Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Vědci konečně rozplétají hlavní kontroverzi kolem globálního oteplování

  • 125
Nová studie vědců z Harvardovy univerzity pomohla objasnit základní rozpory v klimatických predikcích.

Jednou ze zásadních námitek proti závěrům mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) je, že teplota nestoupá tak rychle, jak tvrdily původní teoretické modely. Vědcům z Harvardovy univerzity se nyní podařilo najít minimálně jeden z důvodů, proč tomu tak může být. Svou práci publikovali ve vědeckém časopise Science Advances (doi: 10.1126/sciadv.1602821, volně k dispozici).

Studie se věnuje zásadnímu konfliktu mezi tím, co předpovídaly modely klimatických změn, a tím, jak se klima v posledních letech vyvíjelo. Například některé modely předpovídaly, že teplota by měla v případě zdvojnásobení obsahu CO2 v atmosféře stoupnout o 1,5 až 4,5 stupňů Celsia. Ve skutečnosti však započítání pozorování za posledních 200 let (tzv. historical forcing) naznačuje při zdvojnásobení CO2 maximálni nárůst „jen“ o 3 stupně Celsia. „Tato diskrepance mne a další klimatology znepokojovala,“ uvedl pro The Washington Post Cristian Proistosescu, jeden z autorů studie.

„Aplikovali jsme Bayesovskou statistiku na 24 různých modelů klimatických změn,“ uvedli autoři. Oddělili od sebe „rychlé“ a „pomalé“ modely a zaměřili se na to, jak se v předpovědích liší a proč. Zjistili tak, že na různých místech naší planety dochází k oteplování různými způsoby (režimy) či fázemi. Některé procesy, které probíhají pomaleji, mohou položit základ pro pozdější rychlé oteplení, což by vedlo k „dohnání“ oněch chybějících stupňů.

Hnědá linka znázorňuje historické teploty, čárkované a čerchované linky pak oddělené různé vlivy dle ultrarychlých (Mode 1), rychlých (Mode 2) a pomalých (Mode 3) modelů.

Jedním z vlivů, které autoři studie zmiňují, je pomalejší oteplování jižní polokoule. Tichý oceán absorbuje velké množství vznikajícího tepla, ale poté, co se zahřeje, může uspíšit další procesy oteplování, včetně menšího množství mraků v atmosféře nebo změny vzdušného proudění.

Tato studie sama o sobě nedala uspokojivé odpovědi na všechny otázky. Naznačuje ale, kudy by se mohl ubírat další výzkum směřující k lepším a spolehlivějším modelům globálního oteplování. Ukazuje také, že dlouhodobé modely se nemusí mýlit jen proto, že se prozatím rozcházejí s pozorovaným tempem oteplování.

Jak se současné modely globálního oteplování shodují s realitou:

Upřesnění: Upřesnili jsme, z čeho vychází odhady změny teploty.