UpřesněníPo zveřejnění tohoto článku jsme na základě čtenářských upozornění pátrali v archivech dál. Výsledkem je článek Opravdu Britové obětovali město, aby neprozradili špionážní operaci?, který původní doměnky vyvrací. |
„Jsem důstojník a nemám rád nacisty,“ tvrdil neznámý muž překvapenému francouzskému vojenskému atašé v Berlíně. „Chtěl bych vám proto dodávat některé spisy k ofotografování. A také potřebuji peníze.“
Nacisté v Německu ještě nevládli, ale už sahali po moci – proto z nich měli mnozí lidé strach. Ve skutečnosti Hans-Thilo Schmidt, pracovník šifrovacího oddělení německého ministerstva obrany, hlavně potřeboval peníze. Kryptoanalytik Gustave Bertrand mu zprostředkoval styk s příslušníky druhého oddělení francouzského generálního štábu, které se zabývalo špionáží. V neděli 1. listopadu 1931 si s ním dal schůzku v hotelu Grand v městečku Verviers v Belgii, kousek od hranic s Německem, zkušený jednašedesátiletý zpravodajec Rodolphe Stallmann, který se představoval jako Lemoine, krycí jméno měl „Rex“.
O týden později přinesl Schmidt Lemoinovi dva dokumenty. „Čtyřiatřicetiletý expert na šifry Gustave Bertrand, který Lemoina doprovázel, nevěřícně zalapal po dechu,“ napsal Hugh Sebag-Montefiore v knize Enigma – bitva o kód. „Nebylo to nic jiného, než manuály k obsluze Enigmy, nejtajnějšího šifrovacího stroje používaného německou armádou. Když Bertrand slyšel Schmidta, jak se omlouvá, že s sebou nevzal nynější nastavení Enigmy, věděl, že narazil na zlatý důl, pokud šlo o bezpečnost Francie a jeho vlastní kariéru.“
Nového agenta vedli Francouzi pod krycím jménem „Cedre“ (Popel). I při dalších schůzkách jim dodával podrobnosti o Enigmě.
Enigma byl automatický stroj na šifrování a dešifrování zpráv. Vypadal jako psací stroj, také se na něm tak psalo. Avšak místo čitelných vět z něho vycházely skupiny nesrozumitelných písmen a čísel. Uvnitř totiž byly tři vzájemně propojené válce nastavené podle zvoleného klíče, které se otáčely. Později přidávali další, nejsložitější aparatura jich měla osm. Šifranti mohli stroj nastavit pokaždé jiným způsobem, takže se vlastní šifra nikdy dvakrát neopakovala. Každý znak mohl být zapsán ve 150 trilionech možných kombinacích, záleželo na postavení rotorů a dalších drobnostech. Zašifrovanou zprávu mohl na druhé straně přečíst jenom ten, kdo znal použitý klíč. Proto považovali Němci tento stroj za absolutně nerozluštitelný.
Původně ho vymyslel Holanďan Hugo Koch na šifrování zpráv, které si mezi sebou vyměňovaly banky. Neměl však peníze na jeho postavení, a proto prodal plány inženýru Arturu Scherbiusovi z Berlína. Němec si ho nechal patentovat 23. února 1918. Když zkonstruoval prototyp, pokřtil ho Enigma (podle řeckého slova aenigma – záhada). Přístroj vážící okolo 50 kilogramů nabízela jedna továrna od roku 1922 bankám, ale ne příliš úspěšně.
