náhledy
Tupolev Tu-124 měl jako první sériový dopravní letoun východní provenience dvouproudové motory. Obecně se však o příliš povedený stroj nejednalo, i když sloužil spolehlivě. Například umístění motorových gondol v kořenech křídla zděděné po Tu-104, a potažmo tak trochu po bombardéru Tu-16, nebylo tím nejlepším vkladem pro jeho budoucnost. Letoun Tu-124, který sloužil i u ČSA, nám stručně připomene sada komentovaných fotografií.
Autor: autowp.ru
Pět let po přelomovém dopravním letounu Tu-104 zvaném „túčko“ se objevil druhý Tupolevův proudový dopravní stroj Tu-124. Protože se tvarově tomu prvnímu do značné míry podobal, ale byl přibližně o čtvrtinu menší, vysloužil si přezdívku „malé túčko“. Nejednalo se však o prostou zmenšeninu, byla tam řada konstrukčních rozdílů. Ostatně sám Tupolev na uštěpačné poznámky ohledně prosté zmenšeniny odpovídal v tom smyslu, že tato cesta by nebyla schůdná kvůli dosud nevyřešeným technologickým postupům pro zmenšení členů osádky a cestujících ve stejném poměru. Malé túčko vznikalo primárně pro regionální/vnitrostátní linky Aeroflotu. (Foto: Tu-124V společnosti Aeroflot)
Autor: Lars Söderström, CC BY-SA 3.0
Na společné fotografii Tu-124 společnosti ČSA a Tu-104 od Aeroflotu vidíme jeden z markantních rozdílů těchto dvou typů, a to výšku podvozku, potažmo posezu nad letištní plochou. Oba stroje měly křídlo se záporným vzepětím, a protože u většího Tu-104 byl ten úhel (resp. jeho absolutní hodnota) větší a zároveň měl větší i rozpětí křídla, musel stát o poznání výše, aby nedocházelo ke kontaktům konců křídla se zemí. Tu-124 s trupem situovaným blíže zemi byl mnohem šikovnější nejen pro nastupování a vystupování, ale především pro pozemní obsluhu obhospodařující letouny na letištích.
Autor: Jack de Nijs / Anefo, CC0 1.0
Za pozornost určitě stojí dvouproudové motory Solovjov D-20P, byť samozřejmě s malým obtokovým poměrem. Tupolev Tu-124 se tak stal prvním sériově vyráběným sovětským dopravním letounem osazeným dvouproudovými motory. (Foto: Tu-124K v barvách indického letectva jako muzejní exponát)
Autor: aeroprints.com, CC BY-SA 3.0
Pátý vyrobený kus Tu-124 z nulté série. První exempláře tohoto typu měly delší, špičatější čumák s prosklenou špicí, ve kterém seděl navigátor. Fotografie je z Výstavy úspěchů národního hospodářství v Moskvě (možná si ještě někdo vzpomene na Vystavku dastiženij narodnovo chazjastva) pravděpodobně z roku 1963.
Autor: FORTEPAN / Lencse Zoltán, CC BY-SA 3.0
Tupolev Tu-124 se vyráběl v několika verzích v celkovém počtu 163 kusů. V dopravních verzích jich v letech 1960 až 1966 vzniklo 109. Výrazný podíl pak představovalo 54 strojů vyrobených v letech 1962 až 1968 ve dvou speciálních verzích (Tu-124Š-1 a Tu-124Š-2) určených k výcviku navigátorů-bombometčíků pro osádky strategických a vícemístných taktických bombardérů, při jednom letu se mohlo zároveň cvičit čtrnáct, resp. patnáct žáků. (Foto: Tu-124V společnosti Aeroflot)
Autor: Lars Söderström, CC BY-SA 3.0
Působivý průlet trojice Tu-124 z nulté série nad Moskvou (z jednoho letounu jsou dva foceny). Jedná se o první verzi s přepravní kapacitou 44 cestujících situovaných do tří oddílů s 12, 8 a 24 sedadly. Kvůli zvýšení hospodárnosti provozu přišla již v roce 1963 verze Tu-124V pro 56 cestujících, v konfiguraci oddílů s 12, 12 a 32 sedadly. Důvod vzniku tří oddílů byl prostý, ten prostřední vznikl na vyvýšené podlaze nad nosníky křídla.
