Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Enterprise: V největší námořní bitvě se mstily i „mrtvé“ lodě

  11:12aktualizováno  11:12
Námořní bitva u Leytského zálivu přinesla obrovské ztráty japonskému loďstvu, které se z nich již nevzpamatovalo. Spolu s letadlovou lodí Enterprise se této bitvy zúčastnily i vyzvednuté a opravené lodě, které byly potopeny při útoku na Pearl Harbor.

Barevná střelba

Američané během léta 1944 postupovali v Pacifiku stále blíže japonským břehům. V říjnu toho roku byla zahájena operace, která měla za cíl obsadit Filipínské souostroví a tedy i trasu, kterou Japonsko dopravovalo životně důležitou ropu z Indonésie.

Americké vojenské námořnictvo použilo ke splnění tohoto úkolu dva oddělené bojové svazy. Vlastní vylodění měly provést pozemní jednotky, které na místo dopraví 7. americká flotila pod velením viceadmirála Thomase Kinkaida. Bezprostřední vzdušnou podporu měly pozemním silám zajišťovat malé letadlové lodě, kterým se také říkalo eskortní. Starší bitevní lodě – šlo o ty, které byly potopeny v Pearl Harboru a posléze byly vyzvednuty a opraveny, měly ostřelovat pobřeží před vyloděním.

Druhým operačním svazem v tomto boji byla americká 3. flotila pod velením admirála Williama F. Halseyho. Patřila sem i Enterprise, společně s dalšími sedmnácti velkými, rychlými letadlovými loděmi.

Smrtelný barevný ohňostroj

Američané se rozhodli, že obsazování Filipínského souostroví zahájí na ostrově Leyte.

Převládal názor, že je nutné dobýt Leyte, vybudovat na něm letecké základny, a z nich ovládnout vzdušný prostor nad dalšími částmi Filipín. A potom pokračovat dál až k Luzonu, na kterém leží hlavní město Manila.

Ráno 24. října odstartovalo z paluby Enterprise 12 průzkumných bombardérů a 16 stíhaček Hellcat, měly za úkol prohledat vody na jihozápad od Leytského zálivu. Hledaly japonské válečné lodě, které podle očekávání měly zabránit dobytí Filipín.

V japonském svazu mohly být pravděpodobně i obě obří bitevní lodě Musashi a Yamato, které byly největšími válečnými plavidly na světě. Očekávalo se, že japonskou operaci podpoří i Zuikaku - poslední letadlová loď, která se zúčastnila přepadení Pearl Harboru.

V devět hodin byl japonský operační svaz nalezen. Nebyla v něm ale ani jedna letadlová loď a ani jedna ze dvou obřích bitevních lodí. Jen dvě bitevní lodě běžné velikosti a jeden těžký křižník. Doprovázely je čtyři malé torpédoborce. Svaz mířil na sever rychlostí 28 kilometrů za hodinu.

Hellcaty se co největší rychlostí řítily směrem k nepřátelským lodím a v ústrety jim letěla protiletadlová palba. Každá japonská loď přitom měla ve svých nábojích jiné barvivo. Takže když začaly vybuchovat, všude byly modré, žluté, bílé a červené obláčky. Díky tomu, že munice vystřelovaná z různých lodí měla odlišnou barvu, bylo možné poznat, jak přesně která loď střílí.

Hned za stíhačkami se vrhly do boje střemhlavé bombardéry Curtis Helldiver a zaútočily na bitevní lodě. Ve výšce 600 metrů shodily čtvrttunové bomby.

SB2C HellDriverSB2C HellDriver

Curtis SB2C Helldiver byl velice výkonným útočným letadlem. Dosahoval maximální rychlosti 473 km/h, což bylo umožněno mimo jiné i vnitřní pumovnicí. Skryté pumy a torpéda nezvyšovaly aerodynamický odpor. Bombardér byl vyzbrojen dvěma dvacetimilimetrovými kanóny v křídlech a dvěma kulomety ráže 7,62 milimetru umístěnými v zadní kabině.

Několik úspěšných zásahů sice poškodilo flotilu, ale přesto zůstaly obě bitevní lodě bojeschopné a dál pokračovaly v plavbě, i když nižší rychlostí.

Američané navíc byli přesvědčeni, že zaútočili na hlavní nepřátelské síly, ale to se brzy ukázalo jako mylné. K ostrovu Leyte mířil o několik set kilometrů severněji mnohem větší japonský svaz – včetně dvou největších bitevních lodí na světě.

Japonská válečná lest

Japonci při obraně svých jednotek na Filipínách chtěli lstí odlákat Enterprise a další velké americké letadlové lodě z místa hlavních bojů. Jejich hlavním cílem nebyly americké bitevní lodě, ale předmostí na mořských březích dobytá invazními jednotkami, transportní lodě a logistické zázemí.

Chtěli k ní využít letadlové lodě, které byly napůl prázdné. Japonci měli sice plavidla, ale neměli pro ně dostatek letadel a pilotů, Celkem na těchto lodích zbývalo dohromady jen něco přes sto letadel.

