John „Jack“ Travers Cornwell, známý jako Jack Cornwell, se narodil 8. ledna roku 1900 do dělnické rodiny, v té době žijící ve městě Leyton (později pohlceno Londýnem) v hrabství Essex. Po osmi letech základní školní docházky se se vzdělávacími institucemi nadobro rozloučil a od třinácti let pracoval jako pomocník v pekárně či poslíček.
Hned po vypuknutí Velké války se přihlásil do Královského námořnictva (Royal Navy), ale protože mu ještě nebylo ani patnácti let, byl odmítnut. Ve svém úsilí byl však natolik vytrvalý, že začátkem roku 1915, po dovršení zmiňované věkové hranice, byl do služby přijat.
Nastoupil k základnímu námořnímu výcviku pro službu na válečné lodi. Druhou část výcviku, kdy získal specializaci jako člen obsluhy lodního děla, prodělal na pancéřovém křižníku HMS Lancaster (HMS = Her nebo His Majesty’s Ship, loď jejího nebo jeho veličenstva). Po výcviku odešel na velikonoční pondělí na námořní základnu Rosyth v zálivu Firth of Forth, kde byl zařazen do posádky připravované pro HMS Chester.
Lehký křižník Chester zářil novotou. Anglická loděnice Cammell Laird v Birkenheadu ho stavěla původně pro řecké námořnictvo pod jménem Lambros Katsonis. Válka však byla příčinou toho, že loď byla zakoupena pro Královské námořnictvo (po válce v roce 1921 byla původnímu zájemci opět nabídnuta, Řekové však o použité zboží již neměli zájem). Na vodu byla loď spuštěna 8. prosince 1915 a do ostré služby uvedena 2. května 1916, necelý měsíc před bitvou u Jutska.
Hlavní výzbrojí Chesteru bylo deset kanonů ráže 5,5" (140 mm), jeden na přídi, jeden na zádi a po čtyřech na obou bocích lodě. A právě do obsluhy příďového kanonu byl zařazen i Jack Cornwell.
Křižník Chester 30. května před půlnocí zvedl kotvy a vyplul na moře. Tehdy vyplula v několika formacích celá Grand Fleet, což byla hlavní síla Royal Navy. Chester byl připojen ke 4. eskadře lehkých křižníků.
Grand Fleet v celkové síle 151 lodí mířila ze základen Scapa Flow, Cromarty a Rosyth směrem k Jutskému poloostrovu. V ústrety jim mířily hlavní síly německého Císařského námořnictva, tzv. Širokomořské loďstvo (Hochseeflotte), v počtu 99 lodí.
Dalšího dne se tyto grandiózní síly setkaly a svedly spolu největší námořní bitvu první světové války, bitvu u Jutska. Bitva se skládala z několika střetnutí a ne všechny jednotky do ní byly aktivně zapojeny, myšleno tedy přímo do bojových střetů. Vraťme zpět na palubu lehkého křižníku Chester.
Asi v půl šesté v podvečer na něm zaslechli kanonádu jihozápadně od své pozice. V tu dobu plul Chester asi pět mil západně od 3. eskadry bitevních křižníků kontradmirála Hooda. Tato eskadra byla jedním ze čtyř uskupení bitevního loďstva Grand Fleet. Hood o německých lodích zatím ponětí neměl.
Cornwellův kanon Kanon, který obsluhoval Jack Cornwell, má ve svých sbírkách Imperial War Museum. S tím se váže zajímavý příběh. V červnu 1940 byl z Dunkirku evakuován Britský expediční sbor. Britové s obavami čekali německou invazi na jižním pobřeží Anglie. Protože trpěli nedostatkem zbraní, sháněli funkční kusy i po muzeích. I IMW muselo přispět, avšak Jackův kanon kurátoři nevydali a zdůvodnili to jeho vysokou hodnotou. (Původně lodní děla se používala například jako pobřežní.)  |
Chester vyrazil plnou parou směrem k ozývající se dělostřelbě. Viditelnost v oblasti byla značně omezená. Náhle se na levoboku vynořily zlověstné siluety lodí. Byla to 2. průzkumná skupina německého loďstva. Tvořily ji čtyři lehké křižníky: Frankfurt, Pillau, Elbing a Wiesbaden. Na osamocený britský křižník se spustila devastující palba z jejich hlavních zbraní, děl ráže 150 mm.
