Íránská raketa Safir, přípravy ke startu

Íránská raketa Safir, přípravy ke startu

Íránský posel naděje, raketová detektivka Marcela Grüna pokračuje

  • 5
V polovině srpna se světem roznesla zpráva, že Írán vypustil do vesmíru první vlastní družici, později oficiálně upravenou tak, že šlo o maketu družice. Avšak nezávislé radarové systémy na oběžné dráze žádné nové těleso nezaregistrovaly…

O tom, že (oficiálně desetileté) íránské úsilí o vývoj vlastní nosné rakety se blíží k technickému vyvrcholení, jsme psali v úterní, první části miniseriálu. Detektivka pokračuje. První díl
Ohrozí Evropu íránská družice? Raketová detektivka Marcela Grüna si můžete přečíst zde.

Pod íránskou vlajkou

V roce 2004 byla ustavena Íránská kosmická agentura ISA, údajně výlučně pro mírové účely a pod íránskou vlajkou startovala v říjnu 2005 ruským nosičem i první malá íránská technologická družice Sina-1 alias ZS-1, vyrobená ovšem mimo Írán. Postavila ji ruská firma FGUP PO Poljot v Omsku (prý asi za 8 milionů dolarů) a jen užitečné zatížení zhotovila firma Sanaye Eletronik-e Iran (Sairan), angl. Iran Electronic Industries (IEI) v Teheránu. Provozovatelem je íránská státní organizace pro vědu a techniku Iranian Research Organization for Science and Technology (IROST). Írán se tak stal 43. zemí s vlastní družicí – připomínám, že roku 1978 bylo Československo 13. státem v takovém žebříčku s tím bonusem, že tehdy byla naše družice skutečně kompletně postavena u nás v Geofyzikálním ústavu.

Start vojenské rakety, známé nyní jako Kavoshgar...
Start vojenské rakety, známé nyní jako Kovoshagar

Gravitačním gradientem stabilizovaná "íránská" družice tvaru kvádru o ne zcela jasné hmotnosti (většina zpráv uvádí až kolem 160 kg, encyklopedie Space.40 jen 20 kg) je napájena slunečními bateriemi a nese zařízení pro dálkový průzkum Země (dvě televizní kamery pro snímkování zemského povrchu – panchromatickou kameru s rozlišením 50 m a barevnou s rozlišením 250 m) a dále experimentální telekomunikační zařízení, pracující v pásmech VHF a UHF. Družice na heliosynchronní dráze měla prověřit stavební prvky malých družic.

Počátkem dubna 2006 prohlásil ředitel telekomunikační firmy Sairan, řízené ministerstvem obrany, E. Mahmoudzadeh, že s íránskou Aerospace Organization podepíše následující měsíc dohodu o výrobě družice Pars alias Sina – 2, která bude k dispozici zhruba za dva roky.

Severokorejský družicový nosič Peaktusan 1
Severokorejský družicový nosič Peaktusan 1

Perská Naděje

A nejméně od roku 2007 probíhají reálné přípravy na vypuštění vlastní družice vlastním raketovým nosičem. 

Počátkem letošního února bylo prezidentem Islámské republiky slavnostně otevřeno "vesmírné" středisko v komplexu firmy Iran Electronics Industries Co. v Teheránu, odkud byl řízen úspěšný suborbitální test sondážní rakety. Prezidentský příslib při té příležitosti zněl: start družice Omid (Naděje) nejpozději do konce března 2009.

První družice Omid by konstrukčně mohla nejspíše vycházet ze satelitu Sina; za pomoci odborníků z ruské firmy Poljot by její stavbu Íránci jistě zvládli (i když oficiálně se Rusové od jakékoliv pomoci Íránu distancují). Dálkový průzkum Země má evidentně i zpravodajské účely, ale patří do civilního sektoru a interpretací snímků se již část íránských odborníků zabývá. Podobně i telekomunikační vybavení lze interpretovat jako mírové.

Severokorejský družicový nosič Peaktusan 1- start
Start severokorejského družicového nosiče Peaktusan 1

Už před časem vyvinula renomovaná italská firma Carlo Gavazzi Space v rámci oficiální spolupráce  pro Írán prototyp družice Mesbah o hmotnosti 60–70 kg (zhruba krychlový tvar); původně měla ale zřejmě startovat na některém z ruských kosmických nosičů. Její obrázek se nyní stále častěji objevuje v souvislosti s přípravou družice Omid.