Japonci tak museli sázet na jiné zbraně. Jejich hlavní silou byly v té době bitevní lodě a těžké křižníky. Především pak největší bitevní lodě, které byly do té doby postaveny. Musashi a Yamato byly dlouhé 263 metrů, široké 38,9 metrů a měly plný výtlak 73 000 tun a byly vyzbrojené devíti děly ráže 460 milimetrů. To byla zdaleka největší děla použitá v námořní válce.

MusashiMusashiMusashi

Bitevní loď Musashi, délka: 263 metrů, šířka: 38,9 metrů, ýtlak: 73 000 tun, hlavní zbraně: 9 děl ráže 460 mm

Lest, která byla zahájena letadlovými loděmi Japonců, jež předstíraly, že budou útočit na vyloďující se vojáky, byla koordinována s japonskými bitevními loděmi a křižníky, které vyrazily k ostrovu Leyte od Singapuru směrem na sever. Tento svaz se navíc rozdělil na dvě části: jedna plula přes Suluské moře a Surigaoský průliv a přiblížila se k Leytskému zálivu z jihu. Druhá část svazu plula přes Sibuyanské moře a San Bernardinský průliv a k ostrovu Leyte se měla dostat ze severu.

Tato druhá část, označovaná jako střední svaz, se skládala z pěti bitevních lodí, sedmi těžkých křižníků, jednoho lehkého křižníku a třinácti torpédoborců a obou obřích bitevních lodí.

Střední svaz ráno objevila průzkumná letadla a celý den pak na něj podnikaly útoky vzdušné útoky stoje z letadlových lodí Intrepid, Cabot, Essex, Franklin, Lexington a i Enterprise. Podařilo se jim mimo jiné potopit i jednu z obřích bitevních lodí Musashi.

Musashi

Na to se japonská flotila otočila, aby zmizela z dosahu letadlových lodí nepřítele. Američané si mysleli, že se jim podařilo střední svaz zahnat a ten nyní ustupuje. Na konci dne však japonský admirál Kurita obrátil lodě a v noci nepozorovaně proplul San Bernardinským průlivem.

Mezitím byla objevena návnada v podobě letadlových lodí, na kterou velitel americké flotily skočil. „Udělali jsme velkou chybu, protože jsme nechali ostatní lodě bez ochrany,“ říká Pedro Sandoval, technik opravář z USS Enterprise.

Mohlo to skončit zničením celé 7. flotily. Americký admirál se domníval, že japonský střední svaz prchá a hlavní nebezpečí nyní představují letadlové lodě. Proto byl přesvědčen o správnosti svého rozhodnutí.

Blížil se totiž přes Suluské moře do Surigaoského průlivu i Japonský jižní svaz. Průliv ústil do jižního konce Leytského zálivu. Naštěstí pro americké invazní jednotky jsou tyto japonské síly včas odhaleny. Nedaleko ústí průlivu tak bylo pod velením kontraadmirála Jesse Oldendorfa připraveno šest amerických bitevních lodí a osm spojeneckých křižníků.

Nasazené bitevní lodě nebyly nejmodernější, byly to totiž lodě potopené nebo poškozené při náletu na Pearl Harbor. Ve 3 hodiny 51 minut zahájila radarem řízená děla amerických bitevních plavidel palbu. Střelba z děl lodí obou stran trvala déle než hodinu, Američané ale měli převahu.

Podařilo se jim potopit dvě bitevní lodě, jeden těžký křižník a množství torpédoborců. Velitel jižního svazu, viceadmirál Shoji Nishimura, klesl ke dnu se svou vlajkovou lodí Yamashiro. Byla to poslední námořní bitva v dějinách, kdy se spolu střetla nepřátelská loďstva seřazená do dvou linií a bitevní lodě a děla obou stran proti sobě navzájem střílela.

Konec poslední japonské letadlové lodi z Pearl Harboru

Ráno 25. října v 6 hodin odstartovala z palub lodí 3. floty admirála Williama Halseyho průzkumná letadla a vydala se pátrat po nepřátelských letadlových lodích. K nebi vzlétly i další bombardéry a stíhačky, aby byly připraveny na první pokyn zaútočit.

Ve čtvrt na osm, hodinu a 15 minut po startu, hlásila pátrací letadla první kontakt s japonským severním svazem. Uprostřed bojové formace pluly čtyři letadlové lodě – jedna velká a tři lehké. Mezi nimi i Zuikaku, která zůstala jako jediná z těch, jež byly při útoku na Pearl Harbor. Po několika vlnách náletů klesla ke dnu.

Uspokojení z potopení Zuikaku bylo ale náhle zkaleno zprávami o hrozící pohromě v Leytském zálivu. Viceadmirál Takeo Kurita, o němž si Halsey myslel, že se svými loděmi středního svazu uprchl, se ve skutečnosti znovu obrátil a celou noc plul San Bernardinským průlivem do Filipínského moře, odkud časně ráno zamířil na jih do Leytského zálivu.

