Jaký vliv na vás má mobil, když jej necháte na stole při obědě s partnerem? A co děti, mají si kde hrát, i když jim nedáte tablet? V moderním bytě napěchovaném obrazovkami jsme si povídali s Danielem Siebergem o tom, jak důležité je nebýt pořád on-line.
"Myslím, že je důležité přemýšlet o technologiích v konkrétních příkladech a scénářích," řekl nám po prohlídce šéf newyorského oddělení Googlu pro práci s novináři a sám bývalý novinář. "Jak vám Street View pomůže naplánovat dovolenou? Jak vám Chromecast umožní ukázat rodině video? Abstraktní pojetí techniky není až tak užitečné, pokud není užitečná v reálném životě."
Byt budoucnosti s Googlem (již dnes)Prohlídka "bytu s technologiemi Google" se nepodobala sci-fi, ale spíše tomu, co dnes umí většina čtenářů Technet.cz, což je vlastně ještě efektnější, než kdyby nás obsluhovali roboti. Jednou z obvyklých pozvánek, které technicky zaměřený novinář dostává, je prezentace "bytů budoucnosti". Většinou jde předvádění futuristických technologií typu ovládání závěsů hlasem, odemykání dveří otiskem prstu a řízení termostatů podle pohybových senzorů. Vypadá to jako sci-fi z 80. let a obvykle je dům v důsledku méně použitelný než dřevěný srub. Google na to šel jinak a novinářům ukázal "byt budoucnosti", který je spíše bytem současnosti. Zaměstnanci českého Googlu postupně ukázali, jak používají:
 Ukázkový byt Google vznikl na pouhých několik dní v centru Prahy. Zaměstnanci české pobočky v něm ukazují novinářům, jak se dá "žít s Googlem".  Simulace "dětského pokoje" pracovala se scénářem staršího sourozence, který bráchovi pomáhá s referátem pomocí sdílených Google Dokumentů.  "Mapy Google někdy mohou zachránit i vztah," směje se Filip Hráček z českého Google. Ukazuje, že Mapy si poradí s hledáním hotelu, jeho rezervací i navigací přímo k němu. Přestože pro většinu našich čtenářů nebudou tyto věci žádnou novinkou, tato prezentace je vlastně lepší ukázkou toho, jak Google do našich životů proniká. Rolety sice neovládá, ale zato se dostal do domácností rychleji než firmy, které se snaží o sci-fi technologie. Nejlepší ukázkou toho, že je technologie užitečná, je někdy právě to, že už nám futuristická vůbec nepřijde. |
Uvědomte si, jak vás technika mění
Napsal jste knihu Digitální dieta. Co tímto pojmem myslíte?
Tu knihu jsem napsal, ještě než jsem nastoupil do Googlu. Dokonce jsem vývojářům z Googlu ještě před tím několikrát přednášel. Moc se jim líbilo to poselství používat technologii zdravě, aby to nenarušovalo náš život. Jiní mne třeba nepochopili a říkali si: aha, Daniel je proti technologiím.
Lidé by si měli uvědomovat, jak technologie ovlivňuje jejich životy. A jaké hranice si mohou nastavit, aby si zase všímali lidí kolem. |
Myslím, že nejdůležitější je vyvolat diskuzi. Lidé by si měli uvědomovat, jak technologie vstupuje do jejich životů. Odhalit, kde by mohla jejich život zlepšit a kde naopak může život narušit nebo poškodit nějaké vztahy. Je potřeba, abych si nastavil nějaké hranice? Jak být efektivní a zároveň si všímat lidí kolem sebe?
Digitální dieta je všechno od odložení smartphonu během obchodního oběda až po úplné vyloučení mobilního telefonu z ložnice. Znamená to začít přemýšlet o tom, jak s technikou zacházíme.