První sítě odposlouchávacích stanicVznikaly v průběhu třicátých let. Měly zaznamenávat všechny rádiové depeše cizích vládních úřadů a vojenských velitelství, potom se předávaly do centrály, odkud šly do dešifrovacích oddělení a výsledky skončily u analytiků tajných služeb. V dnešní zpravodajské terminologii se odposlech nazývá COMINT (Communications Intelligence). Byl to vlastně zárodek celosvětového odposlouchávacího systému Echelon, který po druhé světové válce zřídily USA, Velká Británie, Kanada, Austrálie a Nový Zéland. Obdobnou odposlechovou síť vybudovala rovněž sovětská vojenská výzvědná služba GRU. Měla však pouze dvě zahraniční stanice – v severním Vietnamu a na Kubě; obě v devadesátých letech zavřela. |
Zato se o něj začalo zajímat německé námořnictvo, které ho upravilo a začalo používat v roce 1926. O dva roky později se připojila pozemní armáda wehrmacht a v roce 1935 letectvo luftwaffe. Vojáci pod vedením plukovníka Ericha Fellgiebela, který se stal za Velké války velitelem rádiové centrály vrchního velitelství v Berlíně, ho několik let zdokonalovali, až získali aparaturu vážící pouhých 13 kilogramů, kterou mohl používat každý štáb.
Francouzi v rámci výměny informací nabídli kopie spisů o Enigmě od Schmidta Londýnu a Varšavě. Sami nepočítali s tím, že by německý systém mechanického šifrování dokázali rozlousknout. Skeptičtí Britové zásilku odmítli. Jedině Poláci, kteří zásilku dostali v prosinci 1931, byli nadšeni.
Základ od Poláků
V lednu 1929 přišla z Německa do Varšavy těžká kovová bedna, adresátem nebyl nikdo z Polska. Když se o tom dověděli na německém vyslanectví, žádali, aby ji Poláci okamžitě vrátili zpátky – tím vzbudili pozornost. Přesto ji celníci otevřeli, našli tam jeden exemplář Enigmy v provedení pro civilní potřeby. Vojáci povolali dva majitele komunikační firmy AVA, aby ji tajně prozkoumali. Teprve potom bednu vrátili.
Tato zásilka podnítila některé důstojníky šifrovacího oddělení polského generálního štábu, aby se pokoušeli luštit německé šifry. Neměli úspěch. Koncem roku 1932 tam nastoupili mladí nadaní matematici Marian Rejewski, Jerzy Różycki a Henryk Zygalski, kteří v těchto pokusech ve sklepení armádního velitelství v Poznani pokračovali. Poznatky od Francouzů jim práci usnadňovaly. A také znalost civilní verze Enigmy staré tři roky.
O tom, že na objednávku wehrmachtu vyvíjejí v Německu nový šifrovací systém zvaný Enigma, se dověděl rezident britské výzvědné služby MI 6 v Berlíně pětapadesátiletý major Francis Foley v roce 1939. V červnu hlásil šéf pražské filiálky čtyřiapadesátiletý major Harold Gibson do Londýna, že se právě vrátil z Polska a tam utekl inženýr Richard Lewinski (krycí jméno), který v Německu na Enigmě pracoval. Jako polský Žid nenávidí Hitlera. Dokáže prý nakreslit onen stroj zpaměti a pomoci při výrobě jeho repliky. Chce za to maličkost – deset tisíc liber a pomoc při vystěhování své rodiny do Paříže.
Nový ředitel MI 6 Steward Menzies poslal do Polska, s nímž Britové výzvědně pracovali proti Sovětskému svazu, odborníky – známého kryptologa Alfreda Dilwyna Knoxe a vynikajícího matematika Alana Mathisona Turinga.
Čtyřiapadesátiletý Knox pracoval za první světové války v „místnosti 40“, kde luštili zašifrované německé depeše. Před rokem zkoumal obchodní verzi Enigmy, kterou používali vzbouřenečtí generálové ve španělské občanské válce. Šestadvacetiletý Turing, jehož vytáhl Knox z univerzity v Cambridge, byl jako mnoho geniálních lidí excentrik. Od začátku studií vynikal v matematice, roku 1936 uveřejnil studii, v níž popsal teoretický model výpočetního stroje.
Také Lewinski byl génius. Už z prvního rozhovoru oba Britové pochopili, že si Enigmu zapamatoval do nejmenších podrobností. A zná i poslední Fellgiebelovu verzi. S jeho finančními a dalšími požadavky proto souhlasili.
