Americký prezident Donald Trump obvinil vyhledávač Google ze zmanipulování milionů amerických voličů v prezidentských volbách v roce 2016. Na Twitteru uvedl, že společnost by měla být trestně stíhána.
Wow, Report Just Out! Google manipulated from 2.6 million to 16 million votes for Hillary Clinton in 2016 Election! This was put out by a Clinton supporter, not a Trump Supporter! Google should be sued. My victory was even bigger than thought! @JudicialWatch
„Google zmanipuloval 2,6 až 16 milionů voličů ve prospěch Hillary Clintonové ve volbách 2016! Přišel s tím stoupenec Clintonové, nikoli Trumpa. Google by měl být trestně stíhán. Moje vítězství bylo dokonce větší, než se předpokládalo!“ napsal prezident.
Zdroj své informace neupřesnil, za svůj tweet jen připojil odkaz na konzervativní organizaci Judicial Watch, která dlouhodobě podporuje Trumpovu agendu. Na jejích stránkách toto tvrzení k dohledání není.
Pojďme se i přesto pokusit vypátrat, co Trump svým tweetem myslel, jaké podklady použil a co z toho lze vyvodit o údajné zaujatosti společnosti Google proti Trumpovi.
- Proč prezident Trump citoval studii právě nyní?
- Co tato studie tvrdí?
- Jakou metodiku autor studie použil?
- Co lze a nelze z této studie vyvodit?
- Existuje nebezpečí manipulace ze strany vyhledávačů?
Pokud jste netrpěliví, tady máte shrnutí: Trumpův tweet odkazuje na starou analýzu, která navíc zatím nebyla publikována v odborné publikaci. Analýza vycházela z malého vzorku a ani její autor z ní nevyvozuje to, co napsal Trump. Analýza nezjišťovala, kolik hlasů bylo „manipulováno“, ale jaké výsledky viděli lidé, kteří před volbami hledali věci týkající se politiky.
Ale podobně, jako je problematické shrnutí v Trumpově tweetu, je zjednodušující i shrnutí naše. Pojďme se tedy podívat na podrobnosti.
1. Proč prezident Trump citoval studii právě nyní?
Začněme tím nejjednodušším. O prezidentu Trumpovi se ví, že rád sleduje televizní zprávy, především stanici Fox News (ale samozřejmě i další televizní stanice). Má také – jako řada dalších uživatelů sociální sítě Twitter – ve zvyku tweetovat o tom, co právě v televizi viděl.
Budeme-li vycházet z čísel, která Trump citoval (2,6 milionu hlasů), dostaneme se k analýze amerického psychologa Roberta Epsteina (žádná spojitost s finančníkem obviněným z pedofilie, pozn. red.).
Robert Epstein v červnu v Senátu amerického Kongresu vypovídal o údajných manipulacích vyhledávačů během volební kampaně. Právě tam podle The Hill padlo číslo 2,6 milionu jako počet lidí, které prý Google svými manipulativními vyhledávacími technikami ovlivnil ve prospěch Clintonové.
Epstainova analýza je z roku 2017 (PDF) a jeho svědectví před senátní komisí z června 2019 (PDF, video). Trump však o zprávě mluví jako o novince, pravděpodobně proto, že o ní právě slyšel v televizi. Jak si všiml mediální analytik Matthew Gertz, Trumpův tweet se objevil jen sedm minut poté, co na stanici Fox News mluvili o Epsteinově zprávě. Zmínili také číslo 2,6 milionu hlasů.
Stanice Fox citovala dva roky starou analýzu Roberta Epsteina krátce před tím, než o ní Trump tweetoval jako o novince.
Proč se Trump odkázal na konzervativní organizaci Judicial Watch, která s touto zprávou nemá nic společného, není úplně jasné. Může jít o omyl, o překlep nebo o nějakou jinou souvislost. Každopádně se nyní můžeme podívat podrobněji na to, co Epstein ve své analýze tvrdí.
