Chceme přistát, ale brání nám ruský letoun. Z Ruzyně se stalo místo duchů

Exkluzivně aktualizováno  3:29
Přestrojeni za posádky Aeroflotu si ruští výsadkáři dopředu obhlédli letiště Ruzyně. Pak přišla noc z 20. na 21. srpna 1968. Nad Československem kroužily stovky migů. Na letišti pak v minutových intervalech přistávala obří letadla plná vojenské techniky. Obsluha i civilisté byli zajati, letiště se na 14 dní stalo místem duchů. Přistávat směly pouze ruské vojenské speciály.
Žánrová fotografie s vozem FOLLOW ME na podvozku Škody 1201, na pozadí s...

Žánrová fotografie s vozem FOLLOW ME na podvozku Škody 1201, na pozadí s vrtulníkem Mi-4 Správy dopravních letišť. | foto: Archiv autora Miroslava Jindry

„Praho, tady OK-853,“ zachrastil reproduktor na sektoru, který na oblastní kontrole ACC Praha obsluhoval onoho říjnového dne roku 1968 řídící letového provozu Antonín Čech.

„Praha na příjmu. Dávejte!“ odpověděl s očekáváním věcí příštích.

„Dostali jsme od vás povolení klesat, ale pod námi vlevo „plave“ stejným směrem ruská An- 12!“ ozval se radiotelegrafista z kokpitu Tu-104 A Československých aerolinií mířícímu z Moskvy do Prahy. Posádka zkušeného kpt. Stanislava Žižky se nacházela po minutí majáku OKX v nezáviděníhodné situaci.

„Praha rozumí, my tady ale žádnou informaci o takovém letu nemáme. Vyčkejte na další pokyny,“ ozval se dispečer. Čtyřmotorový Antonov se nakonec od tupolevu pravou zatáčkou odklonil, tupolev podletěl a umožnil mu tak pokračovat v dalším klesání do Prahy.

Antonín Čech nebyl jediný dispečer, který takovou situaci během své směny zažil. Vzdušný prostor ČSSR křižovaly letouny okupačních armád, které se řídily pokyny vlastních orgánů. Situace v letecké dopravě po okupaci 21. srpna 1968 byla předzvěstí komplikované spolupráce civilního i vojenského sektoru na příští dvě desítky let. S nechtěnou realitou se v Československu museli vyrovnat všichni letoví dispečeři.

Po uvolnění zákazu létání 2. září hrozila na podzim 1968 situace ve vzdušném prostoru ČSSR katastrofou. O tom, co se na obloze dělo od osudové okupační noci, jsou následující řádky.

Obsazení, noc z 20. na 21. srpna

Jako jindy i 20. srpna začínala dispečerům směna v 19:00. Nikoho z nich nenapadlo, že místo klidné a teplé srpnové noci přijde noc bouřlivá, po které dlouhou dobu nebude žádný z nich moci promluvit do frekvence. Mnohým z nich navíc události, ke kterým se schyluje, zásadně změní osobní život.

Ve 20:52 přistál na Ruzyni pod hlavičkou Aeroflotu, s krycí civilní imatrikulací CCCP-11 604, An-12, kterému vojenská dispečerská služba přidělila označení „pořadová 89“. Stroj zůstal po přistání stát na novém letišti, v blízkosti dráhy 25. Pro dispečery nebyl provoz vojenských letadel „ze spřátelených armád“ ničím neobvyklým. V rámci států Varšavské smlouvy se toho roku odehrávalo hned několik cvičení, v Polsku „Pochmurné léto“, týlové cvičení „Němen“ na Ukrajině a v Polsku nebo spojovací cvičení „Horizont“ v Maďarsku. Na území ČSSR začátkem srpna skončilo vojenské cvičení „Šumava“.

Jak se o tři hodiny později ukázalo, byl antonov létajícím velitelským stanovištěm, ze kterého byl organizován výsadek transportních strojů na Ruzyni.

IL-14, imatrikulace CCCP-67 242, přistál ve 21:23 jako „pořadová 94“ a ihned zaroloval před odbavovací budovu na starém letišti. Skupina 20 civilistů, vedená ředitelem pražské pobočky Aeroflotu, pak připravenými vozidly zamířila do centra města. Když před půl jedenáctou utajený vojenský speciál IL-14 odstartoval zpět do Lvova, probíhala již u jednotek 7. a 103. gardové výsadkové divize (dále jen gvd) bojová pohotovost, vyhlášená ministrem národní obrany SSSR maršálem Grečkem. Pod heslem „Bouře“ měl být ve středu 21. srpna v 02:00 zahájen výsadek na území Československa.

