Digitální fotografie umožňují mnohem více než ty získané z klasického kinofilmu. Rozhodně není třeba zůstávat jen u papírové podoby. Ovšem i s papírovými obrázky si lze vyhrát mnohem více než dříve.
Tak třeba si nemusíte nechat ze snímků z digitálu vyvolat jednotlivé fotky, ale rovnou si z nich můžete sami ve vlastním počítači sestavit celou knihu - jakousi moderní verzi klasického fotoalba - a tu pak nechat ve vybraném fotolabu vytisknout.
Fotky přímo na obrazovce
Přestože na papírové fotografie asi hned tak někdo nezanevře, mají řadu nevýhod. Například se jimi těžko rychle pochlubíte kamarádovi, který zrovna přebývá za oceánem. Nebo je těžko ukážete více lidem najednou, pokud třeba příbuzným míníte předvést snímky z cest. Lepší než nechat kolovat papírové obrázky je v tom případě ukázat je všem naráz na obrazovce počítače i s patřičným komentářem, co že to na snímku vlastně vidí.
Můžete je samozřejmě promítnout i na televizi, stačí k ní připojit fotoaparát se snímky uloženými na paměťové kartě, potřebný kabel je většinou dodáván přímo s ním. Jinou možností je přehrání fotek uložených na DVD prostřednictvím připojeného DVD přehrávače.
Na druhou stranu právě papírovými fotkami, byť původně z digitálu, asi uděláte největší radost své babičce a dědovi. Stačí se jen rozhodnout, jaký způsob přenesení digitální fotografie na papír zvolit.
Fotolab i tiskárna se mohou doplňovat
Tradiční cesta do fotolaboratoře, kde klasické fotografie vyvolají, již je většinou lidí zapomenuta. Dnes se dají digitální fotografie k vyvolání poslat přes internet (www.fotolab.cz, www.happyfoto.cz, www.fotostar.cz) nebo odeslat při návštěvě drogerie či obchodního centra (seznam řady míst je na www.digilaby.cz). Ceny jsou příznivé, a tak mnohé napadne, zda má smysl tisknout si snímky doma.
Výrobci inkoustových tiskáren, které jsou vhodné pro tisk fotografií, si však nestěžují. Jejich prodeje rok od roku stoupají a stejně prodej barevných náplní do nich. Takové tiskárny se přitom již zcela obejdou bez počítače. Dokáží tisknout přímo z fotoaparátů nebo vložených karet a ještě umožní snímky jednoduše upravit. Přitom je zvládnou ovládat i nezkušení uživatelé.
Levnou tiskárnu mohou prodražit drahé náplně
Výrobci jednotlivých tiskáren se předhánějí v co nejnižších cenách, které za své produkty chtějí. Dosáhlo to až tak daleko, že se objevily i tiskárny zcela bez náplní nebo s poloviční velikostí oproti standardnímu balení náplně. Cena tiskárny se tak může sice pohybovat v řádu tisíců, ale cena všech potřebných barevných náplní může téměř její cenu vyrovnat. Tyto náplně přitom vydrží maximálně na pár set fotografií ve formátu 9 x 13 či 10 x 15 cm.
Dále je třeba počítat i s cenou speciálního fotopapíru, který pomůže zkvalitnit výstup a přiblížit jej fotografii z fotolabu. Cena jednoho listu ve formátu 10 x 15 přitom začíná na zhruba sedmi korunách. Lze sice použít i běžný papír, výsledky však tomu budou odpovídat.
Prodávají se i speciálních sety, kde výrobce nabízí v jednom balení inkoust do tiskárny a příslušný počet listů fotopapíru.
Náklady na jeden výtisk inkoustovou tiskárnou začínají kolem 4 korun, k tomu fotopapír, opotřebení tiskárny a elektřina. Je to tedy výrazně více, než za jakou cenu nabízí snímky fotolaby. Tam cena začíná kolem tří korun včetně papíru, ale v rámci různých akcí lze pořídit snímek zhruba za polovinu.
