Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Enterprise: jak zničit 400 letadel nepřítele v jedné bitvě

  11:00aktualizováno  11:00
Boj u ostrova Saipan v Mariánském souostroví přinesl jednu z největších leteckých bitev druhé světové války. Američané museli tento ostrov získat, aby mohli přímo ohrožovat Japonsko.

Japonské letadlo pod palbou

Po úspěšné akci v laguně atolu Truk hodlali Američané ještě více přiblížit své síly Japonsku. Jedním z klíčových úkolů ke splnění tohoto plánu bylo získání ostrova Saipan. Zde měla být následně vybudována letecká základna pro strategické bombardéry B-29 Superfortress. Tyto obří letouny by odtud mohly bombardovat Japonsko.

Dobytí Saipanu mělo být jednou z nejdůležitějších operací celé války – jakousi "Normandií" Tichomoří. Tento den "D" byl stanoven na 15. června. K vylodění se na atolu Majuro na Marshallových ostrovech připravovaly tisíce příslušníků amerického vojenského námořnictva, pozemní armády a námořní pěchoty.

Do karet tomuto plánu hrálo i to, japonská armáda a její námořnictvo byly v této době rozděleny do více míst, protože Japonsko muselo bojovat na mnoha frontách najednou.

Letadlová loď třídy Essex

Loď třídy EssexLoď třídy EssexLoď třídy Essex

Každá z těchto obrovských letadlových lodí měla výtlak přes 36 000 tun, o 10 000 tun víc než Enterprise. Byly také lépe vyzbrojeny. Nesly čtyři dvoudělové věže s kanony ráže 127 milimetrů, čtyři jednoduchá děla stejné ráže a desítky kanonů ráže 40 a 20 milimetrů. Mohly nést až 110 letadel – na rozdíl od lodi Enterprise, na kterou se jich vešlo jen 90.

Typický operační svaz se v roce 1944 skládal z letadlových lodí, které pluly uprostřed formace. Po bocích jim pluly bitevní lodě, protože mohly tvořit přehradnou palbu. Vně od bitevních lodí byl kruh tvořený křižníky a na kraji bojové formace pluly torpédoborce. Důvodem tohoto uspořádání byla snaha udržet útočící letadla co nejdál od nejcennějších plavidel, jimiž byly samozřejmě letadlové lodě.

Enterprise byla vlajkovou lodí bojového svazu, který v té době neměl v tichomoří konkurenci. Zahrnoval 15 letadlových lodí včetně šesti nových třídy Essex, 7 bitevních lodí, 14 křižníků, více než 50 torpédoborců a desítky tankerů a transportních či nákladních lodí. Vše měl pod svým velením viceadmirál Marc Mitscher.

Americký svaz

Útok na Saipan

Čtyři dny před plánovaným vyloděním zahájila bitevní loď New Jersey a její sesterská loď třídy Iowa palbu z baterií těžkých děl ráže 406 milimetrů.

Tato válečná plavidla patřila k nové generaci "rychlých bitevních lodí". Lodě třídy Iowa měly plný výtlak 58 000 tun, byly dlouhé 270 metrů a kromě desítek 127-, 40- a 20milimetrových kanonů a mnoha kulometů měly na palubě devět mohutných děl ráže 406 milimetrů. Ta byla schopná zasáhnout cíl na vzdálenost bezmála 40 kilometrů.

Loď třídy Iowa

Děla mířila na deset kilometrů vzdálené bunkry, ale vinou nezkušené posádky většina z dvou tisíc čtyř set obrovských, téměř tunových projektilů minula svůj cíl.

Toho dne, 11. června 1944, startovali z Enterprise ke svému prvnímu útoku na Mariánské ostrovy veteráni na stíhačkách Hellcat z perutě přezdívané "Smrtky". Jejich úkolem bylo zlikvidovat nepřátelské letouny ve vzduchu i na zemi.

Paluba Enterprise 11. června 1944

Celé dva dny pak americké stíhačky a bombardéry s dvěma čtvrttunovými bombami na palubě pustošily ostrovy Saipan a přilehlé ostrovy Rota, Tinyan a Guam.

Vše vyvrcholilo 15. června 1944 v den vylodění na Saipanu. Enterprise vyslala střemhlavé bombardéry Dauntless, stíhačky Hellcat a bombardéry Avenger, aby podpořily útok pozemních sil bombami a kulomety.

Nálet na japonské pozice

Zatímco američtí piloti bombardovali a ostřelovali japonské pozice, 20 000 příslušníků námořní pěchoty se vylodilo na břehu. Proti nim sice již nestálo všech 32 000 japonských vojáků, kteří se před zahájením akcí opevnili na svazích Saipanu, ale odpor byl stále zuřivý.

