Třetí závěrečný díl fotoseriálu věnovaného letadlům britského Královského letectva, které vzniklo před sto lety, pokrývá celé dlouhé období po druhé světové válce až do dnešních dnů. Minulý díl byl zakončen prvním proudovým strojem RAF, stíhačkou Gloster Meteor, která vstoupila do služby během druhé světové války. Letounem této typové řady zahájíme i období poválečné, protože až po válce se Meteory vyráběly ve větších objemech a byly významným artiklem výzbroje Fighter Command RAF. Zde vidíme noční stíhačku (NF, Night Fighter) Gloster Meteor NF Mk.12 s dvoumístnou kabinou a prodlouženou přídí ukrývající radar.
Autor: public domain
Legendární Supermarine Spitfire se používal v RAF i po válce, ať už to byly poslední verze válečné či finální verze poválečná Mk.24, která vstoupila do služby v roce 1947. Na fotografii vidíme Spitfire Mk.22, který se začal sériově vyrábět v březnu 1945. Zaujme nás pětilistá vrtule a snížený trup za kabinou. Spitfiry postupně získávaly na eleganci a samozřejmě na výkonech, poslední verze se s těmi z bitvy o Británii vůbec nedají srovnat.
Autor: RuthAS, CC BY-SA 4.0
De Havilland Hornet vznikal už za války jako evoluční vyvrcholení legendárního Mosquita, počítalo se s ním pro pacifické bojiště, a proto se vyznačoval excelentním doletem. Do služby u RAF se však dostal až rok po ukončení války. Hornet se s maximální rychlostí 760 km/h řadí mezi nejrychlejší stíhačky s pístovým motorem (motory) zařazené do operační služby.
Autor: public domain
Druhým proudovým strojem ve službách RAF se stal de Havilland Vampire. Vývoj probíhal už za války, do služby vstoupily první exempláře v dubnu 1946. Na rozdíl od dvoumotorového stroje Gloster Meteor byl Vampire jednomotorový a svou stavbou se od svého souputníka zcela odlišoval. Vampire se vyznačoval tzv. dvoutrupou koncepcí, tedy dvojicí trupových nosníků a dvojitou svislou ocasní plochou. Motor byl umístěn v zadní partii trupové gondoly.
Autor: public domain
S nástupem proudových stíhaček North American F-86 Sabre (USA) a MiG-15 (SSSR) - se šípovým křídlem a výkonnou pohonnou jednotkou dotírající na zvukovou bariéru - britské Meteory a Vampiry morálně zastaraly. V tomto kontextu se Britové rozhodli pořídit si na krátké období (1953 až 1956) Sabry, než domácí výrobci dokončí vývoj adekvátní alternativy. Královské letectvo používalo licenční kanadské stroje Canadair Sabre ve verzi Mk.4. Po službě u RAF se přes Američany dostaly k dalším uživatelům, v největší míře k italskému a jugoslávskému letectvu.
Autor: public domain
Jako náhrada Sabrů přišly v roce 1954 ke Královskému letectvu výtečné britské stíhačky Hawker Hunter, ty během dvou let Sabry zcela nahradily. Nelze neuvést jednu zajímavost, dvoumístné cvičné verze Hunterů měly sedadla cvičícího a cvičeného vedle sebe, což je u tvorby spárek z bojových strojů postup veskrze neobvyklý.
Autor: RuthAS, CC BY 3.0
První britský stíhací letoun pro každé počasí (tedy použitelný i v noci, resp. za nulové viditelnosti) Gloster Javelin se vyznačoval delta křídlem a ocasními plochami tvaru T. Někteří mladší čtenáři se možná podiví specifikací "pro každé počasí", musíme si však uvědomit, že tenkrát ještě nemohla každá stíhačka operovat, když přišel nečas. Předchozí stíhačky RAF použitelné v takových podmínkách byly speciální radarové verze klasických "denních" strojů (viz Meteor na úvodní fotografii této galerie).