Nikdo nesmí přistát ani odletět, neváhejte použít zbraň

Pro události na ruzyňském letišti lze za klíčový považovat čas 23:50, kdy odstartovalo poslední letadlo, TU-104 A OK-LDC, linky OK-628 Praha – Teherán. Krátce předtím byli do suterénu staré odbavovací budovy svoláni příslušníci letištního OPK (Oddělení pasové kontroly), kterým podplukovník Jiří Doležal (velitel 4. oddělení VI. odboru Správy kontrarozvědky HSSTB) oznámil, že …sovětská vojska a vojska států Varšavské smlouvy obsazují ČSSR na základě rozkazu prezidenta republiky, za souhlasu vlády a ÚV KSČ. Zajistěte hladký průběh přistání letadel a jejich posádek a v případě jakéhokoliv odporu ze strany provozních zaměstnanců neváhejte použít zbraň.

Zhruba 20 příslušníků OPK se rozdělilo do několika skupin, s tím, že na pracoviště APP (Přibližovací služba řízení je označována zkratkou APP - z anglického approach - přiblížení) a TWR (zkratka pro letištní službu řízení se používá - z anglického tower - věž) se vydalo po čtyřech příslušnících, kteří měli zajistit, aby žádné civilní letadlo nevzlétlo ani nepřistálo. 

Další skupina se vydala na pracoviště ACC (oblastní služba řízení, označovaná zkratkou ACC - z anglického Area Control Centre - oblastní centrum řízení) s tím, že vzdušný prostor nad ČSSR je uzavřen a žádné další civilní letadlo do něj nesmí vstoupit, ani odletět. 

Příslušníci OPK vystupovali vůči dispečerům tvrdě a nepřipustili žádnou argumentaci. Jejich odhodlání bránit internacionální socialismus bylo podpořeno nabitými zbraněmi. Dispečeři také museli naplno rozsvítit všechna dráhová a pojezdová světla.

Stránka pro zprávy NOTAM z 22. srpna 1968 zůstala prázdná....

Poslední povolení, které bylo z věže ruzyňského letiště vydáno, byla žádost o provedení motorové zkoušky z „pořadové 89“. Tou dobou se k Ruzyni blížila dvě letadla s útočnými skupinami na palubě, 2. rotou 108. gardového výsadkové pluku (dále jen gvp) z posádky Kaunas a operační skupina, obě příslušné k 7. gvd. Oba letouny An-12 přistály těsně za sebou v 01:37. Povolení k jejich přistání jim žádný z českých dispečerů nevydal.

Původně měli výsadkáři z antonovů nad letištěm vyskočit, protože však důležité provozní pracoviště ovládla StB, výsadkáři dostali za letu rozkaz padáky odložit. Pro výsadek byl původně určen prostor nad letišti Ruzyně, Kbely a Vodochody, který měl být z výšky 2 000 metrů vykrýván stíhacími letouny. Pluk stíhacích bombardérů byl v případě odporu připraven udeřit na postavení osmi oddílů protiletadlových raketových vojsk ČSLA v okolí Prahy.

Antonov s operační skupinou rychle zaroloval až na staré letiště. Komando z jeho útrob obsadilo věž a další dispečerská pracoviště. Nedůvěřiví výsadkáři však při té příležitosti na věži dočasně zajali i ty příslušníky StB, kteří jim kulisy pro přepadení připravili. Výsadkáři pak také odpojili všechna komunikační zařízení a dispečeři s dalším provozním personálem odvedli pod samopaly do jedné z učeben, kde byli až do šesté hodiny ranní zadržováni.

Zajali ženy i děti. Domů museli pěšky

Další drama se odehrávalo dva kilometry na sever od starého letiště, v nové odbavovací budově. V několika minutách ji obsadili příslušníci Druhé roty z druhého antonovu. Cestující i letištní personál byli vyhnáni před odbavovací budovu na volné prostranství, bez možnosti vzít si své osobní věci. Venku před budovou rozdělili na muže a ženy s dětmi, kterým nakonec dovolili návrat do haly. 

