Skoro odjakživa mám rád hudbu a protože čas od času si ji poslechnu i v originále, tedy nikoli prostřednictvím zvukové konzervy, oceňuji, oč kvalitněji a věrněji ji novější technika dokáže zprostředkovat. Ve svém nadšení rozhodně nejsem sám, přesto zde existuje i názor opačný.
High-end nepotřebuje high-it
Na internetu občas probíhají diskuse, kde zanícení zvukoví "znalci" obhajují dokonalost poslechu z MP3 a peckových sluchátek. Nic proti MP3 přehrávačům, také v dopravě a při práci využiji jejich dobrodiní. Je však nutno chápat, že přesně zde je jejich místo. Je to zpravidla levná, příjemná a nejpohodlnější možnost poslouchat hudbu tam, kde nelze naslouchat ničemu jinému. A může to být i eventualita pro ty, kteří neslyší rozdíl.
Ano, jsou lidé, kteří neslyší kvalitativní rozdíl mezi živým koncertem a MP3 nahrávkou v nízkém datovém toku. Nic proti nim, já (ani kdokoli jiný) také nejsem zdaleka dokonalý. Problém je spíše v tom, že oni pronášejí ničím nepodložené záporné soudy o smysluplnosti kvalitního zvuku a ještě horší je, že je někdo bere vážně.
Dovolte mi drobnou paralelu: zcela neoddiskutovatelně existují barvoslepí lidé. Nikdo si ale od nich nenechá mluvit do toho, zda volba a kombinace barev v interiérech a oblečení má vůbec smysl. Nikdo by jejich názory nebral vážně, i kdyby se mezi nimi podobný agilní zhůvěřilec našel. Z jejich pohledu jsou barvy opravdu zcela zbytečné a nezajímavé. Přesto barvy existují a mají pro život smysl.
Stejně tak je legitimní snaha o reprodukci hudby v podobě co nejbližší originálu. A nám může být pouze líto, že se jimi (barvami i zvukem) nemohou všichni těšit. Jak jsem již řekl v titulku, dle mého názoru „háj-end“ nepotřebuje hájit.
Špičková reprodukce jen se špičkovou technikou
Docílit opravdu věrného zvuku není nic jednoduchého a high-endovými výrobci zvolené nápady a principy mohou mnohým připadat jako zbytečné hnidopišství, magie či alchymie, nebo jen způsob, jak z milovníků věrného zvuku tahat peníze. Avšak jen souhrn používaných technických fines je schopen tak kvalitních výsledků, které lze z vyspělých aparatur slyšet.
Cesty za kvalitním a originálu maximálně věrným zvukem (a vlastně i obrazem) jsou rozmanité a skládají se z mnoha částí, větší či menších, z mnoha podstatnějších či někdy možná až lehce nadbytečných detailů. Tyto pečlivě promyšlené součástky, obvody či řešení provázejí signál, ať již zvukový či obrazový, po celé jeho cestě od zdroje až k našim uším či očím. Ale všechny směřují k jednomu společnému cíli.
Na počátku bývá ... CD
Na úplném začátku, alespoň z pohledu možností naší volby, je signálový zdroj, tedy nejčastěji nějaký přehrávač nebo PC harddisk. Nejfrekventovanějším médiem současnosti je kompaktní disk.
Pro mnohé je naprostou samozřejmostí, že přehrávač přehrává CD nebo DVD disk. Od toho tu je. Otázkou však je, jak jej přehrává. Na úrovni běžné spotřební elektroniky se o úplnost signálu mnohdy postarají více samoopravné algoritmy než precizní čtecí mechanika s optikou.
Uvědomíme-li si, jak tenké jsou jednotlivé nahrané stopy na DVD disku, jak drobné jsou pity, tvořící digitální záznam, jak ne zcela přesně jsou disky vyráběny či vypalovány a jakou rychlostí se otáčejí, pak není divu, že zvláště levnější zaostřovací mechanismy mají s udržením stopy a jejich bezchybným čtením uprostřed vibrací disku i celého přístroje občas značné problémy.
To, že vše vyřeší vhodně zvolený software, je ideální pro danou cenovou kategorii, neboť dopočítávání chybějících vzorků nemusí vždy vést k opravdu původním datům, ale navíc je tím procesor značně zatěžován a při kumulaci chyb může dojít k problémům. Ideální proto je, pokud je vše zařízeno tak, že možnost vzniku datových chyb způsobených čtením či DA převodem je maximálně eliminována již z konstrukční podstaty přehrávače.
Chvění a vibrace
Jedním z největších nepřátel diskových přehrávačů jsou chvění a vibrace. Je zajímavé sledovat, jak tvůrci přehrávačů řeší kvalitu již od těch zdánlivě triviálních problémů a to mnohdy těmi nejjednoduššími cestami. Již sama volba konstrukce nožiček je velkou vědou - nejen, že jsou vyráběny z materiálů schopných zamezit přenosu vibrací z podložky na šasí přehrávače a naopak, ale svoji roli hraje i jejich počet. Například snadnému vodorovnému a bezproblémovému umístění na polici v interiéru napomáhá to, že přístroj je umístěn pouze na třech nožkách, které nenarušitelnou stabilitu naleznou mnohem snáze než klasické čtyři.
Proti účinku vibrací, ať již vnitřních nebo vnějších, výrazně spolupůsobí i masivní konstrukce šasí, která účinkuje jak svoji vahou, tak i vysokou pevností. Není proto výjimkou dvoumilimetrový ocelový plát, ze kterého je vytvořen spodní panel přehrávačů, ale i ten bývá doplněn masivními vnitřními výztužemi, upevňujícími diskovou mechaniku.
Proti vibracím rychle se otáčejícího disku bývá mechanika doplněna masivním stabilizérem nezřídka vyrobeným s hodinářskou přesností z několikamilimetrového ocelového plátu, kde účinkuje nejen svojí vahou, ale i tuhostí. Kapitolou samou pro sebe je čtecí mechanika. Ta musí být schopna udržovat osu laserového paprsku neustále naprosto přesně ve středu čtené datové stopy. Pouze splněním této podmínky je zaručeno nejen mimořádně přesné, ale především úplné získání dat z disku.
Tím samozřejmě péče o cestu signálu nekončí, velmi podstatná je i volba D/A převodníku, schopnost převzorkování ... ale o tom až někdy příště.