2. Co tato studie tvrdí?
Předně je potřeba říci, že psycholog Robert Epstein publikoval více studií, několik z nich v recenzovaných časopisech. Konkrétní studie o manipulaci vyhledávači před prezidentskými volbami však (zatím) v žádném recenzovaném vědeckém časopise publikována nebyla. Můžeme vycházet z toho, co o dané analýze napsal sám Epstein (PDF):
- „Výsledky vyhledávání týkající se politiky byly před prezidentskými volbami 2016 mírně zkresleny směrem k demokratické kandidátce.“
- „Zkreslení se projevilo tím, že se mezi prvními deseti výsledky vyhledávání častěji zobrazovaly zdroje informací, které stranily jednomu kandidátovi oproti druhému.“
- „Pokud vynásobíme tento efekt počtem nerozhodnutých voličů, získáme číslo 2,6 milionu.“ A to je také číslo, které Trump uvedl ve svém tweetu, jenže jako spodní hranici
Robert Epstein se studiem vyhledávačů (a konkrétně vyhledávače Google) zabývá už dlouho, minimálně od roku 2012. Tehdy byla jeho stránka Googlem zablokována pro nakažení malwarem a tento incident přivedl Epsteina ke studiu toho, jaký má například řazení výsledků vyhledávače vliv na rozhodování čtenářů (PNAS, 2015, PDF). Jenže zatímco ve své starší studii použil tisíce respondentů, pro jeho americkou analýzu mu jich stačilo mnohem menší množství. A právě metodika je to, co hraje v tomto případě velkou roli.
3. Jakou metodiku autor „studie“ použil?
Slovo „studie“ dejme do uvozovek, protože dokud neprojde studie recenzním řízením (peer-review), je to spíše analýza (PDF). Sám Epstein používá termín „white paper“.
Metodika je bohužel popsaná jen velmi hrubě. Epstein spolu se svým kolegou, Ronaldem Robertsonem z Northeastern University, získali souhlas 95 lidí k tomu, aby přibližně měsíc před volbami sledovali jejich vyhledávání na internetu pomocí doplňku prohlížeče Firefox. Sledovali vyhledávače Google, Yahoo a Bing a celkově zaznamenali přes třináct tisíc hledání.
Výsledky těchto hledání Epstein archivoval a poté zjišťoval, zda byly výsledky „politických“ hledání zabarvené ve prospěch jednoho či druhého kandidáta.
Není zcela jasné, podle čeho Epstein zatížení měřil. Uvádí jen, že „zatížení posoudili lidé z crowdsourcingové platformy“. V novějších studiích nicméně Epstein používá metodu nálepkování na úrovni zdrojů. Tedy například The New York Times jsou pro něj „prodemokratické“ a Breitbart „prorepublikánský“.
Zjistil, že na škále, kde -5 znamená „straní Trumpovi“ a +5 znamená „straní Clintonové“, se průměr pohyboval kolem 0,17. Tedy mírné zatížení směrem ke Clintonové.
Jak mírné? Pokud by někdo viděl tisíc výsledků, znamenalo by to, že přibližně 98 by bylo pro Trumpa a 102 pro Clintonovou. To je pro řadu lidí prakticky nepostřehnutelný rozdíl. Nicméně i takový výsledek by byl zajímavý, pokud by byl statisticky významný. A Epstein výsledek spojuje se svým starším výzkumem. Právě tady je však problém, který je potřeba vysvětlit podrobněji.
4. Co lze a nelze z této studie vyvodit?
I zběžný pohled na Epsteinovo shrnutí metodiky ukazuje několik zásadních problémů a možná je to i důvod, proč zatím jeho studie o zkreslených výsledcích vyhledávačů zatím nebyla nikde publikována.
První problém se týká velikosti vzorku. Epstein a Robertson vycházeli pouze z dat od 21 respondentů, navíc není jasné, jakým způsobem je vybrali. Dále není jasné, proč z výsledků vyřadili všechny účastníky s gmailovou adresou. Autoři k tomu napsali: „Výsledky, které nám chodily od uživatelů Gmailu, byly podezřelé. Oproti uživatelům, kteří Gmail nepoužívali, byly jejich výsledky vyváženější,“ divili se autoři.