Než Britové stihli palbu opětovat, vystřelili Němci už tři salvy. Chester utržil sedmnáct zásahů střel ráže 150 mm. U příďového děla, kde byl Jack Cornwell, postupně explodovaly čtyři nepřátelské granáty. Děla lehkého křižníku nebyla umístěna v pancéřových věžích, měla pouze čelní pancéřový štít mírně přesahující do boků. Štít nesahal dolním okrajem až k palubě, takže obsluhy neměly stoprocentní krytí prakticky ani ze předu, z ostatních stran pak byly zcela nekryté.
Až na Jacka byli všichni členové obsluhy příďového děla zabiti. Jack byl těžce raněn střepinou do hrudníku. Chlapec dál však čekal se sluchátky na uších a mikrofonem v ruce na rozkazy od dělostřeleckého důstojníka z velitelského můstku lodě.
Poškozenému Chesteru se podařilo naštěstí z boje uniknout, přičemž nalákal protivníky před hlavně děl Hoodových lodí. Ty těžce poškodily křižníky Elbing a Wiesbaden, které byly později v bitvě zničeny.
Z posádky Chesteru padlo 29 mužů a zraněno jich bylo 49, většina patřila k obsluhám děl. Zdravotníci našli těžce zraněného Jacka Cornwella po boji u jeho děla. Zranění však byla smrtelná a Jack jim 2. června, dva dny po bitvě, podlehl. In memoriam mu byl udělen Viktoriin kříž, nejvyšší britské vojenské vyznamenání. V první světové válce byl nejmladším vojákem, který toto vyznamenání obdržel, v celé historii pak třetím nejmladším. Slabá útěcha za smrt.
Jack Cornwell se stal národním hrdinou Velké Británie. Jeho první a zároveň poslední bojové vystoupení doprovází i pár mýtů a legend. Například sám a těžce raněný měl po vyřazení ostatních členů obsluhy dělo s vypětím posledních sil nabít, zamířit a vystřelit na lehký křižník Wiesbaden a šťastným zásahem ho potopit.
Zmiňovaný Viktoriin kříž pak dostal především zásluhou kapitána lehkého křižníku Chester, Roberta Lawsona. Ten v dopise adresovaném admiralitě s návrhem vyznamenat Jacka Cornwella in memoriam popisoval, jak těžce raněný chlapec čekal na rozkazy u nejexponovanějšího děla jeho lodě, kdy kolem dopadaly nepřátelské granáty a ostatní muži z obsluhy leželi na palubě v krvi. Ne všichni admirálové ihned s udělením vyznamenání souhlasili. Doba však byla zlá, bylo potřeba zvednout morálku námořníků po nepovedené velké bitvě a nalákat další muže do služby. Především tento aspekt ležel na misce vah rozhodujících o Viktoriinu kříži pro Jacka Cornwella.
Bitva u JutskaPři otázce na největší námořní bitvu Velké války se Brit pochlubí, že jí byla bitva u Jutska, ve které zvítězilo Královské námořnictvo. Naopak Němec bude trvat na bitvě u Skagerraku a začne se tlouct v prsa, jak to těm Britům Císařské loďstvo nandalo. Člověk by pak mohl získat mylný dojem, že oba hovoří o dvou různých bitvách, ale není tomu tak. Bitva u Jutska (Jutský poloostrov - Dánsko, Skagerrak - průliv mezi Dánskem a Norskem) se odehrávala ve dnech 31.5. až 1.6.1916 a byla vlastně jediným střetnutím hlavních hladinových námořních sil Velké Británie a Německa. Počtem zúčastněných lodí a námořníků (Brit.: 151 lodí a 60 tisíc mužů, Něm.: 99 lodí a 45 tisíc mužů) se řadí mezi největší námořní bitvy historie, i když sumarizace ztrát může někoho od takové klasifikace odrazovat (Brit.: 14 lodí a 6094 padlých, Něm.: 11 lodí a 2551 padlých). Samotné bojové střety probíhaly ve čtyřech hlavních etapách, přibližně mezi půl čtvrtou hodinou odpolední dne prvního a půl pátou hodinou ranní dne druhého. Vzhledem k utrpěným ztrátám, kdy Britové přišli o nesrovnatelně více těžkých lodí (celkový ztracený výtlak 113 tisíc tun oproti 60 tisícům tunám), včetně tří moderních bitevních křižníků, lze bitvu označit jako taktické vítězství Německa. Britové si však udrželi v hladinových silách markantní námořní převahu a německá Hochseeflotte se po této bitvě až do konce války neodvážila vyplout z přístavů, z tohoto pohledu tedy bitva skončila strategickým vítězstvím Royal Navy. Nechceme-li se přiklánět ani na jednu stranu, můžeme bitvu u Jutska označit jatkami bez vítěze.  Bitva u Jutska, výřez z obrazu (autor obrazu: William Lionel Wyllie) |