V Paříži se pustil Lewinski pod dohledem Angličana Wilfreda Dunderdala do práce. Nakreslil stroj a v dílně ho sestrojili. Fungoval bezvadně. V květnu 1940 odvezli Britové Lewinskiho s manželkou do Londýna, dali jim nové doklady právě na falešné jméno Richard Lewinski, byt a policejní ochranu. Avšak po několika dnech manželé zmizeli a nikdo už je nenašel.
Schmidt předával Francouzům i další informace. Na podzim 1936 povýšili jeho bratra Rudolfa na generála a sourozenci neměli mezi sebou tajemství. „Cendre“ překypoval unikátními zprávami o vyzbrojování Třetí říše a zdokonalování armády. Vedení Deuxième Bureau chtělo zajistit pro svého agenta větší bezpečí, a proto nechtělo, aby se setkával se svými spojkami v zahraničí. Dalo mu kontakt na jednoho novináře akreditovaného v Berlíně, který pro ně pracoval a mohl využít diplomatických služeb ambasády.
V listopadu 1937 se toto spojení málem nevyplatilo. Němci zachytili telegram vyslance Andrého Françoise-Ponceta pařížskému ministerstvu o schůzce Adolfa Hitlera s generály, na níž mluvil o vojenských akcích proti Rakousku, Československu a Polsku. Když ho rozluštili, dostal abwehr za úkol zrádce, který setkání vyzradil, vypátrat.
Poláci při luštění postoupili. Nejdřív vytvořili matematickou analýzu směřující k rozbití systému Enigmy. A potom zkonstruovali přístroj, jemuž říkali Bomba, který se vlastně skládal ze šesti propojených kopií Enigmy. V lednu 1938 dokázali vyluštit tři čtvrtiny všech šifrovaných zpráv.
Stroj Bombe amerického námořnictva, na jehož vývoji se podílel matematik Alan Touring.
Koncem července 1939 polský generální štáb konečně souhlasil, aby jeho kryptoanalytici odhalili spojencům všechny podrobnosti. Do Varšavy se přijeli podívat na výsledek těchto prací plukovník Bertrand a kapitán Henri Bracquenié z Paříže, Dilly Knox a komandér Alistair Denniston z Londýna.
Hostitelé oznámili: „Od roku 1933 do loňska jsme četli zprávy wehrmachtu, teď už ne. Máme nedostatek děrných štítků a neumíme přizpůsobit systém novým německým zdokonalením.“
Na rozloučenou věnovali polští specialisté hostům po jedné Bombě. Britové a Francouzi se však na Poláky naštvali, protože jim odhalili své výsledky až ve chvíli, kdy se sami cítili v koncích.
Když Německo přepadlo 1. září 1939 Polsko, utekl Rejewski s kolegy přes Rumunsko, Jugoslávii, Itálii a Švýcarsko do Francie. Jejich patnáctičlenná skupina se v říjnu usadila v dešifrovacím středisku výzvědné služby v Château de Vignolles poblíž městečka Gretz-Armainvillers, čtyřicet kilometrů od Paříže. Jakmile dostali z Anglie děrné štítky, pustili se do čtení telegramů německých vojsk – rozluštili jich na 15 tisíc.
Top Secret Ultra
Mezi kryptoanalytiky, kteří za Velké války luštili tajné německé depeše v „místnosti 40“ Admirality, patřil i Denniston. Pomohl rozlousknout kód, který používalo německé námořnictvo, a to pak britskému loďstvu umožnilo účinější bojové akce. Nyní Denniston vedl Vládní školu kódování a šifrování (GC&CS).
V srpnu 1939, několik dnů před vypuknutím druhé světové války, se tito specialisté stěhovali, tentokrát do zámečku v Bletchley Parku, vesnici vzdálené pětasedmdesát kilometrů severně od Londýna. Osmapadesátiletý komandér Denniston dosáhl toho, že mohl k sobě povolávat spoustu odborníků z univerzit v Oxfordu a Cambridgi, tým šachistů, který se právě vrátil ze světového mistrovství, a mnoho lidí z dalších oborů. Zámeček byl plný, a proto na zahradě postavili řadu dřevěných domků, ve kterých lidé pracovali. Bydleli povětšinou u obyvatel vesnice a v okolí.
