Izrael vs S-300: vietnamský scénář Ruska v Sýrii se konat nebude

aktualizováno 
Do jaké míry mohou být nebezpečné izraelským leteckým silám protiletadlové a protiraketové komplety S-300, přináší čtenářům Technetu článek Armádních novin.

Komplet S-300PMU-2. Radiolokátor 64N6E2, velitelské stanoviště (místo řízení palby) 54K6E2 a odpalovací vozidlo 5P85 | foto: public domain

S-300 zakryje íránské operace v Sýrii

V průběhu uplynulého týdne se ve všech ruských médiích prolínala odpověď na otázku „jak potrestat Izrael za jeho vinu při sestřelení letounu Il-20, kterou stále odmítá přiznat“. Například server TopWar přichází s touto představou: „Rusko vytvoří bezletovou zónu v Sýrii s pomocí kompletů S-300 předaných syrské protivzdušné obraně (PVO), ale s našimi vojenskými poradci, tak jako ve Vietnamu. Předpokládá se, že nasadí komplety S-300 takovým způsobem, že uzavře všechny vzdušné hranice Sýrie! Rusko ukáže, že je připraveno bojovat v Sýrii!“.

Poněkud názorově opatrnější je vojenský expert serveru ng.ru Vladimír Muchin. Pod titulkem: „Komplety S-300 ruská vojska v Sýrii neochrání“ mimo jiné uvádí názor podplukovníka Ovčinikova: „Soudě podle postojů izraelského vedení, Izrael hodlá nadále pokračovat v organizaci vojenských operací proti íránským zařízením v Sýrii.“

Fotogalerie

Podle Muchina na konci srpna podepsali Teherán a Damašek vojenskou dohodu, podle níž Írán postaví v Sýrii několik vojenských továren. Ostatně jedním z témat rozhovorů mezi íránským ministrem obrany Amirem Khatamim a syrským prezidentem Bašarem Assadem byla diskuse o výstavbě závodů na výrobu balistických raket Fateh-110.

„Židovský stát je proti tomu, protože věří, že továrny budou vyrábět rakety, které mohou šíitské síly použít proti Izraeli. Proto jsou všechna taková vojensko-průmyslová zařízení v Sýrii ničena,“ konstatuje Ovčinikov. „Teď však Izrael bude při provádění takových vojenských operací opatrnější, aby nekomplikoval vztahy s Ruskem.“

Noviny Aš-Šark al-Ausat, publikující v Londýně, s odvoláním na izraelské zdroje uvádějí: „Írán záměrně soustředil a buduje své vojenské objekty v blízkosti ruských vojenských základen v Latakii a Tartu, pod krytím ruských systémů protivzdušné obrany. Tato zařízení mají být postavena v okruhu padesáti kilometrů od ruských vojenských základen.“

Ostatně v těsné blízkosti ruských základen byl objeven i objekt napadený izraelskými leteckými silami (IAF) 17. září. Ve snaze odrazit útok, syrská PVO sestřelila ruské průzkumné letadlo Il-20.

„Pokud se íránská zařízení soustřeďují na místech, kde budou v Sýrii umístěny protiraketové systémy S-300 vyslané z Ruska, a izraelské letectvo bude pracovat proti nim, je pravděpodobné, že to bude nebezpečné i pro ruské vojáky,“ píše Muchin.

Video: S-300PS ruské armády

Sýrie získá S-300PS nebo S-300PMU-2

Rusko se rozhodlo protiraketový komplet S-300 do Sýrie skutečně dodat. Zbývá vyřešit pouze otázku, „co se dodá a kolik. Podívejme se, jak se odpověď na ni vyvíjela.

Ministr obrany Sergej Šojgu na tiskové konferenci o dodání kompletu uvedl, že „je schopen zachytit letecké útoky na vzdálenost více jak 250 kilometrů a současně zasáhnout několik vzdušných cílů“.

