Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Může umělý „sopečný mrak“ změnit klima? To se brzy dozvíme

  8:00aktualizováno  8:00
Odborníci zkoušejí technologie přímého ovlivňování zemské teploty: "přihnojují" oceány či poprašují stratosféru. Výsledky jsou ovšem zatím rozpačité.

Oblak jemných částeček v atmosféře (tj. aerosol) nad Indií. Mrak odráží část slunečního záření zpět do vesmíru, a tím pochopitelně ochlazuje zemský povrch. | foto: NASA

Klimatické inženýrství, kterému se říká také "geoinženýrství", je relativně nové pole vědeckého bádání, které se ptá po možnostech přímého a cíleného ovlivňování klimatu člověkem. Abychom byli konkrétní, nejčastěji se tak zabývá otázkou, jak ovlivnit množství slunečního záření dopadajícího na zemský povrch.

Jednu z nich se podle informací Guardianu chystá vyzkoušet v blízké době malý tým v čele s Davidem Keithem z Harvardovy univerzity v čele. Tým chce z balónu vypuštěného nad Nové Mexiko rozprášit do vyšších vrstev atmosféry několik desítek, možná až stovek kilogramů pevných částeček. A to tak malých, aby se po nějakou dobu udržely v atmosféře, odrážely část slunečního záření zpět do vesmíru a tím nepřímo ochlazovaly zemský povrch.

Princip metody je všeobecně uznávaný, protože nám ji příroda předvádí v praxi v podobě velkých sopečných erupcí. Například po výbuchu sopky Pinatubo v roce 1991 došlo k poklesu globální teploty v následujícím roce o zhruba 0,4 °C. Mrak částeček, který tehdy blokoval průchodu části slunečního záření na zemský povrch, vydržel v atmosféře několik let.  

Velmi živá tradice

Dopad Keithova testu bude proti tomu zcela zanedbatelný. I tak podle něj ovšem bude ještě živo. Jiný geoinženýrský projekt, který měl proběhnout v květnu ve Velké Británii, vyvolal protesty ze všech stran. Mělo se při něm rozstřikovat z balónu asi kilometr nad povrchem (více na stránkách projektu SPICE). Nakonec byl zrušen, ale z jiných důvodů: kvůli střetu zájmu u některých členů týmu, kteří pracují na patentu na podobnou technologii, a nedostatku regulí pro tento druh experimentu.

Spory s aktivisty i úřady byly poznamenány i pokusy německých vědců, kteří se pro změnu pokoušeli ovlivnit množství CO2 v atmosféře. Vysypali tehdy do moře množství oxidu železa, které mělo moře "prohnojit". To má vést ke zvýšení růstu planktonu, který k budování svých těl využije uhlíku ze vzdušného CO2. Když pak plankton zajde, klesne ke dnu a uhlík zůstane uvězněn na mořském dně.

Menších či větších pokusů o hnojení moří se konalo více než deset. Výsledky jsou zatím nepřesvědčivé. Například experiment z roku 2009 nazvaný LOHAFEX skončil neúspěšně. Ukázalo se, že růst planktonu omezoval i nedostatek dalších živin a moře nerozkvetlo tolik, jak vědci doufali. Na zvýšeném množství planktonu tak vydělali jenom místní mořští živočichové.

Zatím nejlepší výsledky měl pokus EIFEX z roku 2004, jehož podrobné výsledky byly zveřejněny až ve čtvrtek v časopise Nature. Vybraná oblast o rozloze zhruba 150 kilometrů čtverečních byla zřejmě bohatší na ostatní živiny, a dodání železa vedlo ke znatelnému přírůstku planktonu. Nejméně polovina z něj prý klesla na mořské dno a uhlík v planktonu tak obsažený zůstane po velmi dlouhou dobu uvězněný v mořských usazeninách místo toho, aby byl v atmosféře.

Skoro bez přátel

Rozdílné výsledky obou experimentů ukazují, že výzkum této otázky není dotažený do konce a její potenciál neznáme. Ovšem další experimenty se už zřejmě konat v nejbližší době nebudou, protože tento typ experimentů nemá vůbec žádnou podporu.

