Londýnský požární člun Massey Shaw, návrat do domovské stanice po operaci Dynamo | foto: public domain

Statisíce lidí čekaly na plážích na záchranu. Přijely pro ně stovky lodí

Úspěšnou evakuaci statisíců vojáků od Dunkerque můžeme označit za vítězství ustupujících. Byla to síla, která by Britům přišla vhod, pokud by Hitler nějakým nedopatřením zavelel k invazi na jejich ostrovy. Klíčovým prvkem tohoto úspěchu byly stovky malých plavidel obsluhovaných dobrovolníky.
Reklama

Operace Dynamo

Cílem operace Dynamo byla evakuace Britského expedičního sboru ze severní Francie v roce 1940 během bitvy o tuto zemi. Kvůli nepříznivé situaci na frontě začal viceadmirál Bertram Ramsay plánovat operaci již 20. května, tedy pouhých deset dní po zahájení německého tažení na západě. Ustupující jednotky se měly naloďovat na evakuační plavidla v přístavech Boulogne-sur-Mer, Calais a Dunkerque.

Když Britové operaci Dynamo ve večerních hodinách 26. května spustili, připadal v úvahu pouze přístav Dunkerque. Boulogne-sur-Mer a Calais měli totiž Němci už ve svých rukou, přičemž i z těchto přístavů se na poslední chvíli a nezávisle na operaci Dynamo podařilo malé množství vojáků evakuovat, především tedy z Boulogne-sur-Mer.

Britský expediční sbor spolu s dalšími francouzskými jednotkami mířil k Dunkerque. V kapse kolem města se nakonec ocitla kvantitativně nezanedbatelná síla bezmála 400 tisíc mužů. Operace Dynamo probíhala ve dnech 27. května až 4. června 1940. Obklíčené území zahrnující přístav a pláže východně od něj musely britské a francouzské jednotky bránit proti německému prolomení. Vojáci čekající na evakuaci pak spatřovali větší nebezpečí v náletech Luftwaffe, velkou pohromou byly letecké pumy pro evakuační loďstvo.

Těch lodí, díky nímž zázrak u Dunkerque vůbec mohl proběhnout, byly stovky. Od torpédoborců (26 kusů), obchodních lodí a osobních parníků až po neskutečné množství malých bárek, jachet a rybářských člunů. Nejmenší plavidla pocházela od obyčejných lidí, kteří je nejen poskytli, ale mnohdy s nimi i jako dobrovolníci vypluli. Na evakuaci se podílela samozřejmě i plavidla francouzská a našla by se i nějaká belgická.

Evakuace vojáků z pláží u Dunkerque na výtvarném díle, malíř: Charles Ernest...

Evakuace vojáků z pláží u Dunkerque na výtvarném díle, malíř: Charles Ernest Cundall

A právě malé loďky během akce odehrály klíčovou roli. Musely dopravovat vojáky od pobřeží na velké lodě (kde velké je myšleno z množiny zúčastněných) kotvící na hlubší vodě. Německé nálety prvního dne totiž zničily přístavní mola a doky, a tak k evakuaci zbývalo použít východní molo sloužící jako vlnolam a pláže východně od města.

Reklama

Navzdory nejčastěji prezentovaným plážovým výjevům byla většina vojáků evakuována z východního mola. Do anglických přístavů bylo z Dunkerque dopraveno celkem 338 226 lidí, z nichž 239 555 bylo evakuováno z přístavu a „pouze“ 98 671 z pláží.

Na záchrannou cestu jich nastoupilo ovšem více, jenže mnohé z nich potkalo další neštěstí, když jejich loď byla potopena. Ještě větší neštěstí to bylo pro ty, kteří se dobrovolně s loděmi do akce vrhli. Britové přišli o téměř 230 lodí z celého spektra zúčastněných kategorií.

Příběh požárního člunu Massey Shaw

Od počátku 20. století začali londýnští hasiči postupně používat flotilu asi šesti desítek různých člunů (několika čluny disponovali již od první poloviny století předchozího, ty však byly poháněny ručně). Požární čluny nalezly v metropoli na Temži velké uplatnění, byly vhodné nejen pro boj s požáry lodí a městské zástavby při řece, ale i pro další záchranářské účely.

Lodě se v těchto rolích osvědčily a v průběhu dalších dekád přicházely do služby další, nové, modernější. Jednou z nich byl i požární člun Massey Shaw, který roku 1935 spustili na vodu ve známé loděnici s dlouhou tradicí J. Samuel White and Co., sídlící v East Cowes na ostrově Wight. I když byl nový člun samozřejmě říční, tak v té době jedinou plánovanou plavbu po moři - od výrobce do Londýna - zvládl bez problémů. Městskou pokladnu tehdy jeho pořízení stálo téměř 18 tisíc liber (dnes nám ta suma nic neřekne a když dodáme, že odhadem by za ni šlo pořídit necelé čtyři stíhačky Hurricane, tak nám to stejně nepomůže).

Člun nesl jméno legendy z historie hasičství. Kapitán a později ještě sir Eyre Massey Shaw velel ve druhé polovině 19. století londýnským hasičům. Mimo jiné se zasloužil o „vyzbrojení“ sboru parními stříkačkami (myšlen pohon čerpadla, ne podvozku), které tak zarputile odmítal jeho snad ještě legendárnější předchůdce James Braidwood kvůli obavám, aby silným proudem vody nezbortily hořící budovy s požárem narušenou statikou.

