náhledy
Experimentální letadlo Sikorsky S-72, někdy terminologicky zužované na vrtulník, vzniklo na základě společné objednávky NASA a US Army. Létalo i v konfiguraci bez nosného rotoru, tehdy vypadalo nejpodivněji.
Autor: NASA, US ARMY / public domain
Konfigurace S-72 se měnila. S nosným a pomocným rotorem byl nejprve vrtulníkem, byť tedy s trochu netradičně řešenou ocasní částí (viz naoř. SOP i se směrovkou). Ale potom se začaly dít podivuhodné věci. Narostlo mu relativně velké křídlo a stejně tak VOP a k původní dvojici turbohřídelových motorů přibyly dva motory turbodmychadlové, tak se stal kombinovaným vrtulníkem. Když mu sundali nosný rotor, byl z něho letoun. A nakonec dostal speciální nosný rotor X-Wing.
Autor: NASA, US ARMY / public domain
Sikorsky S-72 byl konstruován jako experimentální letadlo pro výzkum a testování rotorových systémů a pro jejich testování v kategorii vysokorychlostních kombinovaných vrtulníků. Firma Sikorsky vyrobila celkem dva exempláře S-72 na základě společné objednávky NASA a US Army z ledna 1974 pro program RSRA (Rotor Systems Research Aircraft). První dokončený exemplář (s číslem 545) poprvé vzlétl 12. října 1976 v konfiguraci vrtulníku s nosným a pomocným (vyrovnávacím) rotorem.
Autor: NASA, US ARMY / public domain
S-72 převzal rotorový a pohonný systém z typu S-61 (vojenské označení SH-3 Sea King), k pohonu rotorového systému tedy sloužila dvojice turbohřídelových motorů General Electric T58. Mnohé zdroje také uvádí, že pro S-72 byla použita značně modifikovaná konstrukce draku útočného vrtulníku S-67 (ten byl soukromou iniciativou výrobce a projekt skončil havárií jediného prototypu). I oko laika, které se nedívá pouze na bokorysy, ovšem tuto tezi odmítá přijmout - ta modifikace by byla takového rozsahu, až by se v podstatě jednalo o zcela jiný drak. Ono ani nemá smysl chodit kolem horké kaše, nakonec projektové studie/zprávy samotného výrobce pro NASA z doby před stavbou prototypů S-72 hovoří o novém draku, když se předtím opustila myšlenka použít právě upravený drak z typu S-67.
Autor: NASA, US ARMY / public domain
Potom dostal S-72 křídlo se vztlakovými klapkami a křidélky, VOP s výškovkou a dva turbodmychadlové (dvouproudové) motory General Electric TF34 (motory GE TF34 jiné verze mají např. bitevní letouny A-10). Tím získal konfiguraci kombinovaného vrtulníku (compound helicopter).
Autor: NASA, US ARMY / public domain
Cenné zkušenosti byly získány při testování S-72 v konfiguraci kombinovaného vrtulníku. Křídlo a dvouproudové motory také mohly pomoci vyvést letadlo ze šlamastyky, pokud by při testech rotorového systému nedával nosný rotor dostatečný vztlak. Zmínit musíme i zajímavý záchranný systém osádky. Nejprve stroj díky pyrotechnickému zařízení opustily listy nosného rotoru, poté jiné pyrotechnické zařízení vyhnalo i jednotlivé členy osádky.
Autor: NASA, US ARMY / public domain
Sikorsky S-72 měl v konfiguraci kombinovaného vrtulníku vzletovou hmotnost 11 884 kg, rozpětí křídla 13,74 m a plochu křídla 34 m2. Maximální rychlost se udává 560 km/h.
Autor: Sikorsky Archives
I bez nosného rotoru byl Sikorsky S-72 schopen letu, poprvé tak letěl v roce 1984. V konfiguraci letounu vypadal S-72 vskutku zajímavě. Za povšimnutí určitě stojí ponechaný „vrtulníkový“ pomocný rotor. Jen pro pořádek si všimněme změny čísel, ke které došlo v roce 1979 v souvislosti s převzetím strojů agenturou NASA. U prvního prototypu se 545 změnilo na 740, u druhého 546 na 741.
Autor: NASA, US ARMY / public domain
Čelní pohled na S-72 je neméně zajímavý, ať už nosný rotor má, nebo jako v tomto případě nemá. Díváme se na první prototyp číslo 740.
Autor: NASA, US ARMY / public domain
Skupinový snímek několika z letadel v barvách NASA. Bílá šipka ukazuje na druhý exemplář experimentálního letadla pro výzkum rotorových systémů Sikorsky S-72 v konfiguraci vrtulníku. Snímek je z roku 1981.
Autor: NASA, US ARMY / public domain
Vrcholem experimentů s typem S-72 se měl sát výzkum speciálního nosného rotoru X-Wing v rámci hledání vývojových cest k vysokorychlostním kombinovaným vrtulníkům. Po předchozím ukončení programu RSRA byl právě X-72 vybrán k praktickému ověření X-Wing. Program S-72 s X-Wing běžel ve spolupráci s vývojovým střediskem námořnictva a s organizací DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency / Agentura ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty). Na fotografii vidíme S-72 při pojížděcích zkouškách bez X-Wing.
Autor: NASA, US ARMY / public domain
Druhý exemplář S-72 pro program X-Wing během letu ještě před instalací nosného rotoru. Na trupu je místo nápisu ARMY jméno firmy SIKORSKY, na dvouproudových motorech se objevil „podpis“ DARPA.
Autor: NASA, US ARMY / public domain
Příprava S-72 pro program X-Wing. Čtyřlistý rotor X-Wing je „pevný“, tj. bez naklánění rotoru a bez nastavování úhlu náběhu jeho listů. Navíc je profil listů oboustranně symetrický. Při „práci“ rotoru je potom využíván Coandův efekt, kdy u náběžných i odtokových hran listů jsou speciální výstupy tlakového vzduchu (přiváděného od kompresorů motorů) pro vytváření virtuálního profilu/plochy listu/křídla. Je to náročné nejen po stránce „železa“, ale především po stránce řízení ofukování.
Autor: NASA, US ARMY / public domain
Rotor X-Wing byl na S-72 namontován v roce 1986. V této konfiguraci však nakonec letadlo S-72 nikdy nevzlétlo a program byl kvůli technické složitosti a velkým finančním nákladům v roce 1988 ukončen. Ostatně k vysokorychlostním vrtulníkům byly zvoleny schůdnější cesty, jejichž ovoce začíná v poslední době dozrávat.
Autor: NASA, US ARMY / public domain
Stroj S-72 s X-Wing si můžeme prohlédnout „v letu“ pouze na díle výtvarníka. Při startech, přistáních a pomalém letu měl X-Wing plnit funkci nosného rotoru. Pro rychlý let by se „zaaretoval“ v pozici, ve které ho vidíme na tomto i předchozím obrázku, a fungoval jako pevné křídlo.
Autor: NASA, US ARMY / public domain