Americká společnosti AquaBounty zažádala americké úřady o povolení uvést na trh „vylepšeného“ lososa už v roce 1995. Její ryby dokázaly růst rychleji a s relativně menší spotřebou potravy. A „jen“ zhruba o 22 let později už ryby skutečně prodává.
První prodeje se uskutečnily v Kanadě, která ryby nakonec k prodeji schválila jako před USA, kde se na definitivní schválení stále ještě čeká. Zatím se na trhu objevilo prvních pár tun masa těchto ryb, podle AquaBounty zhruba 4,5 tuny. Společnost uvádí, že se maso prodalo za běžnou tržní cenu (cca 260 Kč/kg).
Ke kanadským zákazníkům se dostalo maso neoznačené, protože úřady ho prohlásily za naprosto bezpečné - přesněji řečeno dospěly k závěru, že nejsou důkazy ani důvodné podezření o jeho škodlivosti.
Co je to za rybu?
Firma chová lososy obecné upravené tak, aby produkovali podstatně větší množství růstového hormonu než běžné ryby. Do těla jim genoví inženýři vložili gen pro výrobu růstového hormonu z jiného druhu lososa (lososa čavyča) a navíc geny ještě z jiného druhu ryby (slimule americké). Výsledkem je, že ryby produkují velké množství růstového hormonu a vyrábějí ho neustále - nejen za příhodných podmínek jako běžní lososi.
Geneticky upravení lososi pak v sádkách dospějí do prodejní velikosti v polovičním časem, tedy zhruba za 18 měsíců. Také spotřebují méně potravy (podle některých údajů až o 25 procent) než neupravení lososi, a jejich výkrm je v tomto ohledu levnější a efektivnější. Protože všichni lososi se krmí jinými namletými rybami, podle výrobce GMO ryby de facto snižují tlak na divoké rybí populace.
Ryby jsou z bezpečnostních důvodů biologicky nekompatibilní s běžnými lososy, aby se nemohly šířit v přírodě. V buňkách mají tři sady chromozomů (tj. jsou tzv. triploidní). Není to úplně stoprocentní pojistka, chyby se mohou vloudit, a tak se upravení lososi raději nechovají v moři, ale v speciálních sádkách ve vnitrozemí, aby se snížila pravděpodobnost jejich úniku. Výsledky malých experimentů sice nenasvědčují, že by v reálných podmínkách způsobily GMO ryby velké ekologické škody (rostou v nich pomaleji a jen do trochu větší velikosti než běžné ryby, protože svůj růstový potenciál zřejmě naplno využijí jen v nepřirozených podmínkách sádek), jistotu ovšem samozřejmě nemáme.
Navíc by se i producenti nežádoucí reklamě spojené s případným únikem „monstrlososů“ nepochybně velmi rádi vyhnuli, protože by to mohlo znamenat také rychlý konec jejich podnikání. I proto, že na politické scénce GMO zvířata zase tolik vlivných zastánců nemají (v případě GMO plodin, které jsou už ekonomicky mnohem cennější, je situace trochu jiná).
Co dál? Kdo ví...
Dosavadní relativně hladký průběh uvedení na kanadský trh není nutně začátek „nevyhnutelného úspěchu“ GMO lososů a této technologie obecně. AquaBounty by chtěla nyní operace rozšířit i do USA, kde už koupila vhodné sádky. Stále ovšem ještě čeká na schválení od agentury FDA, která má na starosti mimo jiné i bezpečnost potravin. Ta sice už v listopadu 2015 GMO lososy označila za „jedlé“, ale prodávat se stále nesmí, dokud nepřijde s pravidly pro informování zákazníků. Tedy dokud nebude jasné, co bude na obalu s masem GMO zvířat.
Označovací povinnost prosazuje například aljašská senátorka za republikány Lisa Murkowski, která samozřejmě musí nutně bránit zájmy producentů ryb z vlastního státu (mimochodem, Murkowski GMO lososa nazvala „fake fish“, tedy falešnou rybou. I v politice vládne móda.) Nejde ovšem jen o ekonomické zájmy; rozhodnutí FDA, že je losos vhodný pro konzumaci člověkem, u soudu napadla například i zájmová enviromentální organizace Center for Food Safety. A nesouhlasně se o něm vyjadřuje i řada dalších ekologistických společností.
S většími sympatiemi samozřejmě další vývoj sledují ti, kdo se „výrobou“ GMO zvířat zabývají. Technologie genetických úprav určitě není všelékem, ale téměř určitě by mohla pomoci v mnoha oborech, od chovu ryb přes zemědělství až po výrobu léčiv (celou řadu léků už vyrábí GMO bakterie). A tak se najde celá řada vědců a malých společností, které už dnes připravují vlastní GMO zvířata: od sterilních komárů po skot, který má v mléku více živin.
Všechny s napětím sledují, jak si lososi nadále povedou. Přístup většiny z nich nejlépe shrnul pro časopis Nature genetik James West, spoluzakladatel malé firmy, která chce nabízet genetické úpravy a testování u skotu: „Někdo musí být první, a já jsem rád, že to byli oni, a ne já.“
