Dne 20. června 1963 odpoledne narušily vzdušný prostor Německé spolkové republiky tři československé MiGy-15. Šlo o stroje modifikované pro vlekání vzdušných terčů označované jako MiG-15T. Modifikace spočívala ve vymontování lafety s kanony a její nahrazení lafetou se zařízením pro odvíjení lana.
Stroje pocházely z letky vzdušných terčů v Košicích a působily dočasně v Dobřanech, kde zajišťovaly nácvik vzdušné střelby v prostoru Jince (tedy vojenském prostoru v Brdech, který fungoval již od roku 1928 a během let německé okupace i následné socialistické éry se postupně zvětšil, pozn.red.). MiGy vlétly hluboko do prostoru Bavorska v důsledku ztráty orientace, poté pokračovaly zpět do ČSSR, kde dva z nich havarovaly v prostoru Blatného vrchu na Šumavě.
Deset minut na přípravu
Řetězec smrtelných událostí začal o několik dní dříve. Letka vzdušných terčů potřebovala po ukončení plánovaných střeleb přelétnout své tři migy z letiště Dobřany do Košic. Z Košic tak byli vysláni letadlem Li-2 tři piloti - nadporučík Dostál, nadporučík Beran a poručík Šrotýř. Ti měli přelétnout tři stroje, čtvrtým, kdo měl letět do Košic, byl poručík Slivka, který do Dobřan přiletěl 19. června se čtvrtým strojem. A alespoň podle původních plánů měl vést celou skupinu zpět.
Počasí pro přelet nebylo vhodné, celá akce byla poznamenána změnami a odklady. To se rovněž odrazilo v nedostatečné přípravě pro přelet. Selhal rovněž velitelský článek; v podstatě nikdo z velení se o přelet nezajímal, nikdo nic nekontroloval.
Snímek německých pohraničníků, který vyšel v roce 2003 v německém tisku.
Původní datum přeletu byl z důvodu počasí 21. června, nakonec bylo rozhodnuto, že akce proběhne již 20. června a společně poletí pouze tříčlenná skupina. Por. Slivka si naplánoval let samostatně, podle přístrojů ve výšce 6 000 metrů, tři další piloti měli letět „po zemi“, za vidu.
O tom, jak nedostatečná byla celá příprava, svědčí pozdější výpověď npor. Berana. Ten se spolu s npor. Dostálem osudný den ráno dopravil z Košic do Prahy - Kbel. Dopoledne se procházeli po Václavském náměstí, kde si zašli „na jedno“ s tím, že do Košic letí až druhý den. Po poledni se vojenskou Li-2 přepravili do Dobřan, kde jim bylo sděleno, že letí hned. Na přípravu měli asi deset minut.
Na špatné koleji
Dopadlo to tak, jak se dalo očekávat. Rozkaz zněl - provést přelet po trati Nepomuk - Brno - Piešťany - Košice ve výšce 500 metrů. Po vzletu z Dobřan se skupina zformovala do roje, vedoucím byl npor. Dostál. Chyba se stala krátce poté, co trojice migů nasadila na trať. Npor. Dostál měl v úmyslu letět podle železniční trati Blovice - Nepomuk, tu si však zaměnil s tratí na Přeštice a Klatovy. Místo na východ je koleje vedly směrem na jih.
Snímek hraničních mezníků 26/9 a 26/10, tedy z místa nehody
Piloti ztratili orientaci. Vzhledem ke stoupajícímu terénu se prostor mezi zemí a základnou oblačnosti neustále zužoval, v prostoru Železné Rudy již byli letci v cárech mraků. Krátce po přeletu Železné Rudy vstoupila skupina do vzdušného prostoru Bavorska. V prostoru Zwiesel skupina vlétla do mraků.
Npor. Beran se odpoutal od skupiny a tím si zřejmě zachránil život. Vystoupal nad mraky a pomocí prostředků zaměřovací služby se dokázal vrátit do Dobřan. Zbylá dvojice npor. Dostál a por. Šrotýř v prostoru Zwiesel změnila kurz na východ a nízkým letem v údolích opustila prostor NSR směrem do Československa.
Zákres trati letu. Je zřejmé, že roj vedený npor. Dostálem sledoval železniční trať až do Bavorska.
