náhledy
Ilustrace sondy Cassini mířící do meziprostoru mezi Saturnem a jeho prstenci.
Autor: NASA
Start sondy Cassini 15. října 1997 z mysu Canaveral
Autor: NASA (volné dílo)
Snímek Saturnova měsíce Titanu s odleskem slunečního světla od uhlovodíkových moří na jeho povrchu.
Autor: NASA/ESA, JPL
Na fotografii je zachycen Saturnův prstenec E společně s Enceladem. Měsíc je vidět jako malá tmavá tečka, pod níž leží jasná skvrna – oblak materiálu nad gejzíry, který se rozptyluje do podoby prstence podél dráhy Enceladu. Prstenec je tvořen krystalky vodního ledu vyvrženými z nitra měsíce.
Autor: ICLOPS/JPL/ESA/NASA
Dramatický pohled na výtrysky vystupující nad povrch Enceladu, jak je viděla sonda Cassini během svého průletu v roce 2009. Výtrysky tvořené vodním ledem a solí jsou vyvrhovány gejzíry z oblasti jižního pólu.
Autor: NASA/JPL
Srovnání geologie (tedy předpokládané) a povrchu měsíců Europa a Enceladus, tedy dvou těles, na kterých jsme zachytili přítomnost velkých vodních gejzírů. Na Enceladu tryskají z tzv. „tygřích pruhů“ v blízkosti jižního pólu. Na povrchu Europy je celá řada útvarů, které by také mohly být zdrojem takových výtrysků.
Autor: Hubble/NASA
Vnější část prstenců Saturnu na snímku sondy Cassini. V pravé části je patrná „vada“ v prstenci, kterou má zřejmě na svědomí gravitace měsíce Prometheus (vpravo dole).
Autor: NASA/ESA, JPL
Obří bouře na severní polokouli Saturnu, kterou sonda Cassini pozorovala v letech 2010 a 2011. Atmosférická porucha se šířkou zhruba 10 tisíc kilometrů obkroužila celou severní polokouli, až se její čelo dotklo vlastního konce.
Autor: NASA/ESA, JPL
Snímek Saturnu se Sluncem „v zádech“ složený ze 141 fotografií pořízených sondou Cassini ve chvíli, kdy obří planeta chránila její objektivy před tvrdou složkou slunečního záření. Snímek je ve skutečných barvách. Šířka slabého vnějšího prstence E (který mimochodem tvoří z velké části led vyvržený z měsíce Enceladus) na snímku je zhruba 650 tisíc kilometrů. Země je popsaná tečka vpravo dole.
Autor: NASA/ESA, JPL