Ten samý den RIA Novosti zmiňují historii exportu kompletu S-300PMU-2 do Sýrie před pěti lety, který měl dokončit program rozsáhlé modernizace syrské PVO. V té době se Rusku podařilo předat Sýrii moderní protiletadlové systémy krátkého dosahu Pancir-S1 (jeden byl zničen IAF) a Buk-M2E středního dosahu, obnovit provoz S-125 Pečora-2M a dokonce i připravit specialisty pro práci s S-300. Pak ale byla jednání o dodávkách S-300 pozastavena na žádost izraelské strany.

TopWar se ve svém článku odkazuje na zdroje Kommersantu, podle kterého Rusko dodá Sýrii minimálně dva pluky S-300. „Pokud lze věřit zdroji z Kommersantu, pak počet pluků systému může podle situace v Sýrii dosáhnout i šesti až osmi. S jejich pomocí se plánuje uzavřít syrský vzdušný prostor nejen přes Středozemní moře, ale také v oblasti hranic s Izraelem, Libanonem, Irákem a Jordánskem,“ píše v redakčním článku TopWar. Dlužno však dodat, že není jasné, co Rusové myslí pod pojmem „pluk“.

Server Free News zase informuje o přistání dvou letadel Il-76 na letišti Chmejmím v Sýrii s dodávkou prostředků radioelektronického boje (REB).

Odvolává se přitom na ruská média, která předpokládají, že systémy REB Krasucha-4 a R-330Ž Žitel byly dodány do Sýrie. Úkolem prostředků Krasucha bude potlačení palubních radiolokátorů, komunikačních systémů, družicové navigace a řízení bezpilotních prostředků. Žitel zajistí rušení satelitních komunikačních stanic. Je docela dobře možné, že univerzální komplexy REB Divnomoryje, které nedávno dorazily do vojsk, byly také dopraveny do Sýrie.

Ve středu se k tématu přidává na ng.ru také vojenský expert Alexandr Golc: „Podle ministra obrany Sergeje Šojgu bude do dvou týdnů Damašku dodán komplet S-300. Podle médií jde o plukovní komplet S-300PMU-2 Favorit, který zahrnuje 24 odpalovacích zařízení.“ Zároveň potvrzuje dodání prostředků REB ve složení zveřejněném serverem Free News.

Video: Vykládka S-300 z letounu An-124 v Sýrii (03.10.2018)

Jak dokazuje výše uvedené video, minimálně jeden dopravní letoun An-124 v Sýrii s komplety S-300 již přistál. Tuto informaci potvrzuje v Sýrii vydávaný ruský server Free News: „Včera přistálo letadlo An-124 Ruslan, jež dříve do Sýrie dopravilo komplety S-400.“

Jak je vidět z úvodního přehledu, od baterie kompletu S-300 jsme se dostali až k osmi raketovým plukům, což představuje opravdu masivní počty.

Z hlediska typu je nejčastěji zmiňován komplet S-300PMU-2. Jedná se o exportní verzi a je otázkou, zda je momentálně „skladem“. Pak s přihlédnutím k letu An-124 oklikou přes Murmansk může dojít i na scénář, kdy pod časovým tlakem ruské ministerstvo obrany „vyškrabuje“ jednotlivé kusy z raketových pluků, avšak kompletů S-300PS (verze pro ruskou armádu), včetně obsluhy.

Aby byla plně využita schopnost jednotlivých kompletů z pohledu technických schopností a souběžné střelby na maximum cílů, pak můžeme hovořit o minimálních počtech odpalovacích zařízení. Pro komplet S-300PS jsou to tři odpalovací zařízení, společně tvoří baterii a samostatně mohou fungovat s radiolokátorem 36D6. Ten umožňuje současné sledování 12 cílů, střelba je vedena na šest cílů po dvou raketách. Oddíl pak tvoří tři baterie a pluk tři oddíly, ale složení a počty se mohou měnit.

U kompletu S-300PMU-2 je „efektivní“ počet odpalovacích zařízení 24 (dvě baterie po 12). Stanice bojového řízení 54K6E2 trvale sleduje 100 cílů, souběžně dokáže navádět 72 raket a střelba je vedena na 36 cílů po dvou raketách. Výhodou stanice 54K6E2 je možnost komunikace s raketovým systémem S-200VE. Oddíl tvoří dvě baterie a pluk tři oddíly (opět se může měnit).

