Elektrárna Chvaletice.

Elektrárna Chvaletice. | foto: ČEZ

Česko vyváží elektřinu ve velkém. Vyplácí se nám to?

  • 341
Česko je významným vývozcem elektřiny. Proč a jak to nedělat na úkor ekologie, se ptá v textu pro Technet.cz fyzik Vladimír Wagner.

Česká elektřina doma nevydrží. Velmi čile s ní obchodujeme. V loňském roce (viz údaje ERÚ) česká republika spotřebovala brutto zhruba 70 terrawatthodin (TWh) elektrické energie, vyvezla celkem 27,5 TWh a dovezla 10,5 TWh. Je to více než za celý rok vyrobí Temelín (15 TWh).

Velký převis vývozu nad dovozem není žádná výjimka, podobných hodnot bylo dosaženo i v předchozích dvou letech. V takové situace se logicky nabízí otázka, jestli je výhodné elektřinu dovážet či vyvážet. Zvláště, když i v loňském roce byla cena elektřiny na trhu rekordně nízká.

Jak spočítat cenu?

Cenu elektřiny na energetické burze ovlivňuje sice řada vlivů a ne všechna elektřina se přes ni také obchoduje, ale dominantní je v současné době tzv. princip "merit order" (doslova "pořadí podle předností" - přednostmi jsou myšleny co nejnižší výrobní náklady). Jde o způsob určení ceny, který byl zaveden za účelem silné podpory rozvoje obnovitelných zdrojů.

O co vlastně jde? Obnovitelné zdroje mají zaručenou cenu a prioritu v přístupu na trh. Tam jdou za nulovou cenu. Další zdroje se pak řadí podle provozních nákladů. Prvními jsou jaderné zdroje s velmi nízkými provozními náklady, druhými uhelné elektrárny řazené podle ceny jejich provozu a paliva, úplně nakonec jsou řazeny plynové elektrárny postupně od těch s nejlevnějším provozem k těm dražším.

Elektřinu neumíme skladovat, a tak u ní musí být vyrovnaná spotřeba a poptávka. Na burze se tedy obvykle prodá elektřina jen z některých zdrojů. A cena elektřiny v danou chvíli je pak stanovena jako podle výrobní ceny toho nejdražšího zdroje, který se ještě uplatní. Cena elektřiny z jedné elektrárny tedy může být v různých chvílích různá.

Jaké situace tedy mohou nastat?

  • Pokud hodně fouká a svítí slunce, dominují  OZE zdroje a cena elektřiny na burze může být i nulová nebo dokonce záporná. To je z toho důvodu, že v některých případech je finančně náročnější vypnutí elektrárny a její opětovné spuštění, než zaplacení za možnost ji nechat v provozu, pokud se najde odběratel elektřiny. 
  • Pokud tolik nefouká a nesvítí, tak se dostávají po jaderných elektrárnách na burzu levnější uhelné zdroje a nakonec i dražší plynové. Pokud jsou potřeba uhelné zdroje, tak jaderné zdroje vydělávají, pokud plynové, tak začnou vydělávat i uhelné. Plynové zdroje jsou pak v provozu zřídka a i v té době se často provozovateli uhradí pouze provozní náklady.

Elektrárna v Dukovanech

Kdo vydělává?

Z pohledu vlastníků je tedy nejlepší situace u provozovatelů dotovaných obnovitelných zdrojů. Ty mají zaručený odbyt a cenu stanovenou dotacemi, často zaručujícími velmi slušný zisk.

Poměrně dobrá je situace z pohledu provozovatelů jaderných zdrojů. Ty se na trh nedostanou jen v případě, že celou spotřebu pokryjí obnovitelné zdroje a to je situace dost výjimečná. Ještě výhodnější je, když se musí do výroby zapojit i "uhelky"; cena pak stoupne (počítá se podle nejdražší zapojené). V okamžiku, kdy se dostanou na trh, tak mají zaručenu úhradu alespoň provozních nákladů, a pokud je potřeba na trh uvést uhelné zdroje, či dokonce plynové, tak je zaručen i slušný zisk.