Shromáždění zaměstnanci, cestující, ale i ti, kteří čekali na své blízké, očekával se přílet několika speciálů z Jugoslávie a z Bulharska, byli v zajetí drženi do šesté ranní, kdy jim bylo sovětským majorem oznámeno, že se mohou rozejít. Na otázku dopravy do města jim bylo stroze řečeno, že mají jít pěšky, neboť jejich vojska také musela absolvovat nelehkou cestu.

Zaměstnanci byli vyhnáni bez možnosti vzít si své osobní věci, cestující se nedočkali odbavených kufrů. Odjezd vlastními vozidly, která se během dvou týdnů osamoceného parkování nevyhnula rabování, byl zakázán. 

Tichý proud lidí směřujících pěšky do centra města, pak míjel hlučný a nekonečný proud vojenské techniky s bílými invazními pruhy. Obsluha dálnopisu však ještě stihla nastavit zprávu o násilném přepadení Ruzyně, která se, až do svého objevení, automaticky vysílala do světa celé dopoledne 21. srpna.

Vyprázdněné ruzyňské letiště pak na dva týdny zůstalo místem duchů, ve kterém si sovětští i bulharští vojáci dělali, co chtěli.

Radionavigační mapa vzdušného prostoru ČSSR z ledna 1968, znázorňuje tehdejší letové cesty a rozdělení na dvě letecké oblasti, Prahu a Bratislavu.

Každou minutu letadlo

Zajištění a kontrola československého vzdušného prostoru bylo armády Varšavské smlouvy prvořadým úkolem. Obava, že by českoslovenští vojenští letci mohli klást odpor, nebyla podceňována, i kdyby byl individuální.

V nočních hodinách bylo v centrále německé zpravodajské služby BND v Pullachu zaznamenáno velmi silné elektronické rušení radarů, když Tu-16 P od 226. leteckého pluku těžkých bombardérů operujících z ukrajinské základny Stryj prováděly elektronické oslepení systému československé 7. armády PVOS. 

AWACS

Airborne Early Warning and Control (AEW&C), nebo Airborne Warning and Control System (AWACS) je v anglické vojenské terminologii označení pro létající středisko včasného varování a řízení, které umožňuje získávání informací s pomocí výkonného radaru a další elektroniky a poskytuje možnost dohledu, velení, kontroly vzdušného prostoru, nebo komunikace. Zdroj: Wikipedia.

Další stroj Tu-126 vybavený systémem LIANA (obdoba dnešního amerického AWACSu - viz box) prohledával vzdušný prostor Československa a případný vzlet československého vojenského stroje by okamžitě zaznamenal. Odhodlaný pilot by ovšem proti stovce intervenčních stíhacích letounů Mig-21 a Mig-19, které tou dobou kroužily ve vzduchu a čekaly na pokyn, šanci nedostal.

S rozbřeskem pak průzkumné letouny Jak-27R /28R a IL-28R z několika set metrů monitorovaly činnost na jednotlivých leteckých základnách, při svých přeletech zároveň ověřovaly použitelnost VPD (vzletové a přistávací dráhy). S rozedněním pak posádky vrtulníků pomáhaly ze vzduchu s orientací přesouvajících se okupačních jednotek a monitorovaly dění v objektech ČSLA a jejich okolí.

Na ruzyňském letišti od dvou hodin ráno přistávala v minutových intervalech letadla Sedmé vojenské transportní letecké divize, z jejichž útrob vybíhali výsadkáři a vyjížděla vojenská technika, samohybná děla ASU-57, ASU-85, transportéry BRDM i BTR-152. 

Záznam indikátoru radaru OR-2, rušeného vojenským radarem. Letoví dispečeři museli pro rozpoznání cílů vyvinout velké úsilí a představivost.

Dělo se tak v místech pojížděcích drah 6 E a 6 D. Odtud se technika vydávala z letiště dvojí cestou, směrem k hlavní vrátnicí na ploše nového letiště, s pokračováním na výpadovku do centra, nebo po pojížděcích drahách 7 C a 9 na práh dráhy 22, která křižovala silnici Dlouhá míle na starém letišti. Oba proudy se pak slévaly na nové čtyřproudé silnici spojující letiště s Prahou 6. 

