Novinka se velice dobře ovládá podobně jako starší jednička. Kromě několika drobných změn, jako že se například tlačítko aktivace stabilizace („pacička“) přesunulo ze zadní strany na horní přímo vedle tlačítka Power (což mi ale nepřipadalo právě praktické, když po hmatu místo stabilizace někdy vypnete celý aparát…), je design téměř identický (došlo ještě k přemístění několika tlačítek), jde tedy opět o relativně robustní model (i když je plastový, tak je překvapivě těžký – téměř 600 gramů), který se díky velkému pogumovanému gripu dobře drží při fotografování.
Ovšem daleko důležitější změnou, než je pár tlačítek, je to, že objektiv nese značku Carl Zeiss. Ten má rozsah ohniskových vzdáleností od 36 do 432 milimetrů (v přepočtu na kinofilm) při výborné světelnosti od F2,8 do F3,7. V režimu Makro můžete snímat ze vzdálenosti dvou centimetrů od fotografovaného objektu. Model pochopitelně opět nabízí optickou stabilizaci obrazu. Technologie Super Steady Shot funguje na principu pohybu čoček, kterou oceníte zejména při snímání na dlouhém konci dvanáctinásobného optického zoomu. Stabilizaci můžete využít nejenom při snímání ,ale také už při komponování fotografie. Aktivovat stabilizaci lze i při natáčení videozáznamu, který můžete pořídit v maximálním rozlišení 640 x 480 bodů rychlostí až 30 snímků za sekundu (ve formátu MPEG VX).
Nový objektiv pozitivně ovlivnil kvalitu snímků, protože soudkovitost při širokoúhlém snímání a poduškovitost při teleobjektivu je minimální, také vinětace (tmavé rohy snímků) je spíše výjimečná. Také mi přišlo, že oproti jedničce jsou snímky ostřejší (při stejné úpravě ostrosti v Menu), což souvisí asi také se silnějším softwarovým doostřením, a ostrost prakticky neubývá ani směrem od středu ke krajům fotografií. Pouze chromatická aberace je při dostatečném zvětšení pozorovatelná.
Jinak je Cyber-shot DSC-H2 vybaven Super HAD CCD snímačem (typu 1/2,5"), který obsahuje přibližně šesti milionů obrazových buněk (maximální rozlišení snímku je 2592 x 1944 bodů). Protože byl navýšen rozsah citlivosti snímače, tak nás pochopitelně zajímalo, jak se „dvojka“ vypořádala s šumem, zvláště v souvislosti s tím, že předcházející jednička měla se zrnitostí problémy už při hodnotě 400 ISO. Novinka nás v tomto ohledu spíše zklamala: přestože nyní můžete využít hodnotu až 1000 ISO, tak opět při 400 ISO je již šum znatelný. Výhodu vyšších hodnot citlivosti tak zrealizujete pouze v nižších rozlišeních, což je ovšem pouze malá náplast pro náročnější fotografy, kterým je tento kousek určen. Tím také trochu přichází vniveč technologie, která by měla zabránit vzniku rozmazaných snímkům pomocí razantně zvyšující se citlivosti snímače při snímání v šeru.
Při fotografování můžete využít expoziční režimy A, S, P, M (tedy od automatiky po plný manuál) a sedm přednastavených scén. Nechybí ani možnost nastavení vyvážení bílé, několik režimů automatického ostření (například kontinuální AF) a také manuální ostření. Nově tlačítko korekce expozice umožňuje nastavit přesně expozici, zvláště v kombinaci se zobrazením reálného histogramu na displeji.
Rychlost modelu
V následující tabulce máte přehledně uspořádané údaje o rychlosti jednotlivých přístrojů. Startem je myšleno rychlost pořízení prvního snímku po zapnutí přístroje. Druhé foto označuje čas, za který je přístroj schopen vytvořit druhou fotografii. Sekvenční foto testuje údaj o rychlosti snímání v rámci kontinuálního fotografování sekvence snímků. Zoom udává rychlost, za jakou je schopen aparát přejít z nejmenší do největší ohniskové vzdálenosti. Údaje jsou v sekundách nebo snímcích za sekundu (fps).
| Start | Druhé foto | Sekvenční snímání | Zoom |
| 1,5 s |
2,3 s |
0,8 fps |
1,6 s |
U novinky nám přišlo, že má o chlup rychlejší provoz, než měla předcházející H1. Takže při fotografování s H2 vás rozhodně nic zdržovat nebude, ať už při náběhu po zapnutí, ukládání dat na kartu nebo při ostření.
Kvalita snímků
Na této dvojici snímků si můžete názorně prohlédnout sílu 12-násobného optického přiblížení. Snímali jsme při zapnuté stabilizaci.
Odkaz vede na originální snímky (803 kB a 843 kB)
Problémem tohoto modelu je šum. Jak vidíte maximální tisícovka (1000 ISO) je v maximálním rozlišení zcela nepoužitelná (snímek vpravo), při hodnotě 100 ISO je pochopitelně zrnitost minimální.
Odkaz vede na originální snímky (1,36 a 1,50 MB)
Připravili jsme „šumové“ porovnání, kdy jsme stejnou situaci zachytili svého času modelem H1 a nyní H2. Dvojka má se šumem větší problémy (přestože jsme tehdy situaci zachytili v třímegapixelovém rozlišení), i když má větší rozsah citlivosti snímače.
Odkaz vede na originální snímky (1,30 a 1,51 MB)
Odkaz vede na originální snímky (0,5 a 0,47 MB)
| Proč ho koupit? |
| 12x optický zoom, stabilizace obrazu, přisvětlovací lampa |
| Proč ho nekoupit? |
| výrazný šum již při 400 ISO |
| Kdy? |
| duben 2006 |
| Za kolik? |
| 12 000 Kč s DPH |
Nejenom fotošpiónům, ale i „normálnímu“ digitálnímu kreativci je určen tento model společnosti Sony. Dvanáctinásobný optický zoom vyztužený optickou stabilizací obrazu podpořený možností manuálního nastavení jednotlivých parametrů expozice umožňuje náročnější fotografickou práci. Bohužel má H2-ka velké problémy se šumem, a to již prakticky od hodnoty 200 ISO výše, což ostře kontrastuje s nabídkou citlivosti až na 1000 ISO, což v tomto světle vypadá jako marketingová vějička na zákazníky. Při běžných světelných podmínkách ovšem novinka produkovala ostré a jasné fotografie s barevným podáním odpovídajícím skutečnosti.