Detail poslední fáze letu. Červená přerušovaná čára- trať npor. Dostála a por. Šrotíře. Zelená přerušovaná čára je trať letu por. Berana, která přechází v modrou v místě, kde si vyžádal zaměření po vyslání signálu "Tíseň" a nasadil na trať zpět do Dobřan.
Narušitelé!
Systém protivzdušné obrany tyto dva cíle zachytil a vyhodnotil, že jde o narušitele. Ze základen Dobřany, České Budějovice a Žatec odstartovaly čtyři migy, které měly provést zachycení domnělého nepřítele. Zakrátko bylo jejich navádění na cíl zrušeno, neboť se zjistilo, že jde o vlastní letouny.
Npor. Dostál krátce po přeletu hranice do ČSSR změnil kurz na jih, a tak se dvojice začala po hřebeni v cárech oblačnosti opět přibližovat ke státní hranici s Německem.
V 15 hod. 48 min. se v prostoru Blatného vrchu před oběma stíhači letícími v sevřené skupině najednou objevily stromy. Piloti nestačili zareagovat a vysokou rychlostí vlétli do lesa. Prvotní zachycení o stromy proběhlo ještě na naší straně hranice, oba stroje však dopadly až v Bavorsku, kde v lese vytvořily asi 250 metrů dlouhý průsek. Nárazem do stromů došlo k úplné destrukci, piloti neměli sebemenší šanci nehodu přežít.
Místo havárie a tehdejší průsek v lese je dodnes zřetelný. Na místě vyrostly mladší stromy, které odolaly kůrovci.
Poté, co se npor. Beran vrátil do Plzně, bylo po obou letounech vyhlášeno pátrání. Žádost byla předána i německé straně, která oznámila, že dva stroje byly spatřeny krátce před 16. hodinou policistou v obci Fraenau, v malé výšce pod oblaky. Německá strana rovněž oznámila, že z důvodu špatného počasí nelze provést pátrání vrtulníkem. Stroje byly nalezeny až druhý den odpoledne pohraničníky.
Československá „invaze“
Informace o tom, co se pak na hranicích dělo, se liší. Dokonce i oficiální československé dokumenty potvrzují to, že příslušníci naší pohraniční stráže vnikli na území Německa. Ještě před příchodem německých pohraničníků se jim podařilo zajistit některé dokumenty a součásti letadel, které odnesli na československou stranu.
Ostatky obou letců byly sesbírány a přeneseny na čs. stranu 22.6.1963.
Podle německé strany, ale i některých pamětníků, si českoslovenští pohraničníci vynutili vstup na území násilně, pohrůžkou zbraněmi. Německá pohraniční stráž vyzbrojená jen puškami by neměla proti československým pohraničníkům se samopaly šanci a vcelku rozumně ustoupila. Obě strany se shodují, že československé pohraničníky nezajímala těla letců, jen dokumenty a některé části letadel. Po nějaké době se českoslovenští vojáci stáhli na svou stranu.
Oficiální jednání proběhlo až druhý den, kdy se přímo na hranicích setkali českoslovenští a němečtí důstojníci. V té době trosky přímo na místě zkoumaly německé a americké orgány. Odpoledne toho dne bylo vojákům povoleno oficiálně vstoupit na německé území, sesbírat ostatky letců a součásti, o které měla československá strana zájem.
Havárii zmínil i socialistický tisk, což byl u vojenských nehod jev málo vídaný. Psalo se vždy jen o tom, že Bundesluftwaffe přišla při nehodě o další F-104 Starfighter.
Za hlavní příčinu nehody byla označena nízká úroveň velení u košické jednotky, která byla důsledkem „nenáročnosti“ velitele útvaru podplukovníka Geletky. Velitel roje kapitán Slivka nesplnil povinnosti velitele detašmánu a nezajistil řádnou přípravu na přelet. Bezprostřední příčinou pak byla ztráta orientace vedoucího tříčlenné skupiny. Situaci neřešil podle směrnic - rozpustit skupinu a stoupat nad mraky, protože si uvědomoval, že letoun por. Šrotíře (trup. č. 1922) není vybaven pro let v oblacích.
Zbývá snad jen dodat, že ani por. Beran osudu neunikl. Zahynul o osm let později při katastrofě MiGu-19.
Autor je provozovatelem stránek Letecká badatelna, kde najdete komplexní informace nejen o dosud nezmapovaných kapitolách letecké historie.
Pramen: vyšetřovací spis z fondu MNO 1963 VUA Praha
