Elitní trio - tým snů: dva Američani, jeden Euroasijčan
Ve včerejším úvodu jsme si nastínili, jaké notebooky se v našem testu utkají a zhodnotili jsme jejich kvality co do odolnosti jejich schránek a rigidity konstrukce. V dnešním díle pokračujeme srovnáním těchto notebooků v oblasti ergonomie a příjemnosti použití. Na úvod ještě jednou představujeme ve stručnosti soutěžící - kdo je zná z minula, může úvodní odstavce přeskočit a věnovat se rovnou ergonomii používání a vlastnostem jednotlivých notebooků.
Elitní trio - tým snů: dva Američani, jeden Euroasijčan
Nejmenším notebookem v našem srovnání je ultralehký model Hewlett Packard, notebook Compaq nc4010. S úhlopříčkou 12,1 palce a bez interní mechaniky je v našem srovnání opravdovým trpaslíkem. Tento notebook demonstruje, kde je rozumná hranice použitelnosti notebooků - za kterou už je možná lepší si vybrat z nabídky PDA či chytrých telefonů. S procesorem Pentium M na 1,6 GHz a s brilantním displejem XGA se neměl za co stydět, dokonce i přepisovací DVD mechaniku nám předvedl - i když v elegantním stolním doku.
Zástupcem (snad zlaté) střední cesty byl v tomto srovnání notebook z pomezí Asie a Evropy: Fujitsu Siemens nasadilo svou současnou vlajkovou loď v segmentu "zodpovědné mobility". Snad jen jediné nás zamrzelo, že jsme nemohli nový model Lifebook S7010 vyzkoušet s novou verzí procesoru Pentium M "Dothan". Nicméně v nejvyšší verzi s jádrem Banias se Pentium M na 1,7 GHz též nemělo zač stydět. S plnohodnotným 14 palcovým displejem a s modulární mechanikou dle vlastního výběru to je jeden z nejtenčích notebooků s takovým vybavením.
A na závěr mobilní těžkotonážník - těžký je snad jen ráží vybavení, svou hmotností splnil požadavky bez výhrad. ThinkPad T42p je to nejmodernější v ultratenkém balení, co může IBM nabídnout. Pracovní stanice s neuvěřitelným rozlišením 15palcového displeje 1600x1200 bodů, s profesionální grafickou kartou Mobility Radeon FireGL T2 a 1 GB operační paměti je podobně jako předchozí kousky tento notebook ukázkou, co vše lze směstnat do velikosti složky papírů.
Ergonomie použití na prvním místě aneb když nikdo není jasný vítěz
Hned na úvod nutno říci, že všechny tři notebooky nabízí velmi slušný standard pohodlí při práci - a to jak relativně vzhledem ke své velikosti, tak absolutně v porovnání mezi sebou a se stolními PC. Ani jeden z nich nenabídne numerickou klávesnici, ale to snad ani nikdo v přenosném notebooku nečeká.
Zvláště HP si však zaslouží pochvalu za velmi dobré provedení své klávesnice. Při menší celkové velikosti notebooku se zde podařilo vměstnat klávesnici plné velikosti, dokonce i inteligentně dělenou do několika polí kláves, podle funkce. Zcela nejlépe ze všech má HP vyřešeno kurzorové klávesy, v samostatném odděleném poli. I ostatní ovládací klávesy jsou podobně jako u Lifebooku a ThinkPadu příjemně velké a snadno k nalezení.
Jak IBM, tak HP vyhrazuje speciální prostor klávesám pro pohyb a editaci textu - IBM těží z většího prostoru a jeho pole šesti kláves od Insert až po PageDown odpovídá stolnímu standardu, HP je seřadilo do jedné řady. Jenom Fujitsu Siemens si poradilo přesmyčkou přes klávesu Fn a ještě velmi nešikovným umístěním hned vedle kurzorových kláves, což může vést k častým překlepům. Zcela nepochopitelné je pak umístění bezvýznamné klávesy Pause v prominentním pravém rohu, kde by se ideálně vyjímala klávesa Delete.
IBM si od nás odnáší výtku za tradiční opomenutí "Microsoft" kláves Okno a Vlastnosti, které lze ale nadefinovat pomocí dodávané utility na některou z přítomných kláves. A pak je tu dost nepochopitelné prohození klávesy Ctrl a Fn - sice IBM tvrdí, že se snaží držet maximálně stolního standardu, ale na které stolní klávesnici není Ctrl v levém dolním rohu?!
V rozložení tak žádná z klávesnic nemá nárok na absolutní prvenství. Snad nejlépe nakonec boduje (kupodivu) nejmenší HP, s těsným náskokem před luxusní klávesnicí IBM, a s nepříliš velkým odstupem pak Fujitsu Siemens. Jemu přitížila především integrace všech kláves do jednoho velkého slitého pole a méně přehledné umístění pozičních kláves.