Za jediný den bylo v bitvě o Saipan zabito nebo zraněno 2 000 Američanů kvůli půl kilometru Japonci okupované půdy.

Japonský bunkr

Největší letecká bitva Tichomoří

V noci 14. června 2 200 kilometrů před operačním svazem našla americká ponorka SS Flying Fish zajímavou formaci nepřítele. Poprvé po více než osmnácti měsících se na moře vydal velký japonský svaz a zamířil k Saipanu. Bylo to prakticky poprvé od bitvy u ostrovů Santa Cruz, kdy se měl do bitvy zapojit i velký japonský svaz s letadlovými loděmi. 

Ponorka třídy Gato (Flying Fish)

Ponorka třídy GatoPonorka třídy Gato

byla dlouhá 95 metrů a její výzbroj tvořilo deset torpédometů ráže 533 milimetrů. Nesla celkem 24 torpéd a mohla se bránit jedním palubním dělem ráže 76 milimetrů.

Stejně jako protivník museli i Japonci znovu vybudovat svazy letadlových lodí. Byla to svým způsobem kopie toho, co měli na začátku války, ale s ještě větším počtem letadlových lodí. V japonském svazu byla i nová těžká letadlová loď Taiho neboli Velký Fénix. Ta byla vlajkovou lodí operačního svazu, kterému velel viceadmirál Džisaburo Ozava, přezdívaný "Chrlič".

Letadlová loď Taiho

Letadlová loď TaihoLetadlová loď Taiho

Loď postavila firma Kawasaki a spotřebovala na ni 30 000 tun ocele. Měla dvě hangárové paluby – oproti jedné na Enterprise. Mohla však nést pouze 61 letadel a její letová paluba byla místo dřevem pokryta pancířem o síle 76 milimetrů. Byla vyzbrojena dvanácti děly ráže 100 milimetrů a 51 kanony ráže 25 milimetrů.

Japonci měli obrovskou nevýhodu v nezkušených pilotech. Většina zkušených zahynula v prvním roce války. "Co se týče leteckého umění, tak na tom byli mizerně. Rozdíl mezi roky 1943 a 44 byl nebetyčný. Naši to prostě uměli, oni ne," vzpomíná James "J. D." Ramage Pilot – USS Enterprise.

Mezitím padlo rozhodnutí, že na Saipanu zůstanou starší bitevní lodě, jako je Tennessee a Pennsylvania, společně s eskortními letadlovými loděmi.

Víceadmirál Mitscher dostal za úkol vyrazit s osmi velkými letadlovými loděmi včetně Enterprise a sedmi lehkými letadlovými loděmi na západ k ostrovu Tinian, kde měl zastavit Ozawovy síly.

Ozawovy síly pluly na jihovýchod od Filipín ve dvou bojových formacích. V té první byly lehké letadlové lodě, křižníky a obří bitevní lodě Musashi a Yamato. Celému svazu velel admirál Takeo Kurita. Asi 150 kilometrů za nimi pluly těžké letadlové lodě Zuikaku, Shokaku a Taiho společně se třemi lehkými letadlovými loděmi. Celkem měl japonský velitel Ozawa na letadlových lodích k dispozici 450 letadel a na pozemních základnách dalších 530 strojů.

Ráno 19. června 1944 byly odhaleny japonské stroje startující ze základny v Guamu, které se ze vzdálenosti asi 150 km blížily k americkým lodím. Útok však selhal, když během několika minut americké stíhačky sestřelily třicet nepřátelských letadel. Další útok měl přijít ve dvou vlnách z letadlových lodí japonské flotily.

Avšak většina nepřátelských letounů byla během čtyřhodinového boje sestřelena americkými stíhači nebo je zasáhly střely protiletadlových kanonů z Enterprise a ostatních lodí. Japoncům se podařil jediný zásah, který odnesla loď South Dakota. Výbuch zabil 27 mužů.

Téměř 400 nepřátelských stíhaček a bombardérů bylo sestřeleno hellcaty a protiletadlovými zbraněmi lodí svazu.

Konec japonské vlajkové lodi Taiho

K dovršení toho všeho se později odpoledne toho dne podařilo americké ponorce USS Cavalla třemi torpédy zasáhnout letadlovou loď Shokaku. Plameny následného požáru pronikly až do muničního skladu. Obrovský výbuch rozlomil loď na dva kusy.