Pro fotky do kiosku
Vedle poměrně drahého tisku na domácí tiskárně a využití fotolabu, který ocení zejména ti, kdo si nechávají vyvolat fotky ve velkém, lze v řadě měst narazit i na takzvané fotokiosky.
K těmto samoobslužným zařízením jednoduše připojíte svůj digitální fotoaparát, případně do nich vložíte jen paměťovou kartu. Na displeji přístroje si pak vyberete fotografie, které chcete vytisknout. Fotokiosky hledejte třeba ve velkých obchodních centrech, případně také v některých fotoprodejnách, ale třeba i na nádraží.
V nabídce zpravidla najdete i jednoduché možnosti vylepšení pořízených snímků, jako je úprava jasu, barev nebo potlačení efektu červených očí. Můžete si také udělat výřez původní fotografie, samozřejmostí bývá i černobílý a sépiově neboli do hněda tónovaný tisk.
Lepší ale je si podobné úpravy na fotkách udělat ještě doma, kde na to budete mít větší klid, pokud tu možnost máte - potřebujete k tomu krom počítače také některé programy. Ten základní bývá součástí operačního systému Windows a většinou je i přiložený k digitálnímu fotoaparátu. Některé si lze stáhnout z webu, za ty kvalitnější si ale musíte připlatit.
Některé fotokiosky dokonce umožňují vypálit si snímky na CD či DVD disky. Cena fotografií u fotokiosků je mírně nižší než kvalitní výstup z tiskárny, jedna vyjde zhruba na 10 korun. Fotografie jsou však rychle po ruce.
|
Kdy je vhodný fotolab: Pokud uživatel nespěchá a vydrží čekat na výsledky několik dní a pak si pro ně třeba i dojít. Pokud chce zájemce ušetřit, neboť cena fotografie z fotolabu je nejnižší na trhu, a přitom lze očekávat kvalitní výstup. Pokud chce zvětšeniny větší, než zvládne tiskárna. To znamená více než A4. Pokud chce jednoduše vytvořit dárkový předmět. Například fotoknihu s pevnými deskami, tričko nebo hrneček s potiskem aj. Kdy je vhodná tiskárna: Když chce někdo papírové fotografie rychle. Stačí jen vložit paměťovou kartu, počkat než se snímek vytiskne a uschne. Když chce mít uživatel kontrolu nad celým procesem tisku, protože lze přímo v programech pro tiskárnu nastavit, jak má výsledný obrázek vypadat. Když chce zájemce nestandardní výstup, například potisknout CD či DVD. Kdy dát fotografie na web: Jestliže chce někdo ušetřit, pak má totiž jediné náklady na připojení k internetu a provoz počítače. Jestliže chce někdo ukázat fotografie okamžitě celému světu, neboť co na stránky nahraje, to si může okamžitě prohlédnout známý třeba z Austrálie. Jestliže chce nabídnout své snímky v elektronické formě, a umožnit tak například jejich stažení do počítače. Jestliže si uživatel neumí nebo nechce vytvořit internetovou prezentaci sám a chce to nechat na automatickém systému. |
Snímky na síti
Technicky zdatnějším kamarádům můžete poslat snímky elektronickou poštou nebo prostřednictvím nějaké služby pro zasílání větších souborů. V Česku jsou nejznámější ty na adresách www.uschovna.cz či www.edisk.cz.
Naopak není dobré posílat fotografie běžným mailem, protože buď dotyčnému zahltíte stránku, nebo do ní fotky kvůli předem nastavenému omezení vůbec neprojdou. Pokud chcete snímky posílat dál, nejdříve je zmenšete.
Mnohem zajímavější je využít webová alba. Jsou to internetové služby, jejichž prostřednictvím lze přímo nahrát jednotlivé fotografie a systém z nich automaticky vytvoří malé náhledy - po kliknutí na ně se zájemci zobrazí celá několik megapixelů velká fotka - a prezentuje je přímo na webových stránkách. Tyto snímky pak může vidět každý, komu k této stránce umožní uživatel přístup, a to hned, jak je tam nahraje. Avšak pozor, kapacita těchto služeb není neomezená.
