Lidé netuší, jak vypadá svět. Zkuste si test, ve kterém asi neuspějete

  • 199
Švéd Hans Rosling se během své kariéry změnil z lékařského statistika na zábavného a vlivného řečníka. Na internetu mají jeho vystoupení desítky milionů přehrání, vystupoval v bankách i dobročinných nadacích s jednoduchým poselstvím: většina z nás neví, jak svět vypadá. Zemřel ve věku 68 let.

Hans Rosling jako epidemiolog nejspíše musel vědět, že rakovina je pro něj vážné riziko. Od mládí měl potíže s játry, navíc se nakazil žloutenkou typu C, která se vyvinula v cirhózu. Statistiky říkají, že tyto potíže zvyšují pravděpodobnost výskytu jedné z nejzhoubnějších rakovin, rakoviny slinivky. Stalo se, jak statistiky naznačovaly: profesor slavného Karolinska Institutet - tedy instituce, která zaštiťuje udílení Nobelových ceny v oboru medicína - zemřel 7. února letošního roku v Uppsale, zhruba rok poté, co u něj lékaři rakovinu objevili.

Výsledky testu

Otázky o situaci ve světě se ukázaly obtížnější, než lidé čekali...

Ze vzpomínek na Roslinga, které v následujících dnech a hodinách objevily na internetu, byste ovšem jeho povolání asi neuhodli. Opakovaně se v nich objevoval anglický novotvar „edutainer“ - tedy složenina z anglických výrazů pro učitele („educator“) a baviče („entertainer“). Zparchantělý výraz má v tomto případě něco do sebe, musíme neradi uznat.

Když Hans Rosling vystoupil na pódium, vypadal skutečně jako ztělesnění akademika se statistickou specializací: velké brýle, ne úplně chic oblek, angličtina s poměrně výrazným přízvukem (zase byste asi těžko uhodli, že byl dyslektik). Když ovšem začal mluvit, změnil se spíše ve sportovního komentátora. Z jeho projevu se rozhodně nezdálo, že by komentoval změny socioekonomických veličin, ale napínavý dostih, ve kterém překvapení stíhá překvapení. Významnou roli v tom hraje i software (pro Roslinga ho napsal syn), který umožňuje statistická data na obrazovce rozhýbat. Sami si ho můžete vyzkoušet na stránkách Gapminder.org, je použitelný zdarma.

Roslingův neslavnější příspěvek na konferenci TED nasbíral za roky přes 11 milionů zhlédnutí, a byť se výstup s „datovými dostihy“ změnil po čase tak trochu v rutinu, pro premiérového posluchače je to nečekaně zajímavý a silný zážitek. Možná i proto, že v jednom výrazném ohledu se od sportovního komentování lišil: v Roslingových „závodech“ nebylo poražených či snad přesněji řečeno, bylo jen velmi málo poražených.

Faktický optimista

Hans Rosling a Bill Gates během společné přednášky na švédské univerzitě Karolinska Institutet v březnu 2014. Rosling s nadací Gatesových spolupracoval dlouhodobě. Z fotky je také jasné, že v prezentacích používal i analogové pomůcky.

Jeho poselství bylo totiž z velké části optimistické: u těch ukazatelů, které lze statisticky změřit, se zdá, že svět se nejen v posledních stoletích, ale i desetiletích mění k lepšímu - jen většina z nás o tom neví. Ohromný rozdíl mezi statistikami a obrazem skutečnosti ve veřejném povědomí byl také hlavní motor jeho osvětové činnosti.

Představy veřejnosti (hlavně veřejnost ve vyspělém světě) o zbytku glóbu jsou v mnoha případech několik desítek let pozadu za realitou. Na začátku své slavné přednášky vzpomíná, že když položil švédským medikům na začátek své učitelské kariéry několik otázek o stavu světového zdravotnictví, vedli si hůře než šimpanzi. Jinými slovy, jejich odpovědi byly poměrně výrazně horší, než kdyby odpovídali čistě náhodně. (A ani jeho kolegové z profesorského sboru na tom nebyli prý o mnoho lépe.)