Hořící japonská letadlová loď Shokaku

Další rána však japonské uskupení ještě čekala. Ve vzdálenosti asi jednoho kilometru od Shokaku brázdila mořskou hladinu Taiho – Ozawova vlajková loď. Toho dne byla zasažena torpédem americké ponorky Albacore. Pula však dál. Osudným se jí stal až náhlý obrovský výbuchu benzinových par uvnitř lodě, který roztrhl letovou palubu a vytvořil několik velkých děr v lodním trupu.

Noční let 

Enterprise a ani dalším letadlovým lodím se ale zatím nepodařilo najít hlavní japonské síly. Konečně 20. června v 15:40 byl nepřátelský svaz objeven ve vzdálenosti necelých 500 kilometrů a padlo rozhodnutí o útoku. Bylo však nutné podstoupit určité riziko. Očekávaly se problémy s návratem, protože jen let k nepřátelským lodím potrvá dvě hodiny. Cestu zpět k mateřským letadlovým lodím budou muset hledat letouny v noci.

Paluba Enterprise

Paluba Enterprise

Všichni věděli, jakou roli hraje rychlost, vzdálenost, čas a množství paliva. Nejlepší vyhlídky měli piloti hellcatů s přídavnou nádrží.

K večeru útočící letouny dosáhly hlavních sil japonského uskupení. Tří letadlových lodí Ryuho, Junyo a Hiyo a křižníků Mogami a Nagato. Mnoho lodí se podařilo poškodit a Hiyo potopit. 

Řada avengerů byla při náletu poničena a začal jim docházet benzin. Nikdo nevěděl, jestli ještě někdy vůbec spatří Enterprise nebo jinou americkou loď. Postupně začaly vodu barvit skvrny zeleného fluorescenčního barviva, kterým se označovalo místo dopadu nouzově přistávajících letadel.

Přistání do moře

Přistání do moře

Poslední útok na japonský operační svaz a zoufalý noční návrat stál americkou flotilu 99 letadel. Naštěstí lidských obětí nebylo tolik. Tuto chaotickou bitvu zaplatilo životem 49 členů posádek letadel a šest námořníků na lodních palubách.

Bitva ve Filipínském moři skončila pro japonské válečné loďstvo strašlivou porážkou. Admirálu Ozawovi se nepodařilo vytlačit americké lodě od Saipanu. V bitvě přišel o několik set pilotů a tři letadlové lodě: Hiyo, Taiho a Shokaku.

Hlavním výsledkem bitvy byla skutečnost, že Japonci přišli o palubní letectvo. Několik letadlových lodí jim sice zůstalo, ale neměli letadla, nebo spíše piloty, kteří by na těchto lodích sloužili.

Urputné boje na Saipanu pokračovaly ještě další tři týdny. Tato bitva byla jednou z nekrvavějších v celé válce v Pacifiku. Na ostrově celkově padlo nebo bylo zraněno 16 000 příslušníků amerických pozemních sil a námořní pěchoty.

V bojích zahynulo 24 000 japonských vojáků. Asi pět tisíc Japonců – vojáků i civilistů, mužů, žen i dětí – se odmítlo vzdát a raději zvolilo sebevraždu.

Spolupracujeme s Českou televizí

Dokumentární seriál Letadlová loď Enterprise

Dokumentární série Letadlová loď Enterprise, v originále Battle 360°, pochází z produkce amerického kanálu History Channel. Ten ji v premiéře vysílal od února loňského roku a vykazoval velmi úspěšnou sledovanost, první epizoda dosáhla sledovanosti 1,8 milionu diváků.


Osmý díl seriálu Letadlová loď Enterprise, který nese název Den "D" v Pacifiku, uvede Česká televize dnes, tedy 9. června, od 20:00 na prvním programu.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Před 100 lety vyhnali cara Mikuláše II na Sibiř
Před 100 lety vyhnali bývalého cara Mikuláše II. na Sibiř

VIDEO Abdikací cara Mikuláše II. skončilo na konci zimy 1917 panování dynastie Romanovců v Rusku. V srpnu téhož roku byla celá jeho rodina vyhnána do...  celý článek

Před 100 lety propukly v Houstonu rozsáhlé rasové nepokoje
Před 100 lety propukly v Houstonu rozsáhlé rasové nepokoje

VIDEO 23. srpna uplynulo přesně 100 let ode dne, kdy se v texaském Houstonu odehrál incident mezi policisty bílé barvy pleti a místní černoškou. Ten vyvolal...  celý článek

Milovník zvířat Cleveland Amory se narodil před 100 lety
Milovník zvířat Cleveland Amory se narodil před 100 lety

VIDEO 2. září 1917 se narodil novinář, spisovatel a militantní bojovník za práva zvířat Cleveland Amory. Působil v řadě prestižních amerických médiích, třeba v NBC....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.