Zřejmě až nejbližší týdny tedy rozluští otázku, co bude vlastně do Sýrie navezeno, zda S-300PS nebo S-300PMU-2, případně kombinace obojího.

Papírové schopnosti S-300

Podívejme se na bojové schopnosti kompletu S-300PMU-2 (tedy exportní varianty) pohledem Jevgenije Damanceva ze serveru TopWar, který se této tematice věnoval minulé úterý článkem pod titulkem „S-300 za nos nepopotáhneš! Technické trhliny v úderných eskadrách izraelského letectva“.

V úvodu rozebírá současnou geopolitickou situaci mezi Ruskem a Spojenými státy se závěrem, že „každým rokem je stále více zpochybňován náš status supervelmoci v oblastech Blízkého východu a východní Evropy. Vytváří se tím značné množství operačně taktických potíží v syrských a donbaských konfliktech, stejně jako ve vodách Středozemního, Černého a Azovského moře.“

K dané problematice uvádí: „Tel-Aviv se střetne s odezvou ve formě několika plnohodnotných protiletadlových raketových oddílů S-300PMU-2 (nebo PS), stejně jako s automatizovanými řídicími systémy pro protiletadlové raketové brigády typů Poljana-D4M nebo Bajkal-1ME, které je propojí do jediné setecentrické sítě ‚třístovek‘, Pancirů-S1 a Buků-M2E.“

Taktická střela Delilah

Taktická střela Delilah

Dále uvádí, že se některé izraelské analytické zdroje stále opírají o taktické střely Delilah a pumy GBU-39 / B SDB (proti fixním cílům) v naději, že rychle zlikvidují komplety S-300 dodávané syrské PVO. Podle Damanceva ale Rusko „zařízlo jejich naděje v zárodku“.

Podle Damceva dříve piloti izraelského F-15I Ra’am a F-16I Sufa kvůli dlouhé době reakce syrského systému S-200, stejně jako možnosti omezit cílový kanál zastaralého radaru 5H62V pomocí palubní stanice REB Elisra SPJ-40 na stíhačkách F-15 a F-16, mohli spokojeně vystoupat do výšky více než 7 až 8 km nad horským pásmem mezi údolím Bikáa a syrským Damaškem.

Pak odhodily klouzající pumy GBU-39 / B ve vzdálenosti 80 až 110 km. S kompletem S-300PMU-1/2 a poměrně pokročilými protiletadlovými řízenými střelami 48N6 a 48N6E2 ale tento postup nebude fungovat.

Důvod vidí Damacev v tom, že jedním z hlavních odpalovacích prvků raketového systému S-300PMU-2 Favorit je silný radar „nasvícení“ a navedení 30N6E2, postavený na základě pasivní fázové antény s vysokou odolností proti rušení. Je schopen zachytit cíl F-16I (efektivní odrazová plocha EOP s podvěsy přibližně 2,5 m²) pro přesné automatické sledování cíle ve vzdálenosti 170 až 180 km a zajistit start rakety 48N6E2 z podobné vzdálenosti.

Vezme-li se v úvahu využití Elisry SPJ-40 izraelskými piloty, může být tento rozsah snížen na 110 až 130 km, „což není špatné, ale stále neumožňuje bezpečně používat malé pumy [GBU-39 / B – pozn. AN],“ uzavírá Damancev.

