Exkluzivní video: rozebrali jsme olympijskou pochodeň

Po zapálení hoří maximálně 25 minut. Nezhasí jí prudký liják ani vichr o rychlosti 60 km/h. Redaktoři Technet.cz měli jako první v Česku možnost podrobně prozkoumat pravou olympijskou pochodeň pro hry v Pekingu.

---

Pochodeň pro olympijské hry 2008 v Pekingu byla vybrána ze tří set návrhů. Ten vítězný vypracovalo inženýrské a designérské centrum společnosti Lenovo, známé především jako výrobce notebooků. Po dobu deseti měsíců na něm pracovalo celkem 25 lidí nejrůznějších profesí.

  

Týmu složenému z designérů, grafiků, chemiků a historiků zabral nejvíce času takzvaný brainstorming a tématické hry, které měly týmu pomoci do výsledného návrhu promítnout co nejvíce nápadů a aspektů souvisejících s olympijskými hrami a hostující Čínou. Návrh musel zohlednit funkční a estetické hledisko a ergonomii.

O tom, jak design pochodně vznikal si můžete přečíst na blogu jednoho z autorů finálního návrhu - podívejte se na stránky Design Matters.

Oblak příslibu plněný propanem

Tradice a hodnoty Číny se odrazily na tvaru i textuře pochodně. Předlohou pro tvar byl tradiční papírový svitek, hlavním motivem ornamentů je takzvaný „oblak příslibu“ (Cloud of Promise), jehož grafický motiv se prolíná celou čínskou historií.

Pochodeň je složena ze dvou celků. Horní je tvořen slitinou hořčíku a hliníku. Dominantní barva je stříbrná, ornamenty oblaku příslibu jsou vyvedeny v červené barvě - částečně leptané, částečně vyryté. Spodní část tvoří kombinace plastů červené barvy. Je velmi příjemná na omak. Rukojeť má navozovat dojem prodloužené ruky nebo také jedné ruky v druhé.

Uvnitř je schován hořák a držák propanové kartuše, která se do pochodně vkládá jen při běhu, v naší kopii instalována pochopitelně nebyla.

Maximální výška plamene je až 25 cm. Na jednu náplň vydrží pochodeň hořet až 25 minut, pokud je bezvětří. Ve složitějších povětrnostních podmínkách to však může být i méně. 

Plamen neuhasí ani vítr o rychlosti 60 km/h, ani déšť s vydatností 50 mm. Na cestu na Mount Everest byla pochodeň vyslána s lehce upravenou směsí plynu – obsahovala více kyslíku, aby oheň v řídké atmosféře neuhasl. 

Výška plamene (rychlost vypouštění plynu) se reguluje ventilem podle počasí, před vyběhnutím. Systém hoření má na starost Komise pro Olympijské hry v Pekingu, ten již lidé ze společnosti Lenovo neřešili.

Smutná pochodeň

Cestu pochodně z řecké Olympie do Pekingu sleduje celý svět. Zatímco povětrnostní vlivy olympijskému ohni neublížily, hořící pochodeň se dostala i na Mount Everest, vášně vzbuzující diktátorský komunistický režim v Číně potlačující lidská práva jej uhasit dokázaly.

Pod vodou, na velbloudu i na padáku

Nejzajímavější putování olympijských pochodní

Novodobá tradice se datuje do roku 1936. Od té doby cestovala pochodeň do místa konání her mnoha krkolomnými způsoby.

• Při cestě do Calgary (1988) se pochodeň podívala za polární kruh.
• Cestou do Sydney (2000) se potápěči s hořící pochodní dokonce potopili pod vodu.
• Poprvé se pochodeň dopravovala letecky na olympijské hry v Oslu (1952).
• Na palubě nejrychlejšího dopravního letadla značky Concorde poprvé překonala rychlost zvuku v roce 1992 cestou do Albertville.
• V Lillehammeru (1994) byla snesena na zem dvěma parašutisty.
• V letech 1996 a 2000 se nezapálená pochodeň podívala také do vesmíru.
• Při cestě přes poušť do Sydney (2000) byly pro transport pochodně využiti velbloudi.
• Cestou do Atlanty (1996) se zcela v rámci amerických tradic projela na indiánské kanoi, parníkem po Mississippi a vlakem Union Pacific
• Prostřednictvím satelitů byl olympijský oheň přenesen mezi Athénami a Ottawou (Montreal 1976).

Pochodeň v obrazech

---

.

Hlavním motivem pochodně je takzvaný oblak příslibu, který se často vyskytuje v čínské kultuře, pohádkách i architektuře.

  

Profil pochodně připomíná svitek papíru. Není to náhoda. Papír, tak jak ho známe dnes, byl vynalezen v roce 105 našeho letopočtu právě v Číně.

  

Pochodeň se skládá ze tří částí. Vnější plášť tvoří dvě - horní vyrobená ze slitiny hliníku a hořčíku a plastová rukojeť z materiálu připomínající kůži. Třetí součástí je hořák a držák na propanovou kartuši (prostřední foto).

  
Sílu plamene lze regulovat i během transportu (fotografie uprostřed). Do otvoru se vloží imbusový klíč a otočením ventilu se provede regulace. Dírky v kovovém plášti (fotografie vpravo) slouží k přívodu vzduchu k hořáku.