V Bletchley Parku sídlil od začátku roku rovněž dvaačtyřicetiletý major Frederick W. Winterbotham, který ve svém leteckém oddělení výzvědné služby SIS/MI 6 zřídil vědeckou sekci. Když začali kryptologové číst tajné německé depeše, občas jim se svými lidmi vypomáhal s jejich výkladem. Plukovník Menzies pověřil Winterbothama, aby sestavil skupinu vojáků a zpravodajců, která bude získané zprávy analyzovat a zajistí i ochranu tohoto tajemství.
Francouzi nechtěli polské specialisty pustit do Anglie. Začátkem roku 1940 tedy za nimi přijel Turing s několika kolegy. Jejich poznatky přispěly k tomu, že skupina matematiků, lingvistů, šachistů, elektroinženýrů a dalších specialistů vedená Turingem a Knoxem v Bletchley Parku výrazně pokročila. Postavila zařízení, jemuž rovněž říkali Bomba, založené na Turingově prototypu elektronkového počítače. Aparaturu, která kopírovala mechanismus Enigmy, spustili 17. března 1940 a začali lámat německé depeše. Nicméně trvalo ještě tři roky, než se naučili číst víceméně všechny zašifrované telegramy. Knoxův tým, který pracoval v bývalých stájích zámku, zase luštil italské depeše používající méně složitou Enigmu.
Když v dubnu 1940 poslal Hitler kriegsmarine, luftwaffe a wermacht, aby obsadily Dánsko a Norsko, dešifrovali Britové první depeše útočících jednotek i nadřízených velitelství. Od poloviny května, kdy zahájili Němci ofenzivu proti Francii, četli pracovníci GC&CS většinu telegramů luftwaffe.
Všechny rozluštěné radiogramy nesly v záhlaví červené upozornění, že se jedná o nejpřísnější tajemství Top Secret Ultra. A z toho vzniklo zkrácené označení „Ultra“.
Práci kryptoanalytiků usnadňovaly ukořistěné enigmy, jejich části a dokumentace. V únoru 1940 vytáhli potápěči z německé ponorky U-33, která se potopila u západního pobřeží Skotska, dva rotory z pěti používaných. Koncem dubna zajalo námořnictvo u norského pobřeží trawler Polares, na jehož palubě našli Britové deník operátora Enigmy, který jim objasnil způsob činnosti námořního typu. V únoru 1941 zase překvapilo rybářský člun Krebs, který měl vysílačku se šifrovacím klíčem platným až do května. V průběhu tohoto roku padly do rukou Britů tři meteorologické lodi, dvě ponorky a několik nákladních lodí, všechny používaly Enigmu.
Někdy bylo zabrání německé Enigmy složité. Například posádka ponorky U-110, nucená se vynořit poblíž Islandu během nezdařeného přepadu spojeneckého konvoje, své plavidlo zaminovala. Přesto však britští námořníci aparaturu a dokumenty odtamtud odvezli. Avšak následující rok se při obdobné akci dva lidé utopili. Ještě důležitější byly dokumenty ukořistěné z meteorologické lodi München – ukazovaly totiž aktuální nastavení Enigmy. Nyní mohli číst v Bletchley Parku telegramy německých ponorek průběžně.
Každý rok se britským námořníkům podařilo zajmout několik lodí a ponorek i s jejich šifrovacími zařízeními a spisy. V prosinci 1941 dokonce Britové přepadli Němce na norském pobřeží, aby se tam zmocnili nejnovějších údajů k Enigmě. Své námořníky, kteří se těchto akcí účastnili, zavazovali k mlčení. Německé zajatce z vydrancovaných ponorek a lodí zase izolovali, aby nemohli nic prozradit, a cenzoři důkladně četli jejich dopisy, které prostřednictvím Mezinárodního Červeného kříže posílali domů.
