Elon Musk odpovídá na otázky novinářů na tiskové konferenci čtrnáct dnů před...

Elon Musk odpovídá na otázky novinářů na tiskové konferenci čtrnáct dnů před první letem společnosti SpaceX k ISS. | foto: NASA (volné dílo)

Tohle ať se už do pr... nikdy nestane. Jaký je šéf Tesly a SpaceX

  • 111
Americký miliardář Elon Musk je šéfem dvou společností, které chtějí rozbít zaběhnuté pořádky ve dvou velmi konzervativních oborech: automobilové dopravě a létání do vesmíru. Díky nové knize novináře Ashleeho Vance máme poprvé možnost poznat tuto zajímavou osobnost trochu podrobněji.

Pokud jste pravidelní čtenáři technických rubrik, asi jste si všimli, že nadprůměrné množství zajímavých a velmi ambiciózních technických nápadů je spojeno se jménem Elon Musk. Američan jihoafrického původu je spojen s firmami PayPal, SpaceX a Tesla i plány na stavbu pneumatického systému pro dopravu Hyperloop.

Obal (po rozkliknutí) českého vydání knihy Elon Musk, Tesla, SpaceX a hledání fantastické budoucnosti, kterou vydalo brněnské vydavatelství Jan Melvil v roce 2015.

Stále ještě poměrně mladý podnikatel (*1971) nikdy nepodceňoval sílu „public relations“, dokáže umně manipulovat s novináři (na Steva Jobse ovšem zřejmě v tomto ohledu nemá) a využívat více či méně tradiční marketingové nástroje. Nikdy nevydal žádný „oficiální“ životopis a s autory, kteří se o jeho život zajímali, odmítal spolupracovat. Bariéru dokázal překonat až známý technologický novinář a autor Ashlee Vance, kterému se (i pro něj trochu překvapivě) podařilo získat svolení k přístupu do jeho firem, téměř ke všem Muskovým současným spolupracovníkům i rodině. V roce 2015 tak díky tomu mohl vyjít v podstatě první Muskův životopis, kterým má smysl se podrobněji zabývat. Jeho plný titul zní Elon Musk, Tesla, SpaceX a hledání fantastické budoucnosti a v Česku ji vydalo nakladatelství Jan Melvil Publishing (Brno).

Vance velmi dobře zná prostředí Silicon Valley, ze kterého Muskovy firmy vyrostly (byť tam přímo nesídlí) a reportážím z technického prostředí se věnuje dlouhodobě, a tak by určitě dokázal knihu o Muskovi napsat i bez jeho spolupráce. Fakt, že k ní nakonec došlo, z knížky udělal první větší materiál, který čtenáři umožní skutečně nahlédnout do chodu firem Tesla a SpaceX, poznat hlavní postavy těchto podniků, které Muskova ješitnost často odsunuje do pozadí, a poznat jeho styl řízení i jednání s lidmi. Včetně takových zajímavostí, jakou je jeho velká „spotřeba“ specialistů na PR.

Vance nezachází do velkých detailů v popisu technologií (v řadě případě by asi ani nemohl, protože jde o obchodní tajemství), zajímavější jsou pro něj příběhy kolem nich. Úspěch SpaceX i Tesly vysvětluje jak Muskovým vlivem, tak ještě více podnikovou kulturou a podle našeho názoru v tomto případě dělá dobře. Ani jedna Muskova firma nemá k dispozici technologie, které by konkurence nemohla v krátké době napodobit, rozdíl vzniká někde jinde. A Vance celkem přesvědčivě ukazuje, kde by to mohlo být.

