K největším legendám vojenského letectví patří americký F-4 Phantom II. Prototyp vzlétl 27. 5. 1958 a stroje novějších verzí udržují ve službě poslední uživatelé ještě ve druhé dekádě 21. století. Nesmrtelné phantomy - tedy nesmrtelné v případě přimhouření obou očí nad Vietnamem – nám připomene bohatá fotogalerie. (Úvodní foto: stroje zajímavé verze QF-4E od 82. perutě vzdušných cílů; mohou létat i bez pilota.)
Autor: USAF, J.M. Eddins Jr.
Dvoumístný nadzvukový stíhací, respektive víceúčelový letoun McDonnell Douglas F-4 Phantom II byl primárně vyvíjen jako palubní, je tedy schopný provozu z letadlových lodí. Relativně mohutný stroj je poháněn dvojicí vysokovýkonných proudových motorů General Electric typové řady J79. Jak se phantomy vyráběly postupně v dalších a dalších verzích, přicházely i vylepšené varianty motorů J79 s vyšším a vyšším tahem. (foto: průzkumná verze RF-4B americké námořní pěchoty)
Autor: USMC, Chuck Walters (pilot VMFP-3)
Do roku 1979 bylo v USA vyrobeno 5 068 letounů F-4 Phantom II mnoha různých verzí a subverzí, některé v řádech stovek kusů, jiné v počtech zanedbatelných. Největším uživatelem bylo USAF (2 874 strojů), následované U.S. Navy spolu s USMC (dohromady 1 264 kusů) a pak řada uživatelů zahraničních. Dalších 127 strojů bylo vyrobeno licenčně v Japonsku, poslední až v roce 1981. (foto: vzadu F-4S Phantom II zkušební perutě VX-4, vpředu F-5E Tiger II v kamufláži imitující sovětský mig a létající jako nepřítel ve škole Top Gun)
Autor: U.S. Navy, LCdr. David Baranak
Letoun F-4 Phantom II se vyznačuje charakteristickými, nezaměnitelnými tvary, velkou měrou k tomu přispívá křídlo, jehož vnější části mají kladné vzepětí pod úhlem 12°, a plovoucí výškovka s výrazným záporným vzepětím pod úhlem 23°. Díky své slušné nosnosti mohl být ozbrojen po zuby, a tak se původním určením čistě stíhací stroj začal s úspěchem používat k útokům na pozemní cíle. Existovaly i speciální průzkumné verze a navíc se objevila ještě speciálnější verze určená pro umlčování protivzdušné obrany nepřítele.
Autor: USAF, Larry Harrington
A proč obsahuje bojové jméno stroje F-4 Phantom II římskou dvojku? Původně se uvažovalo například o jménu Satan, jenže to by se ho pomalu bál i vlastní personál, a tak bylo zvoleno osvědčené jméno Phantom. Tak se již jmenovala proudová palubní stíhačka FH-1 stejného výrobce, jejíž prototyp vzlétl v lednu 1945 a sériové stroje sloužily v období 1947 až 1954, celkem bylo vyrobeno sice pouhých 63 kusů těchto prvních phantomů, ale typ se zapsal do historie jako první proudový letoun sloužící na letadlových lodích. Když tedy uvádíme typové označení nového phantomu, např. F-4B Phantom II, je třeba římskou dvojku psát, naopak ve větách typu: „nad Vietnamem se proháněly phantomy“ ji už nepíšeme, protože stroje FH-1 už dávno nelétaly. (Vlevo FH-1 Phantom, vpravo F-4B Phantom II)
Autor: U.S. Navy / U.S. Navy
První prototyp nového palubního stroje firmy McDonnell Aircraft (v roce 1967 sloučena s Douglasem za vzniku McDonnell Douglass, od roku 1997 pak patří pod Boeing) poprvé vzlétl 27. května 1958. Letoun byl vyvinut pro americké námořnictvo, které požadovalo dvoumístnou stíhačku s dlouhým doletem, určenou pro obranu námořních svazů a vyzbrojenou protiletadlovými střelami s poloaktivním radiolokačním naváděním. Standardní výzbrojí pro stíhací mise se staly čtyři střely AIM-7, které se nosily polozapuštěné do spodní části trupu na speciálních závěsích, ty doplnila čtveřice infračerveně náváděných střel krátkého dosahu AIM-9 Sidewinder na závěsnících pod křídlem, na centrálním podtrupovém závěsníku pak byla přídavná nádrž. S kanónovou výzbrojí se v té době vůbec nepočítalo, což se potom těm „hlavám zabedněným“ krutě vymstilo. (fotografie prvního prototypu)
Autor: U.S. Navy
Letoun dostal podle námořní nomenklatury označení F4H („F“ jako fighter, písmenem „H“ znamenalo výrobek firmy McDonnell, a čtyřka jako její čtvrtý typ kategorie „F“). Rozdílnému typovému značení letadel U.S.NAVY a USAF učinilo v roce 1962 přítrž sjednocení těchto dvou značení, od té doby je stroj znám jako F-4 (fotografie druhého prototypu).