Po porážce Francie v červnu 1940 se polští a francouzští kryptoanalytici pod vedením Bertranda usadili na zámku poblíž Nimes v jižní části země, kterou zatím Němci neobsadili. Bez ohledu na riziko pokračovali v luštění německých depeší v rámci projektu „Cadix“ a přečtené předávali odbojářům. Když i na jih vtrhli Němci, pokusili se někteří Poláci přejít k Britům přes Španělsko. Španělská policie je zadržela a umístila v uprchlickém táboře.
Až po tři čtvrtě roce, v srpnu 1943, byli propuštěni a přes Portugalsko a Gibraltar doputovali na britské ostrovy. Do dešifrovací centrály v Bletchley Parku je nepustili, tam se byli ve využívání Enigmy mnohem dál. Poláci dostali za úkol rozbít komplikovanou šifru vojsk SS.
Lemoine, který u sebe neměl žádné tajné dokumenty, zůstal ve Francii. V únoru 1943 ho zatklo gestapo a vytlouklo z něho úlohu Hanse-Thilo Schmidta. Když se ocitl tento německý důstojník ve vězení, spáchal v září sebevraždu. Důstojníci abwehru si nikdy neuvědomili, že právě tenhle člověk byl klíčem k prolomení tajemství Enigmy Spojenci. Mezitím policie zadržela na hranicích se Španělskem další dva polské kryptology, ale ti nic neprozradili.
Bertrand místo aby spolu s ostatními co nejdřív uprchl z Francie, tam zůstal a zapojil se do odboje. To byla zásadní chyba, která dělala Britům vrásky. V lednu 1944 ho v Paříži zatklo gestapo. Při výslechu se tvářil, že chce spolupracovat s okupanty, Enigmu však neprozradil. Když ho po několika dnech propustili, ztratil se jim. Až začátkem června vyzvedlo plukovníka a jeho manželku ve Francii letadlo. Tři dny před spojeneckým vyloděním v Normandii ho vyslýchal Menzies a šéf francouzské kontrašpionáže Paul Paillol. Bertrand jim potvrdil, že Němci o spojenecké schopnosti dešifrovat jejich telegramy nevědí.
Museli obětovat město
Někdy zachycovala britská odposlouchávací služba až dva tisíce německých telegramů denně. Proto se tým kryptologů a analytiků v GC&CS rozrostl na několik stovek lidí, kteří pracovali ve čtyřech směnách. A postupně přicházeli čerství studenti univerzit a absolventi, kteří se na problémy dívali novýma očima – a tím napomáhali luštit nové problémy. Němci totiž šifrovací systémy neustále zdokonalovali a měnili, byť zůstávaly založené na přístroji Enigma.
Britští velitelé tedy dobře znali úmysly protivníka – někdy měli dojem jako by seděli v berlínském vrchním velitelství. Ovšem když Hitler mluvil se svými generály po telefonu anebo se rozkazy dálnopisovaly, nedověděli se nic. To se stalo osudným koncem roku 1944, kdy Němci připravili proti útočícím britským a americkým divizím protiofenzivu v Ardenách, o níž se nedomlouvali rádiem.