Autor: San Diego Air & Space Museum / public domain
První britskou nadzvukovou stíhačkou se stal English Electric Lightning, maximální rychlost ve výšce 10 km byla Mach 2,2, resp. maximální povolená kolem Mach 2. Navíc jako vůbec první letoun na světě dokázal překročit rychlost zvuku bez zapnutého přídavného spalování. Vynikal excelentní stoupavostí i dostupem, těmito parametry převyšoval i mnohé mladší stroje stejné kategorie. Dvoumotorový Lightning měl motory nezvykle situované nad sebou, charakteristický tvar mělo i jeho křídlo. První kusy přišly k RAF na konci roku 1959. Asi většina z nás má tuto stíhačku spojenou s filmovým záznamem RAF použitým v komedii Fantomas kontra Scotland Yard, kde měla sestřelit raketu s tím nechutným zločincem, který mezitím prchal na bicyklu (pokud jste se při té filmové sekvenci cítili nesví, bylo to tím, že tvůrci komedie přitom použili zvuk nějakého letadla s pístovým motorem). Jenže ten Lightning tam žádnou střelu vzduch-vzduch nevystřelil. Odpálení střely pocházelo z o poznání staršího filmového záznamu ze zkoušek střel Fireflash, vnější část levé poloviny křídla zde patří Meteoru. A pak následuje pohled proti obloze na stíhačku Hunter těsně po odpálení střely, pravděpodobně typu Firestreak.
Autor: BAE Systems
Když už jsme zmínili film Fantomas kontra Scotland Yard, tak si představíme i další stroje RAF tam viděné v rámci fiktivní operace Vážka namířené proti Fantomasovi. Hned jak se ozve: „Všem základnám, zahajte operaci Vážka!“, vidíme start letounů BAC (původně Hunting Percival) Jet Provost akrobatické skupiny Red Pelicans. Na této fotografii je dvojice cvičných strojů Jet Provost sloužících u No. 1 Flying Training School.
Autor: Andrew Thomas, CC BY-SA 2.0
Cvičný Folland Gnat. V tom samém Fantomasovi následuje za startem Jet Provostů start strojů Folland Gnat ve žlutém zbarvení, ty patřily akrobatické skupině Yellowjacks (ta působila od roku 1963 a již v roce 1965 se transformovala na legendární skupinu Red Arrows). Použití archivních záběrů do filmu ovšem nelze považovat za vrchol herecké kariéry, této cti se dostalo strojům Gnat až o čtvrt století později, když dostaly hlavní roli v parodii Žhavé výstřely. Ale ještě zpět k Fantomasovi, těsně před a po vsuvce se startem rakety skrz jednu z hradních věží jsou použity záznamy s formací stíhaček Hawker Hunter (skupina Blue Diamonds?), a pak v rychlém sledu pokračují již zmiňované solitéry Lightning, kousek Meteoru a opět Hunter.
Autor: RuthAS, CC BY 3.0
Nejlepší britský druhoválečný těžký bombardér Lancaster se stal po této válce kvůli rozvoji techniky v původní roli takřka nepoužitelný, o poznání lépe na tom byl americký Boeing B-29 Superfortress, A tak když si rozvážní Britové pět let po válce uvědomili, že vlastně případného nepřítele nemají čím strategicky bombardovat, zařadili do výzbroje právě bé devětadvacítky. Ty u RAF létaly pod jménem Boeing Washington (viz foto, dále zde vidíme dvoumístnou verzi Meteoru).
Autor: public domain
English Electric Canberra představuje první proudový bombardér RAF. První stroje této typové řady přicházely do služby od roku 1951, ve fotoprůzkumné verzi sloužily poslední canberry až do roku 2006. Ještě v červnu posledního roku služby se tyto fotoprůzkumné stroje objevily nad Afgánistánem a o tři roky dříve nad Irákem v souvislosti s operací Irácká svoboda (invaze do Iráku).
Autor: public domain
Ve druhé polovině 50. let začaly postupně přicházet do výzbroje RAF tři typy proudových čtyřmotorových strategických bombardérů Vickers Valiant (na fotografii), Avro Vulcan a Handley Page Victor, označovaných souhrnně jako V-Bombers a určených pro vedení jaderných úderů proti SSSR a potažmo východnímu bloku. Původně se počítalo, že ke svým cílům poletí tyto letouny ve velké výšce, s tím souvisí jejich bílé tzv. "protiradiační" nátěry. S rozvojem řízených střel země-vzduch došlo k přehodnocení způsobu jejich nasazení, nově měly v případě konfliktu operovat nad východním blokem v co nejmenší výšce, proto později dostaly klasickou kamufláž. Část letounů od všech tří typů byla také přestavěna na další verze, nejčastěji na létající tankery.