Odlehčené letouny pak do dvou až třech minut od přistání startovaly z dráhy 13 a odlétaly zpět do Běloruska a na Ukrajinu pro další posily. Jejich burácivý odlet, kdy v nízké výšce otáčely jihovýchodním směrem, měl na rozespalé a šokované Pražany silný psychologický efekt.

An-12 neboli „pořadová 89“, která té noci posloužila jako velitelské stanoviště, zůstala po svém přistání stát v blízkosti křížení dráhového systému 25/31. Z tohoto doslova neuralgického bodu pozemního výsadku měli velitelé naváděcího sledu dokonalý vizuální přehled o situaci, kdy se na vzletu i přistání pohybovalo velké množství „létajícího železa“, a na ploše kolem se pohybovaly stovky kusů mobilní techniky.

Ze starého letiště nebylo vzhledem k terénní vlně vidět nejen na celou délku RWY 25, ale ani na místo křížení obou ranvejí 25, 31 (pozn.: dnes s ohledem na magnetickou deklinaci RWY 24, 30). Dostavba nové odbavovací budovy pak zakryla i to málo viditelné na periferii. Pro dispečery sloužící na staré věži z roku 1937 to bylo extrémně nebezpečné, neboť vydávali pokyny k pohybu na dráze a v jejím okolí, bez vizuálního kontaktu. 

Tento diskomfort byl hned po otevření dráhy v roce 1963 (jednalo se o politické rozhodnutí) příčinou několika předpokladů ke katastrofě, které však skončily šťastně. Teprve v roce 1972 byl otevřen takzvaný Technický blok s pracovištěm TWR na jejím vrcholu a s pracovišti APP a ACC v jeho útrobách. Tato skleněná budova stojí na Letišti Václava Havla dodnes.

Ať již bylo na palubě vojenského speciálu jakékoliv elektronická zařízení, posádky transportních letadel patrně použily i standardní radionavigační vybavení, která té noci byla bez obtíží způsobilá. Podle svědectví dispečerů i techniků obsluhujících radary svazy při svém příletu takřka kopírovaly mezinárodní letové cesty A 4 a R 11 na území ČSSR. 

Trasa A 4 vedla od majáku HDO „Hermsdorf“, R 11 od OKX „Frýdlant“ (maják OKN „Náchod“ byl zrušen v r. 1966). Obě cesty se napojovaly nad majákem RCE „Roudnice“, odkud pokračovaly dále na jih přes VOR OKL „Praha“ umístěném v geometrickém středu letiště Ruzyně. Zatímco R 11 se nad Prahou ostře lomila na západ a pokračovala na maják OKG „Cheb“, A 4 pokračovala směrem na Benešov a dále přes celé Československo až po Štúrovo.

Kromě majáků na letových cestách byla v provozu i návěstidla, místní majáky, ležící ve specifické vzdálenosti v ose dráhy, obou dráhových systémů 07/25 i 13/31. Pro invazní noc sehrála hlavní roli dráha 25, stanovená za příletovou, vybavená systémem ILS i KRM, sovětskou obdobou ILSu, tzv. „Matěrik“. Pro přesné navedení k letišti a zajištění rychlého a bezpečného sledu přistávání si okupační jednotky nemohly nic lepšího přát.

Na fotografii je zachycen turbovrtulový letoun Il-18 V, HA-MOE, maďarské společnosti Malév. Letoun je zachycen při pojíždění na dráze 07/25 před novou odbavovací budovou a to ve směru 07 (magnetický kurz 070), v pozadí jdou vidět Středokluky, v popředí je tehdejší pojezdová dráha "B", nebo-li taxiway Bravo. Část nové odbavovací plochy musela být po spřáteleném náletu a výjezdu těžké techniky z útrob strojů An-12 uzavřena za účelem opravy. Vpravo jde částečně vidět i plnící cisterna na podvozku britské značky Leyland, jednalo se o jeden z mála druhů západní techniky, značek Leyland a Citroen, které byly v různých úpravách pro nové letiště zakoupeny. Na snímku je dále zajímavé, že An-12 stojí na trávě a nikoliv na odbavovací ploše. Jedná se o první období, ve kterém Sověti souhlasili s částečným uvolněním provozu, přesto si nadále ponechávali techniku na letištích. Na trávě po obou stranách dráhy, což je nepřípustné a neuvěřitelné porušení bezpečnosti, zůstávala jak vojenská technika tak vojáci ve stanech, což je patrné na pozadí vpravo směrem na Středokluky. Na letišti byly také deponovány vrtulníkové roje vrtulníků Mi-4, později přesunuté na "zabavenou" dráhu 31. Ruzyně, srpen 1968.

