náhledy
Bezpochyby nejlepší stíhačkou první světové války byl dvojplošník Fokker D.VII. Jistě, mnozí s tímto tvrzením budou nesouhlasit, ale to je asi tak vše, co proti tomu mohou dělat. Historie tohoto fenomenálního stroje se začala psát právě před 100 lety, stručně je popsána ve fotogalerii. Na prvním snímku je replika z muzea USAF v Daytonu, která představuje stroj Rudolfa Starka, velitele stíhací letky Jasta 35.
Autor: USAF / public domain
Ve dnech 21. až 28. ledna 1918 probíhala v císařském Německu soutěž na nový stíhací letoun, který by po nasazení výtečných dohodových stíhaček Sopwith Camel, S.E.5a a Spad XIII převážil misku vah v této kategorii opět na německou stranu. Soutěže, kterou hodnotila i letecká esa stažená z fronty, se zúčastnilo deset výrobců s celkem 31 stroji. Nejpočetněji byl zastoupen Fokker se stroji devíti. Vítězem se stal právě jeho letoun V 11 (V jako Versuchsmuster či Versuchsmaschine, můžeme chápat ve smyslu prototyp), předobraz budoucího sériového Fokkeru D.VII.
Autor: public domain
Sériová výroba Fokkeru D.VII započala v polovině dubna 1918 a do konce války ho bylo vyrobeno kolem 3800 kusů. Fokkerova továrna však nedisponovala dostatečnou výrobní kapacitou a dodala pouze 1200 kusů D.VII, většinu jich vyrobil v licenci Albatros, který to dostal příkazem, menší množství pak ještě Aviatik. Rozdíly mezi typem D.VII a V 11 z předchozí fotografie jsou patrné, na první pohled vidíme například kýlovku u SOP, zatímco původně byla použita plovoucí směrovka.
Autor: public domain
Otcem stíhačky Fokker D.VII byl známý letecký konstruktér Reinhold Platz (ten byl podepsán již pod trojplošníkem Fokker Dr.I). Dvouplošník Fokker D.VII se vyznačoval samonosnými křídly s tlustým profilem, obešel se tedy bez výztužných drátů. Poháněn byl vodou chlazeným řadovým šestiválcem, nejprve značky Mercedes, později i BMW. Standardní výzbroj tvořila dvojice synchronizovaných kulometů Spandau ráže 7,92 mm, každý se zásobou střeliva 500 kusů.
Autor: San Diego Air & Space Museum / public domain
Třemi nejvíce skórujícími stíhači na letounech Fokker D.VII byli: Franz Büchner se 36 sestřely na D.VII z celkových 40, Erich Löwenhardt na něm dosáhl 35 sestřelů z celkových 54 a Ernst Udet 34 sestřelů z 62 (uváděný počet celkových sestřelů je opírá o archivní materiály, počet sestřelů na D.VII je třeba brát s rezervou). Jinak Udet byl celkově druhým nejlepším stíhačem císařského Německa, Löwenhardt třetím a Büchner desátým až dvanáctým (stejný počet sestřelů měli další dva stíhači). Na fotografii jsou však fokkery stíhací letky Jasta 72, s tím označeným písmenem "M" létal Carl Menckhoff (celkem 39 sestřelů na různých typech letounů), který jednotce velel do 25. července 1918, kdy byl sestřelen a zajat.
Autor: public domain
Samozřejmě, že ne všichni němečtí stíhači se stali esy (esem se stíhač stává při dosažení pěti sestřelů). Zde stojí u svého Fokkera D.VII Günther von Büren (uprostřed s bílou čepičkou), který má připsány sestřely dva. A bohatě to stačí, hlavní je přežít, k čemu vám je osmdesát sestřelů, když pak nemůžete ani oslavit prohranou válku.
Autor: San Diego Air & Space Museum / public domain
Fokker D.VII je považován za nejlepší stíhačku první světové války. Dohodoví letci chovali k tomuto typu značný respekt. Dokonce v podmínkách příměří, podepsaného 11. listopadu 1918 v železničním voze maršála Focha na vlečce v Compiègneském lese, je v bodě 4, který se týká odevzdání nepoškozených zbraní, uveden Fokker D.VII jako jediný prostředek jmenovitě.
Autor: public domain
Spad S.XIII a Fokker D.VII na výtvarném díle (autor: William S. Phillips). Výjev zobrazuje očima malíře letecký souboj ze dne 22. října 1918, kdy americký stíhač Reed McKinley Chambers sestřelil dva Fokkery D.VII. Během své účasti v konfliktu dosáhl Chambers celkem sedmi sestřelů.