„Když jsme tak celá léta četli Hitlerovy, Rundstedtovy, Rommelovy, Kesselringovy radiogramy a radiogramy jiných německých velitelů v Evropě a po celá ta léta jsme byli spjati s tímto „zázračným“ zdrojem, jak ho nazval Winston Churchill, poznali jsme téměř dokonale způsob myšlení jednotlivých německých generálů, jejich vztah k Hitlerovi a dokázali jsme odhadnout, jakým způsobem uvažovali, když předkládali vrchnímu velení hodnocení našich zámyslů, kdy a kde hodláme tu kterou operaci uskutečnit,“ napsal Winterbotham. „To nám poskytovalo neocenitelné možnosti utvrzovat je klamnými plány v chybných představách o našich připravovaných operacích. Z informací „Ultra“ jsme získali zkušenost, že když ztroskotá některá německá operace, ujme se řízení na dálku vždy sám Hitler. Právě to poskytovalo neobyčejnou výhodu, protože všechny jeho rozkazy potom putovaly rádiem.“
V létě 1940 začala německá letadla bombardovat britské ostrovy – bitva o Británii měla být předzvěstí německé invaze. Velení luftwaffe dávalo rozkazy rádiem, a proto znali britští velitelé dokonale záměry nepřítele a podle toho mohli volit taktiku. Navíc hrdinství britských, polských, československých a kanadských letců, stejně jako protiletecké obrany, Němce decimovalo.
V Bletchley Parku také sledovali, jak Němci dávají dohromady invazní flotilu k operaci „Seelöwe“ (Lvoun). Největší nadšení zavládlo 17. září 1940, kdy rozluštili Hitlerův telegram do Nizozemí, aby na letištích demontovali nakládací zařízení – to znamenalo, že vůdce plán na vylodění zrušil.
Maršál Hermann Göring, který velel luftwaffe, se chtěl za odložené vylodění pomstít. Proto nařídil rozbombardovat město Coventry. Jeho rozkaz zachytili v Bletchley Parku ve čtvrtek 14. listopadu v 15 hodin odpoledne – kupodivu cíl útoku se neskrýval pod krycím označením, ale byl řečen naplno: Coventry. Jak dál? Na Winstonu Churchillovi ležela těžká odpovědnost.
Satelitní snímek města Coventry dnes. Známé je například pro torzo Katedrály svatého Michala, kterou zničilo bombardování během druhé světové války.
„Kdyby se ministerský předseda rozhodl Coventry evakuovat, pak nejen novináři, ale v podstatě každý se mohl domyslet, že jsme o náletu předem věděli, a v tom případě bychom museli udělat zvláštní opatření, abychom uchránili před prozrazením náš informační zdroj, jehož existence by se potom stala problematickou,“ napsal Winterbotham ve svých pamětech. Churchill udělal neobyčejně bolestné rozhodnutí – nenařídil žádná opatření, aby systém „Ultra“ neprozradil. Němci Coventry rozbombardovali.
Město zničili tak důkladně, že premiér v dalších případech polevil. Jakmile kryptoanalytici vyčetli z německých telegramů nějaký další cíl, nařídil posilovat tam protivzdušnou obranu.
Význam odposlechnutých zpráv se mnohonásobně zvýšil v roce 1941. Na jaře Britové usoudili, že Němci připravují útok na Sovětský svaz. Churchill byl na rozpacích: Kolik toho mám sdělit Stalinovi? Po poradě s ředitelem MI 6 Stewardem Menziesem mu napsal dopis: Získal jsem spolehlivé informace, podle kterých se na východě německého území soustředilo velké množství vojsk. Když ho vyslanec předal 21. března v Kremlu, sovětský vůdce to považoval za další britskou provokaci.
Britští kryptologové rovněž včas zjistili, že se Hitler chystá obsadit Jugoslávii a Řecko. Čtení italských námořních depeší zase umožnilo admirálu siru Andrewu Cunninghamovi lépe bránit svou flotilu ve Středozemním moři.
Věděl, že se blíží Rommel, ale rozhodl špatně
Bohužel ne vždycky vedly dešifrované zprávy ke správným závěrům. Velitel vojsk na Středním východě generál Archibald Wawell se včas dověděl, že v únoru 1941 se mají vylodit německá vojska vedená generálem Erwinem Rommelem na pomoc italským spojencům v Libyi. Neudělal však správná opatření a Rommel pronikl až na hranice s Egyptem. Navíc německá Pozorovací služba (Beobachtungsdienst), používající zkratky B-dienst, uměla luštit některé britské depeše a zásobovala jimi Rommela. Situace se zlepšila, když Londýn vyměnil velitele a Rommelovi se začali na podzim míchat do velení polní maršál Albert Kesselring, který sídlil v Římě, a také Hitler z Berlína.