Podle íránských zdrojů se připravuje i těžší, víceúčelová družice v koprodukci s Čínou a Thajskem (s rozpočtem 44 milionů dolarů; Írán se podílí 15 %), nicméně ta by nejspíše startovala s čínským nosičem.
Telekomunikační družice Zohreh (Venuše) na geostacionární dráze je evidentně nad vlastní síly íránských raket. Na její zakoupení však již Írán v lednu 2005 podepsal kontrakt s Ruskem (AviaExport, cena 132 milionů dolarů, datum dodání v létě 2008) s tím, že dodavatelem telekomunikační aparatury je Alcatel. Připomeňme, že už šáhův režim si rezervoval nejméně dva sloty pro své budoucí telekomunikační satelity a Islámská republika je nyní oficiálně hodlá využít. Zakoupení startu raketou zahraniční výroby by neměl být problém, zejména v Rusku.

Motor 1. stupně rakety Safir alias Shahab 3
Motor prvního stupně rakety Safir alias Shahab 3

Tažný kůň z vlastní stáje

Je tedy zřejmé, že Írán to s družicemi myslí opravdu vážně. Stěžejní bude samozřejmě start vlastními silami z vlastního kosmodromu. S ohledem na léta trvající vývoj mobilních ramp bude i ke startu družice adaptována zřejmě některá z nich, nejspíše v místech, odkud už rakety startovaly. Potvrzují to rovněž zveřejněné snímky.

Víme především o letecké zkušební základně u města Emamshahr neboli Shahrood v provincii Seman, přes 400 km východně od Teheránu poblíž místa, kde se léta zkoušejí mj. rakety Shahab-3 (36° 25' s. š., 55° 01' v. d.). Další (a pravděpodobnější) je vojenská základna asi 150 km jihozápadně od Teheránu poblíž svatého města Kom (Qom), kde se rakety zkoušely od počátku 90. let a odkud se v poslední době uskutečnily i přehlídkové starty mnoha raket současně (nepotvrzené souřadnice: 34° 39' s. š., 50° 54' v. d.). Podle nových neoficiálních informací leží místo startu, kde je zřízena stabilní rampa, jihovýchodně od města Semnan na severu pouště Daht-e-Kahir (nepotvrzené souřadnice: 35° 14,5' s. š., 53° 55' v. d.). Je přímo napojené na nové středisko pro kosmické lety v Teheránu.

Příprava rakety Kavoshgar, únor 2008
Příprava rakety Kavoshgar ke startu, únor 2008

Parametry raketového nosiče zůstávají stále mlhavé. Skrovné údaje byly sice publikovány, avšak nejméně ve dvou variantách. Bylo pravděpodobné, že pro realizaci prvních družicových startů bude využita raketa, jejímž základem je oficiálně moderní verze Shahab-3 na kapalné pohonné látky. S přidáním dvou horních stupňů (druhý kapalinový, třetí možná na pevné pohonné látky) by měla být raketa o startovní hmotnosti asi 30 tun schopná malou družici do vesmíru dopravit.

Ve zřejmě jednostupňové variantě Kavoshgar (průzkumník) byla 4. 2. 2008 vypuštěna po suborbitální dráze s přístroji pro geofyzikální výzkum do výšky kolem 100 km. Jeden ze světových expertů (Charles Vick) se domnívá, že to byl náhradní pokus za téhož dne neúspěšně provedený (avšak neoznámený) start rakety Safir. Oficiálně přítomen byl i íránský prezident, který prohlásil, že před vypuštěním družice budou podniknuty ještě nejméně dva testy.

Montáž družic na horní stupeň ruského nosiče, mezi nimi (dole) Sina-1
Montáž družic na horní stupeň ruského nosiče, mezi nimi (dole) Sina-1

Posel zatím do vesmíru nedorazil

16. srpna se (opět za účasti prezidenta) uskutečnil další pokus, který opravdu vypadal "kosmicky". Štíhlá bílá raketa, vznášející se do večerního soumraku, nesla na svém plášti napsaná modrá písmena SAFIR OMID IRILV a znak Íránské kosmické agentury – šlo tedy o raketu Safir (tj. posel) s družicí – nebo, jak se ukazuje, spíše pro družici – Omid (tj. naděje) Islámské republiky Írán; LV je "Launch Vehicle" – nosná raketa. Text Safir –el-Omid je interpretován též jako "Posel naděje".

Raketa Safir před startem
Raketa Safir před startem

Nyní víme oficiálně, že nosič Safir má mít délku 22 m při průměru 1,25 m, startovní hmotnost přes 26 tun a bude schopen vynést lehkou družici na nízkou oběžnou dráhu ve výšce 250 až 500 km.
První zprávy íránské státní tiskové agentury hovořily o startu telekomunikační družice, později byla tato informace dementována s tím, že šlo o zkoušku nosné rakety s maketou družice.