Nelze však nedodat, že všechny tři klávesnice patří mezi notebooky k vysokému standardu - zde zmiňované výtku nutno brát v kontextu nemalé ceny a očekávání kladených na špičky ve své třídě. Oproti často zmateným, nestabilním klávesnicím levných notebooků však boduje kterákoliv z těchto tří na výbornou!
"Poštěvák" nebo ploška - všechny tři pod obojí
Konečně si výrobci uvědomili, že nejlepší je nechat uživatele zvolit způsob, který mu nejvíce vyhovuje. Všechny tři notebooky tak nabízí jak ukazovátko uprostřed klávesnice (viz alternativní hovorový, leč trefný výraz v nadpisu), tak touchpad alias dotykovou plochu uprostřed opěrky rukou.
Kupodivu, když tři dělají totéž, není to totéž. Každý z výrobců se zhostil úkolu s jiným výsledkem. Fujitsu Siemens nabízí trojici tlačítek, dvě klasická a jedno kolíbkové, společné jak pro touchpad, tak pro ukazovátko. Compaq zcela opominul třetí posuvné tlačítko, což je dost neodpustitelné, za to integroval samostatnou dvojici pro touchpad na spodní hraně touchpadu a další menší dvojici tlačítek pro ukazovátko mezi klávesnici a touchpad.
IBM se vydalo třetí cestou kompromisu, ne však ideálního. Nezapřelo minulost spojenou s ukazovátkem a tomu dopřálo dvě klasická tlačítka s třetím posuvným mezi touchpadem a klávesnicí. Samotný touchpad má také svá tlačítka, avšak jen dvě - na třetí posuvné už jakýmsi způsobem nevyzbylo. Pochvalu si odnáší především IBM, ale ostatní dva mu nemusí příliš závidět.
Klávesy navíc - Fujitsu Siemens s bezpečnostním panelem
IBM nabízí jen minimalistickou variantu, s ovládáním hlasitosti a tlačítkem Access IBM pro první pomoc při řešení problémů. HP má tlačítka pro spouštění prezentace, bezdrátovou síť, uzamknutí počítače a ovládání hlasitosti. Fujitsu Siemens má pět volitelných kláves, které lze využít jako bezpečnostní panel pro zadávání hesel. Vůbec bezpečnost vstupuje do popředí, IBM má zabudovaný bezpečnostní čip a HP již v BIOSu podporu SmartCard autentifikace (nedisponuje však jejich čtečkou - snad přes PCMCIA?).
BIOS je kapitola sama pro sebe. Nejrozsáhlejší BIOS v klasickém slova smyslu jako místo nastavení základních parametrů počítače má Fujitsu Siemens, u HP je to pouze střídmější varianta, zato s pár zajímavými možnostmi (například prohození klávesy Ctrl a Fn). IBM šlo vlastní, velmi specifickou cestou - na samostatném oddíle je nainstalován vlastní operační systém na bázi Linuxu, který je schopen daleko více věcí než jen základních nastavení. Umožňuje obnovení disku po havárii, jeho zálohování, dokonce i přístup na Internet a další funkce, které běžně očekáváme spíše od Windows.
Úhlopříčka a rozlišení displeje - IBM a HP vedou
HP si převezme cenu za kvalitní minidisplej s rozměry 12,1 palce a rozlišením 1024 x 768 bodů. Škoda je, že jej lemují tak široké plastové okraje - je tu ještě dost prostoru pro aktivnější využití plochou většího displeje (ale zřejmě nelze sehnat displeje v ideálních úhlopříčkách cca 12,8 - 13 palců). Druhému konci spektra dominuje patnáctipalcová úhlopříčka displeje IBM a jeho skvělé rozlišení 1600 x 1200 bodů. To je více než nabídne většina 19palcových monitorů a displejů! Při podobných úhlopříčkách a rozlišeních je jak u HP, tak u IBM na místě zvětšit si velikost systémového písma - i přes tuto "obtíž" je přínos stále daleko vyšší: detailně ostrý obraz, který jen těžko hledá konkurenci.
Fujitsu Siemens s klasickou úhlopříčkou 14,1palce a standardním rozlišením 1024 x 768 bodů tak těžko hledá argumenty proti jednomu z nich. Podle našeho vizuálního srovnání se však může pochlubit důležitou předností - disponuje zřejmě nejvyšší světelností displeje, následuje jej HP, displej IBM se nám zdál sice jen s malým odstupem, ale přeci jen o něco bledší. Největší stupnicí regulace jasu a současně i možností největšího ztmavení displeje pro maximální úsporu energie disponuje HP - 10 stupňů je opravdu hodně. Následuje Fujitsu Siemens s osmi stupni, leč jasnějším obrazem i při nejnižším nastavení a IBM se sedmi stupni a středně tmavým úsporným nastavením.
