Za celou dosavadní stoletou historii britského Královského letectva (RAF) se v jeho výzbroji objevilo kolem tří stovek typů letadel, některé z nich ukáže třídílný fotografický seriál Technetu. Tento první díl se bude věnovat letadlům RAF od samého počátku přes celé meziválečné období, druhý díl pokryje druhou světovou válku a ve třetím se podíváme na dlouhé období studené války a léta následující až do současnosti.
Autor: Crown Copyright - MoD
Při vzniku RAF se nejprve v jeho výzbroji objevila letadla předtím patřící Královskému leteckému sboru (RFC) a Královské námořní letecké službě (RNAS), ať už jejich výroba nadále pokračovala, nebo se jednalo o typy už nevyráběné. Nejznámější britskou prvoválečnou stíhačkou byl Sopwith Camel, který sloužil v RFC i RNAS a po jejich sloučení do nového Královského letectva i zde. Camel byl obávaným strojem jak z pohledu protivníka, tak z pohledu méně šikovných vlastních pilotů. Důvodem byly jeho divoké letové vlastnosti kvůli velkým rotujícím hmotám rotačního motoru v kombinaci s ultrakrátkou přídí a soustředění převážné hmotnosti letadla k jeho těžišti. Tyto vlastnosti dokonale využívali v leteckém boji ti zkušenější z pilotů RAF.
Autor: public domain
Z hlediska komplexního hodnocení lze za lepší stíhačku, než byl Sopwith Camel, považovat Royal Aircraft Factory S.E.5a. Tento stroj s řadovým motorem představoval nejen výtečnou zbraň, ale navíc byl i uživatelsky o poznání přívětivější. Před RAF sloužil nejprve u Královského leteckého sboru (RFC).
Autor: archiv, Technet.cz
Již za první světové války vzniklo strategické bombardování. Strategické v tomto případě znamená pouze napadání strategických cílů, ať už ve větší či menší vzdálenosti za frontou, rozhodně se nedá hovořit o strategických dopadech těchto náletů, tedy nějakých významnějších ztrátách jako ve válce příští. Je to logické a dané úrovní rané letecké techniky. Britové, rozzlobení bombardováním své domoviny zeppeliny a následně i německými letouny, se samozřejmě hotovili k odplatě. V červnu 1918 nazvali jednotku zastřešující perutě určené ke strategickému bombardování jako Independent Air Force (IAF). Kromě „velkých“ dvoumotorových bombardérů sloužily u IAF například tato jednomotorová Airca DH.9A. Ta nemohla napadat cíle hluboko v zázemí, také maximální pumový náklad 336 kg nepředstavoval žádné terno. Ale stroje to špatné určitě nebyly, ba naopak.
Autor: BAE Systems
Sopwith Snipe byl nástupcem stíhačky Camel stejného výrobce. K jednotkám se začal dostávat až na konci války, tudíž během tohoto konfliktu už nejznámější britský prvoválečný letoun nestihl nahradit. Sopwith Snipe se stal standardní stíhačkou RAF prvních poválečných let.
Autor: British Library / public domain
Dvojice nesourodých letounů RAF. Dvoumotorový bombardér Handley Page O/400 podnikal během posledního kalendářního roku Velké války v rámci již zmiňované složky Independent Air Force noční strategické nálety. Zajímavá je i jednoplošná stíhačka Bristol M.1C. Ta se obecné oblibě mezi piloty RAF příliš netěšila, v průměru měli Britové k jednoplošníkům odměřenější vztah než Němci a Francouzi, kteří přeci jenom už od počátku Velké války pár typů s jedním křídlem operačně používali. Ale nakonec je pravda, že se našli v létajícím personálu RAF i výjimky tento Bristol milující. RAF v menší míře nasazovalo bojově Bristoly M.1C za Velké války na Blízkém východě a na Balkáně, především se však tyto stroje používaly ke cvičným účelům v samotné Británii.