Například u služby na internetové adrese www.rajce.net si podle jednoduchého návodu může zájemce vytvořit účet, stáhnout a nainstalovat si ve svém počítači obslužný program a pak už jen posílat své fotografie a odkazy na ně, komu chce.
Některé servery nabízejí možnost vytvářet alba jen o omezené kapacitě a pouze z náhledů, takže snímky se zobrazují jen malé a ve snížené kvalitě.
Z kinofilmu do počítače
Pokud byste takhle chtěli kouzlit i se starými snímky z rodinných alb, museli byste je nejdříve převést do digitální podoby pomocí přístroje zvaného scanner. Ten si buď můžete pořídit domů, případně si můžete fotografie nechat naskenovat ve specializovaných centrech, většinou v prodejnách fototechniky - více například na adrese www.rajfotaku.cz. Naskenovat si můžete nechat vlastní kinofilmy, z nichž jste kdysi fotky nechávali vyvolat.
Počítejte s tím, že skenování fotografií je poměrně drahé, výjimkou není ani cena 50 korun za kus. Naskenování z kinofilmů je mnohem kvalitnější, a přitom levnější. Pokud si necháte neskenovat kinofilm a nahrát si snímky na CD, zaplatíte za jednu již upravenou fotku cenu kolem šesti korun. Dalších pár desítek korun pak stojí nahrání snímků z celého kinofilmu na CD, odkud už si můžete snímky doma stáhnout do počítače, poslat je někomu mailem nebo pověsit na web.
| Jak mít své snímky i po mnoha letech | |
|
Digitální fotografie zcela změnila myšlení lidí při fotografování. Jedním z důsledků je obrovský nárůst snímků, které lidé vytvářejí. Mít zachycený každý okamžik svého života a života svých blízkých je sice pěkné, ale každý se dříve či později dostane do situace, kdy se bude rozhodovat, kam s nimi. Tedy, kam archivovat to obrovské množství fotografií, které jste doposud stihli vytvořit, a přitom se příliš nebát o jejich osud?
Možností je celá řada, některé méně a jiné více vhodné. Mezi ty méně vhodné až rizikové lze řadit webová fotoalba. Drtivá většina těchto služeb totiž nezaručuje jejich stoprocentní funkčnost a uvádějí to i v provozních podmínkách. Pokud by tedy došlo k jejich výpadku, nebo jednoduše provozovatel "zavře krám", spláče důvěřivý uživatel nad výdělkem. Platí to i o dalších webových službách provozujících úložný prostor na internetu. Nabízí se tedy fyzická archivace fotografií na nějaké záznamové médium. Na první pohled se může zdát, že ideální je počítačový pevný disk. Je levný, pokud počítáme cenu za nabízený datový prostor, a navíc disponuje velkou kapacitou. Je tu však riziko, že takový disk může zkolabovat, zvláště pokud je stále v provozu, a také to, že někdo snímky omylem smaže. Fotobanky neboli přenosná zařízení, do nichž lze ukládat fotografie přímo z fotoaparátu, zpravidla také ukládají data na pevný disk. I zde hrozí riziko jeho poškození, například při pádu zařízení. Problém také může po letech přinést nefunkční baterie. Paměťové karty a flash disky nabízejí jen omezenou kapacitu a poměr ceny za množství úložného prostoru je vysoký. Optická záznamová média, tedy zapisovatelná CD a DVD, patří mezi ty vhodnější možnosti pro ukládání fotografií. Jak u CD, tak i DVD lze podle výrobců při dodržení podmínek skladování, jako je tma, malá vlhkost a stálá teplota, dosáhnout životnosti v řádech mnoha desítek let. U elektronického záznamu platí, že je potřeba mít ideálně zálohu na dvou nezávislých místech. V praxi se nejčastěji setkáte s kombinací pevného disku a optického záznamového média. A co klasická papírová cesta? Její největší nevýhoda je cena a také to, že fotografie v papírové podobě zabírají určitý fyzický prostor. Stačí si jen představit, jak veliký sloupec vytvoří 1 000 fotografií, které se jinak vejdou na malou paměťovou flash kartu. Jsou také poměrně choulostivé a ne vždy vydrží jejich barevná věrnost. |