Tematiku pak končí slovy: „Závěrem: nad syrským divadlem vojenských operací bude F-16I nucen pracovat výhradně v režimu kopírování terénu, což vylučuje možnost odpálení malé pumy [GBU-39 / B – pozn. AN] s EOP 0,015 m2 na dlouhé vzdálenosti, což bylo možné až do nedávné doby. To pak ale bude vyžadovat použití nejznámější taktické rakety na dlouhou vzdálenost Delilah vyvinutou společností IMI.“

Navzdory skutečnosti, že dosah této rakety je přibližně 250 km, rychlost a manévrovatelnost rakety není nijak oslnivá: „Rychlost letu se pohybuje od 400 do 850 km/h a letecké manévry mohou být provedeny s přetížením ne více jak 5 G. V důsledku toho bude počítač v S-300PMU-2, umístěný ve velitelském systému řízení boje 54K6E2, mít v první řadě dostatek času na detekci, nastavení trajektorie, zachycení a zasažení Delilahu. Zadruhé, je dostatečná důvěra v její zničení, protože protiletadlová raketa 48H6E2 je schopna zachytit předměty s přetížením řádově 12 až 15 G, mající vlastní G-limit 30 až 35 jednotek.“

40V6MD pro vyhledávání cílů za horizontem

40V6MD pro vyhledávání cílů za horizontem

Někdo může namítat, že zahorizontální let střely Delilah zbaví operátory S-300 potřebného času na odpověď. Tento moment je v kompletu S-300 kompenzován univerzální devětatřicetimetrovou věží 40V6MD, na které má anténní radar 30N6E2 rádiový obzor do vzdálenosti 38 km na cíle letící ve výšce 20 m.

Když se podíváme na zaoblené obrysy taktické rakety Delilah, o průměru trupu 330 mm s vyčnívajícími přívody vzduchu, můžeme mluvit o EOP rovnajícímu se 0,04 až 0,05 m², zatímco minimální omezení této hodnoty pro S-300PMU-2 je 0,02 m².

Zde se zastavíme, jelikož údaj EOP uvedený Damancevem vychází pravděpodobně z jeho odhadu průměru rakety a „něco navíc za sací otvor. Samozřejmě, výrobce rakety Delilah tento údaj chrání.

A dále Damancev pokračuje: „Ano, i tepelné záření z hnacích motorů těchto raket bude dokonale zaznamenáno opticko-elektronickými komplexy 10ES1-E instalovanými na syrském Pancíri-S1. A dokonce i v případě, že u Favoritu s Delilou budou potíže, rakety a kanony Pancire-S1 dovedou případ do konce,“ uzavírá Damancev.

S-300 vlastní Západ a cvičí se proti němu

Nebudeme zde rozebírat technické parametry kompletu S-300, podíváme se ale na jeho historii a některé zajímavosti, uveřejněné v TopWaru v březnu 2016 pod titulkem „S-300 v 21. století“.

Mimo jiné se zde dočteme, že jedním z uživatelů S-300PMU-1 je od roku 1999 Řecko. Po zakoupení byl komplet přemístěn na řecký ostrov Kréta, kde v roce 2013 během cvičení Lefkos Aetos 2013 proběhly cvičné střelby.

V současné době (rok 2016) se nacházejí dva řecké oddíly s S-300PMU-1 poblíž letiště Kazantzakis na ostrově Krit. V dubnu 2015 se zde uskutečnilo společné cvičení s IAF, během něhož se izraelské letouny učily reagovat na S-300PMU-1.

Po jednom protiletadlovém oddílu S-300PMU je v ozbrojených silách Bulharska a Slovenska. V Bulharsku v květnu 2013 při společných cvičeních „Collector’s Item“ izraelské a americké bojové letouny vypracovaly metodiku boje s komplety S-300PMU, jež jsou součástí PVO Bulharska.

Další zajímavostí uvedenou serverem TopWar o kompletu S-300PMU-2 Favorit je zajištění schopnosti integrovat komplet do různých systémů PVO včetně těch, které pracují ve standardech NATO.

Radiolokátor 30N6

Radiolokátor 30N6

V roce 1995 byla uskutečněna dodávka prvků ruského S-300PS přes Bělorusko do Spojených států. Chybějící části systému získali Američané na Ukrajině. Při nákupu prvků S-300 se Američané především zajímali o velitelskou stanici 5H63C s multifunkčním radarem pro „nasvícení“ a navádění raket 30N6 a mobilní 3D radar 36D6.