Autor: U.S. Navy
Vpředu McDonnel F-4A Phantom II, uprostřed Vought F-8C Crusader a vzadu Douglas A-4B Skyhawk. F-4A Phantom II je první sériová verze ef čtyřky pro U.S.NAVY, na svět přišla v roce 1959 a byla vyrobena v pouhých 45 exemplářích. Oproti prototypům již měla šikovněji řešenou kabinu radarového operátora (viz porovnání s předchozím snímkem).
Autor: U.S. Navy
Početně silnými byly stroje F-4B, tedy druhá základní verze, kterých bylo v letech 1961 až 1967 vyrobeno 649 kusů. Vedle amerického námořnictva (U.S. NAVY) je používaly i letecké jednotky americké námořní pěchoty (U.S. Marine Corps).
Autor: U.S. Navy
Americké letectvo (USAF) již od počátku svého zájmu o phantomy s nimi počítalo jako se stíhacími bombardéry, důraz byl kladen na použití proti pozemním cílům. První verzí pro USAF byl F-4C Phantom II (objednán před sjednocením typového značení jako F-110A), vyráběl se v období 1963 až 1966 v celkovém počtu 583 kusů. Na F-4A a B se F-4C odlišoval například možností řídit stroj nouzově i ze zadního kokpitu. F-4C na obrázku nese během testů zbraňových systémů protizemní řízené střely AGM-12 Bullpup.
Autor: USAF
F-4D Phantom II vznikl evolucí F-4C, déčko vyráběné v letech 1965 až 1969 v počtu 825 kusů dostalo modernější radar a avioniku. Zde vidíme letoun USAF na základně Ramstein v západním Německu. I verze ef čtyřek pro uživatele používající je z pozemních základen měly zachováno sklápění vnějších částí křídel do svislé polohy (na lodích to je kvůli omezeným prostorovým kapacitám) a přistávací hák pod ocasem (na lodích pro zkrácení dojezdu při přistání).
Autor: USAF, SSgt. L. Emmet Lewis Jr.
Nad Vietnamem Američané zjistili, že hlavňová výzbroj phantomům více než chybí. Tam se zkrátka nekonalo sestřelování nepřítele za hranicí viditelnosti, obratné migy se snažily phantomy zatáhnout do manévrových soubojů. Na americké straně to mělo dva velké důsledky, návrat k zatracovaným kanonům (například některé původní F-4 dostaly podvěsy s kanony a pak se objevila F-4E s kanonem vestavěným) a na námořní letecké základně Miramar v Kalifornii byla otevřena „škola námořních stíhačů“ známá jako Top Gun. F-4E Phantom II s vestavěným 20mm rotačním kanonem M61 Vulcan (zakrytovaná část s hlavněmi vystupuje ze spodní části přídě, viz foto) vznikla pro USAF v roce 1967 a během následujících deseti let byla vyrobena v počtu 1387 kusů, stala se tak verzí nejpočetnější. Tyto stroje zařadily do své výzbroje také například letectva Izraele, Austrálie, Jižní Koreje nebo dokonce Íránu.
Autor: Rob Schleiffert, CC BY-SA 2.0
F-4F Phantom II vznikl v letech 1973 až 1976 v počtu 175 kusů pro západoněmeckou Luftwaffe, jednalo se o verzi odvozenou od F-4E, i když správný výraz by měl být „o verzi mírně ochuzenou“. F-4F nemohl nosit například střely AIM-7 Sparow, ale v posledním tažení si to vynahradil, když po modernizaci 110 letounů po roce 1991 mohly tyto nosit nové a lepší střely stejné kategorie AIM-120 AMRAAM.