Autor: public domain
Handley Page V/1500 se stal prvním čtyřmotorovým bombardérem RAF. Kvůli zádrhelům při vývoji však přišel až na samém konci Velké války. Těsně před podepsáním příměří stály připraveny do akce pouhé tři kusy, žádná akce se nekonala. Kdyby se výroba rozběhla dříve, byly by jeho úkolem nálety na Berlín. Napáchané škody by však při takových náletech byly marginální ve srovnání s hrůzami v tomto oboru z války druhé světové.
Autor: public domain
Také tento dvoumotorový bombardér Vickers Vimy se podobně jako velkoletadlo Handley Page V/1500 z předchozího snímku uplatnil až po skončení války. Významné zásluhy má letoun Vimy v oboru dálkových letů. Například s jedním upraveným strojem odstartovali britští váleční veteráni John Alcock a Arthur Brown dne 14. června 1919 z kanadského Newfoundlandu a po šestnácti hodinách letu přistáli v irském Clifdenu. Ti dva tak do jisté míry jako první přeletěli nonstop Atlantik.
Autor: San Diego Air & Space Museum / public domain
Jednou z mála vzducholodí používanou Královským letectvem po roce 1918 byla R 34. Proslavila se přeletem Atlantiku tam a zpět, s otočným bodem a přestávkou v New Yorku. Tato akce proběhla v první polovině července 1919. Vzducholoď R 34 se tak stala prvním letadlem lehčím vzduchu, které přeletělo Atlantik, a prvním létajícím aparátem obecně, který to dokázal v obou směrech. Již v roce 1921 musela být tato vzducholoď po neplánovaném kontaktu s terénem zrušena, protože oprava nepřipadala v úvahu (naštěstí se při tom nikdo nezabil).
Autor: public domain
Počátkem 20. let, kdy se začalo mluvit o zrušení RAF jako samostatného letectva a o jeho zpětném převedení pod pozemní armádu a příslušné části pod námořnictvo, se naštěstí pro letectvo objevily nové a velké úkoly v koloniích. Celé meziválečné období sloužily letouny mimo jiné jako účinný a relativně levný nástroj dohledu nad rozsáhlými oblastmi pod britskou správou. RAF mělo dokonce na starosti kompletní vojenskou správu Iráku. Kromě „klasických evropských“ sloužila v těchto oblastech i tzv. koloniální letadla, jedním z nich byl i Vickers Vernon zařazený do výzbroje RAF v roce 1922. Vernon byl dopravní stroj sloužící k přesunům vojáků, evakuaci, zásobování nebo jako vzdušné ambulance, některé stroje byly vybaveny i pumovými závěsníky. Vernony používaly dvě perutě RAF, shodou okolností obě v té době operující v Iráku.
Autor: BAE Systems / Ron Smith
Vickers Victoria byl větším a výkonnějším nástupcem typu Vernon, s přepravní kapacitou 22 vojáků se dostal na dvojnásobek přepravní kapacity svého předchůdce.
Autor: public domain
Bristol Bombay byl hybridem dopravního stroje a bombardéru, jednalo se o poslední typ kategorie tzv. koloniálních letounů. Ostatně takovéto stroje by byly v boji s rovnocenným nepřítelem velice zranitelné. Bristol Bombay mohl nést kromě tříčlenné posádky až 24 vojáků s výzbrojí nebo 900 kg pum na závěsnících pod trupem. Letoun sloužil v letech 1939 až 1944, tedy až za druhé světové války, a používal se prakticky pouze jako dopravní. Z hlediska období služby bychom ho měli uvést až v příštím díle, protože však svou specializací uzavírá vzorek tzv. koloniálních dopravně-bombardovacích letounů, dostal prostor zde.