I když autorovi Musk evidentně zaimponoval (a po přečtení je snadné pochopit proč), dostane se do jisté míry i na méně přívětivé stránky jeho povahy. Vance je ovšem omlouvá Muskovými bohulibými cíli - podle svých slov je upřímně přesvědčený, že Musk chce lidstvu zajistit jistotu přežití otevřením možnosti cestovat na jiné planety - nevěnuje tedy jeho charakterovým vadám příliš mnoho pozornosti. Což je zcela v pořádku, nepíše kádrový posudek, ale životopis. Na druhou stranu ubírá na zajímavosti a bohatosti psychologického portrétu hlavního „subjektu“. Oddaným fanouškům „skutečného Iron Mana“ to asi příliš vadit nebude, my ostatní se snad třeba dočkáme časem. Kniha ostatně přímo volá po pokračování, protože ďábelské tempo, které Musk žádá od sebe i svých podřízených, normálnímu smrtelníkovi připadá dlouhodobě neudržitelné.

Plán mise Cargo Dragon's CRS-6, během které se (tehdy ještě neúspěšně) zkoušela technologie přistání I. stupně na předem určené přistávací ploše. Technologie opakovaného využití I. stupně je základem snahy SpaceX o zlevnění cest do vesmíru.

Můžeme kvitovat jen s povděkem, že kniha vyšla v Česku tak brzy po vydání ve Spojených státech. Otázkou je, zda to nebylo na škodu během její přípravy, konkrétně překladu. Ten rozhodně neplyne tak, jak by knize plné hovorových výrazů, technického slangu i Muskových oblíbených vulgarit slušelo.

Malý příklad za všechny: „Byl jsem hodně blízko tomu, abych umřel,“ řekl Musk. „Toto je moje ponaučení: dovolená vás může zabít.“

Co raději třeba: „Byl jsem hodně blízko smrti,“ řekl Musk. „Mé poučení tedy zní: dovolená vás může zabít.“

Názor si můžete udělat sami z naší ukázky. Vydavateli děkujeme za svolení k jejímu zveřejnění.

Ukázka první: Práce, práce a zase práce

(Musk prý o cestování do kosmu snil vždy, ale prakticky k němu přičichl až přes sdružení Mars Society, které se snaží zvýšit povědomí a veřejný zájem o cesty na Mars. Ve spolupráci s ním vznikl projekt vyslání skleníku na Mars. Musk se pokusil pro projekt koupit raketu v Rusku, ale jednání se vůbec nezdařila, a tak se rozhodl pro založení vlastní společnosti. SpaceX se vyznačovala od začátku velmi ambiciózními plány a potýkala se s předvídatelnou, ale zároveň dost dlouhou řadu neúspěchů, která ji málem poslala do konkurzu. I přesto, že Musk byl v roce 2008 opravdu jen pár týdnů od bankrotu a s ním jak SpaceX, tak Tesla, navenek se firma vždy tvářila velmi ambiciózně. A jako vždy se v ní pracovalo naplno.)

[SpaceX] ještě úspěšně nevypustili ani první raketu, a již oznamoval plán postavit raketu druhou. Souběžně s Falconem 1 se měla začít stavět raketa Falcon 5. Jak naznačovalo její jméno, měla mít raketa pět motorů, a mohla tedy vynést na nízkou oběžnou dráhu Země větší hmotnost – 4200 kilogramů nákladu. Podstatné bylo, že Falcon 5 byl teoreticky schopen dostat se k Mezinárodní vesmírné stanici s dodávkou zásob – to byla věc, která by SpaceX otevřela prostor pro velké kontrakty s NASA. V souladu s Muskovou posedlostí bezpečností bylo také oznámeno, že raketa bude schopna dokončit svou misi i tehdy, kdyby tři z pěti motorů selhaly, což byla vysoká úroveň spolehlivosti, na trhu již celá desetiletí nevídaná.