Při běžné práci s bílým pozadím je na displeje vidět i z velmi širokých, bočních úhlů u všech tří displejů. IBM se může prosadit technologií FlexView, která zvětšuje úhel pohledu - v našem srovnání se projevila: zatímco u ostatních dvou notebooků se z tmavého obrazu stane slitá čerň, u IBM lze ještě stále rozeznat celou scénu i při displeji notebooku v nepřirozeném úhlu.
Reprodukovaná hudba - HP na posledním místě
S pouze jedním reproduktorem HP tuto kategorii opravdu nevytrhne. Je sice rozumně na boku, ničemu a nic nevadí při jeho poslechu, ale prostě to není stereo, které přichází až se stolním dokem. IBM má reproduktory poněkud sporně na spodní hraně čela notebooku, což znamená, že při práci na kolenou vám notebook bude hrát kamsi do rozkroku - a asi ho moc neuslyšíte. Z tohoto pohledu nejlépe je na tom Fujitsu Siemens, s reproduktory pod klouby displeje.
Zajímavosti v dobrém i špatném - čím se kdo odlišuje
Začněme u specialit Fujitsu Siemens. S LCD displejem zůstávají Lifebooky nadále unikátně pohodlné pro rychlé zjištění stavu notebooku jedním pohledem. Plastová krytka VGA výstupu je spíše vizuálně a esteticky efektní nežli skutečně prakticky přínosná. Poněkud nezvyklá je absence mikrofonu v takovémto notebooku. Zvláštnůstkou typickou pro lehké Lifebooky je i plyšový povrch některých částí dna notebooku. Jak začíná být u některých notebooků dobrým zvykem, akumulátor je umístěn zezadu, což umožňuje jeho případné rozšíření i za displej u výše kapacitních alternativ (viz IBM).
Compaqovských specialit je málo - což může být vnímáno jak pozitivně, tak negativně. Příjemné jsou lehce zapuštěná rozhraní na zadní straně notebooku, bez potřeby jejich další ochrany samostatnými krytkami. Nepříjemná je naopak archaická krytka-výplň PCMCIA slotu, kde by elegantněji působila dvířka jako u obou konkurentů. Velkou pochvalu HP zaslouží za integraci diodového ukazatele nabití akumulátoru - i ve vypnutém stavu stačí jen zmáčknout tlačítko na dně notebooku (bez vyjímání akumulátoru z notebooku) a hned víte, jak si stojíte (čtyři stupně po 25 procentech) - opravdu skvělé!
U IBM stojí za to se zastavit naposled, protože patří ke garantům ergonomického vývoje notebooků v minulosti - a snad i v budoucnosti. Nutno říci, že konkurence už "obšvihla", co se dalo - ale v některých věcech je IBM stále na špici vývoje. Třeba onen zmíněný akumulátor na zádi notebooku, který sice přesahuje okraj víka, ale za to umožňuje dát uživateli k dispozici více kapacity, aniž by výrazně zvětšoval jiné části notebooku před displejem. Další je výborné členění klávesnice a především úžasné osvětlovací světélko ve víku displeje, které při nedostatku světla vypomůže s čitelností displeje (aby tolik nesvítil do očí) i klávesnice (aby na ní bylo vůbec vidět). Široká škála možností nastavení úspor energie, včetně tak příjemných detailů jako je hlučnost optické mechaniky - a velmi podstatných vlastností, jakou je gyroskopická ochrana vypnutí pevného disku při pádu nebo luxusní možnosti nastavení profilů komunikace, zabudované zálohovací aplikace, atd. V doplňcích nad rámec Windows a běžných utilit IBM vede před ostatními. Možná nic z toho nikdy nevyužijete, ale přesto je příjemné alespoň mít tu možnost.
Windows a čeština - přednost nebo mínus
Windows Professional patří u všech tří k samozřejmému standardu. U HP a IBM jsme měli předinstalována anglická Windows, Fujitsu Siemens na nás mluvilo v češtině. IBM na tomto konkrétním, pro testy určeném modelu nenabídlo český popis kláves, HP i Fujitsu Siemens si s českými nabodeníčky poradilo bez problémů.
V pondělí: Výkonové srovnání a mobilní nasazení tří mušketýrů
V příštím týdnu Vám přineseme srovnání výkonu všech notebooků v nejběžnějších oblastech a pro nejpodstatnější komponenty, stejně tak se podíváme notebookům na zoubek, co se jejich schopnosti přežít mobilně v terénu týče. Pokud máte upřesňující dotazy, připomínky k formátu a možnostem recenze či notebooků, prosím, podělte se o ně s námi v diskusi pod článkem.