Autor: Imperial War Museum / public domain
Bristol F.2B byl pořádným dříčem Královského letectva. Tento dvoumístný dvojplošník byl nasazen už za Velké války jako stíhací a pozorovací a v RAF sloužil až do roku 1932. Celé dlouhé období po Velké válce už operoval v roli lehkého bombardéru pro spolupráci s pozemními jednotkami. Uplatnil se při udržování pořádku v koloniích, tyto letouny byly mnohdy technicky adaptovány pro provoz v horkém podnebí.
Autor: public domain
Westland Wapiti z roku 1927 byl navržen jako náhrada výtečných jednomotorových bombardérů prvoválečného původu Airco DH.9A, se kterými jsme se setkali někde na začátku této galerie v souvislosti se strategickým bombardováním Německa v roce 1918, ale později DH.9A sloužily jako víceúčelové v koloniích. Také nový víceúčelový Westland Wapiti byl používán jako „Imperial Police“, jak bývá tato role označována v originále.
Autor: public domain
Je nasnadě, že když RAF vzniklo sloučením RFC a RNAS, kde RNAS provozovala i palubní letadla, spadala (určitou dobu) pod RAF i tato. V souvislosti s uvedením do služby vůbec první plnohodnotné letadlové lodě HMS Eagle s letovou palubou po celé její délce a s ostrovní nástavbou na pravém okraji této paluby byla v roce 1924 ustanovena v rámci RAF složka Fleet Air Arm (FAA). Krátce před druhou světovou válkou převzalo FAA plně pod svá velitelská bedra Královské námořnictvo (Royal Navy), věci tak získaly svou přirozenost, po které námořnictvo již dlouho volalo. U FAA v jeho raném období sloužila například zobrazená palubní stíhačka Fairey Flycatcher, vidíme i letadlovou loď HMS Eagle.
Autor: public domain
V meziválečném období mělo královské letectvo ve své výzbroji také řadu typů hydroplánů používaných primárně pro hlídkové lety nad rozlehlými plochami moří a oceánů. Zástupcem této skupiny je například čtyřmotorový létající člun Short Singapore vyznačující se dvěma dvojicemi tandemově umístěných motorů, kdy ty zadní byly v tlačném uspořádání.
Autor: public domain
Stíhačka Armstrong Whitworth Siskin byla prvním strojem RAF s celokovovou konstrukcí. Sloužila v letech 1924 až 1932.
Autor: public domain
Bristol Bulldog je zástupcem stíhaček RAF první poloviny třicátých let.
Autor: public domain
Jedním z nejznámějších a nejrozšířenějších meziválečných letounů RAF je lehký bombardér, či spíše víceúčelový stroj Hawker Hart, včetně odvozených typů (Audax, Demon, Hardy, Hind, Osprey).
Autor: BAE Systems
Stíhací Gloster Gauntlet používalo Královské letectvo od roku 1935. Dle charakteristických tvarů nezapře, že je předchůdcem všeobecně známější, ale hlavně nejlepší britské dvojplošné stíhačky Gloster Gladiator, která přijde vzápětí.
Autor: public domain
Dvojplošná stíhačka Gloster Gladiator představovala významnou výzbroj stíhacích perutí RAF v časech Mnichovské krize. V té době jí však nikdo nedopřál se vyznamenat. Hrstka se jich nakonec uplatnila při obraně Malty v roce 1940, to se však jednalo o stroje v palubní verzi z výzbroje Královského námořnictva, na Maltě operující pod RAF.
Autor: public domain
V roce 1933 zařadilo Královské letectvo do své výzbroje tento archaický dvojplošný bombardér Handley Page Heyford. Letoun navíc udivoval neobvyklým situováním trupu a motorů vůči nosným plochám. Rotující vrtule vysoko umístěných motorů byly bezpečné vůči pozemnímu personálu (případně vůči různým motákům na letišti), stejně tak díky vysoko posazenému trupu mohla být na zemi vysunuta i břišní vysouvací střelecká věž.