I většina uhelných zdrojů je ještě rentabilních, i když zisk nemají zaručený vždy. Katastrofální situace je však u zdrojů plynových. Ty většinu času nejsou v provozu, a pokud se už jejich elektřina na burzu dostane, často stačí cena pouze na uhrazení jejich provozních nákladů.

To je důvod, proč řada investorů v Německu chce i úplně nové plynové zdroje uzavřít a zrušit. Ovšem tyto zdroje jsou nutné jako záloha větrných a fotovoltaických zdrojů v době nevhodných povětrnostních podmínek. V Německu je tak nyní několik právních řízení, kdy regulátor nařídil majiteli zdroje ho provozovat se ztrátou proti jeho vůli. Situace i v této oblasti začíná být docela krizová.

I zde se ukazuje, jak krátkozraký je pohled většiny současných ekonomů, kteří se řídí pouze momentální cenovou situací a módními vlnami. V posledních letech třeba dominantně hlásali, že jediné zdroje, které má cenu budovat, jsou dotované obnovitelné zdroje a plynové elektrárny. A taková doporučení ovlivňovala i investory, protože právě tito ekonomové sedí na vedoucích místech nejen ve vedení energetických podniků.

Ještě před necelými dvěma roky jsem oponoval názoru ekonoma Miroslava Zajíčka, že jedinou cestou a rozumnou investicí je kromě dotovaných obnovitelných zdrojů plynový zdroj. Svůj názor nejen on zakládal na představách, že i v Evropě převálcuje břidličný plyn vše a elektřinu z uhlí prodraží emisní povolenky, které výrobci musí nakupovat.

Ani jsem nečekal, že tak brzy bude moje kritika jejich názorů potvrzena v Německu. A i u nás například situací s nejmodernějším paroplynovým blokem v Počeradech. Ten je sice připravený k provozu, ale místo toho stráví několik let v nečinnosti, než se situace na trhu změní.

Co na to spotřebitel

Cena elektřiny z dotovaných obnovitelných zdrojů může být sice na burze nulová, ale někdo musí provozovateli zaplatit zaručenou dotovanou cenu. A ta je daleko vyšší, než je cena na burze i v době, kdy se musí zapojit plynové zdroje. Například cena fotovoltaických zdrojů postavených u nás i v Německu před rokem 2010 je více než desetinásobná oproti střední ceně elektřiny na současné burze a i u těch z pozdějších let nejméně pětinásobná.

Doplatek rozdílu se přesouvá na spotřebitele, který jej zaplatí v poplatcích za obnovitelné zdroje. Dotované obnovitelné zdroje sice přispívají ke snížení ceny elektřiny na burze, ale celkový účinek tohoto jevu je pro spotřebitele mnohem nižší než vliv zvýšení ceny vlivem rostoucích poplatků za obnovitelné zdroje.

Loňské otevírání větrného parku na Andělce na Frýdlantsku

Ve všech zemích, včetně České republiky, kde se přijal popisovaný německý model, vedl k dost dramatickému růstu cen elektřiny pro spotřebitele. V každém případě jsou ceny elektřiny nejvyšší u dotovaných obnovitelných zdrojů a u plynu. A v konečném důsledku je samozřejmě platí spotřebitel.

Nedovedu si představit, jak by v současném modelu trhu mohl být energetický mix založený na dominanci fotovoltaiky, větru a plynu tím, který povede ke snížení cen elektřiny pro spotřebitele. V Evropě lze z řady důvodů opravdu jen těžko předpokládat boom těžby břidličného plynu (více v našem starším článku).

Elektřina na cestách

Teď se podívejme, jak vypadá situace při exportu elektřiny z příslušných zdrojů. U jaderné elektřiny i u levnějších uhelných zdrojů vývoz obvykle vede k zisku. Naopak u drahých plynových zdrojů jde většinou jen o úhradu provozních nákladů.