Zajatec ve vlastním bytě

Na okamžik překvapení z přistání velkého množství neohlášených letadel zavzpomínal tehdejší vedoucí stanoviště APP Karel Dvořák.

„Protože jsem měl služební byt na bývalé vrátnici, měl jsem i telefon. V noci mi volal vrátný, že na letišti přistávají cizí letadla a něco neobvyklého se děje. Ihned jsem volal přímo na věž, kde mi telefon zvedl vedoucí směny Zdeněk Kašpar, z jeho tónu mi bylo hned jasné, že nemůže mluvit otevřeně. Volal jsem tedy na approach, kde to zvedl nějaký ruský hlas. Dožadoval jsem se dispečera, když mě hlas v ruštině přerušil strohým: ďispečer zanjať – dispečer nemá čas! Hodil jsem na sebe uniformu a vyrazil ze dveří, jenže jsem narazil na vojáky se samopaly. A tak jsem zůstal zajatcem ve svém bytě, ze kterého se nikomu nešlo dovolat.

Později jsem se dozvěděl, že na věž vtrhla skupina mužů v civilu, jeden z nich se představil jako major Jedlička. Rozkázali, že všechna dráhová světla musí zůstat zapnutá. Nejdříve se nebylo moc co divit, protože ten rok v létě probíhalo na území ČSSR rozsáhlé vojenské cvičení, které navíc skončilo nedávno, při kterém byl tento požadavek několikrát splněn.

Bylo evidentní, že výsadkáři byli s prostory, ve kterých zasahovali, dobře obeznámeni. Několik týdnů předtím navštívili jejich velitelé, v přestrojení za posádky Aeroflotu, všechna dispečerská pracoviště a projevovali přitom neobyčejný zájem. Přesto jim ušlo pracoviště dálnopisu, které až do dopoledne 21. srpna do světa vyťukávalo zprávu o násilném obsazení letiště v Praze.

Snažil jsem se telefonicky sehnat tehdejšího ředitele SDL Stanislava Krebse, ale jak jsem se dozvěděl, již několik dní před okupací nebyl k nalezení. Proč asi?! Na pracoviště jsem se jako vedoucí nakonec dostal, ale byl jsem Sověty vykázán s tím, že tak jako jiní dostanu vědět. Když se tak o několik dní později stalo, zjistil jsem po příchodu do kanceláře, že mi, na rozdíl od jiných kolegů, zmizely jen verzatilky. Byl to symbolický začátek všech komplikací, které na sebe nedaly dlouho čekat.“

Také technický personál byl vystaven těžkostem, jak vzpomíná renomovaný odborník na radarovou techniku Ivan Uhlíř:

„Mezi půl jednou a jednou hodinou v noci se jinak prázdné obrazovky radarů umístěných v anténním domku OR-2 začaly plnit neuvěřitelným množstvím primárních cílů. Sledy letadel, které se nad OKR slévaly do jednoho proudu, zpočátku vypadaly jako rušení,“ vzpomíná Uhlíř.

Ruzyně, se zákresem situace 21. srpna 1968.

Technici okupantům umně škodili

Po obsazení letiště se sovětští vojáci dožadovali vstupu do anténního domku a vypnutí radaru, avšak po nějaké době, když se zjistilo, že radar může okupantům pomoci, přišel prostřednictvím telefonátu z oblastního dispečerského pracoviště zákaz radar vypnout.

„V ten okamžik jej však technici zbavili života a zařízení odstavili. Stejně tak byla po několika hodinách elektrikáři odpojena trafostanice. Po dvou dnech elektrické energie, bez jídla a vody nakonec nezbylo než domek OR-2 opustit a zamknout. Veškerá dokumentace byla předtím uklizena do kabelové šachty. Když bylo 2. září rozhodnuto o částečném obnovení provozu, bylo hned po otevření domku zřejmé, že přivítal nezvané hosty. Kromě nábytku a samotného radaru nezůstalo prakticky nic,“ dodává Uhlíř.

