Radar u nás by měl být součástí takzvaného třetího - posledního stupně protiraketového deštníku. To znamená, že bude schopen upřesnit pohyb rakety až v posledních minutách jejího letu.
Celý Systém obrany proti balistickým raketám (BMDS) je vysoce sofistikované zařízení, které vyhodnocuje obrovské množství údajů. Ty se dodávají ze země a ze vzduchu, ale i z moře a hlavně z vesmíru. Předpokládá se, že BMDS rozpozná odpálení balistické střely nejdřív čtyři minuty po jejím startu.
Satelitní systémy včasné výstrahy pracující s infračervenými (IR) senzory mají být první frontou, která na případný start nepřátelské rakety upozorní. Dokáží detekovat plameny motorů startující rakety. Tento družicový systém nese označení SBIRS a zatím je ve fázi budování. Sledování podezřelých území tak má v současnosti na starosti starší výstražný satelitní systém DSP (Defense Support Program).
Pozor, raketa je odpálena
Sledování odpálené balistické rakety a uvolněných hlavic pak spolu se zmíněnými satelity sledují pozemní či námořní radary včasného varování. „Existují tři stupně protiraketové ochrany, takzvaného protiraketového deštníku. Prvním jsou stacionární družice včasné výstrahy, které dají první signál, že nějaká raketa odstartovala. Druhý stupeň tvoří radary Over The Horizon (OTH) upřesňující trajektorii letu nepřátelské rakety. Ze zjištěných údajů se dá usoudit, kam přibližně střela směřuje s přesností na tisíce kilometrů,“ vysvětluje Antonín Vítek z Akademie věd ČR, uznávaný odborník na kosmonautiku.
„Do třetího stupně patří i lokální radary, se kterými se počítá pro ČR. Ty jsou schopny upřesnit pohyb rakety v posledních minutách jejího letu. Moderní hlavice totiž umožňují takzvaný terminální způsob řízení, kdy je střela schopna na poslední chvíli změnit směr letu. Je tedy zřejmé, že vliv na efektivnost celého deštníku mají lokální radary značný,“ upřesňuje Vítek.
Všechny systémy se tak snaží co nejrychleji zjistit letovou dráhu rakety a co nejpřesněji určit místo, kam by měla hlavice dopadnout a především určit pravděpodobné místo střetu s obrannou raketou. Vše je koordinováno velitelskými a řídícími strukturami Systému obrany proti balistickým raketám.
Následně je provedeno protiopatření, které spočívá ve vypuštění tzv. antirakety se speciální hlavicí vybavenou prostředky EKV (Exoatmospheric kill vehicle). Jak z názvu vyplývá, je určena pro likvidaci útočné střely mimo atmosféru. K navádění na cíl této raketě slouží především údaje z velícího střediska. Tato antiraketa se přiblíží k nepřátelské střele, přičemž samotné navedení na cíl a jeho zásah již zajišťují zmíněné prvky EKV prostřednictvím IR senzorů s dosahem 500 až 800 km. Ty mají za úkol pouze vlastní kinetickou energií zničit všechny případné hlavice. EKV také musí rozpoznat, které z nepřátelských hlavic jsou bojové a které pouze klamné.
Proč má být radar v Česku |
Česká republika byla požádána o umístění radarové stanice, která má být součástí Systému obrany proti balistickým raketám (BMDS). Zmíněný program vychází z americké Strategické obranné iniciativy (SDI), která byla vyhlášena již v roce 1979 za prezidentování Ronalda Regana. V roce 1983 pak byl zveřejněn jako program Hvězdných válek. Dnes je systém schopen zlikvidovat asi 5 mezikontinentálních raket. Po dokončení to může být až desetinásobek. Americký systém protiraketové obrany byl dosud optimalizován na obranu kontinentálního území Spojených států před útokem ze západu a severu. Proto byly v první fázi rozmisťovány obranné rakety na Aljašce a v Kalifornii a radar na Aleutách. Nejnověji v červnu 2006 byl umístěn radar s dlouhým dosahem v Japonsku. Radar v Česku bude součástí tohoto takzvaného protiraketového deštníku. Ve spolupráci s raketovou základnou v Polsku má být celý systém schopen zlikvidovat balistickou raketu odpálenou z Blízkého a Středního východu. "Český radar" je také velmi důležitý pro zvýšení efektivnosti obranného deštníku při sledování nepřátelských střel v poslední fázi jejich letu. |
Snímací hlavice EKV je tvořena:
dlouhoohniskovým teleskopickým zaměřovačem,
kryogenní plynovou chladicí soustavou,
multispektrálním čidlem s velkoplošným snímacím detektorem s 256 x 256 prvky instalovanými v ohniskové rovině teleskopu,
reaktivní pohonnou soustavou |
Vše se přitom musí stihnout zhruba do 25 minut od odpálení mezikontinentální útočné střely. Záleží samozřejmě na vzdálenosti mezi odpalovací rampou útočníka a cílem. Ideální zásah je možný ve chvíli, kdy se jaderná hlavice nachází ve střední fázi letu a je nad zemskou atmosférou. V případě neúspěchu jsou další kroky pro eliminaci takového nebezpečí mnohem obtížnější.