Jedinou možností, jak všechny projekty stihnout, bylo pracovat v režimu, který SpaceX sliboval od počátku, tedy v duchu startupů Silicon Valley. Musk vždycky vyhledával chytré inženýry, kteří byli nejen skvělí podle školních výsledků, ale kteří díky svému nadání již něco výjimečného dokázali. Když našel někoho skutečně dobrého, tak dlouho dotyčného či dotyčnou přemlouval, až je získal pro SpaceX. Například na Bryana Gardnera Musk narazil na večírku v hangárech na testovací základně Mojavského letiště a za chvíli po seznámení už se začali bavit o jeho nástupu do SpaceX. Gardnerův probíhající akademický výzkum financovala zčásti společnost Northrop Grumman. „Elon řekl: ‚Není problém, vyplatíme tě,‘“ vzpomíná Gardner. „Tak jsem mu o půl třetí ráno poslal e-mailem stručný životopis, on mi během půl hodiny odpověděl a detailně zareagoval na všechno, co jsem tam uvedl. Taky mi poradil: ‚Při pohovoru si dávej pozor, ať mluvíš konkrétně o tom, co děláš, nepoužívej žádné frázičky.‘ Překvapilo mě, že si i na něco takového našel čas.“ Když byl Gardner přijat, dostal za úkol zdokonalit systém testování ventilů na motoru Merlin. Byly tam desítky ventilů a manuální testování každého z nich zabralo tři až pět hodin. Za šest měsíců vytvořil Gardner automatizovaný systém, který ventily otestoval v řádu minut. Přístroj testoval ventily individuálně, takže inženýři v Texasu mohli určovat, jaká měření se mají na jednotlivých součástkách provádět. „Dostal jsem na starost nezáživný úkol, od kterého všichni dávali ruce pryč, ale vybudoval jsem si na něm technickou reputaci,“ řekl Gardner.

Raketa Falcon 9 (verze Full Thrust, řídčeji také označovaná jako v1.2) společnosti SpaceX před prvním úspěšným přistáním po vesmírném letu v lednu 2016.

S přílivem nových zaměstnanců firma SpaceX postupně zaplnila několik dalších budov průmyslového komplexu v El Segundo. Konstruktéři používali sofistikované softwary a prováděli náročné renderování grafických souborů, a tak potřebovali mít mezi jednotlivými pracovišti vysokorychlostní spojení. Jenže sousedé SpaceX blokovali propojení všech budov společnosti optickými linkami. Místo zdlouhavého dohadování s ostatními firmami vymyslel šéf IT Branden Spikes, který u Muska pracoval již v Zip2 a PayPalu, jiné řešení. Jeden jeho kamarád, co pracoval u telekomunikační společnosti, mu načrtl, jak lze na telegrafním sloupu bezpečně vmáčknout síťový kabel mezi dráty pro elektřinu, kabelovou TV a telefon.

Ve dvě hodiny ráno se do ulic vydal neoficiální tým s vysokozdvižnou plošinou, natahoval optický kabel na telefonní sloupy a od nich dále do jednotlivých budov SpaceX. „Zvládli jsme to přes víkend, místo abychom čekali měsíce na vydání povolení,“ vzpomíná Spikes. „Ve SpaceX pořád vládla taková ta atmosféra, že když máme před sebou nepřekonatelné problémy, musíme se spojit a bojovat za dobrou věc.“ Majitel budov Alex Lidow se jen pousmál při vzpomínce na všechny eskapády, co Muskovi lidé prováděli. „Vím, že po nocích dělali různé věci, které byly na hranici legálnosti. Byli to chytří hoši, potřebovali, aby věci fungovaly, a ne vždycky měli čas čekat na povolení úřadů.“

Musk nikdy nepolevoval a požadoval po zaměstnancích maximální výkon, ať to bylo v práci nebo při mimopracovních aktivitách. K Spikesovým povinnostem patřily i Muskovy domácí počítače pro hraní videoher. Musely být upravené na nejvyšší možný výkon a byly chlazené vodou. Když se jeden z těchto herních počítačů pořád kazil, přišel Spikes na to, že má Muskův dům nekvalitně udělanou elektřinu, a nechal pro místnost herny zřídit zvláštní okruh. Tak problém vyřešil. Ale ani taková služba navíc nepřinesla Spikesovi nějaké extra výhody. „Jednou ve SpaceX spadl mailový server a Elon mi doslova řekl: ‚Tohle ať už se do prdele nikdy nestane,‘“ vzpomíná Spikes. „Míval takový zvláštní pohled – upřeně na vás zíral, dokud si nebyl jist, že jste ho pochopili.“

