Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Jak jsme závislí na bezplatných službách

aktualizováno 
Bereme je jako něco zcela samozřejmého, jsou každodenní součástí našich životů. Služby přístupné zadarmo. Stali jsme se na nich do značné míry závislí, a pokud ještě ne, tak se takovými pomalu stáváme. Přitom stačí málo, a mohou nám naši závislost ošklivě vrátit.
I závislost na bezplatných službách může být riziková...

I závislost na bezplatných službách může být riziková... | foto: Profimedia.cz

Jak moc jsme závislí na tom, co je zadarmo? Co se stane, když to zadarmo nebude?

Zkuste počítat s námi. Facebook, Twitter, Lidé, Spolužáci, hosting webových stránek, desítky "drobných" účtů u různých webových serverů a samozřejmě e-mail, který mimo jiné slouží jako přihlašovací jméno do většiny, když ne do všech výše uvedených služeb. To jsou všechno služby a nástroje, které jsme si zvykli každodenně používat.

Nemusí být webové, patří sem také ICQ, Skype a další nástroje přímé komunikace, Live Mesh, Dropbox v oblasti cloud computingu, nebo třeba Mozy v zálohování. To jsou jen některé služby, které se nám nabízejí zdarma.

Proč je vše zadarmo?

Představme si stroj času a vraťme se v něm asi tak o deset let do minulosti. Internet tehdy masově dobýval firmy i domácnosti v takzvané Dial-up variantě, na dnešní dobu nepoužitelně pomalé. Zpravodajské servery vypadaly zcela jinak než dnes (například pod Technetem byste našli toto).

Stále větší počet podnikavců správně chápal, že na síti je budoucnost. V prostředí internetu vznikaly nové služby jako houby po dešti. Konkurence byla obrovská a stejně tak i tlak na inovace. Takřka všechny nové služby byly pro koncové uživatele zadarmo. Rozhodně ale ne proto, že by to jejich provozovatelé a autoři plánovali.

Hlavními důvody stavu, kdy jsme mohli používat zdarma služby, které byly projektovány, plánovány a naprogramovány jako komerční (tj. placené), byly:

  1. Služby se nacházely ve stavu veřejných "betaverzí". Po odzkoušení uživateli se plánovalo jejich zpoplatnění. Za jejich funkci v době zkoušení autoři neručili, a proto ani nechtěli peníze.
  2. Provozovatelé internetových služeb odvozovali svůj obchodní úspěch ne od finančního výdělku, ale od podílu na virtuálním trhu, čili od toho, kolik uživatelů z hypotetického koláče všech v daném typu služby přilákali. O tom, že jen nápad, podíl na trhu a doména zisk nedělá, se přesvědčili v okamžiku, kdy jejich bublina splaskla (více zde),  ale to je jiný příběh.
  3. Uživatelé zejména v zemích mimo USA platili poměrně značné částky za samotné připojení k internetu. Za této situace bylo naivní po nich chtít peníze ještě za služby či obsah (čestnou výjimkou v této oblasti byla a je pornografie).
  4. Silná konkurence mezi různými službami podobného typu ničila tlaky na zpoplatnění služeb.
  5. Neexistoval jednotný, obecně přijatý platební nástroj, který by akceptovali různí provozovatelé a dostatečný počet uživatelů.

Těchto pět hlavních bodů společně s jevy, jež v nich byly zmíněny (např. splasknutí takzvané "dotcomové" bubliny v roce 2000), vedlo předlouhým k průtahům betatestování internetových služeb.

Mnoho služeb bylo vytvořeno na abonentním základu. Některé, možná s variantou velmi omezené verze zadarmo, byly nakonec zadarmo trvale. Ne proto, že by pomáhaly oběžné e-maily šířené mezi uživateli (pošli to dál, pokud chceš, aby ICQ zůstalo zdarma), ale proto, že jejich provozovatelé v důsledku "zabetonování situace" museli hledat jiné cesty k výdělku.

Ti, kteří zkusili postupovat podle původních plánů a zpoplatnili své služby, se obvykle setkali s katastrofálním neúspěchem (např. služba Hotmail společnosti Microsoft).

Tento stav s malými obměnami trvá dodnes. Někteří provozovatelé internetových služeb hledají zisky v reklamě (freemaily), další v prodeji funkcí s přidanou hodnotou (Skype). Někteří (např. Newscorp zde) zcela nepokrytě hovoří o tom, že je potřeba začít vybírat peníze přímo od uživatelů, tedy nás všech.

Doba se přece jen změnila a z výše uvedených důvodů "bezplatnosti" služeb zůstávají v platnosti jen body č. 4 a částečně č. 5. My všichni jsme si ale za těch deset let velmi silně zvykli na to, že na internetu jsou služby zadarmo.