Podle všeho ani nosič možná nebyl úplný (Safir byl však delší než Kavoshgar o nový stupeň a měl jinou hlavici), protože údajné navedení na oběžnou dráhu ve výšce asi 600 km nebylo potvrzeno žádným nezávislým zdrojem. Dvoustupňová raketa s nefunkčním 3. stupněm se sice mohla dostat do výšky 300 km s rychlostí 6,5 km/s, avšak nemohla dosáhnout rychlosti potřebné pro navedení na oběžnou dráhu (jak známo 7,9 km/s).

To dodatečně potvrdili i Američané díky informacím ze dvou družic včasné výstrahy DSP na geostacionární dráze a radiolokátorům torpédoborce USS Russell, hlídkujícího v Perském zálivu. Podle nich zřejmě došlo ve výšce 152 km k zážehu druhého stupně se dvěma kapalinovými motory, avšak poté ke ztrátě kontroly a následné havárii. Zda měl nosič funkční i malý třetí stupeň není známo; zřejmě však nebyl při tomto letu vyzkoušen.

Přípravy Safiru 17.08.
Raketa Safir před startem 17. 8. 2008

Přes veškerá mlžení a reálně vzato neúspěšný let nicméně experiment významný byl, podle ředitele ISA byly během letu vysílány cenné telemetrické údaje a celkově naznačuje finišování příprav.

Za zajímavou považuji kresbu publikovanou při této příležitosti v Íránu. Uprostřed zobrazuje družici (Mesbah) a vpravo nosič, vypadající jako raketoplán; ten je zcela nerealistický, avšak výtvarník se zřejmě inspiroval reálnými vzory. Zkusme je analyzovat. Zcela vpravo je raketa podobná Safiru, vlevo je raketa tvarem připomínající korejský nosič Taepo-Dong 1 alias Peaktusan-1 (třístupňový, startovní hmotnost 33 tun, délka 26 metrů, max. průměr 1,8 m) a uprostřed je nosná raketa podobná některým návrhům publikovaným pod názvem IRIS.

Prezidentova suita před starem Safiru
Prezidentova suita před startem Safiru

Možná, že to bude íránský nosič druhé generace, o kterém se hovoří jako o verzi korejské Taepo-Dong 2, jejíž neúspěšná zkouška proběhla v Severní Koreji před dvěma lety.
Íránský prezident uvedl, že družice má být vypuštěna do března 2009 našeho kalendáře. Máme tedy ještě nejméně jednu zkoušku do konce roku před sebou. Ministr obrany Íránu M. M. Najar před několika dny prohlásil, že družice Omid bude vypuštěna v blízké době.

Požehná Alláh raketě Safir? To bychom se měli dozvědět už v nejbližších měsících.

Kavoshgar ještě bez příkras
Raketa Kavoshgar ještě bez příkras

Iránská družice Sina-1
Íránská družice Sina-1

Iran-Space-Center raketa SAFIR údajně jako Kavoshgar
Iran-Space-Center raketa SAFIR údajně jako Kavoshgar

Družice Mesbah
Družice Mesbah

Družice Mesbah na iránské expozici
Družice Mesbah na íránské expozici

Detail hlavice rakety Safir, vzadu 1. stupeň
Detail hlavice rakety Safir, vzadu první stupeň

Druhý stupeň Safiru má dvě spalovací komory
Druhý stupeň Safiru má dvě spalovací komory

Druhý stupeň Safiru - předváděný íránskému prezidentovi
Druhý stupeň Safiru předváděný íránskému prezidentovi

Druhý stupeň Safiru - zřejmě částečně úspěšný
Druhý stupeň Safiru - zřejmě částečně úspěšný







Chronologie prvních družic vlastními nosiči

 Datum startu

Stát  Družice  Raketa 
 04.10.1957 SSSR   Sputnik 1 Vostok R-7 
 31.01.1958 USA   Explorer Juno 1 
 26.11.1965 Francie  Astérix  Diamant A 
 11.02.1970 Japonsko  Osumi  Lambda 4S 
 24.04.1970 Čína  Dong Fang Hong  CZ-01 
 28.10.1971 V. Británie  Prospero X-3  Black Arrow 
 24.12.1979 ESA  CAT-1  Ariane 1 
 18.07.1980 Indie  Rohini  SLV-03 
 19.09.1988 Izrael  Offeq1  Shavit 
 ? 2008/2009 Irán  Omid  Saf 

Mohlo by vás zajímat: