Policie řeší stovky případů denně. K jejich objasnění používá různých praktik. Na policejních důkazech závisí spravedlivé potrestání pachatele. Úspěšnost policistů a jejich vyšetřovacích spisů před žalobcem a následně u soudu však často ovlivňují hranice zákonných pravomocí. U internetové kriminality to platí dvojnásob.
Trestné činy spáchané prostřednictvím internetu se z kriminalistického hlediska dají označit jako dosud neprobádané. Srovnáme-li práci internetové policie například s policejním Kapsa-týmem (zatýkání kapsářů při činu) či Mord-partou (oddělení vražd), je toto odvětví dosud v plenkách. O to rychleji se však tento druh kriminality rozvíjí. To, co jsme si ještě před pár lety dokázali stěží představit, je dnes téměř ne denním pořádku. A na to svým způsobem doplácejí sami policisté, kteří nemají jasně definované podstaty trestných činů, které lze prostřednictvím internetu spáchat. Navíc není jasně stanoveno, kdo se na spáchaném trestném činu podílí, když například umožní (ať už vědomě či nevědomě), aby se pomocí jeho techniky konkrétní čin za hranicí zákona stal. Ukažme si to na dvou případech z nedávné doby.
Taxikář výhrůžky nepsal, rozhodl soud
V červenci pražský městský soud osvobodil taxikáře Josefa Pospíšila. Z jeho osobního počítače totiž loni v květnu přišly do diskusní rubriky magistrátního serveru Praha-mesto.cz dvě anonymní hrozby. Jedna z nich zněla:
"Vážení doposud ještě poctiví taxikáři: Určitě jste už slyšeli o skupině Zpravodaj, která zahájila ofenzívu proti nezákonnému konání magistrátních úředníků, kteří napadají taxikářskou živnost. Získali jsme několik fotografií údajných turistů, kteří jsou najímáni MHMP!!!!! (Magistrát hlavního města Prahy - pozn. redakce)
Adresy zatím ještě nemáme, ale pracujeme na tom. Pro ty, co jsou ve spojení a již zmíněné fotky obdrželi, držte je v tajnosti a informujte pouze ty, kterým věříte! Veškeré informace, které se vám podaří sehnat, předejte dál až ke Zpravodaji. Slibujeme vám, že brzy budou vypátráni a záhy potrestáni!!!!"
Týden po zveřejnění kriminalisté z Prahy 1 zadrželi šestadvacetiletého řidiče pražské taxislužby v jeho bytě. Jako předmět doličný si kromě podezřelého odvezli i jeho počítač. To byl však jediný důkaz, který proti Pospíšilovi policie našla - IP adresa jeho PC. Soudní znalec sice později potvrdil, že anonymní výhrůžka skutečně odešla na magistrátní web z tohoto stroje, ale to bylo vše.
Dalším nepřímým důkazem byl znalecký posudek, který porovnával anonymy s texty psanými Pospíšilem. Soudní znalkyně ho sice označila za pravděpodobného autora výhrůžných zpráv, ale opačnou možnost nemohla jednoznačně vyloučit.
Státní zástupkyně po prostudování policejního spisu nabyla dojmu, že je Pospíšil vinen a obžalovala ho z vydírání. Jeho motivem měla být zvyšující se averze pražských taxikářů vůči kontrolorům magistrátu, který už přes rok bojoval proti nepoctivým řidičům taxislužby. Jejich jména, příjmení i fotografie automobilů zveřejňovala pražská radnice právě na svém webu.
Pospíšil však tvrdil, že žádný výhrůžný dopis nikdy nepsal, a že v inkriminovanou doby byl u rodičů své družky. Byt prý půjčil svému kolegovi-taxikáři, kterého ale příliš neznal. Chtěl by proniknout do taxikářské komunity, protože byl v této živnosti nováčkem. Alibi Pospíšilovi potvrdila partnerka i její rodiče. Neznámého taxikáře se policistům nepodařilo najít.
Soud první i druhé instance dal nakonec za pravdu obžalovanému a s definitivní platností ho osvobodil. Soudci se shodli v tom, že se nepodařilo jednoznačně prokázat Pospíšilovu vinu. Přesto však existuje důvodné podezření, že mohl být autorem textů.