Vyloženě katastrofální situace je však při vývozu dotované obnovitelné elektřiny. Ta se většinou vyváží v čase, kdy jsou pro její výrobu výborné podmínky a často v celém regionu. Ceny elektřiny na burze jsou tak velmi nízké a dokonce někdy nulové či záporné.

Německé jádro ještě neodešlo

V současné době také ještě pořád dodávají 14 % elektřiny v Německu jaderné zdroje (fotovoltaika s větrem pouze 12 %). Dopad uzavření zbývajících jaderných bloků a jejich nahrazení jinými zdroji tak bude značný. Navíc leží na jihu Německa, který má špatné "spojení" s větrnými farmami na severu.

Ovšem i za z Česka exportovanou elektřinu z obnovitelných zdrojů musí zaplatit poplatek za obnovitelné zdroje český spotřebitel. A jak bylo zmíněno, garantovaná cena elektřiny z obnovitelných zdrojů je vždy vyšší než cena elektřiny na burze, takže český spotřebitel platí za každou vyvezenou elektřinu z dotovaných obnovitelných zdrojů a v některých případech platí i přes deset korun za vyvezenou kilowatthodinu fotovoltaické elektřiny.

V situace příznivé pro výrobu z OZE dochází tedy k exportu i s velmi vysokou ztrátou, kterou hradí spotřebitel vyvážejícího státu. Naopak největší šanci na zisk z exportu mají třeba právě jaderné elektrárny, tedy zdroje, které mají možnost dodávat elektřinu bez ohledu na počasí, tedy v době, kdy chybí, a díky malým provozním nákladům mají přednostní přístup na burzu.

Česká republika dominantně vyváží elektřinu produkovanou jadernými a uhelnými elektrárnami a v tomto případě ji vývoz přináší zisk. Naopak importuje elektřinu hlavně v době, kdy je přebytek elektřiny z obnovitelných zdrojů. A tam na nízké ceně vydělává, velkou část elektřiny v té době hradí spotřebitelé elektřiny ve státě, odkud elektřinu dovážíme v poplatcích za obnovitelné zdroje.

Na druhé straně v německém vývozu tvoří velkou část elektřina z dotovaných obnovitelných zdrojů. Tu vyváží s velkou ztrátou, kterou platí německý spotřebitel. I to je jeden z důvodů, proč je cena elektřiny pro spotřebitele v Německu druhá nejvyšší v Evropě.

První nejvyšší cenu elektřiny pro spotřebitele má Dánsko. A to kvůli stejnému efektu. Stejně jako Německo (to v menším měřítku) Dánsko vyváží obrovské přebytky větrné elektřiny za velmi nízké ceny a dováží elektřinu za vysoké ceny v době, kdy není dostatečně větrno. Takovým přímořským větrným velmocím těžko můžou naše větrné elektrárny v efektivitě konkurovat, a tak je musíme na jednotku energie dotovat ještě více. 

V Češku jednoduše fouká méně než v severním Německu. A více slunečního záření také nemáme.

Německé problémy jsou i naše

Německé rozhodnutí o přechodu k obnovitelným zdrojům je samozřejmě zcela legitimní, ale my si musíme uvědomit, jak bude ovlivňovat i nás. Vedení ani elektrárny ovšem nebude nikdo stavět, pokud se to nevyplatí. A protože elektřina hranice neuznává a existuje jednotný evropský trh, řešení nemůže být čistě německé, ale mezinárodní. (To byl i důvod, proč jsem pomáhal pořádat společné české a německé sympózium o energetice.)