Autor: San Diego Air & Space Museum / public domain
Střední bombardér Boulton Paul P.75 Overstrand, který nastoupil službu u RAF v roce 1934, disponoval jako první z britských letadel motoricky poháněnou střeleckou věží. Zmiňovaná věž se nachází na přídi, další dvě „obyčejná“ střeliště jsou na hřbetě a na břiše trupu za křídly. RAF provozovalo necelých třicet těchto bombardérů, které musíme považovat v polovině třicátých let již za zastaralé, a to především kvůli dvojplošné koncepci. Ještě začátkem války se používala asi desítka Overstrandů k výcviku palubních střelců, k čemuž se i přes svou zastaralost hodily právě díky té motoricky poháněné střelecké věži.
Autor: public domain
Již v roce 1913 vznikl nesmrtelný cvičný letoun Avro 504, za války používaný i k bombardování. Celkem byl vyroben ve více než 10 tisících kusech, za války se vyráběl s velkou intenzitou, po válce pak běžela výroba vylepšených verzí v o poznání menších objemech až do roku 1932 pro různé uživatele. RAF používalo tyto stroje k výcviku až do roku 1933.
Autor: public domain
Legendární cvičný dvojplošník de Havilland DH.82 Tiger Moth se používal v RAF od roku 1932, létal intenzivně i za druhé světové války, kdy do něho usedali také naši piloti.
Autor: BAE Systems
Moderní cvičný dolnoplošník Miles Magister přišel k RAF v roce 1937. V době nástupu nových bojových jednoplošníků byl pro výcvik příhodnější než dvojplošník Tiger Moth. Také na cvičných Magisterech podobně jako na dvojplošnících Tiger Moth létali potom za války naši piloti.
Autor: Imperial War Museum / public domain
Mezi exoty používanými Královským letectvem patřilo i několik kusů vírníků Avro Rota, u RAF létaly v letech 1934 až 1945. Tyto stroje navrhl španělský konstruktér Juan de la Cierva a vyráběl je ve své firmě jako typ Cierva C.30. Avro Rota je licenční modifikace Ciervy C.30, Britové pomocí těchto vírníků kalibrovali své pobřežní radarové stanice.
Autor: Imperial War Museum / public domain
Zajímavý jednomotorový bombardér Vickers Wellesley vstoupil do služby v roce 1937. Jeho bojová hodnota pro nadcházející válku však byla nedostatečná, a proto k boji přičichl pouze lehce, a to na periferních bojištích proti Italům v Africe. Ale svůj význam tento typ přeci jenom měl, byl totiž prvním s tzv. geodetickou konstrukcí, kterou je známý legendární Wellington (bude v příštím díle). Geodetická konstrukce se vedle klasických nosníků vyznačuje dvěma soustavami úhlopříčných výztuh z duralových profilů tvořících prostorovou čtvercovou síť, která zaručuje neobvykle vysokou torzní tuhost. Wellesley dokonce kvůli úporné snaze konstruktérů nenarušit geodetickou stavbu dveřmi klasické pumovnice v trupu dostal dvě externí odnímatelné pumovnice - po jedné pod každou polovinu křídla.
Autor: Imperial War Museum / public domain
V prvním díle galerie končícím před vypuknutím druhé světové války by se měla vyskytnout i řada dalších strojů zařazených do služby v posledních letech předválečných. Až na malý vzorek si je necháme do dílu příštího, válečného, kdy přišla doba jejich stěžejního nasazení. Uveďme si z tohoto souboru alespoň dva legendární stroje, stíhačky Hurricane a Spitfire, kterým se však budeme věnovat i příště. Jako první byla Hurricany vyzbrojena 111. peruť RAF v únoru 1938.
Autor: public domain
První díl fotogalerie ukončíme „rafáckou“ legendou legend – stíhačkou Spitfire. Jako první dostala stíhačky Spitfire do své výzbroje 19. peruť, stalo se tak v srpnu 1938.
Autor: public domain