Byť jeho poselství bylo někdy na pohled až „podezřele“ optimistické, švédský vědec tvrdil, že není optimista z přesvědčení, ale na základě dostupných informací. Ne všichni s tím souhlasili: podle některých kritiků například málo zdůrazňoval rizika či výjimky. Jako třeba fakt, že existují země (Nigérie, Jemen), ve kterých se pozitivní trendy, na něž opakovaně poukazoval, například pokles porodnosti, projevují jen málo. Biolog Paul Ehrlich, který v USA popularizoval pojem lidské „populační exploze“ v 60. letech ho v titulku jednoho svého článku proto označil za „zmateného statistika“.

Jak nedávno poznamenal v profilu časopis Nature, Rosling nebyl uznávanou vědeckou kapacitou a do akademické sféry tak úplně nezapadal. Strávil v podstatě dvacet let popularizací údajů, které sebrali a analyzovali jiní. Překládal veřejnosti údaje o stavu světa, jejichž význam (podle něj) mnozí akademici neznají, nedocenili a nedokázali předat dále: „Výzkumná pracoviště jsou plná lidí, kteří bojují za něco, čemu nerozumí.“

Rosling napadal „alternativní fakta“ na všech stranách, vždy ukázal, jak s daty pracuje a proč

Možná nebyl úplně oblíbený i proto, že když na to přišlo, napadal „alternativní fakta“ různých stran. Minulý rok „sestřelil“ studii OSN, podle které 60 procent případů úmrtí matky při porodu připadá na oblasti zasažené nějakou humanitární katastrofou, například v utečeneckých táborech. Podle Roslingovy analýzy zveřejněné v časopise Lancet je podíl mnohem nižší (vyšlo mu cca 15-20 %). Populační fond OSN, který s číslem přišel, prostě počítal velmi nešikovně.

Sláva je málo

Sám ale uznával, že jeho přínos vědě nebyl zásadní. Jako mladý epidemiolog zásadně přispěl k pochopení příčin do té doby záhadné tropické choroby konzo (či kasavismus). Jde o neurologické poškození, které je podle všeho důsledkem konzumace málo upravené kasave. Tato významná tropická plodina totiž obsahuje jedovaté látky (kyanidy), které se z ní musí pečlivě odstranit. V dobách nedostatku často však úprava nebývá dostatečně důkladná. Navíc lidé nemají přístup k potravinám (např. maso, fazole), které obsahují látky pomáhající rozkládat kyanidy v těle. Jedy se tak v těle hromadí o to rychleji. Práce Roslinga a jeho kolegů zásadně přispěla k pochopení příčin a umožnila spustit osvětový program, ovšem to neznamená, že by nemoc zmizela: hlad dokáže být velmi přesvědčivý.

„Nepodařilo se mi ovlivnit, co lidé vědí...“

Sám švédský vědec s obdivuhodnou dávkou realismu před pěti lety britskému Guardianu řekl, že zas tolik nedokázal: „Ke slávě přijde člověk snadno, něco změnit je mnohem obtížnější. [...] Nepodařilo se mi ovlivnit, co lidé vědí. Stal jsem se jen slavný, protože jsem byl vtipný. [...] Sláva je nebezpečná. Postindustriální společnost ji vyžaduje, lidé chtějí slávu a „followery“ na Twitteru. Ale udělat svět srozumitelnějším, to se zatím nepovedlo.“

Někteří jeho kolegové se domnívají, že svůj vliv podceňoval; a my v redakci upřímně řečeno doufáme, že mají pravdu. A zrovna v tomto případě by bylo snad ještě vhodnější než obvykle, abychom svou víru podpořili alespoň nějakou statistikou. Pokud tedy máte chvíli, zkuste vyplnit následující jednoduchý formulář. Obsahuje z velké části otázky, které publiku kladl i Rosling, aby ilustroval podle něj z velké části nezaznamenané trendy vývoje současného světa.

Poznámka: v mobilní verzi použijte raději tento odkaz. Test jsme nechali otevřený, ale nové odpovědi už se neprojeví v publikovaných výsledcích.

Výsledky testu najdete v našem vyhodnocení.