Horní nádrž přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně na vrcholu stejnojmenné moravské hory

Německo potřebuje sousední země k udržení stability své vlastní sítě. Je to vidět i na tom, že v loňském roce přes hranice expedovalo rekordní přebytek elektřiny, celkem 33 TWh.  Ale protože jde o elektřinu z obnovitelných zdrojů, Němci de facto tlačí sousední země k tomu, aby stavěly zdroje na dobu, kdy slunce nesvítí a vítr nefouká. A také aby a stavěly vedení i sítě, které se dokážou vyrovnat s velkými přebytky větrné elektřiny a transportovat je ze severu na jih (a to nejen v německém měřítku). Je tedy zapotřebí velký objem exportu a importu elektřiny.

Co můžeme dělat? Česká republika nemá již příliš možnost stavět nové vodní elektrárny, které jsou nejlepším způsobem uchovávání elektřiny (zvláště ty přečerpávací). Ani Rakušané, Švýcaři, Švédové či Norové nejsou často z ekologických důvodů naklonění stavbám nových vodních elektráren ve svých horách. Biomasa je zajímavá, ale není jí tolik, aby změnila fungování celého trhu.

Zbývá tedy jádro a fosilní paliva. Vždyť i v Německu vyrobily obnovitelné zdroje v loňském roce pouze 25 % elektřiny a zbytek pořád musely vyrobit zdroje fosilní a jaderné (jádro asi 14 procent z celkové spotřeby).

Když vývoz, tak ne z uhlí

Aktivistické ekologické organizace doporučují kombinaci: plynové elektrárny u nás a větrné elektrárny v Německu. Tudy ovšem cesta nevede kvůli vysoké ceně plynu, jak vidíme právě na vývoji v Německu. Export elektřiny z plynu těžko může být za současné situace výhodný a v dohledné době se to bohužel asi nezmění.

U jaderných elektráren je situace rozdílná. Náklady na dovážené palivo jsou jen malou částí nákladů na produkci elektřiny. Největší část budování elektrárny a její provozování je zajištěno z místních zdrojů a exportuje se tedy výsledek místní práce. A to vysoce kvalifikované a v oblasti, kterou dobře známe a máme kvalifikované odborníky. To, že současná cena elektřiny na burze je taková, že nezajišťuje pokrytí nákladů na výstavbu a zisk u nového jaderného zdroje, není moc směrodatné. Nevyplatí se stavba žádného nedotovaného zdroje.

Německo plánuje odstavit své zbývající jaderné bloky, které zatím tlačí cenu na burze dolů i v době, kdy tolik nesvítí a nefouká. Konečným důsledkem bude zvýšení ceny na burze na mnohem vyšší úroveň. Vývoz jaderné elektřiny se vyplácí teď a je velmi pravděpodobné, že se bude vyplácet i vývoz elektřiny z nových jaderných zdrojů, které zahájí provoz v době, kdy Německo své jaderné zdroje odstaví a stabilní zdroje budou v regionu chybět.

Čtyři německé problémy

Nejpalčivější potíže současné německé energetické politiky jsou podle mého tyto:

  • Rychlý růst velikosti dotací do obnovitelných zdrojů, který vede k rychlému růstu cen elektřiny pro spotřebitele, začíná mít značné sociální dopady.
  • Deformace trhu s elektřinou vede k tomu, že se nevyplatí investice do jiných než dotovaných zdrojů. Výstavba nových stabilních zdrojů, které by byly na normálním trhu ekonomické, se úplně zastavila. Tyto zdroje jsou však nutné nejen pro stabilitu sítě.
  • Nastavení trhu s elektřinou vede i k tomu, že se nevyplácí provoz hlavně plynových zdrojů, které však jsou nezbytně nutné pro nahrazování větrných a fotovoltaických zdrojů v době nevhodných povětrnostních podmínek.
  • Vyřešit masivní transport větrné elektřiny ze severu na jih.

V dlouhém období před volbami se v Německu řešení odkládala, nová vláda už ale začala pracovat i na tomto gigantickém problému, jak je vidět i z návrhu, který předkládá spolkový ministr hospodářství Sigmar Gabriel. (Podrobněji o něm píše Petr Nejedlý na svém blogu.)