Musk se snažil najít dodavatele, kteří by dokázali udržet krok s kreativitou a tempem SpaceX. Neobracel se vždy jen na firmy z leteckého průmyslu, ale kontaktoval třeba lokální výrobce s podobnými zkušenostmi z jiných oborů. Poměrně brzy potřebovali ve SpaceX firmu, která jim vyrobí palivové nádrže, jež v podstatě tvoří hlavní korpus rakety. Nakonec skončil Musk na Středozápadě u firem, které vyráběly velké kovové zemědělské nádrže používané v mlékárenství a potravinářském průmyslu. Tito dodavatelé měli také problém držet tempo s harmonogramem SpaceX, a tak se stávalo, že Musk letěl osobně zkontrolovat – někdy neohlášeně – postup jejich prací. Jedna taková inspekce se odehrála ve firmě Spincraft ve Wisconsinu. Musk s několika dalšími zaměstnanci nasedli do letadla, přiletěli pozdě večer a očekávali, že najdou noční směnu usilovně pracující na dokončení jejich palivových nádrží. Když Musk zjistil, že je Spincraft výrazně ve skluzu, obrátil se naštvaně na jednoho tamního zaměstnance: „Vy s náma normálně vyjebáváte a to se nám nelíbí.“ Podle ředitele Spincraftu Davida Schmitze si Musk získal pověst obávaného vyjednavače, který v případě problémů neváhá do jednání vložit emoce. „Když Elon nebyl spokojený, dověděli jste se to,“ vzpomíná Schmitz. „Dovedl vám pěkně znepříjemnit život.“ Během měsíců následujících po tomto incidentu zdokonalili ve SpaceX své interní svařovací schopnosti tak, aby mohli vyrábět palivové nádrže v El Segundo a se Spincraftem ukončit spolupráci.

Raketa SpaceX Falcon nese na supersynchronní oběžnou dráhu satelity ABS 3A a EUTELSAT 115. (1. března 2015)

Jindy do SpaceX přiletěl obchodní zástupce, který chtěl propagovat nějaké zařízení pro technologickou infrastrukturu. Prováděl standardní obchodnické cvičení na budování vztahů, které prodejci praktikovali po staletí. Přijet, představit se a trochu se seznámit. A pak, časem, spolu uzavřít nějaký obchod. Musk nic z toho neuznával. „Chlapík přišel a Elon se ho zeptal, jaký je cíl schůzky,“ vypráví Spikes. „Řekl: ‚No, navázat vztahy.‘ Elon odpověděl: ‚OK. Rád jsem vás poznal,‘ což jinými slovy znamenalo ‚vypadni z mé kanceláře‘. Chlap cestoval čtyři hodiny kvůli dvouminutové schůzce. Ale Elon prostě tyhle věci nesnáší.“ Stejně rychle byl Musk hotový se zaměstnanci, kteří nevyhovovali jeho požadavkům. „Často říkal: ‚Čím déle čekáš, než někoho vyhodíš, tím déle děláš s někým, koho jsi měl vyhodit,‘“ řekl Spikes.

