Ne všechny fotografie zobrazují to, co se skutečně stalo (na snímku neslavně známá montáž, jejímž autorem je Brian Walski)

Ne všechny fotografie zobrazují to, co se skutečně stalo (na snímku neslavně známá montáž, jejímž autorem je Brian Walski) | foto: Reuters

Fotomontáže digitální éry - fotografiím už se nedá věřit

  • 49
Hlava guvernérky na těle motorkářky, retušované zpravodajství, politické očerňování i propaganda. V digitálním světě se dá s fotografiemi dělat skoro vše.

Když Steven Sasson počátkem 70. let přišel s nápadem na elektronický záznam obrazu, nepřikládali tomu jeho nadřízení z firmy Kodak Eastman velkou váhu. Snad proto, že výsledný fotoaparát velkou váhu měl (vážil přes tři a půl kila) a desetina megapixelu nebyla příliš přesvědčivá. Přesto se jednalo o velký krok kupředu, Kodak ale vynález držel v trezoru, zřejmě aby neohrozil své klasické modely. S příchodem dalších pokusů o digitální fotoaparáty (Sony Mavica, Canon RC-701) se v osmdesátých letech dvacátého století dočkaly digitální fotografie většího rozmachu.

Dnes digitální fotografie (přinejmenších v žurnalistické fotografii) vede na celé čáře. Důvodem je větší flexibilita a rychlost - fotky nejsou závislé na médiu a mohou putovat z jednoho konce světa na druhý během několika sekund. Také jejich editace a publikace je pro editory mnohem snazší. Jak si v dnešním článku ukážeme, možná až příliš snadná...

Začalo to nevinně

Když se připravovalo únorové číslo časopisu National Geographic, editor si nevěděl rady s fotografií na obálku. Pěkná fotografie karavany, v pozadí pyramidy v Gize, si o prominentní umístění přímo říkala. Ale byla orientovaná na šířku, a při ořezu na výšku byla kompozice nevyhovující. Editor pokrčil ramena a vzal si na pomoc počítač. Pyramidy "sdrcl" k sobě a vše se do výřezu krásně vešlo.

 National Geographic - pyramidy 1982

National Geographic, 1982

Jenže tato hra s realitou se provalila a vstoupila do historie jako první "zatajená" montáž v historii médií. Redakce časopisu později úpravu přiznala, nicméně ji eufemicky nazvala "retroaktivní změna pozice fotografa". Lidově řečeno: "Vždyť my jsme akorát tu fotku udělali tak, jak by vypadala, kdyby náš fotograf stál o pár metrů vpravo..." Problém byl pochopitelně v tom, že National Geographic, z velké části založený na fotografické dokumentaci, na montáž neupozornil, a ohrozil tak důvěryhodnost svých dalších fotografií. Čtvrt století později se o National Geographic stále mluví jako o periodiku, které se poprvé (prokazatelně) dopustilo neetické digitální montáže.

Fotomontáž v rukou bulváru

Premiéru si digitální fotomontáž odbyla v celkem seriózním časopise. Teprve poté pronikla i tam, kam jaksi lépe zapadá - do bulváru a life-stylových magazínů. To samozřejmě nijak neomlouvá její použití bez uvedení.

 Oprah - montáž

(hlava) Oprah Winfrey na obálce TV Guide - srpen 1989

Titulní fotografie tentokrát vznikla počítačovým přišitím hlavy moderátorské hvězdy Oprah na tělo herečky Ann-Margret. Montáže si všiml návrhář zobrazených šatů. Což je neobvyklé, obyčejně jsou to majitelé zobrazených hlav, případně těl, kteří si na montáž stěžují. Tak tom je i v nedávném případě bollywoodské herečky Khushboo, která žalovala časopis Maxim za montáž, a to i přesto, že byla fotografie označena "100% Fake".

Přilepování hlav na cizí těla je ostatně velice oblíbeným typem úpravy fotek. Na vlastní hlavu se o tom přesvědčila i texaská guvernérka Ann Richards.

Je pravda, že na motocyklu seděla...

Anne Richards

Ovšem ne takto...

Anne Richards montáž


Editoři se ale už poučili a v poznámce k fotografii bylo uvedeno "Cover Photograph by Jim Myers ... Stock photograph (head shot) By Kevin Vandivier / Texastock". Guvernérka se nechala slyšet, že si těžko může stěžovat, když její hlavu napasovali na tak hezkou modelku.

