Společnost Intel představila před 15. listopadu 1971 první univerzální mikroprocesor. Ten byl součástí čtyřčipového setu označovaného jako MCS-4. Tato miniaturní křemíková destička, která obsahovala všechny základní součásti, jež lze u procesorů nalézt i dnes. Skládal se z procesorové jednotky (CPU), což byl právě pradědeček mikroprocesorů Intel 4004, dále zde byl čip nepřepisovatelné paměti (ROM) pro vlastní aplikační programy, operační paměť (RAM) pro zpracování dat a v neposlední řadě čip pro řízení (I/O) portu.
Kalkulačka s tiskárnou
Impulz k vývoji prvního mikroprocesoru vzešel v roce 1969 od japonského výrobce kalkulaček Busicom. Cílem bylo vytvořit komplexnější programovatelný obvod, v němž by byly integrovány funkce do té doby separátně používaných čipů. Úkol vyvinout sadu 12 čipů potřebných pro nový model kalkulátoru s tiskárnou Busicom 141-PF byl svěřen americkému výrobci polovodičových součástek Intel. Jeho zaměstnanci Federico Faggin a Ted Hoff původní návrh radikálně zjednodušili a výsledkem byla již zmíněná čtveřice čipů MCS-4, z nichž právě 4004 byl navržen tak, aby po přeprogramování mohl sloužit jako ovládací prvek i v jiných přístrojích.
Vlastníkem práv na mikroprocesor se nejprve stal za 60 000 dolarů Busicom. Jeden ze spoluzakladatelů Intelu Robert Noyce si záhy uvědomil význam, jaký by mohla tato miniaturní součástka mít. Nabídl proto japonským odběratelům, že jim bude čipy dodávat levněji výměnou za zpětné odkoupení práv na technické řešení mikroprocesoru, za stejnou částku, za niž ji Intel prodal. A tak si 15. listopadu 1971 mohli první zájemci za 200 dolarů koupit procesor Intel 4004.
Firma svůj čip vylepšila a na podzim 1971 s ním vyšla na trh. Mikroprocesor Intel 4004 obsahoval 2 300 tranzistorů a jeho jádro pracovalo s maximální frekvencí 740 kilohertzů. Pro srovnání, u současných procesorů se množství tranzistorů pohybuje v řádu mnoha miliard a jejich frekvence se počítá v řádech gigahertzů.
Mikroprocesor Intel 4004 byl vyráběn 10mikronovým procesem, tedy 10 000 nanometrů. Dnes se tato technologie dostala na řády jednotek nanometrů. Pro srovnání, průměrný lidský vlas má šířku 100 000 nanometrů.
Výkon, který se vešel na nehet
Elektronkový počítač ENIAC. Pracoviště vkládání programu do stroje.
Z dnešního pohledu byl tedy Intel 4004 skutečně primitivní zařízení, ve své době však bylo skutečným zázrakem techniky. Vždyť čip o velikosti zhruba 3 × 4 milimetry poskytoval výkon srovnatelný s prvním elektronickým počítačem ENIAC z roku 1946, který zabíral celou halu a musel být chlazen leteckými motory.
Kromě miniaturních rozměrů byla výhodou prvního mikroprocesoru také jeho univerzálnost. Dal se naprogramovat pro vykonávání různých funkcí, a tudíž byl použitelný pro celou řadu elektronických zařízení.
Záhy po uvedení prvního mikroprocesoru na trh nabral vývoj těchto součástek rychlý spád. Po pouhém roce přišel Intel s osmibitovým procesorem.
Z kalkulaček do počítačů
Pionýrské čtyř a osmibitové procesory našly uplatnění zejména v kalkulačkách, zanedlouho ovšem už svým výkonem stačily i na jednoduchý počítač. A společnost Intel se z výrobce paměťových čipů přeměnila na největšího dodavatele počítačových procesorů.
V roce 1974 si procesor od Intelu vybrali tvůrci počítače Altair 8800, označovaného za první komerčně úspěšný osobní počítač. Mimochodem, programováním pro tento legendární stroj odstartovali svou kariéru zakladatelé Microsoftu Bill Gates a Paul Allen.
Jestliže první mikroprocesor z roku 1971 uvedl společnost Intel do širšího povědomí, čip představený o osm let později jí pomohl se vyšvihnout do pozice největšího světového výrobce těchto součástek. Intelu 8088 totiž dala přednost firma IBM, když se rozhodovala, jakými součástkami osadí svůj kompaktní počítač IBM PC. Takzvané IBM PC kompatibilní počítače se postupně staly nejrozšířenějším standardem a na vlně popularity „písíček“ se přirozeně vezl i Intel se svými výrobky. V průběhu 80. let uvedl Intel na trh dnes již legendární procesory s označením 286, 386 a 486.
Jejich logickým nástupcem měl být Intel 586, ale nestalo se tak. Příčinou byl spor s konkurenční společností Advanced Micro Devices (AMD), která své produkty označovala stejným číselným kódem, což Intel považoval za nekalou praktiku a obrátil se na soud. Spor však prohrál, a vlastně jako východisko z nouze označil nový procesor nikoliv číslem, ale jménem. Zrodil se tak název Pentium. První Pentia se na trhu objevila v roce 1993 a díky masivní reklamní kampani se jejich název stal prakticky synonymem pro slovo procesor. Nic na tom nezměnila ani skutečnost, že první série Pentií obsahovala konstrukční vadu, což se Intel zákazníkům pokusil zatajit a k výměně přistoupil až poté, co se aféra dostala na veřejnost.
I přes úspěšných pět desítek let, kterými prošel, nemá Intel v konkurenčním počítačovém byznysu nic jistého. V roce 2017 ho po pětadvacetileté nadvládě předstihl v tržbách jihokorejský výrobce elektroniky Samsung Electronics.
A „dýchavičný stařík“ Intel 4004 je dnes jednou z nejhledanějších sběratelských centrálních procesorových jednotek. Nejcennější jsou 4004 ve zlaté a bílé barvě.
Oprava: V textu je upravili informace o výkonu a složení setu