Je však otázkou, jestli i tuto poměrně pozvolnou záchrannou brzdu dokáže prosadit. I když se mu to povede, překročí stejně roční dotace na obnovitelné zdroje v Německu v přepočtu 800 miliard korun, tedy asi zhruba tři čtvrtiny celého českého státního rozpočtu.

Elektřiny se vyrobí jen tolik, kolik se spotřebuje. Pokud tedy jadernou elektřinu vyvezeme, ta zákonitě vytlačí elektřinu z jiného zdroje. Nastavení trhu je takové, že nevytlačuje obnovitelné zdroje, ale pouze fosilní. Každá vyvezená jaderná kilowathodina nahradí u sousedů kilowatthodinu fosilní a zlepší jejich i naši ekologickou situaci. Emise hranice neuznávají.

A stále je co nahrazovat. Polovinu elektřiny i dnes vyrábíme z fosilních paliv, dominantně z uhlí. Pokud by šlo Česko německou cestou odstoupení od jádra, skončí jako Německo s dominancí fosilních zdrojů a intenzivním využívání uhlí. Produkce elektřiny z fosilních paliv je nyní v Německu vyšší než v roce 2000, kdy Energiewende začínala.

Co dělat

I když se Německo bez uhlí dnes neobejde, někdy z obnovitelných zdrojů získává více elektřiny, než kolik samo potřebuje. Střední spotřeba je kolem 60 GW, ve fotovoltaice přitom má instalovaný výkon 36 GW, ve větru 33 GW. Někdy už tak může mít přebytky, které nemá možnost udat i v případě, že by byla schopna tuto elektřinu přepravit z místa výroby do místa spotřeby a jen s ní provozovat stabilní elektrickou síť. To ovšem není možné a stabilita sítě vyžaduje udržovat v provozu i další elektrárny. Přebytek výkonu tak je ještě větší.

Vladimír Wagner

Je český jaderný fyzik. Pracuje na oddělení jaderné spektroskopie v Ústavu jaderné fyziky AVČR v Řeži u Prahy. Zabývá se výzkumem horké a husté jaderné hmoty pomocí srážek relativistických těžkých iontů a možnosti transmutace jaderného odpadu intenzivními toky neutronů

Byl členem Nezávislé energetické komise II, která pod vedením Václava Pačesa a Dany Drábové připravovala pro Ministerstvo průmyslu a obchodu analýzu stavu a perspektiv vývoje české energetiky.

Navíc Německo chce množství  obnovitelných zdrojů zvýšit, možná až na na 60 GW ve větru i fotovoltaice. To znamená, že v případě výhodných povětrnostních podmínek bude v regionu takový přebytek elektřiny z těchto zdrojů, že je nesmysl s nimi soupeřit. Pro Českou republiku je v dané situaci nejvýhodnější žádné dotované obnovitelné zdroje nestavět - jen s výjimkou těch decentralizovaných určených pro místní spotřebu. Naopak je třeba stavět zdroje, které fungují v době, kdy nesvítí slunce a nefouká vítr a mají nízké palivové náklady. Tedy určitě ne drahý plyn z Ruska.

Má představa ideálního českého přístupu spočívá v importování elektřiny z dotovaných obnovitelných zdrojů a výrobě elektřinu ve zdrojích klasických, co nejvíce v jaderných. Tu bychom pak mohli exportovat (podrobněji v tomto článku).

Výhody takové politiky pociťuje český spotřebitel elektřiny už nyní. Zatímco u nás se dotace do obnovitelných zdrojů výrazně omezily, v Německu jsou stále vysoké. V Německu tak cena elektřiny pro spotřebitele stále výrazně roste. U nás pak cena elektřiny pro spotřebitele klesá, a to i vlivem dotované elektřiny z německých obnovitelných zdrojů na burze s elektřinou.