Londýnský požární člun Massey Shaw bojuje s požárem.

Londýnský požární člun Massey Shaw bojuje s požárem.

Ale zpět k požárnímu člunu, jako by nestačilo, že už jsme se na hony vzdálili samotnému Dunkerque. Massey Shaw musel odolávat nešetrnému zacházení, o které nebyla při hektických akcích nouze. Trvanlivost trupu byla dána pevnou svařovanou ocelovou kostrou pokrytou přinýtovanými pláty ze silného pozinkovaného ocelového plechu tloušťky 0,25 palce (6,35 mm). Většinu prostoru uvnitř lodě dlouhé 24 metrů a s maximální šířkou 4,2 metru zaujímala strojovna. Dva dieselové osmiválce, s výkonem jednoho 165 koní, sloužily k pohonu jak samotné lodě, tak především dvou odstředivých čerpadel se čtyřmi tlakovými stupni. Dopravní množství jednoho čerpadla bylo 3 000 galonů za minutu (13 600 l/min).

Člun tedy disponoval dvěma nezávislými okruhy hasící tlakové vody (odebírané z okolního prostředí). K samotnému hašení se používalo vodní dělo „ráže“ 3 palce (76,2 mm), vodu bylo možné stříkat až do výšky 90 metrů a na vzdálenost 75 metrů. Na obou bocích člunu bylo navíc po čtyřech přípojných místech pro dodávku vody pozemním hasičským jednotkám.

Řídící stanoviště, chcete-li můstek, bylo otevřené. Dnes sice spatříte na člunu prosklenou a zastřešenou budku, ta však pochází až z roku 1947, kdy přibylo i další přístrojové vybavení můstku. Standardní posádku Massey Shaw tvořili čtyři říční hasiči.

Také člun Massey Shaw se vydal v rámci operace Dynamo do Dunkerque. Původně se zamýšlelo s jeho využitím při hašení požárů v přístavu po náletech a dělostřeleckém ostřelování. Plul dokonce s posádkou 13 říčních hasičů, protože přes moře daleko od londýnské stanice muselo být na místě více střídajících se směn. Buď jak buď, nakonec z blíže nespecifikovaných důvodů (ty mohly být technického rázu) skončil u důležitějšího úkolu, u záchrany vojáků. Během operace Dynamo velel člunu mladý poručík z Královského námořnictva, který se objevil na palubě před vyplutím.

Při první plavbě ke kapse u Dunkerque mířil Massey Shaw k nejvýchodnějšímu cípu pláží. Relativně blízké přiblížení dovoloval malý ponor, který činil pouze 1,14 metru. V kontrastu s místním standardem probíhal tento první kontakt v relativně klidném prostředí:

„Byli jsme asi jednu míli od pobřeží a mířili k plážím. Ve vzduchu byl podezřelý klid, žádná letadla, žádné bomby, žádná hrozba. Ale viděl jsem zničený člun a další potopené větší plavidlo. A pak jsme spatřili v dálce na bílém písku pláže tmavé útvary, byly to řady vojáků. Tisíce a tisíce lidí čekajících na záchranu.“

Londýnský požární člun Massey Shaw, návrat do domovské stanice po operaci Dynamo

Londýnský požární člun Massey Shaw, návrat od Dunkerque

Mezi Anglií a plážemi u Dunkerque stihla vykonat posádka Massey Shaw dvě zpáteční plavby, při kterých zachránila celkem 106 vojáků, dalších přibližně 500 vojáků dopravila od pláží na paluby torpédoborců nebo parníků čekajících ve větší vzdálenosti na moři.

Při poslední třetí cestě spatřila posádka Massey Shaw, jak ve vzdálenosti necelé míle explodovala francouzská obchodní loď Emile Deschamps, která najela na minu. Francouzská loď plná evakuovaných mířila pryč od Dunkerque. Než Massey Shaw na místo výbuchu doplul, a věřte, že to dlouho netrvalo, zmizela nešťastná loď pod hladinou i se čtyřmi stovkami obětí. Za záchranu bylo britským hasičům vděčno až 40 mužů, mnozí s těžkými zraněními. Kvůli jejich záchraně se člun obratem vrátil do anglického přístavu Ramsgate.

A další hektická kapitola v historii člunu Massey Shaw už pomalu klepala na dveře. Přišla během bitvy o Británii, když v jejím průběhu začala Luftwaffe bombardovat Londýn. Metropoli několikrát zachvátily vše zničující plameny, podzemní vodovodní systém s hydranty mnohdy porušily výbuchy těžkých pum a zde byly říční požární čluny i se svými posádkami k nezaplacení. Vedle samotného hašení vlastním vodním dělem poskytovaly tlakovou vodu jednotkám hasícím požáry míle vzdálené od řeky. Při takových velkých vzdálenostech pak musela být po určitých etapách hadicové cesty vřazována další čerpadla.

Massey Shaw sloužil i po válce, a to až do roku 1971, kdy došlo k jeho vyřazení ze služby. V historicky nedávné době zrekonstruovala jeho nalezený vrak skupina nadšenců a člun se účastní různých významných příležitostí, jako jsou například vzpomínkové plavby do Dunkerque ve dnech výročí operace Dynamo.

Reklama
Reklama
Reklama