Dle studie McKinsey&Company (PDF) se Česká republika od roku 1995 výrazně propadla na žebříčku vzdělanostní úrovně. V matematice se čeští čtvrťáci posunuli ze sedmé na 24. příčku. V přírodovědě se Česká republika propadla ze sedmého na 27. místo. Na tento trend chce reagovat sdružení ASIS, které koordinuje projekt Věda má budoucnost. Podílejí se na něm, kromě zástupců škol akademických odborníků, především mezinárodní firmy IBM a Bayer.
Právě účast velkých firem, které provádějí vlastní výzkum a denně tak kladou vysoké nároky na přírodovědné vzdělání, by měla být klíčová při přesvědčování nerozhodných žáků o tom, jak je matematika vlastně zábavná a chemie vzrušující. "Rádi bychom mladým lidem pomohli udělat si lepší představu o praktickém využití toho, co se dozvídají v hodinách fyziky, chemie či matematiky. Chceme ukázat, že kariéra v oblasti přírodních věd a technologií má budoucnost," vysvětluje Jiří Kukačka z občanského sdružení AISIS.
Roboti i chemické pokusy
Jeden z problémů vidí Kukačka v příliš teoreticky zaměřené výuce přírodovědných předmětů. Pokud žáci uvidí, jak se ve skutečné firmě využívá "nudná matematika" k vytvarování aerodynamické masky auta, mohou změnit názor.
"V Česku je o odborníky v oblasti přírodních věd a nových technologií velká nouze. Jako firma zaměřená na inovace proto chceme dětem, rodičům i pedagogům ukazovat, že přírodní vědy jsou nejen fascinující a zábavné, ale i přínosné pro budoucnost," doplňuje Daniela Červenclová, CSR manažerka společnosti Bayer.
Informační technologie zase reprezentuje IBM, která má po celém světě přes čtyři sta tisíc zaměstnanců. Projekt nevnímá jen jako rozšíření obzoru žákům, ale bezmála jako ekonomický stimul českému hospodářství: "Podporou projektu Věda má budoucnost chceme přispět nejen k rozvoji českého školství, ale také k ekonomickému rozvoji ČR," uvedl Jan Kleindienst, vedoucí výzkumné laboratoře ze společnosti IBM Česká republika.
Projekt těží ze zkušeností irského projektu School Business Partnership a těší se také podpoře Výzkumného ústavu pedagogického v Praze. Přesto nebude mít jednoduchou úlohu. Je třeba dohodnout a koordinovat desítky či stovky hodin návštěv v různých podnicích, s relevantním programem a poutavým výkladem.
Již ze samotné podstaty projektu bude často vyžadován individuální přístup ke studentům. A na druhé straně bude nutné přesvědčit učitele a ředitele škol, že má cenu se projektu věnovat. To bude možná ještě těžší, než přesvědčit teenagery, že za abstraktními rovnicemi se skrývají konkrétní problémy a prestižní pracovní místa.