Autor: TSgt. Brad Fallin, USAF
Úkolem speciální verze F-4G Wild Weasel (divoká lasička, předtím se vyráběla už starší varianta F-4C Wild Weasel) bylo umlčování protivzdušné obrany nepřítele.
Autor: USAF, MSgt. Paul Harrington
F-4J pro americké námořnictvo a námořní pěchotu (na fotografii, viz označení MARINES)byla v podstatě po všech stránkách vylepšená náhrada za F-4B. F-4J měl oproti béčku silnější motory, lepší radar a systém řízení palby umožňující sledovat cíle proti povrchu země, větší schopnosti pro útoky proti pozemním cílům, vestavěný kanon nemá. V letech 1967 až 1972 vzniklo 522 kusů. Podle nápisu TOP GUN lze odhadnout, že fotka vznikla na základně Miramar.
Autor: U.S. Navy
Některé staré F-4B byly později modernizovány na F-4N, tím se svým vybavením dostaly na roveň vylepšené verze F-4J. Na fotografii s F-4N vidíme také průzkumný RF-8G Crusader.
Autor: U.S. Navy
F-4S představuje vylepšenou verzi vzniklou přestavbou strojů F-4J. Zde vidíme F-4S těsně před vzletem z paluby letadlové lodě USS Midway (CV-41), pod křídlem má protiletadlové střely sidewinder s infračerveným naváděním a pod trupem přídavnou nádrž.
Autor: U.S. Navy
RF-4C je jedna z taktických průzkumných verzí (pro USAF; námořní letci měli například RF-4B). Příď je nacpaná průzkumnou výstrojí jako radiolokátorem s bočním vyzařováním a infračervenými detektory, ve výstupku dole se nachází kamery.
Autor: USAF
Phantomy zakoupila v USA pro své ozbrojené složky i Velká Británie, ale nechala si do nich nainstalovat domácí motory Rolls-Royce Spey. Stroje pro Královské námořnictvo se značily Phantom FG.1 (viz foto) a pro Královské letectvo Phantom FGR.2 (význam písmen: „F“ jako Fighter, „G“ jako Ground Attack a „R“ jako Recon). Velká Británie tak byla prvním zahraničním uživatelem phantomů. O mnoho let později, v lednu 1992, pak přistál jeden Phantom FGR.2 na letišti Kbely a stal se exponátem zdejšího leteckého muzea.
Autor: Royal Navy
Japonský F-4EJ v experimentální digitální kamufláži
Autor: Hunini, CC BY-SA 4.0
Jihokorejský F-5E Tiger II a F-4E Phantom II, na čele formace F-15A Eagle, za ním vlevo F-4E Phantom II s hnědozelenou kamufláží a F-16A Fighting Falcon (všechny tři USAF)
Autor: USAF, TSgt. Ken Hammond
Letouny F-4 Phantom II si každý spojí především s válkou ve Vietnamu, které se zúčastnily v hojných počtech. Stovky ji zde absolvovaly i svůj poslední let, což však bylo dáno intenzitou jejich nasazení, takže z pohledu relativních ztrát asi nijak nevybočovaly z průměru. Nadpoloviční většinu sestřelených phantomů si připsaly na své konto protiletadlové kanony, významné množství i pěchotní automatické zbraně (phantomy totiž často létaly při podpoře vlastních pozemních jednotek nízko nad zemí, viz foto), až na chvostu s přibližně stejnými výsledky se pak umístily migy a řízené střely země-vzduch. Další stroje havarovaly i bez přímého zapříčinění nepřítelem.
Autor: USAF
Phantomy byly prvními letouny, které do své výzbroje zařadilo jak námořnictvo (USN) a námořní pěchota (USMC), tak i letectvo (USAF). Phantomy všech těchto tří uživatelů se samozřejmě zúčastnily války ve Vietnamu, zde vidíme F-4B amerického námořnictva.
Autor: U.S. Navy
Pět amerických pilotů se nad Vietnamem stalo esy (tj. 5 a více sestřelů, v tomto případě měl ten nejlepší z nich sestřelů šest). A všichni svého úspěchu dosáhli na phantomech, takže při tom byli i jejich zpravidla nezmiňovaní radaroví operátoři. Jednomu pilotovi pak unikl titul „vietnamského“ esa o jeden sestřel, byl jím Robin Olds (zde vyfotografovaný v době mezi druhým a třetím sestřelem). Jenže Olds byl stíhacím esem už dávno, dvanáct sestřelů totiž dosáhl během druhé světové války, a tak mezi ostatními letci ve Vietnamu vypadal spíše jako jejich táta).
