Nehoda ruského letounu Suchoj Superjet 100 na úbočí indonéské hory vyvolala v Rusku kromě soustrastných reakcí také vlnu obav. "Všichni doufáme, že incident v Jakartě neovlivní zakázky na Superjet," citují ruská média nejmenovaného činitele ruského ministerstva průmyslu a obchodu. "Nehoda nepochybně zpomalí celý program a poškodí pověst stroje," prohlásil ředitel moskevského Centra analýz strategií a technologií Ruslan Puchov (více se o první havárii Superjetu dozvíte v tomto článku).
Co je zač Suchoj SuperjetPrvní prototyp Superjetubyl hotový v roce 2008, certifikace měl hotové o necelé tři roky později. Jako první začala s novým letadlem komerčně létat arménská aerolinka Armavia. V současnosti je v komerčním provozu devět letounů, sedm z nich u ruského Aeroflotu, dva u Armavie. Zbývající čtyři vyrobené kusy zatím vlastní výrobce. Havarované letadlo je jedním z nich - Superjet 100-95 s registrací RA-97004 byl vyrobený v roce 2009. Superjet 100-95 je největší verzí ruského letounu. Je 29,87 metru dlouhé, rozpětí křídel je 27,80 metru a výška je 10,28 metru. Na maximální doletovou vzdálenost 4 420 km převeze až 95 cestujících. Katalogová cena SSJ-100 činí 31,7 milionu dolarů (618 milionů Kč). |
Obavy jsou pochopitelné, ale zřejmě poněkud přehnané. Riziko rušení zakázek by hrozilo reálně jen v případě, že vyšetřování odhalí chybu na straně stroje (a ještě by mělo jít o nějakou opravdu závažnou chybu). Ale jeslti to tak je nebo ne, o tom můžeme nyní jenom spekulovat. Vysoká míra obav pramení z jednoduché skutečnosti: očekávání kolem nového letounu byla v Rusku vybičovaná do nepřiměřené výše.
Superzápadní
Superjet měl být první ruský letoun v západním standardu. Nešlo jenom o přístrojové vybavení, ale i motory, které jsou jednoduše koupené na Západě. Tato péče o světovost byla patrná i v ohledech na ekonomii provozu, ale také - světě div se - o přístup k cestujícím, jejich potřebám a pohodlí. Letoun neměl vypadat jako "vykopávka" ani zevnitř.
A i když se to podle komentářů nepovedlo zcela stoprocentně a interiér měl drobné nedostatky hlavně v kvalitě dílenského zpracování, na papíře si stroj nevedl zatím špatně. Suchoj měl ke konci roku údajně už téměř 170 objednávek od zákazníků z bývalého SSSR, ale také z Indonésie (která teď další jednání pozastavila), USA a Mexika. Počátkem roku letoun získal i certifikát EASA otvírající cestu na evropský trh. Výrobce plánoval do konce příštího desetiletí prodat na 800 strojů a obsadit tak 15 procent světového trhu ve své kategorii.
VIDEONehody při předváděcích letech Podobný osud, tedy nehodu při předváděcích letech, potkal i jiná letadla. Napříkad Airbus A-320 v roce 1988, nebo Tupolev TU-144 v roce 1977. Video se záběry obou nehod si můžete pustit v druhé polovině článku. |
Tady však přichází první ale. Superjet patří do kategorie menší dopravních letadel zhruba od 50 do 100 cestujících. A to je obrazně řečeno druhá liga. V posledních letech je hodnota prodejů na tomto trhu jen zhruba dvacetina z celkového prodeje dopravních letadel. A Suchoj by chtěl z toho malého dílku "ovládnout" 15 procent.
Z toho je jasné, že ruská letadla by náhle neobsadila nebe, ale jenom jeho malý koutek. Kam se navíc velcí hráči zatím příliš nehrnou, protože ani Boeing, ani Airbus dnes tento trh nepovažují za příliš zajímavý. Možná se pletou, ale zatím tomu mnoho nenasvědčuje. Nejslibnější trh, Čína, nakupuje hlavně větší stroje. A také v posledních letech usilovně pracuje na rozvoji státem protežovaných rychloželeznic, které nejlépe konkurují právě kratším leteckým linkám.
Pro stroje a mladé
Na druhou stranu se nedá říci, že by Suchoj pro ruský průmysl neměl žádný význam. Odvětví dnes pracuje doslova jen, když přijdou peníze, a je tedy zoufale podfinancované. Přežívá díky sporadickému a nespolehlivému financování ze státních zdrojů a nemá třeba finance na rozběh skutečné sériové výroby.
Proč v Jakartě?Indonésie je pro výrobce letadel zemí zaslíbenou. Letecká doprava má nezastupitelnou roli při dopravě mezi ostrovy i rámci ostrovů, protože pozemní infrastruktura je v zoufalém stavu. Hustota provozu je extrémní. Největší rozmach přišel v minulém desetiletí s nástupem nízkonákladových společností. Vedle poboček těch zahraničních (Air Asia, Tiger Airways nebo Jetstar) se rozrůstají i místní nízkonákladoví dopravci. Mezi největší patří Lion Air, který nedávno uskutečnil rekordní objednávku nových letadel u Boeingu. Konkurovat chce i národní dopravce Garuda Indonesia a další. Všechny mají zastaralý letadlový park s průměrným stářím okolo 20 let. Logicky se tak zajímají o nová letadla. Lion Air už nakoupil, ostatní vybírají. |
Prodej několika set strojů do zahraničí by mohl v tomto ohledu znamenat hodně, například zpřístupnit ruským výrobcům finanční zdroje u cizích bank. Do oboru by se tak mohly dostat peníze nutné na koupi nového vybavení. V řadě provozů se totiž dnes podle samotných ruských odborníků daří provoz udržovat jen díky kanibalizaci starších strojů.
Druhé velké plus by bylo prestižní. I když je Superjet z velké části doslova západní stroj, jeho prodej do zahraničí by zlepšil vyjednávací pozici při lobbování za životně důležité dotace.
A především, co je z dlouhodobého hlediska důležitější, zvýšil by prestiž domácího leteckého průmyslu v očích mladých. Do technických oborů se totiž v Rusku dnes nikdo dvakrát nehrne a odvětví hrozí, že v dohledné době nebude mít dost vzdělaných pracovníků. Je to vidět na zaostávání v nových oborech, jako je třeba konstrukce bezpilotních letounech, ale i na průměrném věku zástupců ruských firem na výstavách a aerosalónech.
Nedostatek perspektivy představuje mnohem větší riziko než špatné PR z nehody na Jávě. A i kdyby se Suchoj Superjet ze svého předváděcího letu vrátil v pořádku, není to takový tahoun, aby tohle dokázal sám změnit.