Daniel SiebergOd listopadu roku 2011 dělá v marketingovém oddělení společnosti Google, v New Yorku odpovídá za komunikaci s novináři. V květnu téhož roku publikoval svou knihu Digitální dieta. Předtím se živil se jako novinář a televizní moderátor. Pro televizní stanici CBS pracoval od roku 2006 do roku 2010 jako korespondent pro oblast techniky, podobnou funkci zastával do té doby u CNN. |
Jaké zkušenosti vás vedly k tomu, abyste se digitální dietou zabýval?
Kniha pramení z mého vlastního zápasu. Byl jsem na technice závislý, přikovaný, jakkoli tomu chcete říkat. Byl jsem technickým reportérem a postupně jsem se zcela přemístil do virtuálního světa. Byl to prostě problém. Moje žena, rodina, kolegové i moji přátelé mě na to upozorňovali, byl nejvyšší čas na změnu.
Nemůžu říct, že mi to nezní povědomě.
Ano, ale to je různé pro každého. Asi bych se musel zeptat vaší přítelkyně, ta by to dokázala posoudit lépe, než vy. Proto digitální technologie přirovnávám k jídlu. Jídlo je nezbytné, ale může být škodlivé, záleží na kvalitě, množství i kontextu. Každý máme také odlišný "digitální metabolismus". Někdo může být připojený celý den a vypořádat se s tím, jiného by to rozhodilo a odloučilo od reality. Lidé, kteří nemají děti, budou k technice přistupovat jinak. Neexistuje jeden návod pro všechny. Ale rozhodně je digitální dieta důležitá a dokonce rok od roku důležitější.
Pokud tedy přirovnáme techniku k jídlu, společnosti by byly restauracemi. Je Google blíže k tomu stát se "digitálním McDonaldem" nebo "digitální pětihvězdičkovou restaurací"?
Podle mého by to byla restaurace, která se snaží dát vám to, co chcete, a to co nejzdravěji. Mise Googlu od začátku spočívá v organizaci světových informací a jejich obecném a užitečném zpřístupnění. Od přehledných map přes užitečné třídění lidé do kruhů, rychlého přístupu k informacím a překladům, to jsou všechno věci, které lidem mají zlepšit život.
V té paralele technologií s jídlem si myslím, že Google chce dělat kvalitní jídlo, řekněme organické. Nebo ještě lépe: má v nabídce organické jídlo pro ty, kteří o něj mají zájem.
Google své technologie testuje na vlastních lidech. Podle mého to může mít i negativní vliv na použitelnost. Zaměstnanci Googlu jsou už natolik zvyklí na testování "věčných betaverzí", že je ani nenapadne, jak složité je ovládání pro někoho, kdo není počítačově zdatný.
Dobrá zpráva je, že se to netýká jen programátorů, ale i dalších netechnických zaměstnanců u Googlu. Takže je to celkem široké spektrum. A další věc: časem se Google naučil rychle reagovat na reakci uživatelů. Mapy jsou třeba ukázkou toho, jak se komunita podílí na tvorbě našeho produktu i dat. A chceme této zpětné vazby co nejvíce využívat.
Ale ano, je to dobrý postřeh. Myslím, že by programátoři měli víc myslet na generaci svých rodičů, když navrhují nové služby. Nebo na souseda, který je sice chytrý, ale netyká si s novými technologiemi. Navrhnout produkt tak, aby nevynechali ani technické nadšence, ani běžného uživatele.
Třeba takový YouTube je dostatečně univerzální a pochopitelný a stal se platformou.
Ano, říkáme, že je to "druhý největší vyhledávač na světě". Používá se pro na koleni dělané přímé přenosy z Ukrajiny, na druhé straně jako úložiště roztomilých záběrů koťátek. A pro všechno mezi tím. Tuny obsahu. Úžasné.
Kam technika nesmí?
Máte vy osobně nějaký práh, přes který vám technika nesmí?
Ano, letím s rodinou na dovolenou. Domluvili jsme se předem, že si s sebou nikdo nebereme počítač. Bereme s sebou mobily, ale to jenom kvůli fotkám. Bude to dovolená bez internetu.