Jsme na tom závislí?

Chcete-li namítat, že na službách zadarmo závislí nejste, zamyslete se. Dokonce i mnoho firem a drobných podnikatelů používá pro oficiální komunikaci s úřady a se zákazníky e-maily na bezplatných serverech. Dokonce i když máte vlastní internetovou doménu, velmi často je vaše primární e-mailová adresa na freemailu, jako jsou v ČR Seznam, Centrum či Gmail.

Nejenom že používáme ICQ či Skype, ale adresář uložený u poskytovatelů těchto služeb má pro nás leckdy větší hodnotu než tradiční vizitkovník nebo obsah adresáře ve vlastním mobilním telefonu.

Přitom představa, že by sám provoz těchto služeb časem něco stál (aktuální hlavně u Skype), nám přijde značně absurdní. Kdyby byly zpoplatněny všechny služby, které jsme si zvykli používat, museli bychom každý měsíc vytáhnout z peněženky ne právě malou částku.

Nestabilita

Současný stav ale není dokonalý. Za bezplatné služby není nikdo schopen ručit. Jen v případě výše zmíněného ICQ se několikrát stalo, že byly poškozeny uživatelské účty, respektive v nich uložené adresáře. Není to nic příjemného, obdobné zážitky mají i uživatelé freemailů, ale i momentálně módních sociálních sítí.

Vzhledem k povaze těchto služeb není nutné, aby se provozovatel za něco omlouval, a i když se většinou snaží minimalizovat následky problému, aby za cokoli ručil. "Bezplatnost" služeb vůči uživatelům je kompenzována tím, že jsou zásobováni reklamou.

Služba se pak stává na reklamně závislou, a i když největší portály si rozhodně nemohou stěžovat, mnoho menších se pohybuje na hranici přežití. Pokud by se dostaly dlouhodobě pod ni, mohly by skončit. Ostatně už se to mnohokrát stalo. Uživatelé byli v lepším případě převedeni k nástupci služby, v horším přišli o svá data a o část své virtuální identity.

Změna?

Přirozený vývoj, který by časem vedl k povinnosti nás všech za některé služby platit, blokuje v některých případech konkurence. U Instant Messengerů to jsou třeba ICQ vs. MSN vs. AOL, v jiných případech určuje pravidla dominantní hráč na trhu.

V některých jiných oblastech, například ve zpravodajství, se ale možná schyluje ke změně, která může přijít dřív, než by nás napadlo a než by se nám líbilo. Přičemž úspěch této změny v jednom oboru by se rychle projevil i v ostatních. Otázkou je, jak se s takovou změnou vypořádat.

V prvé řadě je třeba říct, že platba za používání e-mailových schránek či instant messagingu není nic špatného. Ve druhé, že používání bezplatných služeb k jiným než soukromým účelům je nejenom někdy v rozporu s podmínkami jejich provozovatelů, ale hlavně je to velmi nemoudré.

Prevence

Co tedy můžeme udělat pro snížení své závislosti na bezplatných službách? Minimálně to, že si uvědomíme jejich případný konec. A zachovat se tak, aby případný konec bezplatné služby neměl příliš velký vliv na náš život.

Také bychom si měli být vědomi toho, že stav, ve kterém je na internetu prakticky vše zadarmo, není normální. Je to shodou okolností extrémně prodloužená situace z dob, kdy byl současný internet ještě v plenkách.

Tím, jak síť již zdaleka není jen hračkou vyvolených a jak se stává normální součástí našeho života, dochází v tomto směru ke změnám. Které možná budou časem více a více radikální. Měli bychom o nich vědět, a neměli bychom se jim divit.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

KRACK: Key Reinstallation Attacks
Nepříjemné překvapení: I vaše wi-fi je zranitelná, odhalili experti

Bezpečnostní odborníci varují: zabezpečení bezdrátového připojení wi-fi pomocí WPA2 nelze považovat za bezpečné. Výzkumníci upozorňují, že zranitelností...  celý článek

Aplikace Uber
Apple nechal Uberu vlastní funkci, která umí nahrávat obrazovku uživatelů

Apple umožnil taxikářské aplikaci Uber kvůli aplikaci pro hodinky iWatch snímat obrazovky mobilních zařízení.   celý článek

Facebook po roce odkrývá, jakým způsobem mohlo Rusko ovlivnit americké...
PŘEHLEDNĚ: Facebook ukázal, jak jej během voleb zneužila ruská propaganda

Rusové si přes stovky prostředníků koupili v roce 2016 ohromné množství reklamy na Facebooku. Cílily na americké voliče v klíčových státech. Reklamy podle...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.