x20).
Pro normální snímky, z nichž mají vzejít fotografie 9x13, či 10x15, je naprosto dostatečné rozlišení 3Mpix, případně i 1Mpix. Výhodou je úspora místa na kartě, která při 6Mpix rozlišení mizí rychlostí blesku. Přístroj sice neumožňuje uložení dat ve formátu RAW, ale snímky v 6Mpix režimu HIGH jsou uloženy jako nekomprimovaný TIFF. Těchto 18MB se však ukládá proklatě dlouho a s výjimkou tisku je to k ničemu.
Obrovskou výhodou větších buněk v SuperCCD snímači je vyšší citlivost oproti konvenčním snímačům, a to až do ISO 1600. Při focení na ISO 800 a ISO 1600 aparát automaticky sníží rozlišení snímku na 1Mpix. Tyto režimy totiž fungují tak, že aparát spojí signál z více sousedních buněk (binning) do menšího množství virtuálních buněk. Pokud fotograf sníží citlivost snímače pod ISO 800, aparát stále zůstane v rozlišení 1Mpix a je nutné jej ručně změnit! Na tuto vlastnost se velmi snadno zapomene.
Při ISO 1600 a ISO 800 je úroveň šumu relativně nízká, i když displej se tváří zašuměně. Při normální citlivosti do ISO 400 pak je úroveň šumu téměř zanedbatelná, ale při ISO 400 již je na temnějších partiích obrazu patrné mírné mourování. Na ISO 400 se dají pořídit dosti zajímavé obrázky, jako například hodinky exponované po 15 sekund, s clonou F2.8.
Foto o velikosti 2832x2128, 374,3 kB
Menu a nastavení
Menu je pěkné, přehledné a intuitivní, co dodat více. Pro pohyb v něm slouží směrová růžice, pro potvrzení tlačítko MENU/OK a pro zrušení akce tlačítko BACK, umístěné nad růžicí. V menu je možné nastavit parametry pro každý z fotografických programů, přičemž jsou v nabídce zobrazené jen ty, které v daném modu lze měnit.
Finesy a další funkce
Do tohoto odstavce nepochybně patří například vícenásobná expozice (bez omezení počtu expozic do jednoho políčka). Společně s expoziční kompenzací totiž umožňuje velmi zajímavé snímky. Na obrázku níže je trojexpozice, kde pozadí jsou džíny a na ně je dvakrát exponována svíčka-pajdulák.
Foto o velikosti 2832x2128, 1,1 MB
Bracketing je funkce, která umožňuje sejmutí více fotografií velkou rychlostí po sobě. Má vícero možných nastavení. Lze například využít funkce prvních 5 snímků, která uloží prvních 5 záběrů po stisku spouště. Funkce posledních 5 snímků pak uloží posledních 5 fotek v řadě před puštěním spouště. Auto Bracketing pak sejme tři snímky, kdy jeden je přeexponovaný, jeden podexponovaný a jeden exponovaný normálně, a to vše na jediné stisknutí spouště. Šikovné, ale chce to cvik. Aparát do snímků zapisuje EXIF 2.2 informace, podporuje DPOF - Digital Print Order Format, takže lze přímo z aparátu tisknout na tiskárnách, které tento protokol podporují. Aparát samozřejmě také nabízí samospoušť, a to v provedení s prodlevou 2 i 10 vteřin.
Výborná je možnost určit, co se stane se snímkem po jeho expozici. Na výběr je
PREVIEW, který snímek zobrazí na displeji a uživatel určí, zda se uloží na kartu, nebo se smaže. POSTVIEW snímek pouze zobrazí na 2 vteřiny a pak jej uloží na kartu. NORMAL rovnou snímky ukládá a na nic se neptá. Zvláště režimu Preview jsem brzy přišel na chuť. Člověk má vždy kontrolu ,jak snímek dopadl, případně ho může rovnou poslat do věčných lovišť.
Video
Tento fotoaparát produkuje překvapivě kvalitní videosekvence. Zvládá video ve dvou kvalitách, VGA a QVGA. V obou režimech ukládá 30 snímku za vteřinu včetně mono zvuku. Video je dosti kvalitní, ale nesmírně náročné na záznamový prostor na kartě. Pro ilustraci výrobce praví, že na 1GB kartu se vejde cca 15 minut videa v rozlišení 640 x 480 x 30fps. V QVGA rozlišení pak jsou nároky 4x menší. Délka videa je omezena pouze velikostí karty, uloží se tolik videa, kolik se na kartu vejde. Pro video je dosti rychlá i obyčejná Smart Media.
Oproti horšímu modelu firmy Fuji Finepix 304 však S602 neumí při natáčení videa používat zoomu. Jak se jednou obraz zoomem přiblíží před snímáním, tak zůstane až do ukončení snímání sekvence. Je to škoda, neboť pak s velkou CF kartou by byla z tohoto přístroje velmi kvalitní digitální kamera. Posuďte sami produkovanou kvalitu, zde v horším rozlišení 320x240 pixelů při frekvenci 30fps.
Video je ve formátu AVI (Motion Jpeg) a pro přehrání je tedy třeba příslušný ovladač. Ten je samozřejmě na instalačním CD k dispozici (WinXP jej mají také). Audio se zaznamenává ve formátu wav.
Cena
Přístroj je v síti FujiFilmu i dnes k mání za 29 900,-, což je poněkud přemrštěné. Na Internetu i v kamenných obchodech lze již dlouho narazit na ceny pod 24 000,- s DPH, ovšem málokde mají přístroj skladem. Jelikož byl Finepix S602Zoom uveden na trh již více než před rokem, je možné, že jej Fuji brzy nahradí novějším modelem. Pokud by tedy poté byl někde k mání, pak by mohla jít cena ještě dolů. Ale je také možné, že po vyprodání nynějších zásob již nebude k sehnání vůbec. Záruka na přístroj je 2 roky.
