náhledy
Historie první československé letecké továrny Letov se začala psát 9. prosince 1918. Vznikla zde řada zajímavých typů letadel, například první vojenské letadlo tuzemské výroby nebo naše první sériově vyráběné letadlo s celokovovou kostrou. S některými stroji značky Letov (a Šmolík) se seznámíme prostřednictvím popsané fotogalerie (úvodní foto: Letov Š.328 slovenského povstaleckého letectva).
Autor: public domain
Hned po vzniku republiky se na pražském výstavišti začal shromažďovat sesbíraný rakouský letecký materiál. Pod působností Výboru národní obrany (od 18.12.1918 Ministerstvo národní obrany) tam 9.12.1918 vznikl vojenský podnik Letecký arsenál, který opravoval bývalá rakouská letadla a uváděl je do letuschopného stavu. Po necelých jedenácti měsících se Letecký arsenál přejmenoval na Hlavní letecké dílny a stal se podnikem státním. Už začátkem roku 1920 se přestěhoval na letiště do Kbel, kde mu byly přiděleny dva hangáry a nějaká menší dřevěná stavení. Konečně pak 1.3.1923 dostal podnik název Vojenská továrna na létadla (resp. Československá vojenská továrna na létadla) a později se začala používat i odvozená značka Letov. A protože prostory podniku v areálu kbelského letiště byly již nedostačující, došlo k výstavbě nového továrního areálu v Letňanech, kam se přestěhoval v letech 1924 až 1925.
Autor: archiv Letov
Na této fotografii z Leteckého arsenálu v Holešovicích je zachycen „branďák“ s nenamontovanými křídly. Jednalo se o letoun německé konstrukce Hansa-Brandenburg B.I, za války ve velkých počtech vyráběný v Rakousko-Uhersku. Opravy a montáže bývalých rakouských strojů řídil poručík ing. Alois Šmolík, který se stal hlavním konstruktérem a nejvýznamnější personou podniku. Než se začala používat značka Letov, nesly stroje tohoto výrobce označení Šmolík. Když se zde tedy zahájila výroba vylepšené kopie letadel Hansa-Brandenburg B.I, dostala označení Šmolík Š.10. V letech 1922 až 1923 vzniklo celkem 51 kusů Š.10, ještě předtím se však už začaly vyrábět v těchto dílnách i stroje vlastní konstrukce.
Autor: public domain
Již od počátku svého působení v podniku měl Alois Šmolík ambice stavět letadla vlastní konstrukce. A tak se v dubnu 1920 poprvé vznesl do vzduchu dvoumístný dvouplošník Šmolík Š.A, který byl prototypem vůbec prvního vojenského letadla tuzemského původu Šmolík Šm.1. Na malé vložené fotografii vidíme vlevo Aloise Šmolíka a vpravo Klementa Adamce, který stroj Š.A zalétal.
Autor: Časopis Český svět 1920
Pozorovací a lehký bombardovací dvouplošník Šmolík Šm.1 se stal prvním vojenským letounem československé konstrukce. Dle použitého motoru se v armádě typově značil jako Šmolík Š.1 s motorem Hiero L nebo Šmolík Š.2 s motorem Maybach IVa. Sériová výroba dala úhrnem na devět desítek exemplářů, z toho čtyřicet vyrobila továrna Aero. (Foto: Letoun byl představen na První mezinárodní letecké výstavě konané ve dnech 23. října až 7. listopadu 1920 v prostorách Průmyslového paláce na pražském holešovickém výstavišti. Má ještě původní čs. výsostné znaky, na nekvalitní fotografii splývá modré mezikruží s bílým středem.)
Autor: archiv Letov
Výroba letounů Šmolík Š.1
Autor: Archiv VHÚ
Tento Šmolík Š.2 je exponátem Leteckého muzea Kbely.
Autor: Archiv VHÚ
Z prvních vojenských šmolíků vycházel i první československý dopravní letoun Šmolík Šm.a1. Vznikl už v roce 1920 na objednávku společnosti Ikarus, avšak pouze v jediném exempláři. Za klasickým otevřeným pilotním prostorem se nacházela uzavřené kabina pro dva cestující. Stojícím mužem je konstruktér Alois Šmolík.
Autor: Sbírka Václava Šorela
Šmolík Š.8 byl závodní speciál postavený v roce 1923 v jediném exempláři pro letecké rychlostní závody o cenu prezidenta republiky. Těchto závodů se zúčastnil v ročnících 1923, 1924, 1925 a 1926, kdy ho postupně sedlali piloti Ježek, Beleš (1925) a Skála (1926). Stroj však nenaplnil ambice výrobce a nikdy v těchto závodech nezvítězil, někdy mu to uniklo o fous a jednou dosáhl národního rychlostního rekordu (v roce 1924 rychlostí 271 km/h na trati 100 km). Ještě, že je tu alespoň ta nakonec šťastná příhoda s kapesním nožíkem. V roce 1923 musel Alois Ježek nouzově přistát do polí, ale letoun zakopl a převrátil se na záda. Jak byl hřbet stroje připasován k zemi, nemohl se Ježek vůbec dostat ven. Vytáhl tedy nůž, který má každý správný muž pro takové případy vždy u sebe, a narušil jím potah a konstrukci trupu a zhotoveným otvorem se vysoukal na svobodu.
Autor: public domain
Lehký bombardér Letov Š.6 v polovině 20. let se znakem Leteckého pluku 1. Tehdy mělo československé letectvo tři pluky, kdy každý měl několik letek různého určení. Další tři pluky byly utvořeny v letech 1928 až 1931.