Autor: public domain
Druhým bombardérem třídy V se stal typ Avro Vulcan. Několik Vulcanů na sebe upoutalo pozornost v roce 1982 během války o Falklandy, tedy cca 25 let po uvedení typu do výzbroje RAF. To už však nebyly Vulcany takto nápadně bílé, ale klasicky maskované. V roce 1982 při pěti náletech proti Argentincům útočil vždy jeden stroj konvenčními zbraněmi na leteckou základnu nebo radarovou stanici. Až do roku 1991 se jednalo o nejdelší bombardovací mise. Vyžadovalo to mohutnou podporu létajících tankerů, které nedoplňovaly palivo pouze bombardéru, ale i samy mezi sebou. Nebylo to nic jednoduchého. Místo startu, základna na ostrově Ascension, bylo totiž od Falkland vzdáleno přes 6 tisíc kilometrů. A to si ještě ty kilometry musíte vynásobit dvěma.
Autor: RAF / MOD, Crown Copyright
Posledním z trojice avizovaných strategických bombardérů byl Handley Page Victor. A byly to právě stroje Victor, které v tankovací verzi zajišťovaly nálety Vulcanů během války o Falklandy zmiňované u předchozí fotografie. Zde však vidíme atomový bombardér Victor z počátečních let služby, tedy s bílým "antiradiačním" nátěrem.
Autor: public domain
Hawker Siddeley Nimrod byl námořní hlídkový a protiponorkový (s možností boje i s hladinovými plavidly) stroj z druhé poloviny šedesátých let, vyvinutý na základě prvního proudového dopravního letounu de Havilland Comet. Na fotografii je ovšem verze postavená pro zcela jiné úkoly, vidíme dva ze tří vyrobených (resp. ze čtyř, kdy ten čtvrtý byl náhradou za havarovaný exemplář) letounů Nimrod R1 pro radioelektronický průzkum. Královské letectvo se Nimrodů v námořní roli zbavilo až v roce 2010, verze R1 vydržela v operačním nasazení do roku následujícího.
Autor: WO Rick Brewell / MOD
Na této fotografii vidíme útočný letoun Blackburn Buccaneer (později Hawker Siddeley Buccaneer, jak se měnily majetnické vztahy firem - takových případů je v galerii povícero, aniž by na ně bylo upozorňováno). Buccaneer vznikal původně pro Královské námořnictvo pro boj s hladinovými plavidly Sovětského svazu, ale do své výzbroje ho zařadilo i Královské letectvo, protože to byl velice povedený stroj a samozřejmě plně použitelný i k taktickým útokům na pozemní cíle. Většinu těchto strojů získalo RAF právě od námořnictva, které místo nich začalo na přelomu 70. a 80. let používat kolmo startující Sea Harriery.
Autor: Rob Schleiffert, CC BY-SA 2.0
Ještě o dekádu dříve než námořnictvo začalo v roce 1969 používat své Harriery Královské letectvo. On totiž útočný stroj s kolmým startem Hawker Siddeley Harrier vznikl původně jako "suchozemský", až později byl "navalizován" (na druhou stranu to neznamená, že by s klasickým "suchozemským" Harrierem nebylo možné přistát na lodi). Fotografie z roku 1979 zachycuje Harrier Královského letectva v Belize (dříve Britský Honduras) ve Střední Americe.
Autor: Tony Brown, CC BY-SA 4.0
Americký stíhací a stíhací-bombardovací McDonnell Douglas F-4 Phantom II sloužil u Královského letectva přes celá 70. a 80. léta.
Autor: public domain
Francouzsko-britský SEPECAT Jaguar byl vyvíjen primárně k útokům na pozemní cíle, bez obav ho však bylo možné použít i k boji s cíli vzdušnými, včetně nepřátelských stíhaček. RAF používalo letouny této typové řady od roku 1974, poslední vyřadilo až v roce 2007, jejich úkoly postupně přebírala Tornada.
Autor: public domain
A to se již přesouváme ke vzorku letounů dopravních. Ve druhé polovině let čtyřicátých vstoupil do služby čtyřmotorový dolnoplošník Handley Page Hastings. V té době byl v této kategorii nejtěžším letounem domácí výroby, ve službě měl nahradit letouny Avro York vyráběné v letech 1943 až 1948. Fotografie letounu Handley Page Hastings Královského letectva byla pořízena během jeho nasazení v rámci leteckého mostu zásobujícího západní Berlín během jeho pozemní blokády sovětskou stranou v sezoně 1948/1949.