Proč je digitální montáž tak přesvědčivá?

Jak víte z minulého dílu, fotomontáž není vynálezem posledního čtvrtstoletí, ale táhne se celými dějinami fotografie. V době klasické (fotochemické) fotografie ale vždy bylo teoreticky možné dohledat originální negativy. Fotomontáže byly navíc velice pracné a v praxi navíc obvykle odhalitelné.

popisek Historie fotomontáží
Nejen o politických montážích ČSSR 

S příchodem digitálních úprav se ale mnohé změnilo. Nejenže už se grafik nemusí zavírat do temné komory, aby zde u zvětšováku vytvořil kompozitní snímek. Grafik může sáhnout až na dřeň obrázku, může manipulovat s jeho jednotlivými stavebními kameny - pixely. Může libovolně měnit jejich barvu, odstín, sytost, ale i jejich umístění. Při úpravách také může snímek zvětšit až do největších detailů. Pamatujme, že se jedná o jednotlivé body obrazu, víc do detailu u digitálního snímku jít nelze, takže, pokud si dá manipulátor záležet, nemá čtenář vodítko, na základě kterého by mohl montáž usvědčit.

Naštěstí se přeci jen najdou stopy, které pomáhají prokázat, že se jedná o fotomontáž. Stačí mít povědomí o tom, jak fotomontáže v grafickém editoru vznikají, a člověk dokáže odhadnout, jakých chyb by se asi grafik mohl při retušování dopustit. Zahrávat si s realitou totiž zase tak snadné není. Při skládání více fotografií dohromady může nastat vícero problémů: různé zdrojové rozlišení, různé objektivy a tedy i zkreslení, světlo dopadá z jiné strany a má jiný odstín. Dále je vhodné dívat se po stejných částech obrazu, které vznikají tzv. klonováním nebo "razítkem" - jde o nástroj umožňující obraz pomalovat jinou částí obrazu. Tak byly odhaleny i dvě neslavně známé montáže z posledních let, které nám zároveň uvedou další kapitolku.

Montáže ve zpravodajství

Upravit ilustrační fotografii nebo obálku časopisu je jedna věc, upravit fotozpravodajství je věc druhá. V případě zpravodajství totiž snímek reprezentuje záznam reality, zprostředkování dané události čtenáři, který jí přítomen nebyl. Fotografie už od roku 1880 působila na čtenáře právě svou bezprostředností a čitelností. "Fotografie nelže," znělo nepsané pravidlo. A noviny z celého světa svých etických kodexech přijaly různá opatření proto, aby to tak i zůstalo. Zakázaná je obvykle jakákoli manipulace se snímkem kromě jeho ořezu a úpravy jasu. Tedy úprava barev, zrcadlové převrácení a samozřejmě retuš nebo již zmíněné klonování a přetavování více fotek v jednu. Přesto se i v současném fotožurnalismu s těmito praktikami čas od času setkáme, a to i u redakcí a agentur zvučných jmen.

Prvním příkladem je úprava barevnosti, která z oficiálně vydaného snímku zatčeného O. J. Simpsona udělala bezmála démonický portrét:

O.J. Simpson

Ten rozproudil diskuzi na téma úprav, které jsou ještě ve zpravodajské fotografii únosné. Média i agentury přijaly opatření, aby předešly podezření z nepravostí. Právě na dodržení těchto etických kodexů stojí v dnešní době důvěryhodnost fotografí, které vidíme v tisku nebo na internetu. Tvrzení, že fotografiím se nedá věřit, je tedy v podstatě přehnané, fotografiím se dá věřit pořád stejně. Jen lidi, kteří fotografiemi manipulují, to teď mají s počítačem mnohem jednodušší, a je dobré na to pamatovat.

Není divu, že si agentury svou pověst hlídají. I mistr tesař se ale někdy utne.

Britský voják v Basře

Brian Walski, fotograf LA Times, byl autorem působivé fotografie, která 31. května 2003 vyšla na titulních stranách Hartford Courant i The Chicago Tribune.

