Prodej CD určených k vypálení vůbec poprvé překonal nákup hudebních alb. Obrat hudebního průmyslu se poprvé výrazněji snížil, vypalovačky zažívají boom a systémy umožňující sdílení hudby praskají ve švech. Také vás to nepřekvapuje?
Za poklesem obratu amerického hudebního průmyslu stojí vypalovačky a s nimi spojené nelegální kopírování CD, a především internet spolu s výměnnými systémy umožňující sdílení hudby. K takovému poznatku došla RIAA, americká společnost dohlížející nad dodržováním autorských práv v USA.
RIAA provedla průzkum mezi 15 až 54-letými hudebními posluchači a došla k překvapivému výsledku; 23 procent ze všech dotazovaných si v uplynulém roce koupilo pouze minimum CD, přednost dali raději jejich vypálení či stažení skladeb z internetu.
Uplynulý rok byl pro hudební průmysl vůbec prvním, kdy bylo prodáno více prázdných CD k vypálení než plných alb. To se také odrazilo na ročním obratu amerického hudebního průmyslu; obrat šel dolů o více než 4 procenta z 14,3 miliard USD na 13,7 miliard amerických dolarů.
Co vede masy lidí k tomu, že raději riskují a hudbu nelegálně pálí či stahují z internetu? Nepochybně cena nosičů. Ta šplhá každým rokem a v tuzemsku si za cenu CD někdy převyšující i 600 korun každý dvakrát rozmyslí, zda jej koupit. Nárůstu jistě napomáhá i v posledních letech razantní rozšíření vypalovacích mechanik; ty byly ještě před dvěma či třemi lety nepříliš dostupné, nyní však není problém vypalovačku sehnat za pár tisíc. Médium lze pořídit za desetikorunu.
V roce 1999 vlastnilo z 2225 dotazovaných vypalovačku pouhých 14 procent; o dva roky později se počet majitelů vyšplhal až na 40 procent. Není od věci podotknout, že průzkum byl proveden v Americe, kde jsou postihy za porušování mnohem větší a zároveň častější.
Situaci v Česku si nikdo raději netroufá odhadnout, na kolejích se CD "pálí" již za dvacet korun a české obchody živící se prodejem hudby zažívají kruté časy.
Jak tedy z bludného kruhu ven? Tuto otázku si jistě pokládají všichni, kdo mají s prodejem hudebních nosičů co dočinění. Jisté je, že zvyšování ceny CD není řešením. Nárůst počtu nelegálních nahrávek, ať již stažených z internetu či přepálených CD, je odrazem neustálého zdražování nosičů.
Možným řešením, jak snížit náklady na výrobu, distribuci i prodej CD, je odbourání více či méně částí jednotlivých distribučních článků. Pokud by umělec převzal několik takových článků na sebe, cena CD by se v důsledku mohla několikanásobně snížit. CD by mohlo být propagováno i prodáváno například pouze přes internet, zájemce by si za poplatek stáhl hudbu ve zkomprimovaném formátu či by poštou obdržel CD. Vydavatelské domy by se na na nebohém hudebníkovi či skupině přiživily jen minimálně a konečná cena alba by mohla být přijatelná i pro spotřebitele. Ten by si, vědom toho, že třeba právě jeho stokoruna může rozhodnout o dalších hudebníkových krocích, možná rozmyslel, zda i nadále stahovat hudbu z warezu či CD přepalovat, nebo za CD zaplatit.
Další možností hudebních domů je propagace svých on-line předplatitelských systémů, uspokojení poptávky po žádaných titulech a především optimálně zvolená cena za jejich stažení. Několik "předplacenek" již funguje. Zatím se však zdá, že vydavatelé zkouší, co zákazník snese, a podle toho vše také vypadá. Za průměrnou minimální cenu 10 USD je většinou možné stáhnout si pár desítek songů či několik set pouze poslechnout. Většina předplacených systémů navíc neumožňuje vypálení hudby, ta je případně různě kódovaná, a tak předplacenky pro současného uživatele internetu/hudebního posluchače zatím příliš zajímavé nejsou.
Praxe navíc ukázala, že další krok, od kterého si hudební vydavatelé mnohé slibovali, a to ochrana CD proti kopírování, se též míjí účinkem. Nejenže posluchač takto kódované CD v mnoha případech ani nepřehraje, ale už i jeden z předních představitelů hudebního průmyslu, výkonný manažer Vivendi Universal, se nechal slyšet, že ochrana CD je nemožná. Vývoj jde prý stále kupředu a není možné mu čelit.
Jedno je jisté již teď. Univerzální rada neexistuje a záleží jen na jednotlivých vydavatelstvích, jak ze současné, nepříliš lichotivé situace, vybruslí. Jeden z hudebních vydavatelů v tuzemsku situaci řeší třeba tím, že většina jeho produkce stojí 199 korun, což je cena, kterou je český zákazník za album ochoten dát. Možná je tato cesta správná, možná se ukáže jako další neschůdná. Zvyšováním ceny a terorizmem posluchače však vydavatelství na prodejnosti nepřidají a naopak, pirátství bude růst ještě více.