Autor: public domain
Bizarně vyhlížející vojenský dopravní čtyřmotorák Blackburn Beverley byl u Královského letectva chválen pro svou vysokou užitnou hodnotu.
Autor: RuthAS, CC BY 3.0
Ne všechny vojenské dopravní stroje musí být speciálně vyvíjeny jako nový typ, někdy se vychází z běžných typů civilních, které se pro vojenskou službu více či méně upraví. Mezi takové stroje patří například Bristol Britannia.
Autor: Bill Larkins, CC BY-SA 2.0
O něco více než předchozí Britannia je modifikován pro RAF tento Vickers VC10, sloužil nejen jako transportní, ale také doplňoval za letu palivo jiným letadlům.
Autor: Christopher Kern, CC BY-SA 3.0
Prvním vrtulníkem ve službách Královského letectva (byť službách krátkých – pouze v roce 1945) byl tento Sikorsky Hoverfly I.
Autor: public domain
Bristol Belvedere se může pochlubit primátem prvního dvourotorového vrtulníku RAF.
Autor: Defence Images, CC BY 2.0
Příkladem vrtulníku Královského letectva z období druhé poloviny studené války je transportní a záchranný Westland Wessex.
Autor: public domain
S víceúčelovými vrtulníky Westland Sea King, zde v záchranné verzi, se Královské letectvo rozloučilo v roce 2015.
Autor: Royal Air Force, Crown Copyright
Na závěr si ukážeme několik z typů letadel sloužících u Královského letectva dnes, sto let po jeho založení. Některé jsou konstrukcemi moderními, jiné patří k typovým řadám letitým, byť ve verzích modernizovaných. Například již od roku 1980 používá RAF transportní vrtulníky Boeing Chinook, dnes používané verze jsou samozřejmě mladší. Chinook je v současnosti nejpočetnějším vrtulníkem RAF. Fotograf tohoto snímku bohužel použil příliš rychlý čas závěrky a zastavil nám rotory. (Je pravda, že vrtulníky se v letu fotí obtížně, protože jejich rotory se netočí zdaleka tak rychle jako vrtule letadel. Nejlépe se fotí proudové stroje, ty žádné vrtule nemají. A také kluzáky, pokud tedy nejsou ty potvory motorizované.)
Autor: Shane Wilkinson / MOD
Transportní vrtulník francouzského původu Aérospatiale Puma má své kořeny také v dávné historii.
Autor: Corporal (Cpl) Connor Payne / MOD
Stěžejní roli v pokračovacím výcviku pilotů RAF hrají cvičné stroje BAE Hawk. Zde vidíme dvojici letounů Hawk T1A ze sestavy akrobatické skupiny Red Arrows.
Autor: Crown Copyright - MoD
Americké čtyřmotorové dopravní Herculesy používá RAF od roku 1967. V současnosti to jsou stroje Lockheed Martin C-130J Super Hercules (viz foto), první dorazily do královských služeb na přelomu tisíciletí.
Autor: Crown Copyright - MoD
Vyloženě ultramoderními jsou transportní stroje Airbus A400M Atlas vyráběné ve Španělsku. U Královského letectva létají od roku 2014.
Autor: Crown Copyright - MoD
Vojenský dopravní a tankovací Airbus Voyager byl vyvinut z civilního Airbusu A330-200. RAF provozuje tento typ od roku 2011.
Autor: Crown Copyright - MoD
Typová řada bojových víceúčelových letounů Tornado slouží už čtyři desítky let. Zde vidíme v současné době Královským letectvem používaný útočný/průzkumný stroj Panavia Tornado GR4.
Autor: Crown Copyright - MoD
"Evropskou" stíhačku, respektive víceúčelový stíhací stroj Eurofighter Typhoon, používá RAF od roku 2007.
Autor: Royal Air Force, Crown Copyright
Poslední z celkem tří vydaných fotogalerií věnovaných stému výročí založení Královského letectva zakončí jeho dnes nejmodernější bojový stroj - americký Lockheed Martin F-35 Lightning II, první kusy Britové obdrželi v roce 2013. (Pozn.: Za těch sto let se ve výzbroji RAF objevilo více než tři sta typů letadel, kvůli tak velkému rozsahu zde nebylo možné všechna tato letadla představit.)
Autor: Crown Copyright - MoD