Autor: San Diego Air & Space Museum
Vojenská továrna na letadla (Letov) vyrobila v polovině 20. let devět dopravních strojů Š.19 (dva prototypy a pro ČSA sedm sériových). Kabina pro čtyři cestující neměla standardní dveře a ti museli při nastupování absolvovat malou opičí dráhu (viz žebřík). Absenci dveří vysvětluje fakt, že Š.19 vznikl rekonstrukcí bombardovacího Š.6, ale ta nešla tak do hloubky, takže se zásadně nepředělávala příhradová konstrukce trupu. Pilot seděl v klasickém otevřeném kokpitu posunutém dozadu za kabinu cestujících. Na fotografii je Š.19 s imatrikulací L-BALM s motorem Maybach Mb.IVa, část strojů měla domácí motory od firmy Walter.
Autor: Archiv Českých aerolinií
Stíhací Letov Š.20 byl konkurentem dnes mnohem známější Avie B.21, ale její obliby zdaleka nedosahoval. I tak se ho vyrobilo 113 kusů, z toho deset bylo dodáno litevskému letectvu.
Autor: sbírka VHÚ Praha
Letov Š.16 a traktor Škoda HT-30. Průzkumný dvouplošník charakteristických štíhlých tvarů Letov Š.16 byl prvním československým sériově vyráběným letounem s celokovovou kostrou.
Autor: public domain
Plovákový Letov Š.16J pro jugoslávské letectvo
Autor: public domain
V roce 1927 podnikl pilot Jaroslav Skála s mechanikem Matějem Tauferem dálkový let do Tokia. Při zpáteční cestě však havarovali a museli se domů vrátit vlakem (odkaz na detailní popis cesty plné smrtelných nástrah i veselých příhod naleznete v „souvisejících“ po uzavření této fotogalerie). Na zde uvedeném výstřižku z dobového tisku stojí za zmínku chybně uvedené jméno mechanika Taufera se dvěma „f“.
Autor: časopis Pestrý týden
První prototyp Letov Š.16 na Pařížském aerosalonu v roce 1926. Menší světlý letoun je cvičný Letov Š.18. Fotografie je z předposledního čísla britského týdeníku Flight v roce 1926, samostatný článek typu Š.16 věnoval tento časopis ve druhém lednovém čísle roku následujícího.
Autor: britský týdeník Flight
Při pohledu na cvičný Letov Š.218 ve finských barvách si připomeneme, že letouny této značky se uplatnily také jako exportní artikl. Například těchto Letovů Š.218 bylo do Finska dodáno deset kusů a dalších 29 si Finové vyrobili v licenci.
Autor: Sot.virk. Niilo Helander / SA-kuva (Finnish Wartime Photograph Archive) / CC BY 4.0
Letov Š.32 na letovém řádu ČSA pro rok 1933. Letov Š.32 měl z předválečných dopravních letadel ČSA snad nejmenší estetickou hodnotu, horší však bylo, že měl i konstrukční nedostatky. Problémem byly především ocasní plochy a experiment s celokovovými křídly. Po nehodě jednoho stroje v Karlových Varech používaly ČSA zbývající čtyři Š.32 již jen sporadicky k nákladní dopravě.
Autor: archiv ČSA
Pozorovací a lehký bombardovací dvouplošník Letov Š.328, přezdívaný „kravka“, představoval po stíhací Avii B.534 druhý nejpočetnější stroj ve výzbroji československého letectva v hektických dnech Mnichova. V té době však už nemohl zapřít očividnou zastaralost. Přesto se na straně jiných uživatelů následující války zúčastnil a určitých úspěchů dosáhl.
Autor: public domain
Slovenské vzdušné zbraně používaly na východní frontě i Letovy Š.328 (viz foto). Během Slovenského národního povstání pak létaly Š.328 u tzv. kombinované letky povstaleckého letectva.
Autor: gonzoaviation.com
Letov Š.528 se od Š.328 lišil pohonem, což je zřetelné na první pohled. Š.528 dostal dvouhvězdicový čtrnáctiválec (800 koní) a třílistou kovovou vrtuli, zatímco Š.328 měl hvězdicový devítiválec (520 koní, později 650 koní) a vrtuli dřevěnou dvoulistou. Tento stroj byl posledním z typové řady Š.28, Š.128, Š.228, Š.328, Š.428 a Š.528, z nichž pro naše letectvo měl význam pouze typ Š.328. Ale zpět k Š.528, na fotografii je jeho prototyp s civilní imatrikulací OK-VOE pro předvádění v zahraničí případným zájemcům. Nic z toho však nevzešlo a vzniklo pouze šest sériových strojů, které měly jít původně k Četnickým leteckým hlídkám, ale nakonec skončily u našeho vojenského letectva.
Autor: L’Aérophile (1936) / Musée Air France / Bibliothčque nationale de France
Jediným moderně vypadajícím letovem určeným pro novou válku klepající už bezostyšně na dveře byl celokovový (včetně potahu) dvoumotorový průzkumný a případně i lehký bombardovací Letov Š.50. Vznikl pouze v jednom prototypu, který začal pořádně létat až po Mnichovu. Konstrukci měl tento stroj sice moderní, ale pokud by se pro případnou sérii dále neupravil (u prototypu například absentovala pasivní ochrana, motory byly slabé a tím pádem rychlost malá), nemohl by se stát ani uspokojivým bojovým prostředkem. Jako neperspektivní ho po obsazení republiky označili i Němci.
Autor: Archiv VZLÚ
Galerii meziválečných stojů z továrny Letov uzavírá reklamní prospekt firmy s vyobrazeným strojem Letov Š.50.
Autor: public domain