Trefit a bezpečně zničit nepřátelskou raketu není jednoduché. Složitost celé operace popisuje Antonín Vítek. „Úspěšnost protiraketového deštníku je zatím tak padesát na padesát. Je to způsobeno i relativně krátkým vývojem celého systému, který byl v minulosti přerušen dohodou mezi USA a Ruskem. Je také potřeba si uvědomit, že proti sobě letí dvě tělesa (rakety) rychlostí několik kilometrů za sekundu a obě při tom ještě manévrují. Obranná raketa musí navíc takříkajíc odhadnout, kam ta druhá uhne. Z těchto důvodů se nedá počítat s tím, že by raketový deštník někdy v budoucnu měl 100% účinnost. Situace se pak může řešit vypuštěním většího množství obranných raket, z nichž by se nějaká mohla trefit. To už je však čirá spekulace,“ říká Antonín Vítek.
Česká radarová základna nás sama neochrání
K tomu, aby mohlo vše fungovat, jak má, je potřeba jednak přesné součinnosti všech tří systémů a také jejich dostatečný počet. Čím více jich bude, tím dříve dojde k rozpoznání dráhy mezikontinentální střely, vypočítání střetu s antiraketou a především k jejímu zničení.
„Radiolokátory systému XBR, které by mohly být umístěny na území Česka, budou součástí protiraketového deštníku a výrazně by zvýšily jeho přesnost. Nesloužily by však pochopitelně přímo k obraně České republiky, tuto funkci by plnily základny protiraket na území jiných států. Čím více existuje míst, odkud je možné sledovat aktivní dráhu protivníkovi rakety, tím větší je pravděpodobnost úspěšného zásahu,“ uvádí podrobnosti Antonín Vítek.
V Česku by mohla být provozována radarová základna vybavená víceúčelovým přehledovým a střeleckým 3D vylepšeným radiolokátorem Ground Based Radar Prototype (GBR-P) systému XBR (X-band Radar). Samotný radar je umístěn v kopuli, která na první pohled vypadá jako horkovzdušný balón. Je tak chráněn před povětrnostními vlivy.
Radar v číslech |
Celková plocha radarové stanice 384 m2 |
Plocha přijímací a vysílací fázované antény: 125 m2 |
Počet T/R modulů: minimálně 45 000 |
Pracovní pásmo: X (8 - 12 GHz) |
Výkon: 200 kW |
Dosah kolem 5 000 km |
Pohyblivost: rozsahu 356° horizontálně a 90° vertikálně |
Počet řádků kódu v obslužném software: 652 000 |
Počet zaměstnanců: 200 včetně civilistů |
Takto by mohl vypadat radar umístěný v České republice
První radar tohoto druhu byl otestován zhruba před šesti lety a americká armáda počítá s tím, že během příštích dvaceti let jich bude provozovat nejméně devět. Radar pracuje v kmitočtovém pásmu X, což znamená frekvenci od 8 do 12 GHz s impulsním výkonem cca 200 kW. Plochá přijímací a vysílací fázovaná anténa s rozlohou 125 m2 je schopna díky otočnému podstavci se pohybovat v rozsahu 356° horizontálně a 90 ° vertikálně. Může obsahovat až 69,632 modulů T/R (transmit/receive). Radar dokáže veškerý svůj vysílací výkon zaměřit do jednoho paprsku, ale i do několika, které tak mohou sledovat více cílů.
Za tímto účelem je vybaven další podpůrnou elektronikou a speciálním software, který má umožnit najít a identifikovat hrozbu (ideálně i typ rakety), sledovat ji a předávat údaje pro navádění obranných raket. Rozlišovací schopnost radaru se pohybuje v řádu decimetrů a to na vzdálenosti kolem 5 000 km.
Radarová základna tedy může sama odhalit odpálení rakety, nebo se nasměrovat na její sledování podle došlých údajů, pokud je raketa v jejím akčním rádiu. Poté neustále vyhodnocuje získané údaje, které předává jak velícímu centru, tak i vypuštěným obranným raketám. Může jim pomáhat i s identifikací falešných hlavic. V případě zásahu letící rakety zařízeními EKV má pak radar úkol srážku vyhodnotit.
Bude to mít dopad na Česko?
Osádku radarové základny může tvořit až 60 vojenských specialistů a dále pomocný personál. Celkově by počet amerických vojáků na území ČR nepřesáhl 200. K ochraně zařízení Spojené státy podle zdrojů z České armády neplánují trvale rozmístit žádné další raketové systémy. Před eventuálním útokem BŘS chrání základnu samotné protirakety.
Plán případné realizace stavby základny: Uzavření dohody do 2007 |
Vlastní protivzdušná obrana základny bude řešena hotovostními stíhači AČR, vyčleněnými pro systém protivzdušné obrany NATO (NATINAD). V případě krize USA uvažují, po dohodě s hostitelskou zemí, o dočasném posílení protivzdušné obrany základny vlastními prostředky.
Radar vyžaduje vytvoření bezletové zóny, která by významně nepřesáhla v žádném z navrhovaných míst hranice již existující bezletové zóny nad vojenskými újezdy a nenarušila by letecké koridory.
Bezpečná zóna kolem radaru znamená, že v okruhu 13,5 km od radaru není možné používat výbušniny, v okruhu 8,6 km nesmí létat civilní letouny, v okruhu 4,5 km vojenská letadla a po zemi se neautorizované osoby nesmí pohybovat v okruhu 0,5 km.
Podle armádních údajů nepředstavuje výkon systému s ohledem na pracovní kmitočet a hustou rádiového signálu nebezpečí pro příjem rozhlasu ani televize a dalších civilních prostředků. A to s ohledem na to, že bezpečnostní zóna činí zhruba 14 km.
Zdroje a užitečné odkazy: |