Napadlo by vás, že kelímek, v němž si z obchodu odnášíte svůj oblíbený salát, není ve skutečnosti plastový, ale z kukuřice? Takovou novinku začal zavádět Wild Oats v Kansas City. Na první pohled nikdo nepozná rozdíl, o původu vypovídá pouze papírová nálepka.
Společnost Wild Oats Markets, která vlastní obchodní síť s ekologickými potravinami a zdravou výživou, začíná lahůdky v kukuřičných krabičkách postupně dodávat do obchodů v 25 státech v USA a Kanadě. Zatím jsou v ostrém prodeji ve třech prodejnách v okolí Kansas City, ale koncem března 2004 by se měly rozšířit v celé síti.
Jak na to?
Jak je možné z obilniny vyrobit materiál, který vypadá jako plast a má i jeho vlastnosti? Technologii vyvinula NatureWorks, dceřiná firma Cargill Dow. Nejprve se z kukuřičných zrn extrahuje škrob a přemění se na dextrózu, která se nechá kvasit v kyselině mléčné. Pak se vyvaří voda a vznikne tak molekulární polymer. Konečným výsledkem jsou granule podobné plastu, které mohou být vylisovány a vymodelovány do libovolného tvaru.
Celý proces trvá méně než týden. Mluvčí společnosti Mike O'Brien vyzdvihuje hlavní přednosti: "V porovnání s výrobou plastů se při tvorbě schránek z kukuřice spotřebuje méně fosilních paliv a tím pádem do ovzduší není vypouštěno tolik skleníkových plynů."
Ekologické krabičky jsou sice o 2 až 3 centy dražší, a ačkoliv jich Wild Oats ročně spotřebuje 6 milionů kusů, nechtějí obchodníci přenášet cenu na zákazníka. S postupem doby a přibýváním výrobců by produkce měla zlevnit, navíc se připravuje program recyklace použitých schránek.
Do trouby ne, na kompost ano
Materiál z kukuřice je sice vysoce ekologický, ale má také jistá omezení. Při vysokých teplotách totiž taje, takže se jej nelze použít k uchování teplých pokrmů nebo ohřívat jídlo v mikrovlnné troubě. Se zlou se potážete i při pokusu o umytí v klasické myčce na nádobí.
"Děsila mě představa, že někdo v dobré víře strčí misku do myčky, ta roztaje, ucpe odpad a myčku zničí," vyjádřil své obavy Jerry Wright, ředitel obchodu Wild Oats ve městě Mission. "Naštěstí se jen změní v tenkou plastovou fólii, kterou jednoduše vezmete a vyhodíte," dodává. Obaly se při uchovávání v doporučených podmínkách vydrží zhruba 30 až 50 dnů. Wild Oats zamýšlí prodávat rozložené krabičky jako kompost.
Zakousneme se do DVD?
Podobnou technologii chce do spotřední elektroniky zavést japonský gigant Sony. Ve spolupráci s Mitsubishi Plastics hodlá z plastů na bázi kukuřice vyrábět čelní panely domácích DVD přehrávačů a dalších produktů, jež se na trhu objeví ve třetím čtvrtletí tohoto roku. Jejich materiál je údajně stejně pevný jako průmyslově používaný plast ABS a je nehořlavý. Sony již má se "zelenými plasty" více zkušeností, v minulosti je použila například pro obaly MiniDisců.
O technologii se zajímá i mnoho dalších firem z různých průmyslových odvětví. Například před necelým půlrokem společnost Sanyo oznámila výrobu ekologických optických disků. Média MildDisc mají být použita zejména u formátů CD-ROM a VideoCD, přičemž na jeden disk padne zhruba 85 gramů kukuřice.
Ochránci jásají
Ekologové jsou nastupující technologií nadšeni a považují ji za krok správným směrem. Zákazníky to podle nich donutí přemýšlet o dopadu odpadů na životní prostředí. Také Wild Oats nelení a snaží se přimět své prodejce, aby se přestali používat konvenční plasty a přeorientovali se na ekologické obaly. Kukuřice tak patrně spasí naši planetu.
