V minulém díle našeho seriálu o Linuxu jsme se si představili představili nejznámější a nejrozšířenější linuxové distribuce v našich končinách (viz Linux pro každého – I. Distribuce). Dnes si povíme něco o tom, jakým způsobem si můžeme Linux nainstalovat a vyzkoušet.
Jak to celé funguje?
GNU/Linux je oprační systém postavený na jádru Linux - je to systém, který lze díky jeho otevřenosti adaptovat pro různé platformy a využití. Linux (rozumějme dále OS GNU/Linux) dnes funguje na počítačích s procesory Intel kompatibilní, na platformě PowerPC, na procesorech Alpha, Motorola, uvnitř PDA či v mobilních telefonech. My se budeme věnovat tomu nejvšednějšímu - Linuxu na procesorech Intel/AMD. I tam existují distribuce provozované z CD, nainstalované na pevný disk nebo dokonce jednodisketové distribuce. Podívejme se tedy na to, jak si můžete linuxový operační systém vyzkoušet.
Buďte svobodní již při instalaci!
Linux je často nazýván svobodným operačním systémem, a i když je to především z důvodů otevřenosti softwaru a samotných licencí, svůj podíl na tom má také fakt, že uživatel má spousty možností, jak systém nainstalovat, jak jej nastavit a upravit k obrazu svému. V systému není nic určeno "napevno" a tak si můžete ve většině případů vybrat jak se co to či ono bude chovat, jaké grafické prostředí použijete, jaké jádro vám bude nejlépe fungovat, atp. Stejně tak je tomu i při instalaci. Většina dnešních linuxových distribucí, určených přímo k instalaci do počítače, nabízí instalaci z CD (to si můžete stáhnout z internetu či zakoupit) nebo DVD.
Související odkazy:
Pokud máte rychlé připojení na internet nebo instalujete systém na více stanic najednou v rámci lokální sítě, lze instalovat systém z FTP serveru, NFS či HTTP. Pokud tedy instalační soubory umístíte na váš server a instalujete přes 100Mbit/1Gbit síť, vyhnete se nejen žonglování z médii, ale i samotné kopírování bude rychlejší. Jiným důvodem pro instalaci ze sítě, a zde přímo z internetu, je touha mít systém co nejaktuálnější. Pokud se rozhodnete třeba pro Debian, stáhnete si cca 100MB obraz prvního CD, z něj nastartujete systém a ten si už všechny vámi zvolené balíčky stáhne z internetu, pokud chcete, stáhne si ty poslední dostupné a získáte tak opravdu čerstvou distribuci, se kterou bude snadné oslňovat kolegy z "antitučňákovského hnutí".
Všude dobře, doma nejlíp
I když existují distribuce, které umožňují instalaci na stejný oddíl s Windows, nejsou to distribuce, které bych s klidným svědomím doporučil. Pokud chcete Linux opravdu poznat a prozkoumat, musíte si jej nainstalovat, vytvořit pro něj vlastní diskový oddíl, kde se usadí s některým ze svých souborových systémů (i zde máte možnost volby - ext2, ext3, ReiserFS3/4, JFS...) a bude si tu vesele fungovat neobtěžován Windows a podobnými, většinou ne zrovna přátelskými , kolegy.
Dnešní instalační programy umí zmenšit oddíl s Windows bez ztráty dat (většinou), takže kvůli instalaci Linuxu nemusíte mazat celý pevný disk. Na počítači pak můžete vedle sebe provozovat několik operačních systému, aniž by si navzájem překážely. Počítač s Linuxem, Windows XP, Windows 98, MS-DOSem a IBM OS/2 potom není žádný problém. Při startu si jednoduše zvolíte, do jakého světa chcete dnes vstoupit. Podrobný návod k samotné instalaci Linuxu zde uvádět nebudeme - je součástí dokumentace každé distribuce a je u každé distribuce trošku rozdílný, takže bychom museli seriál rozšířit o několik desítek dílů...
Na cestách
Odkazy na živé distribuce:
Další, dnes velmi oblíbenou, metodou jak provozovat OS Linux, je použití tzv. Live distribucí. Jde o distribuci, která je kompletně umístěna na disku CD/DVD, z kterého ji spustíte a provozujete. Tato možnost předpokládá alespoň trošku solidní počítač s dostatkem operační paměti, neboť co si systém nemůže uložit na pevný disk, musí si uložit do operační paměti (nebo na USB disk). Živé distribuce jsou vhodné pro úplné začátečníky, kteří si chtějí Linux opravdu jen osahat a zjistit "jak ten fenomén vlastně vypadá".
Navíc snad všechny dnešní distribuce tohoto druhu podporují využití USB paměťových disků (USB Flash Disk), na který uloží váš domovský adresář. Pokud pak máte u sebe CD se svojí live-distribucí a dostatečně velký USB disk se svými daty, jste naprosto mobilní uživatel. Přijdete k počítači, nastartujete systém z CD, z USB disku se načtou všechna vaše nastavení, máte k dispozici své dokumenty, fotky a programy a můžete plnohodnotně pracovat. Mezi takovéto distribuce patří například MandrakeMove, SUSE Live, Slax LiveCD, Knoppix (grafické prostředí KDE) či Gnoppix (grafické prostředí Gnome). Za zmínku stojí určitě i Danix - českou živou distribuci která si získává uživatele raketovým tempem. Danix ocení hlavně uživatelé, kteří chtějí mít svůj systém "hezky česky".
Live distribuce nejsou žádná ořezávátka - můžete se v nich připojit na internet nebo k jiné síti, vypalovat CD/DVD, psát dokumenty v OpenOffice.org, pracovat s e-maily, připojovat další zařízení apod. Jsou ideální pro mobilní uživatele cestující od stanice ke stanici, pro použití ve škole/zaměstnání, kde nemůžete na svůj stroj nic instalovat a v neposlední řadě při záchraně dat či zjišťování informací o hardwaru. Live distribuce jsou čím dál oblíbenější a používanější, zkuste je a budete předvapeni, jak dobře může systém z CD fungovat!
Pokud chcete Linux nejdříve jen "vidět", zkuste některou z živých distribucí, pokud ho budete chtít opravdu používat či s ním řádně experimentovat, doporučuji jednoznačně standardní distribuci a nainstalovat do samostatného diskového oddílu.