Důvody jsou různé. Státy jsou podezřívané a v současné době platí v podstatě mezinárodní zákaz alespoň v případě komerčního "hnojení moří" ve velkém měřítku. Pokusy státy přímo nezakázaly, ale příliš je nepodporují. Také veřejnost a odborníci se obávají nežádoucích a nepředvídatelných druhotných dopadů geoinženýských technologií. Zvláště, když je na pohled jasné, že předpovědi vývoje klimatu a reakce mořského života jsou mírně řečeno nepřesné.

Zastánci nápadu se však nevzdávají. Davida Keitha, který chystá experiment s vypouštěním částic ze stratosférického balónu, podporuje například nadace Billa Gatese. Ta je vždy a ve všech ohledech příznivcem nových technologií, ať už jde o boj s malárií nebo s odpadem.

V tomto případě se ovšem domníváme, že podpora skončí výhradně u pokusů (aby bylo jasné: sám Gates neříká nic jiného, než že jde o experimenty). Nasazení podobných globálních opatření v praxi by bylo patrně podstatně nákladnější, než by si mohl dovolit i svého času nejbohatší muž planety.

Podle Keithova velmi předběžného výpočtu by se cena rozprašování aerosolů ve smysluplném množství pohybovala někde mezi jednou a dvaceti miliardami dolarů ročně. A to není nic proti tomu, co by patrně stály pokusy o snižování obsahu CO2 v atmosféře průmyslovou cestou. Ty by si vyžádaly vznik přímo monstrózního průmyslového odvětví.



Nejčtenější

Ve dveřích se ohlédl a usmál. Na co nezapomene česká prokurátorka v Haagu

Anna Richterová v době, kdy pracovala pro tribunál v Den Haagu. Snímek je z...

Prokurátorka Anna Richterová je jedinou Češkou, která pracovala u mezinárodního tribunálu pro vyšetřování zločinů v...

Kennedyho sestru Rosemary zničili ambiciozní rodiče lobotomií

Kennedyho sestru zničili ambiciozní rodiče lobotomií

13. září 1918 se narodila Rosemary Kennedyová, sestra prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Od dětství s ní byly...



Zelená Sahara, o hodinu delší den a rozpad Afriky. Co čeká naši planetu?

Budoucnost

Na základě současných poznatků dokážou vědci odhadnout, co se stane v daleké budoucnosti. Připravili jsme pro vás výběr...

Lákavá návnada. Jak se ruská agentka přibližovala k Trumpovi

Marija Butinová (19. 7. 2018)

Vyšetřování vlivu Moskvy na poslední americké volby se dostalo k zajímavému odhalení. Ruská agentka se podle něj...

Pohozeni v jednom hrobě. Po 400 letech vracíme dívce a chlapci tvář

Odhalení podoby dvou chlapců a devčete

Na začátku byla náhoda. Stavba rodinného bazénu u domku v Táboře odhalila kosterní pozůstatky tří lidí. V těchto dnech,...

Další z rubriky

Oblouková lampa je výhodnější než žárovka. Jak to viděli před sto lety

Veliký elektrický reflektor o svítivosti 80 000 svíček na světové výstavě v...

Rozmach elektrického osvětlení na přelomu 19. a 20. století znamenal pro veřejnost, která s elektřinou měla málo...

O krok blíže k empatickému počítači. Jak dokáže luštit lidské emoce?

O krok blíže dokonalému humanoidovi vnímajícímu emoce

Vědci z univerzity MIT roky pracují na softwaru, který dokáže rozpoznat lidské emoce. Přesněji, zda jsou pozitivní,...

Nezbláznit se v polární zimě není jednoduché, řekl Horký v Rozstřelu

Cestovatel a dokumentarista Petr Horký hostem Rozstřelu

Filmař a polárník Petr Horký byl u záchrany sto let staré lodi Amundsenovy lodi Maud. Jak probíhala a co podobné...

Najdete na iDNES.cz