Většina zaměstnanců byla nadšená, že může být součástí dobrodružství SpaceX, a snažila se nenechat rozhodit Muskovými zničujícími nároky a drsným chováním. Byly však okamžiky, kdy Musk zašel příliš daleko. Konstruktéři bez rozdílu pravidelně zuřili pokaždé, když Musk někde v médiích prohlašoval, že raketu Falcon navrhl víceméně sám. Elon také najal dokumentaristický štáb, který o něm nějakou dobu točil. Zaměstnance, kteří se lopotili v továrně SpaceX, velikášské gesto dost podráždilo. Měli pocit, že Muska úplně přemohlo vlastní ego, nelíbilo se jim, že prezentuje SpaceX jako vítězného dobyvatele aerokosmického průmyslu, a firma přitom ještě za sebou neměla ani jeden úspěšný start. Pracovníkům, kteří se snažili upozorňovat na chyby v konstrukčním návrhu Falconu 5 nebo podávali praktické návrhy k rychlejší realizaci Falconu 1, vedení nedopřávalo sluchu nebo skončili ještě hůř. „Přístup k zaměstnancům v tom období nebyl dobrý,“ řekl jeden inženýr. „S inženýry zacházel management jako s inventářem, spousta z nich byla přinucena odejít nebo je rovnou vyhodili, většinou kvůli něčemu, za co nemohli. Ukázat, že se Elon v něčem mýlí, znamenalo polibek smrti.“

Ukázka druhá: Jak se dostat z Marsu

Poznámky na konci textu nebývají nejzajímavějšími částmi knihy, ale v případě knihy Ashleeho Vance to tak úplně neplatí. My bychom pozornosti našich čtenářů rádi doporučili jednu z těch nejzajímavějších, která je víceméně jen přepisem Muskových slov.

Pro kosmické nadšence zde uvádím, jak Musk popisoval fyzikální a chemické aspekty kosmické lodi: „Posledním kouskem skládanky do architektury osídlení Marsu je metanový motor. Bude potřeba generovat pohonnou látku na povrchu Marsu. Většina paliv dnes používaných v raketách je nějaká forma kerosinu a vyrobit kerosin je docela složité. Obsahuje uhlovodíky s dlouhými řetězci. Mnohem jednodušší je vyrobit buď metan, nebo vodík. U vodíku je problém, že je plynem i při hlubokém zmrazení. Do kapalné podoby se změní až velmi blízko absolutní nuly. A protože je to malá molekula, nastávají problémy, když vodík projde krystalickou mřížkou a způsobí, že kov zkřehne nebo se různě poškodí. Vodík také má nízkou hustotu a nádrže musí být obrovské, tedy celkově je drahé vodík vyrábět a skladovat. Jako palivo to není vhodná volba.

Další proslulý výrobek Muskových továren, elektromobil Tesla Model S 85D

Na druhé straně s metanem se manipuluje mnohem snadněji. Stává se kapalným zhruba při stejné teplotě jako kyslík, takže můžete použít raketu, která má standardní palivové nádrže, které poslouží stejně dobře pro metan jako pro kyslík. I na Zemi je metan nejlevnějším fosilním palivem. A bude potřeba mnoho energie k tomu, dostat se na Mars.

Atmosféru Marsu tvoří oxid uhličitý a je tam spousta vody a ledu v půdě. Takže oxid uhličitý, to máte CO2, a voda, to máte H2O. S tím vytvoříte CH4 a O2, což jsou látky, které se dají společně spalovat. Takže už je to celé docela dobře promyšlené.

Klíčovou otázkou pak je, zda se můžete dostat na planetu Mars a zpátky na Zem v jedné lodi. Odpověď zní ano – pokud zredukujete zpět vezený náklad asi na čtvrtinu původní zátěže. Což, myslím, bude fungovat, protože půjde o to, dopravovat mnohem víc věcí na Mars než zpátky na Zem. Co se týče kosmické lodi jako takové, tepelný štít, systémy zabezpečení životních podmínek a přistávací ramena budou muset být velmi, velmi lehké.“

Kniha Elon Musk, Tesla, SpaceX a hledání fantastické budoucnosti vyšla v nakladatelství Jan Melvil Publishing. Cena tištěného výtisku se pohybuje kolem 300 korun (na stránkách vydavatele), v elektronické podobě je po omezenou dobu dostupná za 199 korun (třeba na Palmknihy.cz).