Vyděrač omylem vytočil inkriminovanou linku
V prosinci byl v Praze pravomocně odsouzen další z dlouhé řady loňských vyděračů. Bulhar Anastas Stanev si ve vězení odsedí šest let vězení za to, že přes internet vydíral českou pobočku firmy Coca-Cola. Pražský vrchní soud mu přitom trest snížil z osmi let, protože se podle něj o vydírání jen pokusil. Šéfovi společnosti totiž poslal několik e-mailů, ve kterých postupně žádal až 20 milionů korun, jinak prý otráví limonády.
Případ nevybočuje ani tak svým rozsahem (řada bombových či kyanidových vyděračů loni svého "kolegu" překonala nejen požadovanou částkou, ale i chaosem, který jejich hrozby v zemi vyvolaly), ale spíše způsobem dopadení pachatele. Kdyby totiž vyděrač neudělal školáckou chybu, zřejmě by se ho policistům vůbec nepodařilo dopadnout, natož usvědčit.
Loni v lednu přišel do schránky elektronické pošty vedení firmy e-mail z adresy sergej@seznam.cz. Anonym požadoval dva miliony korun. "V případě, že nebude vyhověno, dostane se do vašich výrobků jed a budou na to upozorněna média, což vám způsobí značné ztráty," varoval vyděrač. Pak se ozval ještě několikrát a částka se nakonec vyšplhala až na dvacet milionů. Jednou dokonce po telefonu mluvil i s nastrčeným policistou, který se vydával za vyjednávajícího zaměstnance.
Policisté ho chytili koncem dubna. K vyděrači je dovedl jeho fatální omyl. Na internet se sice vždy připojoval přes mobil s anonymní simkartou a z ní také volal na linku pro vyděrače, ale číslo této linky si uložil do svého osobního mobilního telefonu, který měl s paušálem na své jméno.
A jednoho dne se mu omylem číslo vytočilo a spojilo se se záznamníkem ve firmě, kde se nahrál jeho asi hodinový rozhovor s manželkou. Pak už pro policisty bylo jen otázkou minut číslo identifikovat a jeho majitele najít. V jeho bytě pak našli i inkriminovanou simkartu, s níž se na internet připojoval.
To také bylo jediným důkazem, který policisté našli. Hlavní svědek, policista-zaměstnanec, totiž nedokázal s jistotou říci, zda to je skutečně anonymní hlas z telefonu. Soudu však tento důkaz stačil. I když později vrchní soud trest snížil z osmi na šest, je to stále dost vysoký trest na to, že šlo o vydírání "pouze" slovní a navíc nic nenasvědčovalo tomu, že by Stanev své hrozby naplnil (žádný jed se u něj nenašel).
Čekání na chybu pachatele
To jsou tedy dva podobné případy a dva rozdílné rozsudky. A otázka tedy zní: Měl by být člověk, jehož případ by se podobal modelu Josefa Pospíšila, být potrestaný za to, že z jeho počítače odešla anonymní výhrůžka? Dovoluji si tvrdit, že ano. Je nutné, aby nesl odpovědnost za to, že dostatečně nezabezpečil svůj přístroj proti podobným zásahům. Vždyť by se pak každý mohl domluvit se svým známým (či kolegou z firmy, která zastupuje podobné zájmy), aby z počítače poslal výhrůžný dopis v době, kdy majitel přístroje bude mít spolehlivé alibi. Pokud by v tomto případě hrozilo trestní stíhání, každý by si na svůj přístroj dával pozor.
Samozřejmě, že by to přineslo komplikace například provozovatelům internetových kaváren. Rozhodně by však nebylo nutné hned přikročit k nejnákladnějšímu řešení a povinně nechat instalovat kamery k monitorům. Stačilo by zpřísnit úvodní proceduru, při které by zájemce o surfování uvedl nejen své jméno, ale po předložení osobního dokladu by nadiktoval i své bydliště. Každá lustrace, řečeno policejní hantýrkou, většinu anonymů odradí a policie by tak měla o pěknou řádků případů méně. Policisté by alespoň nemuseli čekat až pachatel omylem vytočí číslo anonymní simkarty. A soudy by pak mohly brát IP adresu počítače jako přímý důkaz. Bez důkazů se spravedlivých procesů dočkáme jen stěží.
