Jak se vyhnout chřipce? Věřte svým očím. „Přenašeče“ poznáte

aktualizováno 
Vědecký experiment potvrdil to, co všichni tušíme: nemocného člověka dobře poznáme i jen podle obličeje. Také se podařilo zjistit, které detaily ve tváři nemoc prozradí nejlépe.

Nemoc dokážeme poznat na první pohled | foto: montáž: Pavel Kasík, Technet.czProfimedia.cz

Letošní chřipková sezona nám začala oficiálně zhruba před měsícem (přesně ve 48. týdnu roku 2017, viz zprávu Státního zdravotního ústavu (v PDF)), a byť je zatím stále mírná a žádnou chřipkovou epidemii nemáme, infekcím se vyhne málokdo z nás. Trávíme mnohem více času v uzavřených prostorách a to je zřejmě hlavní důvod, proč se nemoci přenášejí snáze než během léta.

Ale riziko lze výrazně ovlivnit mimo jiné i tím, že se budeme dobře dívat, s kým svůj čas v interiérech budeme trávit. Nemocné totiž dokážeme poznat už na první pohled s velmi dobrou spolehlivostí - jak asi většina z nás už ví z vlastní zkušeností. Díky studii vydané na začátku letošního ledna v časopise Proceedings of the Royal Society B ovšem máme lepší představu, jak dobří vlastně v této činnosti jsme a které rysy nejspíše nemoc prozradí.

Nemoc lidé poznali i z fotografie

V podstatě šlo o poměrně prostý experiment švédských lékařů, ve kterém dobrovolníci odhadovali zdravotní stav několika desítek lidí na fotografiích. Snímky byly pořízeny při dvou různých příležitostech v rozmezí několika týdnů, vždy dvě hodiny poté, co jim lékaři podali injekci.

Dobrovolníci dostali injekci buď s placebem, nebo s bakteriálním toxinem.

Jednou „subjekty“ dostaly do těla neškodnou dávku fyziologického roztoku, která neobsahovala nic nebezpečného, v druhém případě pak dávku bakteriálního toxinu (endotoxin E. coli), který u nich vyvolal krátkodobou „slabost“ a stav podobný akutní infekci. Efekt ovšem není příliš výrazný, jak můžete posoudit na fotografii pod tímto odstavcem.

Na sebe položené fotografie osmi dobrovolnic z experimentu po dávce...

Na sebe položené fotografie osmi dobrovolnic z experimentu po dávce bakteriálního toxinu (a) a placeba (b). Na základě podobných neutrálních „pasových fotografií“ pak další skupiny účastníků odhadovaly, zda jsou lidé na snímcích zdraví, či nemocní.

Skupina dalších dobrovolníků, která si pak snímky prohlížela, měla u každého předloženého snímku říci, zda je dotyčný nemocný. Neměli přitom mnoho času, na jeden snímek měli maximálně pět sekund. Přesnost i tak byla výrazně vyšší, než by předpokládala náhoda: lidé odhalili ve snímcích více než 60 procent nemocných správně. Samozřejmě přesnost nebyla úplně dokonalá (zhruba v 15 procentech případů označili například zdravé za nemocné), ale rozhodně byla úspěšnost výrazně vyšší, než kdyby šlo jen o náhodu. Navíc připomínáme, že šlo o laiky, kteří měli na pár sekund k dispozici fotografii neznámého člověka pořízenou jen dvě hodiny po „nakažení“.

Když pak další skupina dobrovolníků měla určit, které rysy označují člověka na snímku jako nemocného, ukázalo se, že se řídíme minimálně několika znaky. Na první místě byly zmiňovány bledé rty, statistická analýza odpovědí pak ovšem ukázala, že nejspolehlivějším poznávacím znamením nemoci nebyly rty, ale povislá víčka a bledší pleť. Svou roli hrálo i to, zda se dotyčný zdál unavený, měl zarudlé oči či napuchlý obličej.

Na obecné závěry je brzy

Tato poznávací znamení bychom neměli považovat za univerzálně platná. „Nemocní“ byli vyfotografování jen pár hodin po injekci. Je možné, že u každé nemoci se postupně objeví poněkud jiné příznaky.

Nemůžeme tvrdit, že rozpoznávání funguje u každé nemoci stejně, na to nemáme údaje. Zdá se ovšem, že náš, z evolučního hlediska samozřejmě cenný „radar“ na nemocné je opravdu dobrý a můžeme mu do značné míry věřit. Dokáže poměrně spolehlivě odhalit i velmi nedávno nakaženého.

Existence radaru na nemocného by také mohla pomoci vysvětlit některé naše další podvědomé chování. Z experimentů například víme, že lidé se méně ochotně baví s někým, kdo vypadá nevyspale. Nemusí to být jen tím, že takoví lidé jsou popudlivější a méně příjemní, možná můžeme v jejich únavě vidět i stopy nemoci.

Autor:


Nejčtenější

Nelíbí se mi, kam se internet vydal, říká vynálezce WWW. Chce to změnit

Tim Berners-Lee představuje vizi nového, decentralizovaného internetu...

V roce 1990 spustil první webový server a odstartoval tak revoluci. Díky němu se internet rozšířil do celého světa, do...

Mučení a vraždu novináře prý nahrály hodinky Apple. Nejspíš to bylo jinak

Apple Watch 2

Údajná vražda opozičního saúdskoarabského novináře Džamála Chášakdžího na konzulátu v Turecku vyvolává mezinárodní...



Ve věku 65 let zemřel na rakovinu Paul Allen, s Gatesem založil Microsoft

Paul Allen na snímku z prosince 2017.

Ve věku 65 letech zemřel v pondělí spoluzakladatel firmy Microsoft Paul Allen. Miliardář, filantrop a hledač lodních...

Návrat „imperialistického brouka“? Výzkumný program USA vzbudil obavy

Program „Hmyzí spojenci“ má změnit škůdce v pomocníky v zemědělství.

Skupina vědců v časopise Science varuje před možným zneužitím amerického výzkumného programu, který vyvíjí zcela nový...

Grafika snů: podrobné srovnání RTX 2080 s GTX 1080Ti

Porovnání grafických karet s čipem Nvidia GeForce RTX 2080 a GTX 1080Ti (vpravo)

Porovnali jsme novou grafickou kartu RTX 2080 s předchozí špičkou GTX 1080Ti. Výsledky jsou zajímavé a ačkoli v mnoha...

Další z rubriky

Co čeká vesmír a lidstvo? Projděte si dalekou budoucnost a zanechte vzkaz

Budoucnost

Díky práci vědců a výzkumníků můžeme předpovídat, co čeká vesmír v daleké budoucnosti. Kromě toho se podíváme i na...

Návrat „imperialistického brouka“? Výzkumný program USA vzbudil obavy

Program „Hmyzí spojenci“ má změnit škůdce v pomocníky v zemědělství.

Skupina vědců v časopise Science varuje před možným zneužitím amerického výzkumného programu, který vyvíjí zcela nový...

S viry v těle a komunisty za zády. Život profesora Ctirada Johna

Imunolog a mikrobiolog Ctirad John na snímku z března 2009

V pátek 12. října zemřel profesor Ctirad John, legenda české imunologie, ve věku požehnaných 98 let. Sám se nepovažoval...



Najdete na iDNES.cz