Brian Walski
Bohužel byl ale také autorem situace. Ta totiž ve skutečnosti nikdy nenastala, celá fotografie je výsledkem sloučení dvou Walského fotografií v grafickém editoru. Všiml si toho při šestinásobném zvětšení (600%) jeden ze zaměstnanců Courantu, zdálo se mu, že je část obrazu naklonovaná, a zavolal do LA Times, aby si to ověřil. "Ani omylem!" byla první reakce Brianových nadřízených, nicméně mu do Iráku zavolali, aby to ověřili. Skoro o den později měli k dispozici jeho vyjádření: fotografie vznikla kombinací dvou snímků, které pořídil.

Brian Walski 3

Jeho kolega později řekl, že si Walski s fotografiemi jenom hrál, a neměl v plánu upravený snímek odeslat. Nakonec to ale udělal. Ve své dlouhé omluvě mimo jiné napsal: "Bylo to po extrémně namáhavém a nebezpečném dni, ale nechci se tu vymlouvat. Hluboce lituji, že jsem poškodil pověst LA Times a všech kolegů, kterých si hluboce vážím... Celou svou kariéru jsem úzkostlivě dodržoval etické zásady nejvyššího stupně, a doopravdy nerozumím tomu, proč jsem tentokrát tak selhal. Snad to pochopím během následujících bezesných nocí." Věděl již, že bude na hodinu propuštěn a práci si nebude hledat snadno... (celý příběh na Poynter Online, anglicky)

Práší se ti od Photoshopu

Na to, že na kouři nad Bejrútem je cosi zvláštního, přišlo asi mnoho lidí. Jenže nálepka světoznámé agentury Reuters pravděpodobně přesvědčila editory, že se jim to jenom zdá. Nezdálo.

Bejrút montáž


Asi jako první na montáž upozornil blog www.littlegreenfootballs.com. V následujících hodinách se tento příspěvek stal velice čteným a diskutovaným. Autoři jej postupně rozšiřovali o další důkazy dosvědčující, že byl snímek upravován. Nejenže byl obarven a (velice hrubě) naklonován kouř nad městem, ale i některé budovy, jak je v příspěvku znázorněno animací.

Reuters přiznal, že fotografie, kterou jim Adnan Hajj poslal, byla upravená. Originální fotografii, kterou od něj agentura získala, poté vydala pro porovnání:

Bejrút orig

Libanonský fotograf na volné noze Adnan Hajj pracoval pro Reuters více než deset let. Den po publikování této fotografie s ním spolupráci ukončila. Nepomohlo mu ani tvrzení, že se "pouze snažil z fotografie odstranit stopy po prachu" a "spletl se, protože pracoval ve špatném osvětlení." Fotografie vstoupila do dějin pod názvem "nejhorší použití Photoshopu všech dob" nebo také jako "Reutersgates". Incident se také stal terčem vtípků.

Montáže a propagace

Fotografie jsou skvělým prostředkem propagace - jsou srozumitelné, snadno zapamatovatelné a dobře použitelné. Co když ale nemáte k dispozici takovou fotku, kterou byste chtěli?

Universita ve Wisconsinu si na obálku své brožury dala fotku studentů. Ovšem ukázalo se, že snímek byl digitálně upraven, a to doplněním hlavy afroamerického studenta na levém kraji:

fandové montáž

Na svou obhajobu vedení uvedlo, že chtěli na obálce brožury ukázat, jak je škola multikulturní: "strávili jsme celé léto hledáním fotky, která by naši otevřenost ukazovala, ale žádnou jsme nenašli..." Někdy je možná lepší se neobhajovat.


Také prezidentská kampaň v roce 2004 se neobešla bez fotomontáží:

 Bush montáž

Součástí kampaně G.W.Bushe byla i fotografie, kde prezident mluví k vojákům. Vzápětí po odhalení montáže byl snímek z kampaně stažen a televizím byla rozeslána nová verze reklam.


 Kerry montáž

Virtuální setkání Johna Kerryho a Jane Fondové během protiválečné demonstrace se vynořilo během primárek v roce 2004. Obě zdrojové fotografie od sebe dělí rok - Kerry mluví na demonstraci 1971, Fondová na jiném setkání v roce 1972.


V příštím díle se podíváme na populární montáže, které putují po internetu. Jedná se o vtípky, pomluvy nebo novodobé legendy. A nezapomeneme ani na domácí, českou tvorbu. Budeme rádi, když nám do diskuze nebo na e-mail pošlete odkaz na vaše oblíbené montáže.

Odkazy