Autor: US National Guard / public domain
Po válce Holanďan Anthony Fokker na nic nečekal a odešel do Holandska. Husarským kouskem, pokud se takto dají nazvat úplatky, se mu podařilo navzdory podmínkám mírové smlouvy ilegálně "zachránit" velké množství leteckého materiálu, kterým naplnil 350 železničních vagónů a vše poslal do svého nového působiště (pikantní je, že většina toho materiálu pocházela z vojenských skladů a byla již výrobci zaplacena). Tento materiál mimo jiné obsahoval necelou stovku demontovaných Fokkerů D.VII. V Holandsku založil Fokker novou firmu a 22 nově zkompletovaných Fokkerů D.VII dodal holandskému letectvu a dalších 20 námořnictvu. Vidíme holandský letoun s původními poválečnými výsostnými znaky v podobě oranžového kruhu.
Autor: San Diego Air & Space Museum / public domain
Holandský Fokker D.VII již s novými výsostnými znaky s modrou, červenou a bílou výsečí a oranžovým minikruhem uprostřed, na směrovce mimo záběr je ještě červeno-bílo-modrá trikolóra.
Autor: Fokker Team Schorndorf / public domain
Kapitolu samu pro sebe tvoří Fokkery D.VII v zemi helvétského kříže. Od roku 1920 do roku 1925 získalo Švýcarsko postupně dvacet těchto letounů, které se staly natolik oblíbenými, že v roce 1928 si Švýcaři sami vyrobili dalších osm kusů licenčně. Piloti se jich drželi zuby nehty, k jejich vyřazení z výzbroje švýcarského letectva došlo až v roce 1938. Když si uvědomíme, že v zimě 1938/39 bylo Švýcarsku dodáno prvních deset Messerschmittů Bf.109, tak nechybělo mnoho a nejlepší stíhačka Velké války se zde mohla služebně setkat s nejznámější německou stíhačkou z války ještě větší, která již netrpělivě čekala za dveřmi.
Autor: public domain
K významným poválečným uživatelům Fokkerů D.VII se řadí Polsko. V letech 1918 až 1921 získalo celkem pět desítek těchto strojů. Poláci samozřejmě i tento typ nasadili během polsko-sovětské války 1919 - 1921. Fotografie pochází z konce 20. let, kdy už fokkery sloužily jako školní stroje, proto nás nepřekvapí absence kulometů.
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe / public domain
Tři Fokkery D.VII používali od roku 1919 Finové. Zajímavá je historie vzniku výsostných znaků v podobě modré svastiky, které používalo finské letectvo až do roku 1945. Během finské občanské války daroval v březnu 1918 švédský hrabě Eric von Rosen bílé straně jeden parasol Morane z licenční švédské výroby. A právě na trup tohoto letounu nechal von Rosen namalovat svůj osobní symbol štěstí. A březen ještě zdaleka nestihl předat vládu dubnu, když se původně von Rosenova modrá svastika stala na základě rozkazu generála Mannerheima oficiálním výsostným znakem finského letectva. Snímek D.VII je ze začátku jeho služby ve Finsku, znaky ještě nemají definitivní podobu a pravděpodobně jsou černé.
Autor: public domain
Několik Fokkerů D.VII používala Maďarská republika rad, což byl dočasný pokus z jara a léta 1919 o tzv. komunistický stát. Jednalo se o původně rakousko-uherské stroje z licenční výroby v Budapešti u firmy MÁG (Magyar Általános Gépgyár), případně o vzorové kusy dodané předtím z Německa. Snímek je zajímavý vyobrazením dvoumístné verze, za pozornost stojí u tohoto stroje i palivové nádrže v horním křídle. Když už jsme u těch rudých hvězd na letounech, musíme zmínit, že Sovětské Rusko zakoupilo u Fokkera v Holandsku roku 1921 padesát nově sestavených Fokkerů D.VII. V sovětském letectvu si tyto stroje velice pochvalovali.
Autor: public domain
Čechoslováci ukořistili jeden fokker během bojů s armádou Maďarské republiky rad na Slovensku. Tento stroj se tak stal jediným svého typu v našich službách, na fotografii z pozdějších let je již opatřen standardní československou kamufláží a praporovými výsostnými znaky. A je pravda, že tento fokker nemusel být osamocen. Když se po vzniku republiky řešil nákup vojenských letadel, byl z naší strany Fokker D.VII pro své kvality horkým kandidátem. Kvůli neserióznosti německých a rakouských překupníků (a také trochu kvůli negativnímu postoji Francie snažící se udat nám vlastní stroje) z toho nakonec sešlo.
Autor: public domain
Po válce skončilo téměř 150 Fokkerů D.VII ve Spojených státech. Zde se používaly jak k výcviku, tak k různým zkouškám. Nesmazatelně, i když to asi nebude ten správný pojem, se zde pak zapsaly do filmové historie. Fotografie, na které vidíme Fokker D.VII ve společnosti s britskou stíhačkou S.E.5a, pochází z natáčení filmu Hell's Angels producenta (a kdovíkoho ještě) Howarda Hughese. Původní vzezření stroje vzalo za své, v době války se při nástupu Fokkerů D.VII již minimálně u nových letounů nepoužívaly německé výsostné znaky ve tvaru železného kříže.
Autor: San Diego Air & Space Museum / public domain
Fokker D.VII v leteckém muzeu v Le Bourget u Paříže
Autor: Roland Turner, CC BY-SA 2.0