Mapa trasy japonského středního svazu

Bitva o Leytský záliv

Zatímco 3. flotila daleko na severu potápěla prázdné letadlové lodě, Kurita bez větších problémů doplul do zálivu a nyní se připravoval k útoku na americké invazní síly. Jedinými americkými plavidly v oblasti bylo několik malých „eskortních“ letadlových lodí, s doprovodem torpédoborců.

Eskortní letadlová loď

Typická eskortní letadlová loď měla výtlak 7800 tun, byla 156 metrů dlouhá a 20 metrů široká. Dosahovala maximální rychlosti 35 kilometrů za hodinu a mohla nést až 28 letadel. Posádku tvořilo kolem 860ti mužů a většina lodí se bránila proti leteckému útoku automatickými kanóny a děly ráže 127 milimetrů.

Američané neměli ani na jedné lodi v oblasti dělo větší ráže než 127 milimetrů. Na druhé straně tam Japonci měli bitevní loď Yamato vyzbrojenou děly ráže 460 milimetrů. Kromě toho ještě disponovali třemi bitevními loděmi a množstvím těžkých křižníků.

Velitel jednoho amerického torpédoborce se ale rozhodl navzdory velké přesile nepříteli postavit. Měl dvě možnosti: utéct, nebo bojovat. Americké torpédoborce byly vyzbrojeny děly ráže 127 milimetrů. A samozřejmě měly i torpéda. Kapitán Johnson Evans doufal, že je použije.

Jejich dosah byl však jen osm kilometrů a on to měl k japonským lodím na horizontu zatím dvakrát tak daleko.

Musel tuto vzdálenost zkrátit. Musel plout osm kilometrů pod jejich palbou, aby mohl zaútočit torpédy.

Evansův odvážný útok inspiroval i ostatní velitele. Za chvíli za Johnsonem vyrazily i další torpédoborce. Útočily na Japonce a střílely na ně svými děly a torpédy. Snažily se vytvořit kouřovou clonu, aby zakryly eskortní letadlové lodě, které byly velmi pomalé.

Jakmile se Evans dostal na dostřel, okamžitě vypustil torpéda na japonský těžký křižník Kumano. Jedno z nich utrhlo nepřátelskému křižníku celou příď. Mezitím již útočili i další lodě, včetně malých letadlových, kterým se podařilo dostat do vzduchu své letadla.

Japonci pořádně nevěděli, co se děje. Mysleli si, že byli napadeni mnohem většími silami, než tomu ve skutečnosti bylo. Viděli, že bylo zničeno několik jejich křižníků a na jejich bitevní lodě neustále útočila letadla. Nakonec se japonští velitelé rozhodli, že už toho bylo dost, a odpluli.

Bitva v Leytském (Lejtském) zálivu skončila pro japonské vojenské námořnictvo katastrofou. Japonci v ní přišli o čtyři letadlové a tři bitevní lodě, deset křižníků, jedenáct torpédoborců a téměř 14 000 letců a námořníků. Americké ztráty byly v poměru k tomu mnohem menší. Jedna lehká a dvě eskortní letadlové lodě, dva torpédoborce, dvě transportní lodě a 1500 letců a námořníků.

Tato bitva v podstatě znamenala zánik japonského válečného loďstva jako účinné síly. Od té doby už nebyli schopni podniknout nic, co by dokázalo zastavit útoky amerického vojenského námořnictva. Byl to konec jejich éry.

Spolupracujeme s Českou televizí

Dokumentární seriál Letadlová loď Enterprise

Dokumentární série Letadlová loď Enterprise, v originále Battle 360°, pochází z produkce amerického kanálu History Channel. Ten ji v premiéře vysílal od února loňského roku a vykazoval velmi úspěšnou sledovanost, první epizoda dosáhla sledovanosti 1,8 milionu diváků.


Devátý díl seriálu Letadlová loď Enterprise uvede Česká televize dnes, tedy 16. června, od 20:00 na prvním programu.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Před 100 lety propukly v Houstonu rozsáhlé rasové nepokoje
Před 100 lety propukly v Houstonu rozsáhlé rasové nepokoje

VIDEO 23. srpna uplynulo přesně 100 let ode dne, kdy se v texaském Houstonu odehrál incident mezi policisty bílé barvy pleti a místní černoškou. Ten vyvolal...  celý článek

Před 100 lety vyhnali cara Mikuláše II na Sibiř
Před 100 lety vyhnali bývalého cara Mikuláše II. na Sibiř

VIDEO Abdikací cara Mikuláše II. skončilo na konci zimy 1917 panování dynastie Romanovců v Rusku. V srpnu téhož roku byla celá jeho rodina vyhnána do...  celý článek

Býval komunistou, pak Healey vedl Bilderberg
Býval komunistou, pak Healey zakládal Bilderberg a hájil Kavana

VIDEO 30. srpna 1917 se narodila jedna z nejvýraznějších postav britských labouristů po 2. světové válce Denis Healey, bývalý ministr obrany a financí v 60. a 70....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.