náhledy
Mezi nejznámější stíhačky všech dob patří německý Fokker Dr.I z roku 1917. Na tomto typu letounu mimo jiné ukončilo svoji kariéru i největší stíhací eso Velké války, Manfred von Richthofen alias Rudý Baron. Připomeňme si historii legendárního trojplošníku prostřednictvím obrazového materiálu. Na první fotografii je povedená replika z muzea USAF v Daytonu.
Autor: U.S. Air Force photo
Jako první se vrhly do válečné vřavy v únoru 1917 trojplošníky britské. Sopwith Triplane, který vznikl už v roce 1916, sice nebyl vyráběn v žádných úchvatných počtech (jeho produkce sotva překročila jeden veletucet kusů), ale byl stíhačkou vcelku povedenou. Vyznačoval se skvělou obratností a stoupavostí, nedostatkem byla nižší rychlost ve střemhlavém letu a slabší výzbroj, představovaná zpravidla pouze jedním synchronizovaným kulometem. Němečtí piloti, kteří se s tímto strojem ve vzduchu setkali, také zatoužili po vlastním trojplošníku.
Autor: archiv, Technet.cz
V červnu zaúkoloval Inspektorát německého vojenského letectva (Idflieg - Inspektion der Fliegertruppen) tamní výrobce letadel vývojem vlastního stíhacího trojplošníku. Úkolu se nejlépe zhostili u Fokkera, kde na trojplošníku pracovali již nějaký týden. Vzniklo pár prototypů, ale v této oblasti panují zmatky. Různé zdroje je označují různě, nejčastěji se první let datuje 5. července 1917, ale zde opět není zcela jasné, co toho dne vlastně vzlétlo. Na fotce vidíme prototyp, který je nejčastěji označován jako Fokker V.4, jeho samonosná křídla neměla dokonce ani mezikřídelní vzpěry.
Autor: public domain
Dva předsériové stroje, značené jako Fokker F.I, začali nejlepší němečtí stíhači Werner Voss a Manfred von Richthofen zkoušet nad frontou na konci léta 1917. Werner Voss při této příležitosti sestřelil v průběhu necelého měsíce 11 letadel ze svých 48 vítězství. Nakonec ve svém Fokkeru F.I i padl, když byl udolán přesilou stíhačů Královského leteckého sboru na strojích S.E.5a. Na fotografii je v kokpitu Fokeru F.I právě Werner Voss.
Autor: public domain
Sériové Fokkerovy trojplošníky se už označovaly jako Fokker Dr.I, kde "Dr" znamenalo Dreidecker, tedy trojplošník (respektive dle německé nomenklatury ozbrojený trojplošník). Fokker Dr.I dosahoval v porovnání s výkonnějšími stíhačkami nijak závratné maximální rychlosti 185 km/h, vynikal však stoupavostí a obratností. Ve vzduchu vydržel 1,5 hodiny.
Autor: public domain
Konstruktérem trojplošníků firmy Fokker byl Reinhold Platz. Fokker Dr.I se vyznačoval samonosnými křídly s tlustým profilem, postrádal tedy charakteristické vnější drátěné výztuhy mezi křídly, které zvyšovaly pevnost konstrukce a jejichž napínáním se dorovnávala geometrie. Letoun byl poháněn hvězdicovým rotačním (hřídel je pevná a rotuje motor s vrtulí) devítiválcem Oberursel UR.II s maximálním výkonem 110 k (kopie francouzského motoru Le Rhône 9J). Jako výzbroj sloužily dva synchronizované kulomety Spandau MG 08/15, ráže 7,92 mm, se zásobou 500 nábojů na zbraň.
Autor: public domain
Fokker Dr.I byl velice obratným, někteří ho považují za nejobratnější stíhačku své doby. Dopomohla mu k tomu právě trojplošná koncepce s malým rozpětím křídel (Fokker Dr.I měl maximální rozpětí horního křídla 7,12 m, oproti tomu také obratný Sopwith Triplane měl rozpětí všech křídel 8 m).
Autor: public domain
S Fokkerem Dr.I je nejčastěji spojován Manfred von Richthofen alias Rudý Baron, počtem 80 sestřelů největší eso Velké války. Pravdou ovšem je, že na Dreideckerech dosáhl ze svého celkového skóre "pouze" 19 sestřelů. Dreidecker byl však jeho posledním používaným typem, měl ho ve velké oblibě a ve finále na něm ukončil i svoji bohatou leteckou kariéru, když byl 21. dubna 1918 sestřelen.
Autor: San Diego Air & Space Museum
Sestřel Rudého Barona je připisován kapitánu A. R. Brownovi, tento Kanaďan z britské perutě v té době pilotoval stíhačku Sopwith Camel se sériovým číslem B7270, jak vidíme na výtvarném díle. Tu jedinou kulku, která prošla tělem přemoženého, mohl dle všech indicií vystřelit i kulometčík pozemní jednotky, ale to stejně neznamená, že by se jinak, už několikrát zasažený rudý trojplošník, nemohl roztříštit o zem.
Autor: San Diego Air & Space Museum
Na dalším vyobrazení posledního boje Rudého Barona vidíme, že byl zaneprázdněn honěním jiného Camela (pilot Wilfrid Reid May) a nevšiml si, že se mu mezitím pověsil za ocas kapitán Brown. Na tomto a předchozím obrázku také vidíme, že poslední Richthofenův stroj je někdy znázorňován s trámovými kříži a jindy se železnými kříži na bílém pozadí.
Autor: Air Force photo / Senior Airman Marc I. Lane
Fokker Dr.I vyžadoval zkušeného pilota, který byl schopen se poprat s jeho nepříliš přívětivými letovými vlastnostmi. Tyto trojplošníky u stíhacích jednotek postupně nahradil lepší a výkonnější dvouplošník s řadovým motorem Fokker D.VII (na snímku v pozadí), Fokker D.VII byl vyráběn i ve větších počtech, 1700 kusů oproti 320 Dreideckerům.
Autor: public domain
Povedené novodobé repliky stíhaček Sopwith Triplane a Fokker Dr.I
Autor: Tony Hisgett, CC BY 2.0