Zatímco u uživatelů s gmailovou adresou bylo zkreslení výsledků 0,03, u uživatelů jiných adres bylo 0,19...
„Možná, že Google skrze poštovní schránku rozpoznal, kdo jsou naši respondenti, a proto jim servíroval nezkreslené výsledky vyhledávání,“ spekulují vědci. Takové vysvětlení je velmi nepravděpodobné, vzhledem k malé škále experimentu. Spíše se nabízí vysvětlení toho, zda lidé, kteří používají Gmail, nemají společné nějaké další socioekonomické rysy.
Ostatně sami autoři poznamenali, že „se do jisté míry potvrdilo, že vyhledávače servírují lidem to, co chtějí vidět“. Bohužel tato metodická nejasnost a absence přesných čísel vytváří další škraloup, který dělá analýzu v současné podobě nepoužitelnou.
Největším problémem podle nás je poslední krok. Kde se vzalo číslo 2,6 milionu voličů? Extrapolací. A to extrapolací hodně obecnou. Autoři se odkázali na svou vlastní studii z roku 2015 (PDF), ve které podrobně měřili, jak moc ovlivní pořadí výsledků vyhledávání následné rozhodování indických respondentů.
Jenže v této studii měřili, jak pořadí změní jejich názor na témata, o kterých respondenti předtím neměli žádné informace a žádný názor. To je jiná situace, než v případě amerických prezidentských voleb, kdy je předpoklad, že by volič neměl žádné jiné informace o volebních kandidátech, méně realistický.
Sám Epstein pro CNN uvedl, že číslo 2,6 milionu není reálný odhad toho, kolik lidí změnilo názor, jen toho, kolik lidí mohlo změnit názor a slouží pouze pro představu. „Nikdy jsem neřekl, že Google zmanipuloval volby v roce 2016,“ uvedl Epstein pro New York Times. „A v (Trumpově) tweetu jsou také špatně ta čísla.“
5. Existuje nebezpečí manipulace ze strany vyhledávačů?
Nebezpečí každopádně existuje. Výše uvedené výtky k Epsteinově metodice v žádném případě neznamenají, že se Google nedopouští žádné manipulace, nebo že jeho výsledky nejsou tak či onak zabarvené. Jen to podle nás nelze vyvodit ze studie, na kterou se Trump tak radikálně odkázal (a ze které navíc vyvozoval něco, co autor netvrdil).
Trump ostatně něco podobného udělal už v minulosti, když osočil Google z toho, že manipuluje výsledky, nebo že neodkazuje jeho proslovy. Trumpova konkrétní připomínka nebyla podložená, nicméně obecně jde skutečně o problém, který by neměl zůstat zapomenut.
Více výzkumníků ostatně upozorňuje na to, že Google není zcela neutrální, otázkou je, zda je neutralita to, co lidé od vyhledávače skutečně chtějí, nebo zda chtějí vyhledávač, který jim potvrdí jejich pohled na svět.
Ostatně i Robert Epstein, jehož jednu analýzu jsme zde tak zkritizovali, má jiné analýzy, které si naopak pozornost zaslouží. Jeho návrh řešení – nařídit Googlu, aby poskytl svůj index i konkurenci – zní sice neuvěřitelně, ale jde alespoň o něco proveditelného a potenciálně prosaditelného.
V tom je ostatně další paradox této debaty. Prezident Trump, který odmítá, že by ruská dezinformační kampaň před prezidentskými volbami mohla ovlivnit nějaké hlasy v jeho prospěch přes internet, zároveň neváhá tvrdit, že jiná kampaň hlasy ovlivnila v jeho neprospěch. A na podobný dvojí metr je potřeba dávat pozor, protože brání pochopení podstaty problému.
Hrozba možné manipulace veřejného mínění skrze velké technologické platformy je totiž reálná. Na tom se vzácně shodnou obě strany amerického politického spektra. Zaslouží si tedy podrobné a pečlivé zkoumání. A to obvykle nejde shrnout do jednoho tweetu.