Ovšem největší význam měla operace „Ultra“ pro dopravu v severním Atlantiku. Velká Británie byla závislá na dovozu potravin, paliv, zbraní a dalšího zboží ze svých kolonií a ze Spojených států. Později zase Británie a USA posílaly po Severním moři válečný materiál Sovětům. Německé ponorky se snažily tento přísun zastavit torpédováním lodních konvojů. Na počátku války měli Spojenci hrozné ztráty. Teprve když se v Bletchley Parku naučili číst rádiové rozkazy kapitánům ponorek, válečné loďstvo a námořní letectvo mohlo dopravní konvoje účinně chránit – například v létě 1943 propluly všechny lodě.
Avšak tady probíhal neviditelný boj kryptoanalytiků, o němž neměli sami aktéři ponětí. Také dešifrovací oddělení německého námořnictva zvané xB-Dienst rozlousklo britské námořní kódy, takže od prosince 1942 do května 1943 hlásilo na velitelství ponorkového loďstva trasy konvojů, ale pouze v 10 procentech případů došly telegramy včas, aby ponorky mohly zaútočit. Němci samozřejmě netušili, že příkazy z Kielu ponorkám čtou v Bletchley Parku. Na základě toho zase Britové dělali různá opatření. Byla to hra na honěnou.
Zvítězili Britové, kteří dokázali sestrojit Enigmu se čtyřmi rotory, nasazenou v únoru 1942 v německém námořnictvu – trvalo jim to tři čtvrtě roku. Navíc si fregatní kapitán Denning, který v Námořní zpravodajské službě NID pracoval s „Ultra“, obával, aby Němci nemohli rozbít jejich námořní kód. A proto ho v roce 1943 nechal změnit. Jeho rozlousknutí už bylo nad síly kryptoanalytiků v xB-dienstu.
Systém „Ultra“ tedy sehrál klíčovou roli v bitvě o Atlantik. „Životně důležitá byla tato úloha zejména v bitvě mezi německými ponorkami a konvoji obchodního a dopravního loďstva, které dopravovaly zásoby, bez nichž by Británie nemohla v prvních letech války obstát,“ hodnotil Winterbotham. „Neméně důležitý byl „Ultra“ při přepravě vojsk a materiálu v době příprav ke konečnému vítězství Spojenců.“
Velitel německého námořnictva admirál Karl Dönitz si v létě 1941 napsal do svého deníku postesk, že Britové mají kromě „známých nebo předpokládaných“ prostředků pro odhalování ponorek ještě metody jiné. O prolomení Enigmy nikdy neuvažoval.
Britové se podělili o tajemství „Ultra“ rovněž s Američany. Němci totiž předali Enigmu s podrobným návodem svým japonským spojencům, kteří ji po určitém vylepšení používali.
Je neuvěřitelné, že Spojenci si byli jisti bezpečností svých kódů. Netušili, že některé Němci rozluštili, takže například čtou „Černou šifru“ americké diplomacie, a informace týkající se bojů v severní Africe předávají maršálu Erwinu Rommelovi. Teprve když v průběhu roku 1943 všechny své kódy zdokonalili, zamezili službě xB-Dienst luštění své korespondence.
Poslední Hitlerův rozkaz
Poslední Hitlerův denní rozkaz, který britští specialisté vyluštili, byl z 15. dubna 1945: „Bolševiky znovu stihne osud Asiatů. O hlavní město říše si zlomí vaz. Berlín zůstane německý, Vídeň bude znovu německá a Evropa nikdy nebude ruská.“
Co si asi mysleli spojenečtí velitelé, kteří tento telegram četli? Nejspíš, že vůdce Třetí říše není při smyslech. Někteří se možná obávali, že budou s velkými ztrátami dobývat tolik oslavovanou Alpskou pevnost. Nikdo však netušil, že Hitler je zlomený člověk, který nemá ponětí o vnějším světě.