V současné době se systém nachází na zkušebním a leteckém polygonu v poušti ve státě Nevada v prostoru Nevada Test Rangeo. Osmdesát kilometrů východně se nachází technologický park Lockheed Martin, známý jako Oblast 51 (Area 51), 190 km na jihovýchod je základna leteckých sil Nellis a o něco blíže – polygon Nellis Test Range, používaný leteckými silami, zejména pro vývoj nových technologií a bojového pilotního výcviku. A konečně asi 180 km je vzdálená letecká základna Edwards, základna leteckých sil a technologické platformy společnosti Boeing.

S-300 v reálných bojových podmínkách

Jedním z dalších zajímavých údajů uveřejněných magazínem TopWar je, že „střelba na polygonech za podmínek silného rušení opakovaně prokázala, že skutečná pravděpodobnost zásahu aerodynamického cíle jednou raketou kompletu S-300P je 0,7-0,8. Pro zaručení zničení „obtížného“ cíle je zapotřebí vystřelit 2 až 3 rakety“.

O podobných schopnostech kompletu S-300PMU-2 Favorit dostupná informace není. Vyjdeme tedy ze schopností samotné rakety kompletu 48N6E2 a porovnáme ji se schopnostmi rakety 9M82 vojskového kompletu S-300V, publikovaných také na TopWaru.

Raketa 48N6E2 dosahuje maximální rychlosti 7,1 M a ve výšce 25 km pracuje s přetížením 8 - 10 G při rychlosti 2,7 M. Raketa 9M82 dosahuje rychlosti 6,5 M s možností manévru s přetížením do 20 G a výškovým dosahem 30 km. Parametry pro výšku 25 km nejsou uvedeny.

Na příletu, protínají-li se vzájemně trajektorie, je raketa 48N6E2 schopna zachytit cíl o rychlosti do 10,1 M. Raketa 9M82 je schopna zachytit cíl na příletu o rychlosti 10,8 M, což odpovídá balistickým raketám o dostřelu 2500 km, proti kterým byla vyvíjena.

Nicméně i z tohoto srovnání je patrné, že raketě 48N6E2 ve vyšších výškách „dochází dech, včetně schopnosti manévru.

Server TopWar v článku o modernizovaném kompletu S-300VM Antej-2500 uvedl parametry pravděpodobnosti zásahu cíle jednou raketou 9M82 kompletu S-300V s hodnotou 0,5-0,7 proti střelám typu SRAM (Short-Range Attack Missile) a s hodnotou 0,4-0,6 proti raketám Pershing.

Z uvedeného tedy lze dovodit, že komplet S-300PMU-2 není schopen efektivně působit proti balistickým střelám. Proti cílům kolem Lakatije tak může Izrael teoreticky použít rakety LORA.

Izraelské balistické rakety

Izraelské balistické rakety

Nyní se podívejme na účinnost rakety 48N6E2 proti aerodynamickým cílům. U rakety obdobného zaměření 9M83 vojskového kompletu S-300V je uvedena střední rychlost 4,3 M s přetížením do 20 G. Pak lze dovodit, že v podstatě schopnosti raket 48N6E2 a 9M83 jsou obdobné. Je-li uveden parametr zásahu aerodynamického cíle pro jednu raketu 9M83 s hodnotou 0,7-0,9, pak z toho vyplyne pro komplet S-300PMU-2 nutnost střelby dvěma raketami na cíl. Za podmínek silného rušení nelze ani vyloučit nutnost použít tří raket.

Závěrem uveďme ještě jednu poznámku z článku, a to ohledně nabíjení kompletu S-300. Doba potřebná k nabití odpalovacího zařízení není nikde uvedena. Zde si můžeme pomoci poznatkem z vlastní zkušenosti, kdy norma na naložení operačně-taktické rakety (OTR) na odpalovací zařízení (OZ) byla 20 minut. Princip i pomůcky pro nakládku jsou podobné. Pro čtyři rakety to znamená minimálně 80 minut. Po vystřelení všech čtyř raket musí OZ opustit palebný prostor a provést přesun do technického prostoru ve vzdálenosti okolo 3 – 5 km.