Autor: Professor N.E. Zhukovsky Scientific Memorial Museum
Vyobrazení dispozice trupu Tu-124 dvou verzí. Dole je nejrozšířenější primárně civilní dopravní Tu-124V pro 56 cestujících, nahoře je jedna salónní, neboli tzv. VIP verze (VIP verze dopravních letounů používala zpravidla vojenská letectva apod.) pro až 36 pasažérů. Obrázek i s legendou je ruského původu (Aviaexport), všimněte si zachování typového označení v azbuce v jinak anglickém textu.
Autor: CIA-RDP80-00247A000600340001-6
Země, do kterých se letouny Tu-124 exportovaly, se dají spočítat na prstech jedné ruky: Československo, Východní Německo, Irák, Indie a Čína. Taktéž celkový počet tam sloužících „malých túček“ nebyl nijak závratný. (Foto: Tu-124V v barvách čínského letectva jako muzejní exponát)
Autor: aeroprints.com, CC BY-SA 3.0
Československé aerolinie provozovaly celkem tři letouny Tu-124V. Byly to OK-TEA v letech 1964 až 1972, OK-TEB v letech 1964 až 1970 a OK-UEC v letech 1965 až 1972. Když už jsou zmíněny imatrikulační značky, můžeme si říci, co jednotlivá písmena za „OK-“ znamenají. První písmeno představovalo rok výroby, pro rok 1964 vycházelo „T“, pro rok následující „U“ (v písmenném značení letopočtové posloupnosti však byly určité výjimky). Pro Tu-124 se používalo prostřední „Éčko“ a písmeno na konci bylo v případě větších dopravních letounů pořadovým znakem daného typu u nás (u malých sportovních nebo práškovacích letadel létajících v nesrovnatelně větších počtech takové šikovné specialitky s druhým a třetím písmenkem za pomlčkou realizovat nešly).
Autor: Lars Söderström, CC BY-SA 3.0
Tupolev Tu-124V s imatrikulací OK-TEB ukončil svou kariéru u ČSA zajímavou nehodou, která si vyžádala kromě odepsání stroje „pouze“ zranění dvou desítek osob na palubě. Stalo se to 18. srpna 1970, kdy letoun přistál v Curychu omylem se zataženým podvozkem na břicho. Omyl vznikl v důsledku poruchy tlakování kabiny, palubní mechanik musel tento systém ovládat ručně, situace na palubě byla napjatá a tedy náchylnější ke vzniku omylů.
Autor: Lars Söderström, CC BY-SA 3.0
TU-124V s imatrikulací OK-UEC byl spolu s OK-TEA v roce 1972 odprodán zpět do Sovětského svazu, který je za rok za dva prodal dále do Iráku. U ČSA převzal práci po Tu-124V (a také po Tu-104A) mnohem povedenější Tu-134A s přepravní kapacitou 76 cestujících, pro který se postupně našlo nové práce tolik, že ve flotile našeho dopravce nakonec sloužil ve čtrnácti exemplářích (další čtyři Tu-134 si pořídilo do své letky ministerstvo vnitra a jeden armáda). Příchod Tu-134A k ČSA v podstatě zabránil nákupu dalších Tu-124V do flotily tohoto dopravce, což můžeme hodnotit navýsost kladně.
Autor: Lars Söderström, CC BY-SA 3.0
Tupolev Tu-124V Československých aerolinií na letišti v Budapešti. Vlevo je Iljušin Il-18 maďarského MALÉVu a vpravo Sud Aviation SE-210 Caravelle belgického dopravce SABENA.
Autor: FORTEPAN / UVATERV, CC BY-SA 3.0
A na závěr jedna příhoda s mokrým, ale šťastným koncem. Mnozí si jistě vzpomenou na nouzové přistání Airbusu A320 společnosti US Airways v New Yorku na hladinu řeky Hudson v lednu 2009, jehož hlavním hrdinou byl kapitán letadla Chesley Burnett „Sully“ Sullenberger. A právě něco podobného se stalo v srpnu 1963 v Leningradu (předtím a potom Petrohrad), když Tu-124, jehož osádce velel kapitán Viktor Jakovlevič Mostovoj, musel nouzově přistát na Něvě. Ani zde se při tom nikomu nic zlého nestalo. Fotografie malého túčka s volhou je pouze ilustrační, se zázrakem na Něvě nijak nesouvisí.
Autor: autowp.ru