Naplánujte si čas, kdy nebudete on-line, a sledujte, co to udělá. |
Důležité je nastavit si zprávu "Mimo kancelář" o tom, že jste na dovolené. A je potřeba si plánovat období, kdy se technologie vytratí z vašeho života. Je to otázka priorit a na dovolené je mojí prioritou být s rodinou.
Já si jednou naordinoval "týden bez Googlu". Vždycky, když jsem chtěl něco hledat, našel jsem místo toho člověka, kterého bych se mohl zeptat. Myslíte, že může být výhodné ptát se skutečných lidí a nikoli vyhledávače?
Myslím, že obojí má své výhody. Nedávno dokonce vznikla aplikace, která umožňuje vyhledávání přes lidi (zřejmě myšlena Jelly.co, pozn.red.). Dnes lze využít vyhledávání hlasem, třeba když hledáte hotel nebo kurz dolaru ke koruně. Jistě, mohl bych se na kurz ptát lidí, ale vyhledání je prostě jistější a rychlejší.
Od Googlu dostanete okamžitý přístup k informacím. Co od Googlu nedostanete, je lidský element. Někdo vám k vašemu dotazu řekne, že tam byl, a pěkně si o tom popovídáte. Někdo vám dá odpověď na něco úplně jiného, ale to je třeba dobře. Samozřejmě to je také osobně zabarvené.
Ale odpovědi, které dá Google, jsou také zatíženy nějakým směrem. To, o čem se píše, bude vyskakovat výše. Navíc jsou ty výsledky personalizované.
Ano, výsledky Googlu jsou hodně přizpůsobené tomu, odkud jste, jakou řečí mluvíte, co jste hledali dříve, kdo jsou vaši přátelé apod.
Zmínil jste, že musíme technologie využívat "vědomě". Co to znamená?
Znám autora, rovněž zaměstnance Googlu, který napsal knihu Hledej uvnitř sebe. Dívá se na to skoro úhlem filosofie zenu. Z mého pohledu spočívá "uvědomění" v tom, že vnímám, jak technika ovlivňuje mě, lidi kolem mě a naše vztahy.
Mobilní telefon s Androidem lze přes Chromecast přepnout na velkou obrazovku.
Jsou to maličkosti. Když máte telefon neustále na stole, krade vaši pozornost. Nechte ho v kapse. Všímejte si, jak technologie tříští vaši pozornost. Soustředěnost je nedostatkové zboží. Myslím, že potřeba uvědomovat si důsledky technických vymožeností je čím dál důležitější.
Chytré mobily už nepůsobí jako nějaká novinka, už si ani nevšimneme, kolik času s nimi trávíme. Ale lidé si všímají, že je to problém, a snaží se hledat řešení.
Další problém ve světě plném technologií je velká generační propast. Moji prarodiče nejsou zvyklí na dnešní styl ovládání elektroniky, je to pro ně neznámý svět. V technonadšení někdy zapomínáme, že "on-line svět" není přístupný všem. Předchozí generace on-line nežijí.
Máte pravdu. Moji rodiče žijí v Kanadě, a když jsem jim vysvětloval přes telefon, jak nainstalovat plugin do prohlížeče, bylo to těžké. Není to něco, na co jsou zvyklí. Ale když se Hangouts naučili, vidí jejich výhodu a mají z toho radost. Je potřeba se jim věnovat, neříkat jim "tohle udělejte", ale "tohle získáte", být trpělivý.
Jiná lekce, která ještě zdaleka není doceněna, spočívá v rychlosti. To, že nám technika něco umožní dělat rychleji, ještě neznamená, že je to lépe. Pomalost má své kouzlo. Poslouchat hudbu na Google Music je něco jiného než ji poslouchat z CD nebo LP, kde se prokousáte k úplně jiným skladbám, můžete jít do hloubky. Pomalost nás nutí přemýšlet.
