Elektřina z vody aneb Budeme dobíjet pumpičkou ?

Po více než 150 letech byl objeven nový způsob výroby elektrické energie. Má prý šanci být alternativou solárním článkům, větrným elektrárnám či dokonce akumulátorům v mobilních zařízeních. A navíc, zdrojem elektrické energie má být voda.

Možná i vám se někdy stalo, že se vám v tu nejnevhodnější chvíli vybila baterie vašeho mobilního telefonu, notebooku či jiného přenosného zařízení a v dosahu nebyla možnost, jak je znovu nabít. Takovou situaci nevyřeší žádný akumulátor, byť by dokázal udržet přístroj v chodu sebedéle. Možným řešením jsou různá přenosná dobíjející zařízení, ale je to v podstatě jen další zařízení, které je člověk s sebou nucen tahat. Takový problém však může být za několik let již minulostí. Postarat se o to chtějí kanadští vědci, kteří dokázali získat elektřinu z vody. Energie z vody Přibližně 160 let nebyl učiněn objev, který by objevil novou spolehlivou cestu ke generování elektrické energie. Naposledy v roce 1839 William Groove vytvořil předchůdce palivového článku a v tom samém roce Edmund Becquerel objevil způsob, jak získat elektrickou energii za pomoci slunečního záření. Nyní v roce 2003 byl zveřejněn postup, jak získat elektřinu z vody. Zařízení, kterým dokázal tým vedený profesory z Albertské University rozsvítit žárovku, může někomu připomínat jakýsi druh vodního filtru. Do zařízení ve tvaru trubice je z jedné strany přivedena voda. Ta musí kolem jedné elektrody proudit do válce, který je doslova prošpikován miniaturními průchody, jenž vedou z jednoho kraje na druhý. Na výstupu voda projde kolem druhé elektrody a je následně odvedena pryč.

 

Celý systém využívá fyzikální vlastnost známou jako elektrokinetický efekt. Ten je znám již několik desetiletí, ale doposud jej nikdo nedokázal využít prakticky. Podle tohoto fyzikálního úkazu dochází při průchodu vody velice tenkými otvory, které byly vytvořeny v nekovovém materiálu, ke vzniku dvou vrstev s opačným elektrickým nábojem. Tímto procesem vytvořené opačně nabité vrstvy (jejich tloušťka se pohybuje v řádech nanometrů či mikrometrů) jsou nazývány Electric Double Layer (EDL). Tyto vrstvy se vytvářejí na opačných koncích onoho materiálu s otvory, kterým může být například mikrofiltr. Profesor Larry Kostiuk pro deník Guardian uvádí podrobnosti pokusu: “Když jsme nechali proud vody pronikat skrz filtr, získali jsme dostatek energie k tomu, abychom rozsvítili žárovku,“ a dále dodává „ Čím větší silou je voda doslova protlačována, tím více se získá voltů“. Využití Ačkoliv byl tento prototyp vyzkoušen již minulý rok, díky patentovému řízení se o něm veřejnost dozvěděla až nyní. Jeho další využití vidí jeho tvůrci především jako v alternativním zdroji elektrické energie, který bude moci konkurovat například větrným či solárním systémům. Jako příklad uvádí druhý z týmu profesor Daniel Kwok možnost nasazení v čistírnách vody, které by tak vedle produkce čisté vody mohly vyrábět i elektřinu. Další šance se naskýtá u mobilních zařízení. Nasazení této technologie by umožnilo získat zdroj energie, který by byl nezávislý a v podstatě nekonečný, neboť by elektřinu sám generoval a ne pouze uskladňoval. Jediné, na co by si musel uživatel dávat pozor, by bylo udržování dostatečného tlaku, jenž by mohl být zvyšován mechanismem s pumpičkou.