Na svinutí a rozvinutí kompletu OZ ke střelbě je třeba 5 minut. Celkový čas se započtením přesunu do původního nebo záložního bojového prostoru pak vychází okolo 100 minut i více. To je doba, za kterou se dá prohrát bitva. Čtyřiadvacet odpalovacích vozidel S-300 tak reálně může zničit 12 vzdušných cílů (letecké munice), při použití REB osm – poté potřebuje 100 minut na navrácení do akce.

Protiraketový komplet je v postavení „bránícího se“ a místo a čas úderu určuje protistrana. Z jejího pohledu půjde jen o to najít v sestavě kompletu místo, kde je možnost zbavit jej raket. Tomu se u kompletu S-300PMU-2 Favorit má předejít zařazením 72 odpalovacích zařízení s 288 raketami na ploše hloubky zhruba 100 km a šířky okolo 150 km podle terénu a potřeby zahuštění na požadovaných směrech.

Pro zakrytí vzdušného prostoru Sýrie šesti až osmi pluky S-300PMU-2, podle představ „zdroje z Kommersantu“, pak vychází nepředstavitelná a nereálná čísla. Vietnamský scénář Ruska v Sýrii se konat nebude.

Zdroj: TopWar (2) (3) (4) (5), Free News (2), NG.ru, RIA (2)

Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde.

Autor:

Nejčtenější

Alza to zase zkouší. Zákazníkům do košíku „tajně“ přihodí nechtěné věci

Stačí chvilka nepozornosti a obchod vám do košíku přidá něco, co jste si...

Před odesláním objednávky v e-shopu si dobře zkontrolujte obsah košíku. Je možné, že vám tam bez vašeho vědomí něco...

Známe tvář mrtvé dívky z obleženého Tábora. Kdy zemřela, napověděla mince

Zrekonstruovaná podoba dívky (18 až 19 let) nalezené ve společném hrobě v...

Téměř 400 let ležela v zapomenutém společném hrobě, než její pozůstatky při stavbě rodinného bazénu náhodou objevili. V...

Alza dostala pokutu za přidávání zboží do košíku. A není jediná

Česká obchodní inspekce pravomocně rozhodla o udělení pokuty pro společnost...

Společnost Alza.cz bude muset zaplatit 150 tisíc korun za to, že zákazníkům přidávala do košíku zboží, na které sami...

Vyzkoušeli jsme nejlepší způsob, jak sledovat televizi. Poradíme i vám

Test set-top-boxů pro televizi přes internet

Nezajímá vás kdy pořad jde, ani kolik je v něm reklam. Pustíte si jej kdykoli během i po odvysílání a reklamní bloky...

Nedávno o ní nikdo nevěděl. Odlitek zdi z fotografií atentátníků je v ČR

Cihlovou zeď z vnitrobloku jednoho londýnského domu zná každý, kdo viděl...

Stáli před ní všichni. Kubiš, Gabčík, Opálka i další hrdinové, kteří v roce 1942 vykonali atentát na Heydricha nebo...

Další z rubriky

Sovětský svaz neplánovaně bombardoval Helsinky. Začala zimní válka

Helsinky po náletu sovětských bombardérů prvního dne zimní války 30. listopadu...

Posledního listopadu roku 1939 napadl Sovětský svaz malé Finsko a tím začala zimní válka. Ještě ten den zažily Helsinky...

Nedávno o ní nikdo nevěděl. Odlitek zdi z fotografií atentátníků je v ČR

Cihlovou zeď z vnitrobloku jednoho londýnského domu zná každý, kdo viděl...

Stáli před ní všichni. Kubiš, Gabčík, Opálka i další hrdinové, kteří v roce 1942 vykonali atentát na Heydricha nebo...

Ve dveřích stihl dát synovi hodinky, pak ředitele ČSA popravili

František Stočes, s obrácenou buřinkou v ruce. Za povšimnutí stojí černá páska...

Inženýr František Stočes byl druhým ředitelem letecké společnosti ČSA. Právě on se významně zasloužil o to, že se stala...

Najdete na iDNES.cz