Hudba bývala velmi lineární. Alba byla sestavená s nějakým záměrem. Dnes skáčeme sem a tam, je to až směšné. Ale zase díky tomu můžete objevit náhodné poklady.
Daniel Siebert předvádí Google Music.
Náš mozek zkrátka nezvládá dělat více věcí najednou. |
Přijde mi důležité zdůraznit hodnotu "monotaskingu", tedy dělání jen a pouze jedné věci v danou chvíli (opak "multitaskingu", pozn. red.). Když se soustředíte na jednu věc, děláte ji lépe, ať je to cokoli. Náš mozek zkrátka není tak dobrý v multitaskingu, jak si myslíme. Jsme roztržití a nakonec i neefektivní.
Souvisí to i s tím uvědoměním. Soustřeďte se na to, co děláte, věnujte tomu čas. Když čtete e-mail, skutečně jej přečtěte, a pak ze sebe neuděláte hlupáka, když odpovíte na něco jiného, než na co se vás ptají.
Dětem dejte místo tabletu digitální foťák, ať něco tvoří
Mluvili jsme o starší generaci. Ale co ta nejmladší generace. Co byste poradil rodičům, kteří mají malé děti? Je vhodné dát jim do ruky tablet, aby se zabavily?
Pro rodiče je to hodně osobní rozhodnutí. Třeba moje dcera (tři a půl roku) se dívá celkem dost na televizi, ale její čas s tabletem omezujeme. A co je nejdůležitější, nedáváme ji tablet, abychom ji umlčeli. Jinak děti začnou vyvádět, jen aby dostaly odměnu - hračku.
Tablet jí dáváme, když jsme s ní. Není to ekvivalent dudlíku, je to aktivní a společný zážitek, třeba v sobotu ráno.
Někteří výzkumníci se obávají, že když spolu děti komunikují neustále přes obrazovku, nerozvíjí se u nich empatie. Když někoho rozpláčete přes internet, nezapůsobí to na vás takovým způsobem, jako když rozpláčete někoho na pískovišti. Technologie může zatajit ty následky, což je problematické.
Děti odkoukají chování od rodičů. Když vidí, že se věnujete obrazovce a ne jim, učí se od vás. |
Největší problém je v tom, že děti odkoukají od rodičů, co je a co není důležité. Když jsou rodiče neustále u počítače, tabletu, mobilu nebo televize, tak jim tím říkají: obrazovka je pro tatínka důležitější, než já.
Vím o dětech, které dostanou doslova záchvat, když jim rodiče na chvíli vezmou tablet. To je šílené. Je velmi důležité nastavit pravidla a jít příkladem. Ale není to jednoduché, hlavně u náctiletých.
Nelze děti odstřihnout od techniky. To prostě nedává smysl. Ale můžete jim dát něco konstruktivního. Vím, že moji známí dali svým dětem na začátku dovolené digitální foťáky. Ukázali jim, jak s nimi zacházet, a nechali je fotit. Byla tam pravidla, jako "u stolu se nefotí", a myslím, že to je jedna z cest.
Kdybyste měl našim čtenářům dát jednu radu do začátku jejich digitální diety, co byste doporučil?
Zkuste si mobilní telefon nabíjet v jiné místnosti, než kde spíte. A sledujte, co to udělá, jaký vliv to bude mít na váš vztah. A pak se zkuste s přáteli vsadit: kdo na společné večeři jako první sáhne po telefonu, platí účet. Nebo to jen vyzkoušejte, nezávazně. Zkuste to: bavíte se více, méně? Nic to nemusí znamenat, není to pro každého.
Někdo třeba může vyzkoušet úplně odejít od chytrého telefonu. Ne každý potřebuje číst si e-maily každých deset minut. To nebude fungovat pro každého. A navrhuji, aby si lidé všímali, jaké technologie využívají, proč a co to pro ně znamená.