„Nářadí, šroubováky, elektronky ani náhradní díly v příručním skladu nezůstaly uchráněny před nájezdem okupantů. Zmizely dokonce i přesné a citlivé měřící přístroje. Skříňky s osobními věcmi byly vypáčené a vykradené. Jediné, co zůstalo neobjeveno, byla ukrytá dokumentace, na té si však rychle pochutnaly myši, takže byla nepoužitelná. Podobný osud postihl i jiná zabezpečovací zařízení, mimo jiné i sestupový maják GP v ose dráhy 31. V ochranném pásmu bylo zakopáno protiletadlové dělo,“ vzpomíná na řádění okupantů Ivan Uhlíř.

Konec prvního dílu, pokračování příště.


Seriál Přelomové osmičky představuje zajímavé historické události, které se udály v letech končících číslem osm. Od tragického porušení příměří v lednu 1968 ve Vietnamu přes vyhlášení mobilizace v Československu v květnu 1938 až třeba po oblet Měsíce Apollem 8 v roce 1968.

Odborářka: Školství potřebuje 8 miliard. Ekonomika klesá, oponuje náměstek

Hosty pořadu Duel jsou Markéta Seidlová, místopředsedkyně školských odborů a...

VIDEO Vysíláme Školské odbory chtějí příští pondělí i nadále stávkovat. Žádají, aby ministerstvo dorovnalo...

Vzpoura místo jásotu. Klid v Uničově musely před sto lety jistit kulomety

Historická fotografie zachycující listopadovou manifestaci na náměstí v...

VIDEO Vznik Československa na podzim 1918 zdaleka ne všude obyvatelé nové republiky slavili. V řadě měst...

Kamarád na něj namířil kulomet. Pak utíkal z pohraničí

Jaroslav Pavlů na archivním snímku se svými rodiči. Jako dítě musel utíkat z...

Před Němci utíkal jen se školní taškou, několika hračkami, s kladívkem a kleštěmi. Jaroslav Pavlů z...

Šlechtic vznik Československa přivítal. Pak mu však začaly trable

Jeden z portrétů Viktora Bauera, v pozadí část zámku a kostela v Kuníně na...

Majitel zámků na Novojičínsku a cukrovaru u Brna Viktor Bauer měl ze založení Československa v roce...

DOKUMENT: Zeman se v projevu ohlédl za sto lety, mluvil o politickém stranictví

Udílení státních vyznamenání - prezident Miloš Zeman během svého úvodního...

Prezident Miloš Zeman v projevu k 100. výročí vzniku Československa vzpomněl na významné události...

  • Nejčtenější

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

v diskusi je 125 příspěvků

26. března 2024

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo...

Z jaderné triády zbyly Britům už jen ponorky. A ty musejí posílit

v diskusi je 76 příspěvků

27. března 2024

Jadernou triádu tvoří strategické bombardéry s jadernými zbraněmi, mezikontinentální balistické...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Rusko zastavilo odlet na ISS s první Běloruskou, letět měla i Američanka

v diskusi je 50 příspěvků

21. března 2024  10:23,  aktualizováno  14:26

Ve čtvrtek 21. března se necelých deset minut před půl třetí odpoledne měla vydat na Mezinárodní...

Načapali jsme otesánka, který se velkého sousta nezalekne. Boeing 747-400F

v diskusi je 8 příspěvků

21. března 2024

Poté, co na Letiště Václava Havla Praha přestaly v barvách Qatar Airways létat nákladní Boeingy...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 10 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 10 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Američané odepsali modul, který je vrátil po půl století na Měsíc

v diskusi je 11 příspěvků

28. března 2024

Od začátku letošního roku je na Měsíci a kolem něj poměrně rušno. Vedle řady sond, které zamířily...

Úspěšný let prototypu XB-1 vrací do hry cestování nadzvukovou rychlostí

v diskusi je 29 příspěvků

27. března 2024  17:17

Po více než dvaceti letech, od ukončení provozu letounu Concorde, se možná opět dočkáme nadzvukové...

Jarní bouře ničila před 100 lety Prahu. Napáchala obří škody

v diskusi je 10 příspěvků

27. března 2024

Prahou prošla před 100 lety, 27. března 1924, neobvykle silná jarní bouřka. V části hlavního města...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...