Středisko Bletchley se za války rozrostlo do obrovských rozměrů. Vystřídalo se v něm na 12 tisíc mužů a žen, většinou vysoce kvalifikovaných.
Ovšem jak je možné, že po celou dobu – tedy po šest let – Němci nezjistili, že nepřítel čte jejich tajnou korespondenci? Přitom takto zachycené informace dostávaly stovky britských a amerických velitelů. To ukazuje jak na kvalitní způsob utajení této činnosti britskými a americkými zpravodajskými službami, tak na nepřítomnost německých agentů v Bletchley Parku a ve štábech vojsk.
Zato Moskva tuto operaci znala a průběžně dostávala nejdůležitější informace, avšak tajně. V kryptoanalytickém oddělení totiž pracoval v letech 1942–1943 její agent John Cairncross.
Práce ve skupině „Ultra“ byla vyčerpávající. Mnohé její členy poznamenala na zdraví. Denninston odešel v únoru 1942 do diplomatických služeb, nahradil ho jeho zástupce, čtyřiapadesátiletý Edward Travis. Knox trpěl rakovinou lymfatických žláz, a když nemohl do střediska jezdit, pracoval doma v nedalekém Hughendenu. Zemřel 27. února 1943.
Po válce odborníci z Bletchley Parku odešli, ve světě tajných služeb zůstal málokdo. Alan Turing se vrátil na Oxfordskou univerzitu, později pracoval v americkém Princetonu a nakonec v Manchesteru. Byl teoretik, nikoli konstruktér. Vymyslel teorii umělé inteligence, z níž vycházeli autoři prvních počítacích strojů. Byl homosexuál, ale tato sexuální orientace se považovala v Británii za trestný čin. V roce 1952 ho policie zatkla, a aby se vyhnul vězení, souhlasil s hormonální léčbou. Hodně tím trpěl. Nakonec si vzal 7. června 1954 ve Wimslow jablko namočené v cyankáli – bylo mu dvaačtyřicet let. V září 2009 se premiér Gordon Brown Turingovi a jeho rodině omluvil za příkoří, jemuž byl kvůli odlišné sexuální orientaci vystaven. „Není přehnané říci, že bez jeho mimořádného úsilí mohly dopadnout dějiny druhé světové války velice odlišně.“
Jak námořníci, kteří přiváželi kořist z německých plavidel, tak kryptoanalytici dostali vysoká státní vyznamenání. Avšak jejich sláva zůstala za oponou tajemství, až po dvou desetiletích začalo pomalu vycházet najevo obrovské úsilí Bletchley Parku. V roce 1974 dostal námořní kapitán Frederick William Winterbotham souhlas k napsání knihy The Ultra Secret (Extrémní tajemství).
Autor žil v Dorsetu, kde zemřel 28. ledna 1990 ve věku třiadevadesáti let.
Ovšem Winterbotham se rozepsal především o tom, čeho byl svědkem, tedy o využívání rozluštěných depeší – podrobnosti o získání Enigmy a jejím výzkumu popsali později jiní autoři.
„Systém “Ultra“ měl rozhodující podíl na válečném úsilí Spojenců,“ prohlásil po válce velitel anglo-amerických vojsk v Evropě generál Dwight D. Eisenhower. Rovněž Winston Churchill, který dostával z Bletchley Parku tajné telegramy jako první, nešetřil chválou. Podle něho uspíšilo luštění německých zpráv konec války možná o dva roky, někteří historici odhadovali dokonce 3 až 4 roky.
Zkrácená kapitola z knihy VELKÉ ŠPIONÁŽNÍ OPERACE DVOU SVĚTOVÝCH VÁLEK, 2. vydání 2013
Oprava: V textu jsme opravili původně chybně uvedené jméno osoby Charles Proteus Steinmetz, která za úplatu nabídla MI6 své informace o práci na Enigmě. Nahradili jsme jej krycím oficiálním jménem Richard Lewinski.