Autor: USAF
A takto do dopadlo, když jste omylem nebo z nouze přistáli na cizí lodi. Škodolibí domácí uličníci běželi pro barvičky a letoun vám počmárali nelichotivými nápisy. Zde F-4B Phantom II operující z USS Constellation (CVA-64) přistál na USS Bon Homme Richard (CVA-31).
Autor: U.S. Navy, Ed Woodwards
Radar letounu F-4C Phantom II
Autor: USAF, SSgt. Jose Lopez
Phantomy předváděcí letky USAF Thunderbirds
Autor: Airman Magazine, CC BY-NC 2.0
F-4J Phantom II americké námořní pěchoty a A-4E Skyhawk amerického námořnictva v roli létajícího tankeru
Autor: U.S. Navy
Dva stroje F-4B Phantom II amerického námořnictva a sovětský Tupolev Tu-16 v blízkosti letadlové lodě USS Kitty Hawk
Autor: U.S. Navy
F-4N Phantom II a libyjský Tupolev Tu-22 nad Středozemním mořem
Autor: U.S. Navy
F-4D Phantom II USAF a sovětský Tupolev Tu-95
Autor: USAF
Čtveřici fotografií ukazující rozmanitost výzbroje phantomů zahájí námořní F-4B při cvičném odpalu neřízených pětipalcových raket Zuni. Za pozornost stojí, že se střelami Zuni se původně počítalo proti vzdušným cílům, ale jak správně tušíte, nakonec se uplatnily proti cílům pozemním.
Autor: U.S. Navy
F-4C s kontejnerem s 20mm rotačním kanonem, na svých místech jsou i do trupu polozapuštěné střely AIM-7 Sparrow a vlevo ještě nezřetelně vykukuje střela AIM-9 Sidewinder na podkřídelním závěsníku.
Autor: USAF, TSgt. Lou Hernandez
F-4E při odhozu osmnácti 227 kg „hloupých“ pum Mark 82. Při tomto obrázku si do důsledku uvědomíme hmotnostní kapacitu nesené výzbroje. Letoun disponoval devíti závěsníky a mohl nést až 8480 kg různé výzbroje, speciální výstroje a přídavných nádrží v nespočetně kombinacích. Pro porovnání nejpočetnější verze slavné druhoválečné létající pevnosti B-17F a G unesly při přetížení maximálně 7800 kg pum, ale standardní pumový náklad byl markantně nižší (v závislosti na vzdálenosti cíle) a pokud zůstaneme u hmotnostní kategorie 227 kg, tak takových pum nosily rozhodně méně než osmnáct.
Autor: USAF, Staff Sgt. David Nolan
Názorný pohled na spodek F-4E. Na vnějších podkřídelních závěsnících má přídavné nádrže, na vnitřním pravém podkřídelním dvojici protiletadlových střel AIM-9 Sidewinder, na druhé straně laserem naváděnou pumu GBU-16 Paveway II. Na centrálním trupovém závěsníku je šestice klasických pum Mark 82 (dvě jsou z tohoto pohledu víceméně skryté) a na jednom ze čtveřice spaciálních podtrupových závěsníků původně určených pro střely AIM-7 vidíme v tomto případě kontejner pro vyhledávání pozemních cílů a jejich ozařování laserem pro navádění laserem řízených pum. Když už jsme u té rozmanitosti, tak s phantomy se počítalo i jako s nosiči jaderných pum.
Autor: USAF, TSgt. Frank Garzelnick
Po ukázkách nebezpečné výzbroje phantomů zakončíme galerii trojicí spíše uklidňujících pohledů. Zde vidíme německý F-4F Phantom II v kabátu připomínajícím 40 let služby tohoto typu v jednotkách Luftwaffe.
Autor: Alan Wilson, CC BY-SA 2.0
Tento F-4F Phantom II připomínal v roce 2009 svou povrchovou úpravou 50 let existence stíhací eskadry 71, jejímž prvním velitelem byl Erich Hartmann, a která dostala v dubnu 1961 čestné jméno „Richthofen.
Autor: Jerry Gunner, CC BY 2.0
Americký F-4E Phantom II nad západním Německem, hrad na skalnatém kopci se jmenuje Trifels.
Autor: USAF, CMSgt. Don Suterhland